Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The plastics - 10. kapitola

29.05.2012 (11:30) • vilinka, ElleScathers • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2406×

Jaká troufalost! Co si o sobě myslí, blbec jeden?

Jednou mi zavolá, prohodíme pár slov a já si před ním hned kleknu na kolena?! Jak to tak ale vypadalo, bylo to tak. Proč bych jinak souhlasila s jeho pitomou nabídkou? Možná proto, abych neskončila jako nějaká chudinka, kterou všichni přehlížejí a mají radost nad jejími neúspěchy. To bych nemohla dopustit. Co kdyby se mě někdo snažil ponížit? Ani náhodou, musí vědět, kdo to tu vede.

Rychle jsem směřovala ke své šatně. Řekla bych, že zrovna ona zabírala největší část mého bytu. Ne, že by mi to nějak vadilo. Rozrazila jsem dvoukřídlé dveře, vedoucí právě tam, kde jsem s láskou a radostí trávila nejvíce času. Teď už si jen vybrat něco, co by dokonale podtrhlo mou krásu. A jak chtěl Edward. Obleču si něco podle jeho představ, alespoň uvidí, kdo s kým dokáže pořádně zamávat.

Ale přes všechen ten odpor, co jsem k němu za poslední měsíce nastřádala, jsem po něm i nadále toužila. Byl jako zakázané ovoce a já chtěla poznat, jak chutná.  A bylo mi jedno, jak moc v nebezpečí s tím predátorem budu, chtěla jsem prostě zase cítit, jaké je být jeho obětí.

„Tak snad mi splníš mé očekávání, Edwarde Cullene,“ zašeptala jsem si pro sebe a dál věnovala svou pozornost pouze přípravě. Kdo ví, třeba to bude výjimečný večer a dostaneme se i někam dál. Takový sex s upírem, to by nemuselo být špatné…

***

Pár minut před šestou a jednou – malou – částí svého já, jsem se cítila jako ta zamilovaná holka z Forks. Cítila jsem se jako dřív, když mě Edward vyzvedl, a jeli jsme na romantickou večeři. Naposledy jsem zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle. Byla jsem nádherná, to nemohl nikdo popřít. Avšak mohla jsem okouzlit i upíra? Ráda bych… Chci, abych ho mohla ovládat, a abych si mohla dělat vše, co se mi zamane. Abych si mohla bezcitně pohrávat s Edwardem Cullenem. Abych si s ním pohrála a odhodila ho, jako to milostivý pán udělal mně. Možná jsem k němu byla zbytečně krutá, vždyť on si zasloužil taky trochu lítosti. Už kvůli Tanye. Jistě, zasloužil si ji, ale ne tu moji. U mě si vysloužil maximálně nenávist a pohrdání, avšak může si za to sám, chlapec. Budu se snažit, aby to pochopil. Aby poznal, co se stane, když opustí někoho, jako jsem já.

Potom zazvonil zvonek…

Pomalými, loudavými kroky jsem se vydala ke dveřím. Schválně jsem to natahovala, aby můj milý ztratil trpělivost. Jak já jsem milovala, když jsem někoho naštvala do nepříčetnosti. Byl to jako balzám na mou bolavou duši. Na všechny mé problémy, které jsem za svůj život musela zažít.

„Ahoj, Edwarde,“ vypravila jsem ze sebe svůdným hlasem, jakmile jsem otevřela dveře. Nasadila jsem jeden ze svých umělých a dokonale nacvičených úsměvů. Sjela jsem ho pohledem. Nevypadal špatně, to jsem uznat musela. Jeho tělo se mi vždy líbilo, navíc pod tím upnutým tričkem… Prostě něco pro mé oči.

„Zdravím, Bello,“ pokřiveně se usmál. „Vidím, že nebudu jediný, kdo je okouzlen,“ dodal. To jeho sebevědomí, nejradši bych mu jej mlátila o hlavu. Zasloužil by si to, po tom všem.

„Zas tolik si nevěř. Viděla jsem i hezčí.“ Oblékla jsem si svůj kabát a obešla ho. Chvíli na to jsem zabouchla dveře a vydala se k výtahu, který mohl v naší situaci vyvolávat myšlenky na něco nemravného. Vlastně… Ještě nikdy jsem to nedělala ve výtahu. Proč to tedy nezkusit?

„O tom dost pochybuju. Slyším a cítím tvé reakce, chceš mě,“ zašeptal mi do ucha a přitiskl si mě k boku.

„I kdyby, ty se o to zajímat nemusíš. Mezi námi už nic nebude,“ dodala jsem se sebezapřením. Spíš bych si mezi námi něco přála. Bylo by to… vzrušující.

„Isabello, nic si nenalhávej. Oba po sobě toužíme, div po sobě okamžitě neskočíme. Takže to radši přiznej, bude tak každému líp, co říkáš?“

„Navrhuj si, co chceš, na nic takového nepřistoupím,“ odporovala jsem. „A teď už pojď, chci to mít rychle za sebou.“

„Nakonec budeš ještě prosit, abych večer prodlužoval,“ šeptal mi stále u ucha.

„Uvidíme…,“ řekla jsem neurčitě.

Pak nastalo takové to ticho, o kterém se mluví v knihách a filmech. To trapné ticho. Ale nechala jsem to tak. Uctívala jsem každý okamžik, který jsem mohla strávit bez jeho slov plných arogance a trapných úšklebků, zdobících jeho žulovou tvář. Jinak byl pěkný, ale ty úšklebky si opravdu mohl nechat.

To ticho trvalo hodně dlouho. Po celou dobu jízdy autem, krátké cesty k nákupnímu centru, kde bylo kino… Nakonec, po dlouhé době, jsem ticho přerušila já. Přes všechno mé znechucení se to už nedalo vydržet.

„Na co vlastně jdeme?“ zeptala jsem se. On se zasmál, on si to ještě užíval, sviňák jeden! Já mu dám.

„Nevím, je to jen nějaká romantika. Ty se budeš dívat a vzdychat nad krásnými polonahými herci a já zatím budu přejíždět pohledem po tvém těle a občas se letmo dotknu tvé pokožky, abych ještě víc prohloubil tvé vzrušení,“ řekl mi více, jak upřímně. Jiný chlap by jen střádal plány, jak tohle udělá a nikdy by to nahlas nevyslovil, ale Edward…

„Ty jsi neskutečný,“ zakroutila jsem nad tím hlavou a vystoupila z auta.

„Já to o sobě vím, zlatíčko. To mi přece nemusíš připomínat,“ ubezpečil mě sebevědomě.

„Dávej si pozor, aby ti tvé ego nepřerostlo,“ upozornila jsem ho.

„Ty mi něco říkej, Isabello Swanová. Sama jsi ještě horší než já,“ zasmál se mi do obličeje.

„Tohle chování si teda vyprošuju! Dovolil ti snad někdo se mnou takhle jednat?“ zahřměla jsem a propalovala ho pohledem.

„Ale, ale… už se bojím, miláčku…,“ utahoval si dál. „Kde máš své rytíře?“ dodal s úšklebkem.

„O co ti jde?“ snažila jsem se mu porozumět, ale nebylo to nejlehčí. Měl zvláštní osobnost.

„Mně? Vůbec o nic, chci být jen s tebou…“ Chytil mě za mou drobnou ruku a pohrával si s mými prsty, jako to dělal dřív.

„No, to zrovna,“ odfrkla jsem si. Jemu vždy o něco šlo, tak ať to teď na mě laskavě nezkouší. Nebyla jsem zrovna v náladě, kdyby mi to nevadilo.

„Jak chceš, nevěř mi, tvoje smůla… Ale buď tak milá, Isabello, a pojď. Film za pár minut začíná a já mám přece své plány, ne?“

Doufám, že se vám kapitola líbila. V další ještě zůstaneme u pokračování rande, ale pak se přesuneme úplně jinam... Nechte se překvapit. ;)

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), ElleScathers, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The plastics - 10. kapitola: