Svatba, co jiného dodávat. Přeji příjemné čtení.
01.12.2010 (13:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2352×
Pohled Alice
Přípravy na svatbu mi daly náležitě zabrat. Kdyby nebylo Esmé a Rose, nevím, jak bych to všechno zvládla. Naštěstí obě stály při mně a všechny tři jsme to stihly včas.
Přesně v den, kdy Sebastian oslavil tři měsíce, jsme se rozhodli společně s Jasperem vstoupit do svazku manželského. Oblékla jsem ho do bíle soupravy, která zvýrazňovala jeho nádherně modré oči. Pak jsem byl na řadě já. Při výběru svatebních šatů jsem se zapotila. Žádné by nebyly dost dobré, až jsem narazila na tyto. Okamžitě mě upoutaly a já věděla, že jsou to ty pravé.
„Jak se ti líbím, švagrová?“ zavolala na mě ze dveří Rose. Společně s Esmé byly moje družičky. Rose mi předváděla šaty, které jsme vybraly pro jejich role.
„Jsi nádherná,“ pochválila jsem jí je.
„A ty jsi dokonalá, přesně jako princezna,“ oplatila mi lichotku. Přešla k Sebastianovi, který si vesele hrál v postýlce, a vzala ho do náruče.
„My už pojedeme do kostela. Ty tu počkej na Emmetta a ne, že utečeš,“ varovala mě ještě a už byla pryč.
Opatrně jsem si sedla do křesla a pozorovala se v zrcadle. Vypadala jsem opravdu, jak princezna.
V tento den se vše změní, nebudu Mary Alice McCarty, stanu se paní Mary Alice Cullen. Přestanu býti člověkem. Za tři dny se zrodím v upírku. Kdyby to tak viděla matka, určitě by dostala infarkt. Táta by to možná vstřebal. Potřeboval by čas. Tak moc bych si přála, aby zde byli s námi.
„Alice, je čas,“ promluvil na mě můj bratr.
„Jsi tu dlouho?“
„Pár minut. Nad čím jsi uvažovala?“
„Chybí mi naši rodiče. Chtěla bych je tu mít.“
„Mě taky chybí.“ Došel až ke mně a objal mě. To jsem potřebovala. Objetí svého velkého brášky, které mi dodá sílu.
„Jsi ten nejlepší bratr, kterého mi život mohl dát, děkuji za to, že tě mám.“
„Nápodobně, ale musíme jít. Slíbil jsem Jazzovi, že tě dovleču třeba i násilím, kdyby sis to náhodou rozmyslela.“
„Ach, jo. Proč mám za bráchu takové trdlo!“
Mému stěžování se jen zasmál a společně jsme nasedli do limuzíny a odjeli do kostela.
Před vchodem jsem se na něj nervózně usmála. On mi úsměv opětoval a nabídl mi své rámě. Při pocházení uličkou jsem se přistihla, že mám na tváři ten pitomý úsměv, který se vám objeví, když se cítíte nadmíru šťastni.
Na konci uličky stál můj Jasper. Usmíval se stejně pitomě, jako já. Nedokázala jsem se přestat uculovat, prostě to nešlo. Došla jsem k němu a přijala jeho nabídnutou ruku. Zároveň jsme se otočili na kněze a obřad mohl začít.
(…)
Po obřadu jsme se přesunuli zpátky do domu. Vše probíhalo jak mělo. Krájení dortu (Emmett si dával pozor a nejedl ho), první tanec novomanželů a další tradice, které k tomu patří.
Nechtěla jsem se ani na krok hnout od svého syna. Zbývalo tak málo času. Hodiny ubíhaly příliš rychle.
„Myslím, že vás necháme o samotě. Přece jen je to vaše svatební noc,“ řekl Carlisle a podíval se na nás s jiskřičkami v očích.
„Brzdi, dědo. Myslím, že tak brzo do toho nevlítnou,“ krotila ho Esmé a to nás všechny rozesmálo. Já se jen pousmála. Už nikdy nebudeme mít dítě. Sebastian bude naše jediné.
Pomalu se zvedali a odcházeli. Rose si převzala Sebastiana. Jako jediná věděla, co ve skutečnosti budeme o naší svatební noci dělat. Emmettovi jsme to neřekli z toho důvodů, že by chtěl být u toho, stejně jako Carlisle a Esmé. Nechtěla jsem je tam. Chci to prožít, všechnu tu bolest a utrpení, jen s Jasperem. Je to něco, co nás spojí navěky, a chci, aby to zůstalo jen mezi námi. Naposledy jsem se na ně všechny usmála, vyprovodila je ke dveřím. Když jsem se vrátila, Jasper sklízel špinavé nádobí.
„To může počkat. Nebudu tě tři dny otravovat.“
„Alice, nechceš to odložit?“
„Ne, je nejvyšší čas.“ Pomalými kroky jsme k němu došla a objala ho.
Vdechovala jsem jeho omamnou vůni a doufala, že si ji budu pamatovat i za tři dny. Jazz mě opatrně vzal do náruče a odnesl do naší ložnice. Tam mě jemně položil na postel a lehl si vedle mě. Naše pohledy se do sebe vpíjely. Jeho ruka pomalu přejížděla po mém obličeji a níž a níž, až k mému pasu. Tím si mě k sobě přitáhl a spojil naše rty. Automaticky jsme mu ruce obmotala kolem krku. Líbali jsme se vášnivě a divoce. Pak mé rty opustil a sjel na můj krk, kde jsem ucítila jeho horký dech a tlak zubů.
„Miluji tě, Alice,“ zašeptal předtím, než mě kousl.
Bolest, kterou jsem pocítila, se slovy nedala pospat.
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The best siblings - 20. kapitola:
Přeměna! A příští kapitola je poslední?
Přeměna je fuč a mně zbývá jen poslední kapitolka Ještě že těch povídek máš víc
Pěkná kapitolka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!