Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The darkness of a sunny day - Prolog + 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

The darkness of a sunny day - Prolog + 1. kapitolaCo když by příběh začal jinak? Bella jako upírka a to ještě s téměř nevymezitelnou mocí, potká Culleny, avšak za jiných okolností. A co se skrývá pod maskou nedotknutelnosti této krásky? Edward na ni může „dělat oči" jak chce, ale zabere to? A jak jsou do toho zapletení Volturiovi? Můžete si být jistí, že Bella bude mít nejedno malé tajemství, a díky svému ojedinělému daru se z ní pomalu stává nepřemožitelná. Ale ne nadarmo se říká, pýcha předchází pád...

14.06.2012 (19:45) • Mcfan • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 4114×



Vím, že už je nikdy nechci vidět, ale nesrovnám se s tím, že je už nikdy nevidím.

 

 

Prolog – The darkness of a sunny day

„Vedeš si dobře,“ řekl chraplavým hlasem muž na předním sedadle, zarývaje nervózně prsty do sedačky. Dívka se usmála nad gestem řidiče, sedícího v předjíždějícím autě. Učila se, to nikdo z nich nezažil? Vždycky soucítila se začínajícími řidiči, když v jejím otci vřela krev nad jejich jízdou. Autem jela opatrně a pomalu, takže nad ním měla kontrolu, přesto si všimla vyděšeného výrazu svého spolujezdce, který si toho nejspíše všimnul, jelikož se náhle jeho obličej uvolnil, přesto však zůstával stále v křeči.

„Támhle odboč.“ Ukázal na cestu stáčející se k lesu a dívka stočila auto jejím směrem. Zatímco ve městě byl jasný den a teploměr se vyšplhal až nad třicet stupňů, v lese bylo chladno a tma. Téměř by to vypadalo jako noc, kdyby přeci jen nějaký ten paprsek nepronikl přes koruny vysokých stromů. Chvíli trvalo, než auto sjelo na odbočku a začalo se drkotat po hrubé cestě. Tu cestu by se bál podstoupit i zkušený řidič, natož dívka, která řídit ještě moc neuměla a jela po této cestě poprvé. Auto se chvíli pralo s cestou, než boj vzdalo, což však ani jeden z nich nečekal. To, co se stalo potom, si už dívka nepamatovala. Slyšela ohlušující náraz, než neviděla nic než černočernou tmu.


Dveře od kabiny auta se otevřely a dívka, stále v mrákotách, se pomalu svezla po rámu dveří, než dopadla na zem. Ležela nehybně na studené zemi a nedokázala vstát. Najednou si připadala jako nějaká loutka, když ucítila, jak její tělo někdo zvedá ze země a pak už jen ucítila silný náraz, jak byla neznámým odhozena na kmen nedalekého stromu, jako by snad byla peříčko. Němě se koukla na místo, kde předtím seděl její spolujezdec. Ještě tam byl, dýchal, žil!

„Kdo… Kdo… Co…?“ Její hlas byl tak tichý a slabý. Věděla, že by mu nedokázala vzdorovat, přesto cítila povinnost zachránit nevinného člověka před tím, co zažívala právě teď, nebo možná i před něčím hrůznějším. Když konečně otevřela oči tak, aby viděla i něco víc než rozmazané tvary, všimla si, že nad ní stojí nějaký člověk. Záchrana? Asi ne, jelikož nevypadal, že by jí hodlal pomoct. Zaujaly ji jeho rudé oči a oblečení vypadající jako z jiné doby. Přestala dýchat, když se proměnil ve šmouhu a ve stejném okamžiku stál u dveří raněného člověka, který byl ještě v bezvědomí. Nahnul se k němu. Krev na jeho obličeji ho lákala.

„Ne, prosím, ne,“ zařvala ze všech sil, které jí ještě zbyly. Překvapeně na ni pohlédl. Dívka už byla na nohou, i když se na nich málem neudržela. Na zápěstí měla řeznou ránu, i když si byl jistý, že předtím tam nebyla. Doufala, že takto milovaného člověka zachrání, že člověk, nebo co to bylo, se zaměří na ni a ne na něho. Všude okolo byl jen hustý, tmavý les, nebylo úniku. Koukala se do všech stran, přece jí někdo musí pomoct! Postupovala dozadu a přála si, aby ta neznámá bytost zareagovala. Povedlo se. Lidskou rychlostí za ní postupoval do hlubšího lesa, než se dívka rozeběhla.

Fascinovalo ho to, nikdy nic takového neviděl. Taková odvaha, a přesto nerozvážnost! Všichni se snažili zachránit si holý život. Ještě se nesetkal s tím, že by tomu bylo jinak. Nemohl si pomoct, ale její krev ho přitahovala, přesto však znechucovala. Byla na něj až moc dobrá, sladká. Dívka běžela dál, avšak pohled měla stále stočený k té hrůzné postavě. Věděla, co dělá, a tak, když už byla dostatečně daleko, zastavila. Přišel k ní a jemně se dotkl prsty její brady. Ve svém údivu něco řekl, ale dívka tomu nerozuměla. Přitáhl se blíž a ona jen čekala, až jeho ostré zuby protnou její krk.

„Vezmi si mě, ale jeho nech,“ zašeptala bez náznaku slz. Musela hodně trpět a on to věděl, přesto ji nechal zmítat se v divoké křeči a jen přikývnul.

„Jsi statečná,“ řekl tak tiše, že ho skoro neslyšela, ale co na tom? Věděla, že zemře. Naklonil se k ní.

„Rychle,“ stačila říct, ještě než se stačily jeho studené rty přisát na její teplou, voňavou kůži.







 1. kapitola / 1. část – Na věčnost to jde až moc rychle…



Nervózně jsem přešlapovala. Myslím, že to muselo působit opravdu zoufale, jelikož během dvou minut už ke mně poklusával brunátný kluk, který měl v hlavě takový bordel, že mě až překvapilo, když na mě promluvil.

„Ahoj, já jsem Mike. Ty jsi Bella, že?“ zeptal se a na tváři se mu objevil stydlivý úsměv. Neměla jsem na něj náladu, ale nechtěla jsem si hned první den dělat problémy a být zaškatulkována do kolonky nafoukaná káča. Proč umím číst myšlenky, když to funguje jen na lidi? Takový dar byl k ničemu, jen párkrát mi posloužil pro pobavení se z myšlenek obyčejných lidí. Ale lidé myslí na takové blbosti…

„Jo, jsem Bella. Ráda tě poznávám, Miku, ale už musím do třídy.“ Paráda, opravdu skvělá výmluva. Já jsem ale blbec. Pomalu jsem šla ke škole a přitom jsem se rozhlížela do všech stran. Vnímala jsem každý nádech a každé bouchnutí srdce lidí stojících na parkovišti před školou, přesto to se mnou nic neudělalo. I když by mělo.

 

Byla jsem upír. Nejhorší predátor na světě, tak jsem si říkala. Nebyla jsem obyčejný upír, přesto jsem jím byla. Druh zvířete, které ve mně dřímalo a které se živilo krví. Lidskou krví. Já jsem výjimkou nebyla, ale dar sebeovládání od Feordina, což byl první upír, kterého jsem zničila, mi v tomto ohledu významně pomohl. Pila jsem krev zvířat a vysloužila jsem si od své rodiny přezdívku „vegoš“. Schválně přede mnou mluvili o čisté a voňavé krvi lidí.

„Je tak sladká, tu prostě nemůžeš odmítnout.“

„No tak, Bello, jsi stejná jako my, jen to zkus.“

„Nejdeš s námi na lov do vesnice? Jo vlastně, náš „vegoš“ nezabíjí lidi.“ Po pár desítkách let můj názor na krev lidí začali respektovat, přesto si sem tam neodpustí jedovatou poznámku. Zabíjení nevinných lidí se mi natolik hnusí, že bych raději byla upálená, než abych ochutnala lidskou krev. Nezapírám, že jsem pár lidí, dokonce i upírů, zabila, přesto jsem se nepovažovala za zrůdu, za jakou lidé považovali své imaginární představy o upírech.

Byla jsem zvláštní. Dokázala jsem i strávit lidské jídlo bez toho, abych se hned potom pozvracela, což mě, jako takovou, zlidšťovalo. Měla jsem taky schopnosti, i když s nimi to bylo trochu složité. Kdybych to měla vysvětlit stručněji: když zabiju upíra se schopností, jeho dar či schopnost se rázem přesune na mě. Že jsem vrah? Ani ne. Má obhajoba je, že ze začátku jsem o tomto daru netušila, a tak když na mě upír zaútočil, nemohla jsem se přeci jen tak nechat zabít. A jelikož nějaký ten pátek už na tomto světě jsem, nasbírala jsem už tolik schopností, že některé jsem se ještě ani nenamáhala zkusit použít. Už tak jsem rychlejší a silnější než upír v mém věku. Se svou silou bych se mohla měřit s novorozeným. Avšak schopnost, bez které bych se nemohla obejít, byl můj štít. Často jsem si totiž při setkání s jiným upírem všimla, že se na mě snaží svou schopnost použít, ale ať byla jakákoliv, štít fungoval dokonale. Měla jsem ho už jako člověk a nejspíš ho mám automatický, jelikož tuhle schopnost jsem ovládat nemusela.

Šla jsem dál školní chodbou a nemohla si nevšimnout očí kolemjdoucích studentů, které mě vehementně pozorovaly. Skoro jakoby mě očima propalovali. Nebrala jsem jim to, jen ať se podívají. Zaplula jsem na záchodky, abych se koukla do zrcadla. Vypadala jsem stejně, jako když jsem odcházela z hotelu. Mé oči ale nabraly tmavší barvu hnědé. Sakra, co to má být? Ráno jsem byla na lovu, abych se svýma tmavýma očima nedělala zbytečné rozruchy, ale stejně mi trochu ztmavly. Ale žízní to nebylo, neboť plameny daly mému krku pokoj. Teprve teď mě do nosu uhodil dobře známý pach. Oči mi ztmavly ještě víc a já pocítila nervozitu. Byl ještě daleko, ale já cítila nebezpečí. Blíží se a já je rozhodně nečekala. Aspoň ne teď a ne tady. Bylo to moc rychlé, nečekala jsem to hned první den. Vyšla jsem na chodbu a rychlým tempem došla k učebně. Vešla jsem dovnitř a zabrala si poslední volnou lavici u okna. Zahleděla jsem se ven a přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych byla člověkem. Byla bych také taková nerozvážná, jako byli mí noví spolužáci? Nebo bych byla rozumnější? Potkala bych upíra? Nevšimla jsem si, že teď už byl pach intenzivní. Ale přišlo mi, že se překrývá s nějakými dalšími, skoro, jako by jich tu bylo víc, rozhodně víc, než jsem čekala.

 

 


Velké díky patří hlavně makulce, která opravila neopravitelné. :)


Mcfan



Následující díl »

Autor: Mcfan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The darkness of a sunny day - Prolog + 1. kapitola:

 1
16. Christinne
18.07.2012 [20:58]

ChristinneNo, řeknu to asi tak: Nemám ráda, když si někdo vymyslí milion darů, protože to pak nedává smysl, ale tys to odůvodnila moc dobře a to se mi líbí. Dokonce se mi líbí styl psaní - není "suchý"... Takže teď si přečtu 2. část 1. kapitoly Emoticon a pak budu čekat na zbytek. Emoticon

15. Satu
03.07.2012 [10:18]

SatuA helemese, mám nejdelší komentář! K tomu platí i nějaké ty V.I.P vymoženosti, ne? Emoticon
Šak počkej, ty já budu náležitě využívat. Emoticon

14. Satu
03.07.2012 [10:16]

SatuPche a pak, že to nejde! Emoticon
Zase jsem se ti sem nacpala, neodolala a komentuju jako blázen!
Hele, ty víš jak na mě a tos jěšte jenom začala psát, no tss! Bella jako upírka, to jsou moje oblíbené povídky na webu. Když jí jěšte uděláš malinko krvilačnejší zrudou, budu tě zbožňovat!
(Komentuju a současne čtu, takže jsem uspěšne prošla zatím jenom prológ a jsem furt živá! Emoticon )
Nějak jsem zatím nepochytila, jestli je Eda upírek, nebo človék, ale v každým případe, už perex mě celkem chytnul, protože miluju, když Bell dělá upírku nedobitnou, takže námět ti taky chválim. Emoticon

K prologu. Emoticon
Je to síce jenom ujasnění situace, líbí se mi jak skládaš sluvka a vytvoríš něco takového, ale něco mi tam jěšte chybí. Jako... rozhodne jsi při tom nevyvaluju pupek a převracím očima nad nudou, ale není to napsaný takovým zajímavým stylem, žebych jsi hnedka řekla: WOW, ta holka to má v krvi! Víš jak. Emoticon
Hrozně moc se mi líbí, žes jakoby přeskakovala z jednoho pohledu na druhej, že to nebylo jenom třeba z Bellinho pohledu. To, když někdo tak graciózne zvláda, je špička a já ho fakt obdivuju. Mě to nějak nejde, tak se o to už radši ani nepokouším. Emoticon
No mrkej, jsem byla kvuli tobě přinucena používat divný slova.... prej graciózní... no co to?! Emoticon

K první kapitolce. Emoticon
No holka, máš to v krvi! Emoticon Tohle jsem méla přečtený za pár sekund.
Síce mám určité výhrady k Belle a jejím schopnostem, jelikož jsi jí až moc zidealizovala a pusobí tak o to víc nezničitelně, ale umím se s tím sžít, neboj. Emoticon Zajímalo by mě, kdo je ta její rodinka, když ne Cullens famílie, kterí přijdou na scénu asi právě teď.
Tá vune mi říka, že se jedná o upíry, ale nevím, nevím, čeho jsi schopna jsi na mě vymyslet, páč tě jěšte nemám natolik prokouklou. Emoticon
Každopádne, první kapitola byla mnohem živějc napsaná, ty myšlenkový pochody Bells mám ráda, na žačátku se tam hodili, i když mi přijde, že se jakoby povyšovala nad lidi, ale to je schopnost asi každého upíra, páč jsou tak dokonalí. Emoticon Emoticon Emoticon
Dále bych ti vytkla odseky. Ty poslední dva jsi mohla rosekat na víc řádku, nebo jak to nazvat. Teď se ti to zhluklo do jedného s množstvem písmenek a při tom jsi mohla jednu větu ukončit a na další řádek začít druhou.
Ale nechám já to radši na odborníka a už mlčím, babo. Ať mě jěšte nežačaruješ na žábu. Emoticon Emoticon

PS: Nechci pusobit moc kriticky, ke všemu mám holt nějakou blbost, jsi budeš muset zvykat, ale zatím se mi to líbi a mažu na další kapču! Emoticon

13. tvůj tajný ctitel*
20.06.2012 [21:13]

Je to super!!!!!!!!!!!!! Emoticon

12. Zuzi K.
16.06.2012 [21:26]

Super!! Máš opravdu talent. Určo pokračuj Emoticon Emoticon

11. P.
15.06.2012 [14:46]

Krásná povídka Emoticon Jsi moc šikovná Emoticon jen tak dál, těším se na další kapitolky.....

10. BabčaS.
15.06.2012 [0:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Mcfan
14.06.2012 [22:07]

Mcfan KacenQaCullen moc děkuju, měla jsem za to, že jsem si to opravila... asi jsem si to řekla jen sama pro sebe, omlouvám se.

8. ada1987
14.06.2012 [20:56]

ada1987zaujímavé Emoticon

7. martty555
14.06.2012 [20:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Niki741
14.06.2012 [20:10]

Niki741Krásné Emoticon Emoticon Emoticon. Nemůžu se dočkat další kapitolky. Vážně moc pěkné. Bellina schopnost je vážně zajímavá a užitečná.... Emoticon Emoticon

5. Jana
14.06.2012 [20:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. lelus
14.06.2012 [20:02]

úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. KacenQaCullen
14.06.2012 [19:37]

KacenQaCullenAhoj, článek jsem ti opravila, ale adminka přede mnou tě upozornila na to, že název povídky máš špatně napsaný. Opravila jsem ti to, ale byla bych ráda, kdybys příště neignorovala vypsané chyby, usnadní to práci jak tobě, tak nám. Díky. Emoticon

2. WhiteTie
11.06.2012 [22:34]

WhiteTieČlánek ti opět vracím. Stále v něm máš chyby, které jsem ti vypsala v předchozím komentáři. Až si je opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Dříve ne! Děkuji.

1. WhiteTie
05.06.2012 [6:30]

WhiteTieČlánek ti vracím kvůli chybám:

+ The darkness of a sunny day-prolog+1.část 1.kapitoly -> The darkness of a sunny day - prolog + 1. část 1. kapitoly,

+ za diakritickými znaménky se vždy dělá mezera a až pak následuje další text,

+ v textu se nepoužívá kapitála (Caps Lock),

+ každá přímá řeč patří na nový řádek,

+ přímá řeč (koncept ti posílám níže),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ shoda přísudku s podmětem,

+ čárky (!),

+ skloňování přivlastňovacích zájmen,

+ i/y,

+ překlepy.

Pokud si s opravou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a popros některého z korektorů o opravu.
Až si článek opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Dříve ne. Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře