Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The girl is mine - 4.kapitola

Najednou se z obývacího pokoje ozval řev. Nebyl to nikdo jiné než-li Emmett, který se díval na zápas. Dívka se strašlivě lekla a skočila mi do klína. Skočila mi do klína svým nahým tělem. Tělem, které bylo tak nádherné a čisté a voňavé, že bych si kousl? *Aspoň malinko,* žadonilo jedno mé já.
*Neotravuj,* ozvalo se to druhé. Super tak teď jsem schizofrenik? Ale už se žádné z mých já neozvalo, naštěstí. Jen ona se sem tam pohnula na mém klíně. Bože, za co mě trestáš?
*Né, ne prosím né. To není možný.* Prosil jsem kohokoliv jen, aby se nestalo to co jsem předpokládal.
Mé tělo reagovalo na tu krásnou, čistou a hebkou dívku. Bezděčně jsem pocítil jak se mé přrození vzrušilo a samozřejmě jsem to nepocítil jen já. Podívala se na místo, které se zvedlo, přesto, že na něm seděla a už se chystala provést něco, co by mohlo dost bolet. Vycenila zuby a sklonila hlavu k mému rozkroku. Oči se mi rozšířily hrůzou.
*Ona mě chce pokousat?* Ptal jsem se svého já.
*Jistěže chce! Ty jsi si chtěl také kousnout! Proč by nemohla ona.* Opět se ozvaly ty dva hlásky v mé hlavě. Zatřepal jsem hlavou a snažil se je dostat pryč.
,,Ehm, ehm! Nechci vás nějak rušit, ale nemohli byste si hrát alespoň potišeji?" Zaskuhral Emmett a když spatřil tu dívku jak mlsně cení zuby na můj rozkrok, tak se rozchechtal.
,,Edwarde ty jeden kanče! Já měl za to, že jí máš učit něco jiného. Ale ty jsi prostě nejvynalézavější upír jakého znám. Půjčíš mi ji pak taky? Rose tohle dělat nechce a....." říkal přidušeně mezi smíchem.

Z mého nitra se ozvalo vrčení a dívka s sebou škubla.
,,Emmette Cullene!" Zařvala Rose a Emmett proskočil zavřeným oknem.
Tak teď si ho podá Rose. Vstal jsem a náhle jsem opět pocítil pro dnešek již známou bolest. Malá ruka té dívky se zachytla mého vzrušeného klína.
„Copak dnešek nikdy neskončí?“ Ptal jsem se sám sebe. Chytl jsem její křehkou ručičku a snažil se ji rozevřít dlaň, nechtěla povolit a v tu chvíli se ozvalo zase jedno z mých já.
*Tak jí ju zlom, ani si toho nevšimne. Jen pár prstíčků. Bude se ti to líbit, všude plno krve, tak to máš rád.*
*Sklapni* zatlačoval jsem své druhé já.
*Nebo se ti tohle sado-maso tolik líbí? Koukej! Ani se pořádně nesnažíš dát tu ruku pryč. Edíku ty jsi mi něco zatajil?* Pochechtával se temně hlas uvnitř mne.
,,Prosím už toho nechej." Použil jsme na ní sílu svých očí a ona kupodivu ve svém stisku polevila.
,,Co s tebou jen provedu?" Ptal jsem se jí zničeně a ona se na mě jen roztomile culila.
*Nikdy jsem nezkusil nikomu dát pořádnou facku,* zamyslel jsem, protože se to tak nabízelo, jenže ona by asi odletěla rovnou na jinou planetu.
*Neříkej, že nevíš! Mě minimálně napadají dvě alternativy.*
*Sklapni* okřikl jsem znovu ten hlas.
*Já ti to stejně řeknu. Za prvé kousneš ji do toho nádherného krčku a nebo druhá možnost necháš ji dodělat to co sama začala." Smál se.
,,Copak to neskončí? Doufám, že tohle je jen hodně špatný sen, ze kterého se proberu." V hlavě jsem přemítal kolikrát to dnes ještě řeknu a podle jejího pobaveného výrazu ještě hodněkrát. Asi se budu bát se k ní vůbec přiblížit.

Docela směšné co?! Upír a bojí se lidské dívky, i když ona byla spíš satan v těle anděla a o to horší to je. Kdybych ji aspoň mohl číst tu její pomatenou mysl, tak mi nehrozilo, že mi jedna z mých částí upadne.
No tak Edwarde klid. Ona za to nemůže. Pravděpodobě se dlouhou dobu nesetkala s člověkem a neví jak se má chovat.
Musel jsem se uklidňovat, aby to neskončilo moc špatně.
*Edwarde tady jsem ti pro ní přinesla oblečení.* Poslala mi myšlenku Alice a už pokládala pyžamo na lavici a pádila podezřele rychle pryč.
Podíval jsem se na něj a když jsem zjistil, že hromádka obsahuje Emmettovi oblíbené kalhotky a podrsenku, tak jsem to raději smetl.

Vyzdvihl jsem jí do náruče a odnášel do jejího pokoje.
,,Tatínku?" Slyšel jsem za sebou hlas Renesmee. To mi tak ještě scházelo.
,,Miláčku, jak to, že ještě nespinkáš?" Zeptal jsem se jí potichu. Protože ten neznámí andílek usnul v mém náručí.
,,Já chci být s tebou." Ne, že bych s ní nechtěl být, ale už jsem nemohl, byl jsem naprosto zoufalej, ale co mi zbývalo. Všichni jsme šli do jednoho pokoje, kde si Renesmee lehla k neznámé a obě usnuly a já měl konečně klid. Šel jsem k mražáku, odkud jsem si vzal led a narval si ho pod kalhoty a úlevně si vydechl, jenže to už se ke mně plížil ze zadu Emmett.
,,Bolí, bolí kuličky?" Smál se mi Emmett a v jeho myšlenkách jsem viděl jak mě chtěl praštit.
,,Rosééé tady ho máš!" Zakřičel jsem a v ten moment Emmett zmizel. Myslel bych si, že je pryč kdybych nezaslechl dunivou ránu.
,,Emmette Cullene už jsi jedno okno rozbil." Hrozila mu Esmé, do které narazil.
To už sem doběhla Rose.
,,Tohle teď nebudeš potřebovat." Sáhla mu do kalhot a vytáhla suspenzor.
,,Myslím, že tobě se to bude hodit." Mrkla na mě a hodila mi ho.
Rozhodoval jsem se nad tím jestli si ho vzít nebo ne.
*Když si ho nevezmeš tak budeš za chvíli vykastrovanej." Smálo se mi mé druhé já.

A tentokrát jsem mu musel dát za pravdu. Podíval jsem se po místnosti jestli tam nikdo není a pak si ho nasadil.
Nebylo to sice nejpohodlnější - nicméně svůj účel to splní. Budu ho nosit dokavaď se ta ničitelka pohlavního ústrojí nesklidní.
,,Ten je můj - já tě viděl." V periferním vidění jsem viděl Emmetta jak na mně běží. Otočil jsem se k němu zády, ale ani to ho nezastavilo. Po dlouhém praní a přemáhání mi sáhl do kalhot.
,,Emmette ty prase! Vyndej tu ruku z mých kalhot." Zaskřehotal jsem, protože jsem se bál, že mi opět přivodí bolest.
,,Emmette Cullenne! Jestli sem okamžitě nenaklušeš tak spíš venku celý měsíc!" Křikla Rose ze schodů, byla opravdu naštvaná a já byl rád, že nejsem na jeho místě.
Emmett ztuhl. Po minutovém rozvažování vyndal ruku z mých kalhot tak rychle, že jsem měl pocit, že mi uhoří. S bolestným zasyčením jsem si opět přitiskl led mezi nohy.
,,Auuu. Nikdy mě nic nebolelo a najednou za jeden den toho tolik protropím." Stěžoval jsem si a vydal se do pokoje.

Otevřel jsem dveře a naskytl se mi nádherný pohled. Pohled na dva anděly. Ta neznámá dívka ležela nazádech a má milovaná dcera k ní byla přitisknutá. Spaly v obětí. Bylo to tak nádherné. Tu chvíli bych si užíval, kdyby mi život opět neztrpčoval Emmett.

Schoval jsem se do rohu a sledoval co se bude dít. Emmett potichu otvíral dveře a zakopl o práh. To se může stát jenom jemu. Byla to obrovská rána, která nesla následky, podlaha pod ním nevydržela a on se propadl na písek. Tímto svým výstupem sem přilákal všechny ostatní a probudil ty dva spící anděly.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám kapitolka líbila a že jste se bavili alespoň z poloviny jako my při psaní. Nechejte své komentáře. Děkujeme LoveCullenka a Ejdriana.