Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The girl is mine - 3.kapitola

07.11.2009 (22:00) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3592×

Kapitola třetí: Praxe v džungli!

Pohled: Edward Cullen

Byl jsem naprosto zoufalý. Neuměl jsem si vůbec představit sebe jak jí sprchuji a vysvětluji ji jak se navlékají kalhotky. Udělalo se mi divně.

Edwarde! Netvař se jako bys šel na porážku. Ta užší část kalhotek patří dopředu a ta širší dozadu. Poslal mi radu Emmett. Už jsem ho měl vážně dost.

Pořád jsem ve své ruce držel tu její křehkou ručičku. Podíval jsem se na ni a rozešel se do koupelny a jí táhl za sebou. Šla velmi pomalu a všechno zkoumala pohledem. Šli jsme kolem jedné sochy v životní velikosti nahého muže. Ona se u něj zastavila a vyškubla mi ruku a šla k té soše. Dlouho si jí prohlížela, až její pohled sjel mezi nohy a pak se na stejné místo podívala i mě a zamračila se. Kmitala hlavou mezi sochou a mnou. Kdybych mohl, tak bych byl rudej až za ušima. Pak natáhla ruku a ukazováčkem se dotkla sochy na onom místě a otočila se zase na mě.

Podívala se mi do očí, varovala mě tak pohledem, že se chystá ke mně. Nevěděl jsem co mám dělat. Těkal jsem pohledem mezi jejím pohledem a tím ukazováčkem, který se ke mně nebezpečně blížil. Jakmile byla až moc blízko, tak jsem uskočil a ona měla na tváři vylekaný výraz. Usmál jsem se na ni a to jí povzbudilo do další akce. Opět mi vyšla vstříc.

,No tak Edwarde, nechej jí si sáhnout.’ Smál se Emmett ve svých myšlenkách a téměř se válel po zemi. Zavrčel jsem, popadl tu dívku za ruku a šel s ní do koupelny. Než jsme tam došli tak zakopla o práh a její ruka skončila v mém rozkroku. Vítězoslavně se usmála a svou rukou mi prohmátla klín. Byl jsem naprosto zoufalý. Na tváři měla krásný úsměv. Možná by mě to i těšilo, kdyby neměla zrovna ruku v mém rozkroku a nesnažila se přijít na to, jestli mám stejnou výbavu jako ta socha, která to vše zavinila.
 
Vážně jsem nevěděl co mám dělat, snažil jsem se ji vykroutit, ale to se ji očividně nelíbilo, protože mě za mé přirození chytla pevněji a já jen sykl bolestí. Super divoška utrhne ehm, upírovi. Věřím, že to tu ještě nebylo.
Opatrně jsem ji chytl obě ruce, aby neměla další šanci cokoli na mě zkoumat a zatáhl ji konečně do koupelny, kde provedeme její očistu, jenže to jsem ještě nevěděl, jak to bude těžké.

Zmateně se rozhlížela po koupelně.
,,Pojď, za chvíli budeš čistá." Usmál jsem se na ni a její srdce se rozbušilo. Kývla hlavou a přistoupila ke mně. Nemohl jsem si nevšimnou, že její pohled opět padl na můj poklopec. Raději, jen tak pro jistotu jsem se k ní otočil bokem, abych pro případ nouze jí zatarasil cestu k mému teď již bolestivému místečku.

Pořád jsem nechápal to, že se bála všech členů mé rodiny, jenom mně důvěřovala. K mé smůle. Já sám bych si nevěřil ani slovo. Chtěl jsem ji sundat župan, ale ona se ho držela jako klíště a zle se na mě dívala. Taky jsem se na ni zamračil a ona na oplátku bojově našpulila rty. Co já s ní mám dělat. Chytl jsem za látku a párkrát škubl, takže ji v rukách zůstaly pouze kousky toho co držela. Zmateně se na mě podívala, ale to už jsem ji popostrkoval směrem ke sprše.
Než jsem však stačil pustit sprchu, tak do koupelny vešla Alice, ta dívka se okamžitě schovala za mě.
,Jen jsem ti přišla něco předat.’ Andělsky se na mě usmála a podala mi balíček. Jen jsem pokynul hlavou.
,A Emmett jel koupit pro zbytek mužského osazenstva suspenzory, ty už ho prý nepotřebuješ.’ Smála se mi. Už jsem to nevnímal. Jen jsem chtěl, abych to měl za sebou.
 
Když odešla tak jsem se podíval na ten balíček, který mi předala. Byla to holící pěna a holící strojek. V tu chvíli mě málem trefilo.
,Edwarde ne, aby ses tomu vyhnul. Nemůžeš jí nechat zarostlou.’ Stíhla mi ještě poslat myšlenku. Přísahal bych, že kdyby byla v místnosti, tak bych jí prohodil oknem. Tohle bylo vážně jako za trest. Co mě ještě čeká?

Otočil jsem se na ni a nervózně se jí podíval do tváře, na té její byl pobavený úsměv, kdyby jen věděla co jí čeká. Doufám, že se nebude moc hýbat, abych ji neřízl…no…dole. Krev by mi už vůbec nepomohla.

Pustil jsem vlažnou sprchu, ale jen co začala téct voda, tak se přisála na skleněnou zástěnu. Divil jsem se, že jí neproletěla.

Zakroutil jsem hlavou a sundal si svetr. Tohle bude těžší než jsem si myslel. Stoupl jsem si k ní do sprchy a chtěl jí otočit, ale jakmile jsem na ní sáhl tak se napjala a skočila na mě. Svým nahým tělem se ke mně přitiskla a celá vyděšená zírala na sprchu, kterou jsem držel v ruce. Pro přihlížejícího by to mohlo vypadat, že tančíme. Pořád jsem se s ní otáčel do kola a snažil se to veliké klíště ze mě sundat.

,,To je jen voda. Musím tě umýt. Vypadáš jak strašidlo." Skoro jsem jí prosil. Připadal jsem si jako bych měl druhé dítě, ale tohle bylo horší, protože bylo větší.
Přestala vyvádět. Zdálo se, že na můj hlas reagovala. Uklidňoval jí a tak jsem začal broukat svou oblíbenou písničku a ona své sevření povolila. Opatrně jsem ji sundal.
,,Neboj se už prosím."
Ona přikývla. Natáhl jsem se pro houbu, namočil jsem ji a začal umývat její tělo, které se začínalo drát na povrch. Chtěl jsem se sehnou, abych opět houbu namočil, ale než jsem se nadál tak sprcha tam už nebyla. Pocítil jsem ledovou vodu na svém těle. Otočil jsem se tím směrem a viděl jsem smějící se dívku. Ten úsměv mě naprosto ohromil. Díval jsem se jí do očí, než sprchu namířila na můj obličej. Otočil jsem se a hlavu si opřel o zeď. Mělo tohle vůbec nějaký smysl? Bylo to jako házet hrášek o zeď, naprosto k ničemu. Kdybych věděl, že ji nevyděsím, tak ji popadnu pevně za ruce a celou jí hodím do vany. To je ono, možná by byla lepší vana, tak by neutekla.

Vypnul jsem sprchu a začal napouštět vanu. Když už bylo téměř plná, tak jsem ji do ní dostrkal, ale před ní se zarazila a klekla si na zem a chytla se pevně mé nohy. Zkoušel jsem s ní třást, ale držela se strašně pevně. Kdybych byl člověk, tak by mi už odumřela. Už mi docházely síly, ty psychické. Zvedl jsem nohu i s ní a položil ji do vany. Už mi bylo jedno jak moc to schytám, hlavně to mít za sebou.

Dívala se na mě vykuleným pohledem, ale mé nohy se nepouštěla.
,,Tak jo, jen klid," dodával jsem si odvahu a snažil se být trpělivý.
Už jsem byl celý mokrý a tak jsem se svlékl do trenek, i když s její rukou, která byla stále pevně semknutá u mé nohy to moc dobře nešlo. V té oblasti jsem musel kalhotami škubnou a tak je roztrhnout. Bylo mi to jedno. Její srdce se zastavilo, stejně tak její dech. Vyplašeně jsem se podíval co se děje.

Její pohled opět spočíval na mém klíně. Než stihla jakkoliv zareagovat, tak jsem se k ní posadil do vany. Nekompromisně a už bez dohadů jsem sáhl po holícím strojku. Přisunul jsem si ji na svůj klín a uchopil její nohu. Něco tak chlupatého jsem v životě neviděl. Tak tomuhle říkám výzva, ale mám takový pocit, že jedna žiletka stačit nebude, možná tak jedno balení. Podíval jsem se do toho balíčku, který mi dala Alice a viděl, že tam opravdu jedno celé je.
Pustil jsem se do práce, popadl jsem pěnu a nanesl to na nohu a začal holit. Vypadala vyděšeně, ale naštěstí držela, aspoň prozatím.
Nohy jsem jí zvládl oholit jen dvěma žiletkami a teď co. To ji mám vážně holit úplně všude? Proč já?!

Srovnal jsem si ji na klíně, abych na ni lépe dosáhl. V duchu jsem se modlil, abych jí nepořezal. Rozhrnul jsem pěnu ve vaně a jemně roztáhl její čisté a především hladké nohy.
Pane Bože, úpoč mě takhle trestáš? Podíval jsem se ke stropu a v duchu prosil, abych měl dost odvahy a síly k tomu k čemu se teď chystám. Přisunul jsem strojek k jejímu lůnu, jakmile jsem se jí dotkl tak se prohnula v zádech. Ustaraně jsem se na ní podíval a její tvář byla rozpálená. Dívala se na mě překvapeným pohledem, pohledem plným očekávání.
Znovu jsem přejel strojkem po jejím lůně a z jejích úst se ozval vzrušený sten. Byl jsem úplně v šoku a nevěděl co mám dál dělat. Nejraději bych toho všeho nechal a šel si zaplavat do moře.
V jednu chvíli mé nepozornosti se natáhla taky pro jeden strojek a snažila se mi dobýt do trnek, naštěstí pro mě jsem silnější, tohle jsem ji nemohl dovolit. Když zjistila, že tento souboj nevyhraje, tak si uraženě sedla do druhého rohu vany a překřížila nohy přes sebe. Tohle bude ještě dlouhá noc, pomyslel jsem si.
Opatrně jsem ji chytl za ruku, nechala se, tak jsem pokračoval a nadzvedl ji a na mě vykoukl další prales, stejný v jakém žila. Napadlo mě, jestli tam má i nějaké zvířátka.

Když jsem to měl konečně za sebou. Když jsem měl konečně za sebou tu děsivou skutečnost, tak ta dívka už usnula. Podíval jsem se do její tváře. Teď vypadala jako ten nejsladší andílek, ale já přitom věděl jaký je to ďábel. Vzal jsem ji něžně do náruče a odnášel do pokoje. Usušil jsem její tělo. Pod tou vrstvou chlupů a špíny nebylo vidět. Ale nyní bylo nádherné a čisté. Připadal jsem si jako nějaký šmírák. Já, který jsem znal všechna zákoutí jejího těla.

Přikryl jsem jí dekou a už jsem neřešil, že nemá nic na sobě. To vyřeším zítra dnes už jsem na nic neměl náladu. Pomalu jsem se začal děsit toho, co přijde zítra! Kdybych mohl, tak bych usnul jak zabitá.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak doufáme, že se vám kapitolka líbila a že jste se trochu pobavili. Já s Ejdrianou tedy ano:D ViĎ?

Děkuji za vaše předchozí komentáře a doufám, že se tu nějaké opět objeví.

Děkujeme LoveCullenka a Ejdriana

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The girl is mine - 3.kapitola: