Rose donutí Jaspera opustit Alice. Alice se snaží zjistit, co se stalo.
09.08.2010 (09:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2956×
Pustil jsem pytel, popadl ji za ruku a vedl pryč z domu.
„Co to děláš?"
„Alice je v domě, nechci, aby nás slyšela," odsekl jsem jí. Pár metrů za domem jsem ji pustil.
„Jazzi, já čekám."
„Rose, já ji miluji, chci být s ní a ona miluje mě, vím to." Naštvaně se na mě podívala a zvýšila hlas.
„Chceš být s ní? Na jak dlouho? Vždyť nestárneš, nikdo z naší rodiny nestárne. Jaspere, jsi poloupír a ne normální člověk, my se nemůžeme zamilovat do lidí."
„Otec se zamiloval!"
„Jenže, to bylo něco jiného."
„V čem to bylo jiné Rose? Hmm, v čem, vysvětli mi to." Rozzuřeně jsem máchal rukama.
„Dobře, řekneš jí, že jsi napůl upír, a co potom? Když bude ochotná s tebou dál žít, tak co? Přeměníš ji, vezmeš jí právo žít normální život, kvůli vlastní sobeckosti?"
„Ty máš co mluvit o sobeckosti, Rose! Sama si začínáš s lidskými muži a potom je odhazuješ, jako nějaké obnošené oblečení."
„Ale narozdíl od tebe se do nich nezamiluji. Rozhodni se, pokud ji tolik miluješ, jak tvrdíš, tak ji nech žít. Jaspere nebuď takový sobec, prosím, dej jí život, jaký my nikdy mít nebudeme." Přistoupila ke mně a vzala mě za ruku.
„Já jí nechci ublížit, Rose."
„Já vím. Pojď se mnou bráško. Věř mi, časem se rány zahojí a zapomene na tebe." Podíval jsem se na ni. Na mou o pět minut starší sestřičku, která měla pravdu. Neměl jsem Alice dovolit, aby si se mnou něco začala. Ona si nezaslouží žít takový život.
„Počkám, až se probudí a potom spolu odjedeme domů, ano?" Přikývla a odešla do lesa, zřejmě na lov.
Vrátil jsem se zpátky do domu, Alice se právě probouzela. Šel jsem tedy nahoru za ní. Naposledy ji políbit, obejmout.
„Ahoj, ospalče!" Místo pozdravu jen zívla a protáhla si ruce. Vylezla z postele a šla ke mně. Letmo mě políbila na rty.
„Ahoj, Jazzi." Její rty jsem si znovu přitáhl k polibku, který jsem naschvál prodlužoval, chtěl jsem, aby byl nekonečný.
„Miluji tě, Alice. Ty jsi jediná, která mi dokázala kompletně zamotat hlavu."
„Taky tě miluji, Jazzi, ale měla bych už jít. Emmett bude mít o mě starost. Zítra se uvidíme ve škole, jo." Během mluvení se oblékala do šatů. Chtěla už odejít, ale já to nedovolil, přitáhl jsem si k sobě a naposledy ji vášnivě a dlouze políbil.
„Sbohem, Al."
„Spíš nashle, ne?" řekla pobaveným hlasem a byla pryč. Zlomeně jsem si lehl na postel a vdechoval její vůni, kterou zanechala na polštáři. Na nočním stolku jsem uviděl náramek, který tu zapomněla. Vzal jsem ho do ruky a dal do kapsy. Menší památka na mou baletku. Zvednul jsem se z postele a šel si obléct mikinu. Sbalil jsem si veškeré věci, které byly pro mě důležité a šel dolů za Rose, která zařizovala vše potřebné. Jakmile jsme všechno zařídili, nasedli jsme do auta a jeli na letiště. Jeli jsme domů. Neříká se náhodou, že domov je tam, kde máte srdce? Pokud ano, tak mým domovem je Alicina náruč.
Alicin pohled
Naprosto poblázněná, šťastná a spokojená jsem se nemohla dočkat dalšího dne, kdy uvidím Jaspera. Nemohla jsem spát. Neustále jsem se převalovala v posteli a dokola si vybavovala těch pár hodin, které jsme spolu strávili v posteli. Věděla jsem naprosto přesně, co k němu cítím, a ikdyž se to zdá náhlé, je to opravdové, je to láska. Proboha já se zamilovala, bláznivě, až po uši jsem se zamilovala.
Ráno jsem pobíhala ve spodním prádle a zmatkovala před skříní. Co si obléct? Nic mi nebylo dostatečně dobré, chtěla jsem být úchvatná pro svého kluka. Nakonec jsem si přece jen vybrala. Oblékla jsem si šaty, černé punčochy a kozačky. Rychle jsem se učesala a namalovala, popadla kabát a běžela k autu. Jelikož náš nynější dům byl dál, než ten předtím, jela jsem do školy autem, které mi koupil Emmett k Vánocům.
Ve škole jsem netrpělivě vyhlížela Jasperovo auto, ale nebyl tu. Volala jsem mu na mobil, nezvedal to. Byla jsem zmatená, co se stalo. Doufám, že je v pořádku. Otočila jsem ke škole zády, nasedla do auta a jela k němu. Zazvonila jsem na zvonek a čekala. Nervózně jsem přešlapovala u dveří, zazvonila jsem po druhé. Pořád nic. Vzala jsem za kliku, bylo otevřeno. Vešla jsem dovnitř a to co jsem viděla, mě naprosto šokovalo. Dům vypadal prázdně, jako by tu nikdo nežil. Bílá prostěradla zakrývala veškeré vybavení domu. Šla jsem nahoru po schodech do jeho pokoje, do pokoje, kde jsme se milovali. Nebyl tam, všechny jeho věci zmizely.
Nechápala jsem to, kde je? Odstěhoval se jinam? To by mi snad řekl, ne? Vyťukala jsem jeho číslo a znovu mu zavolala. Nikdo to nebral, telefon byl hluchý. Zmocňovala se mě panika, kde kruci je? Utekla jsem s domu, nasedla do auta a jela pryč. Nevěděla jsem co dělat, byla jsem zmatená a nervózní. Bála jsem se o něj. Kde je, kde je? Jediná otázka, kterou jsem si pořád kladla. Znovu jsem vytáhla mobil a zavolala Anitě, ta musí vědět, co se stalo.
„Ahoj, Anito, tady Alice. Nevíš náhodou, co je Jasperem?" Byla jsem šťastná, že můj hlas zněl normálně.
„Ahoj, Alice, Jazz včera odjel pryč. Musel jet domů, kvůli nějakým rodinným problémům."
„Nevíš, kdy se vrátí?"
„To opravdu netuším, a proč voláš mně? On ti to snad neřekl?"
„Ne, neřekl. Zatím se měj, čau."
Zaklapla jsem telefon, ani jsem si nevšimla, že už jsem u domu. Pomalu jsem vyšla z auta a sesunula se na chodník. Začal se mi hroutit svět. Hlava se mi točila a slzy se mi draly z očí. Celé tělo se mi třáslo a nejhůř na tom bylo mé srdce. Bolelo, jakoby mi ho někdo rozlomil na dva kusy a ty zmuchlal a vrazil mi je zpátky do hrudi. Jenže už nechtělo pracovat stejně.
Proč mi to neřekl, určitě se nevrátí, kdyby to byly jen hloupé rodinné problémy, jeho dům by vypadal normálně a ne, jako by ho chtěl prodat. Lhal mi, lhal všem. Podvedl mě a já mu na vše skočila a vyspala se s ním. Vždy jsem si říkala, že nejsem tak blbá, abych někomu takovému naletěla, ale zřejmě jsem. Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Zhluboka jsem se nadechovala a vydechovala. Ruce jsem měla ve vzduchu a koordinovala je spolu s mým nadechnutím. Trošku mi to pomohlo, vstala jsem z chodníku a vešla do domu. Emmett tu nebyl, jel na horolezeckou stěnu. Pomalu jsem vešla do svého pokoje, sundala kabát, boty a schovala se pod peřinu, kde jsem brečela do té doby, než jsem usnula.
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The best siblings - 7. kapitola:
Bože - chudák Alice. Jasper jí to měl říct.. Ale ne, on radši zdrhne.
Jasper měl bojovat nebo jí to alespoň říct, aby se sama rozhodla, co s tím udělá. Ale to je typicky chlapské, co - nic neříct, rozhodnout za oba a pak se litovat.
Věřím, že se ještě setkají, ale Alice mu to jen tak neodpustí.
A tos mi tvrdila, že ti dojemný scény nejdou. Jdu na další, Bad girl
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!