Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The plastics - 4. kapitola

02.12.2011 (08:00) • vilinka, ElleScathers • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 2986×

4. kapitola

Emmett

Seděl jsem ve svém oblíbeném křesle a díval se na baseball. Byl to poslední zápas, a tak jsem si ho chtěl patřičně užít. Jenže to bychom nesměli mít v domě tu blbku, kterou si Edward před pár týdny vzal. Jak jsem očekával, po pár minutách přiběhla.

„Emmette, buď tak laskav a přepni to. V Paříži je týden módy a já nehodlám zmeškat jediný přenos,“ řekla ta fúrie a usadila se do křesla.

„Ani mě nehne,“ odfrkl jsem si. Neměl jsem ji rád, to i Bella byla daleko lepší a to byla člověk.

„Neměl bys se mnou takto mluvit, víš, že ti to Edward zakázal,“ spustila zase.

„Čemu jsi nerozuměla na slovech: ani mě nehne, volně přeloženo pro méně chápavější jako: nechce se mi?“ zeptal jsem se jí.

„Edí!“ zakřičela do útrob domu. „Emmett mi nechce dát ten ovladač a já chci vidět tu přehlídku.“ Po chvíli Edward seběhl dolů a chytil mě za límec košile, i když věděl, že bych ho hravě přepral.

„Nech Tanyu na pokoji a dej jí ten ovladač,“ zavrčel mi naštvaně do obličeje.

„Teda brácha, odkdy jsi hladovější než kdejaká těhotná ženská?“ utahoval jsem si z něj. Byla to sranda, od doby, kdy opustil Bellu, se z něj stal hrozný podpantoflák. Nevím, čím to je.

„Radši drž hubu a pojď. Za chvíli začíná škola a já nehodlám hned první den přijít pozdě,“ řekl.

„Jasně, Pan Všechno vím, všechno znám, se ozval a my ho musíme zase poslechnout na slovo,“ odsekl jsem.

***

Vystoupil jsem z auta a i s ostatními jsem se vydal do příjmací kanceláře. Cestou jsme potkali spoustu lidí, kteří se o nás, samozřejmě, bavili, ale ne způsobem, na jaký jsem byl zvyklý.

„Hej, uhni!“ rozkřikla se přes celou chodbu Tanya.

„A to z jakého důvodu?“ zeptala se ta dívka.

„Chci projít,“ štěkla Tanya.

„Tak si projdi, ale nechovej se, jako by ti to tu patřilo,“ řekla a otočila se k odchodu. Poslední, co jsem zaslechl, bylo ve smyslu: „Počkej, až se to dozví Isabella.“ Nevěděl jsem, co je ta Isabella zač, ale v každém případě to zde bude někdo.

***

Poslední hodinu před obědem jsem měl s Tanyou. To byl zážitek na celý život. Celou hodinu pořád mluvila a mluvila. Byla horší než Alice, nechápu, jak to s ní Edward může vydržet.

Vyšli jsme ze třídy a vydali se chodbou, která vedla k jídelně. Před námi se však začal tvořit hlouček lidí, který postupně ustupoval ke stěnám a různě po sobě pořvávali nadávky a slova typu: „Uhněte!“

Nevěděl jsem, co se zde děje, ale zůstal jsem stát uprostřed uličky připraven na všechno. Tanya se zachovala úplně stejně, ale to jsem mohl čekat. V tom se z jedné třídy vyřítila krásná bruneta a za ní poskakovaly dvě blondýny. Už jsem věděl, kdo zde šéfuje, a došel jsem k názoru, že jim nebude moc příjemné, až nás uvidí ve svém zorném poli. Když k nám došly, začal jsem si tu brunetu pořádně prohlížet. Někoho mi připomínala, ale koho…

„Odejděte!“ promluvila na nás jedna z nich. Já jsem chtěl jít, ale bylo mi jasné, že Tanya bez kousavé poznámky neodejde.

„Proč jako? Nemáš právo mi rozkazovat,“ valil jsem oči. Tanya řekla jednou v životě něco rozumného, asi jí koupím nějaký šperk.

„Hm… vlastně mám. Tahle škola je moje a všichni se tu řídí podle mě, takže ty se tak budeš řídit taky a teď jdi, nemám čas se tady dohadovat s nějakou pitomou blondýnou, co si o sobě myslí, že je královna,“ spustila ta dívka a já uviděl, že Tanyu pořádně naštvala.

„Být tebou, tak mlčím. Nemáš ponětí, co já jsem zač, mohla bych ti jediným pohybem ruky urvat hlavu.“

„A víš, že já vím, co jsi zač?“ řekla bruneta a přiblížila se k Tanye. „Jsi zkurvená upírka, která si o sobě moc myslí a měla by co nejdřív vypadnout, nebo to skončí špatně,“ zasmála se a odkráčela i se svým křovím do jídelny.

„Co si ta čubka o sobě myslí?“ začala Tanya, jen co jsme se znova dali do pohybu.

„Jak řekla, je královna školy, patří jí to tu. Nic s tím nenaděláš a teď už pojď, ať na nás nemusí ostatní čekat,“ řekl jsem mírně znuděně. Ty její výlevy emocí mě občas začínají dohánět k šílenství.

Ještě chvíli lamentovala, ale pak se konečně rozešla. Přišli jsme k našemu stolu a Tanya si, nečekaně, začala stěžovat.

„Edí, ta lidská holka je hrozná. Navíc je naprosto hnusná, takže nevím, jak si mohla získat celou školu,“ mlela si svoje Tanya a každou chvíli si odfrkávala. Mně jen cukaly koutky.

„Neboj,“ konejšil Edward svou milovanou. „Jestli ti ještě něco udělá, tak si to s ní osobně vyřídím. Nemáte mít za chvíli ten konkurz na roztleskávačky?“ zeptal se a podíval se po všech dívkách u našeho stolu.

„Ano, to máme. Tak pojďme,“ řekla Rose a zvedla se. „Uvidíme se později,“ řekla mi svůdně a usmála se. Pak odkráčela.

Isabella

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se Claire naštvaně a začala ji probodávat pohledem.

„To byl Emmett Cullen a Tanya Hale. Nedávno se přistěhovali, ale mám dojem, že jsem ti to už říkala,“ odpověděla mi a snažila se mě dohnat.

„Takové poznámky si nech a pojď, dnes je ten konkurz a já doufám, že ty, co jste s Rebeccou vybraly, budou alespoň trochu obstojné,“ zavrčela jsem. Měla jsem špatnou náladu, protože ta blondýna, Tanya, by se mohla považovat za mou konkurenci. Ale ne, na to nechci ani myslet. Mě nikdo nemůže svrhnout z mého postu královny školy. Na to jsem až moc oblíbená.

Vstoupily jsme do tělocvičny a tam už halda dívek čekala. Už podle jejich vzhledu jsem poznala, že ani jedna se roztleskávačkou stát nemůže. V tom do tělocvičny přišly dvě vysoké blondýny a jedna malá černovlasá dívka. Já se musela usmát. Nejen, že mám nové roztleskávačky, ale také bude i zábava.

„Jsem ráda, že jste přišly,“ řekla jsem a falešně se usmála. Rozhodně nejsem ráda, že přišly. „Hned na začátku vyberu dívky, které tu nemají co dělat.“ Tak jsem taky udělala. Vybírala jsem a vybírala, až tu zbylo jen deset dívek a mezi nimi i Tanya, Rosalie a Alice.

„Takže, ukažte mi, co umíte, a já se rozhodnu.“ Asi po hodině jsem měla vybráno. Samozřejmě to byly ty tři. „Vidím, že jste tu nové a já jsem Isabella Swanová, tohle je Claire a Rebecca.“

„Ahoj, Bello,“ vypískla Alice a běžela ke mně. Nejspíš mě chtěla obejmout.

„Tak počkat. Stop! Zaprvé, nejsem Bella, ale Isabella a zadruhé, žádné dotyky, objímání a podobně a rozhodně žádné mluvení na trénincích, a ani se nepokuste přijít pozdě,“ řekla jsem a otočila se na patě.

„Chtěly bychom tě dnes pozvat na večeři,“ ozvala se Rosalie.

„Cože? Tak to teda ne!“ zašeptala rozezleně Tanya. Já radši dělala, že jsem to přeslechla.

„Rebecco, vyřiď to,“ přikázala jsem jí a odkráčela. Už mě unavovalo se s nimi bavit.

Rosalie

Nemohla jsem tomu uvěřit. Bella, vlastně Isabella, nebyla ta hodná holka, jakou jsme ji dříve znali. Teď to byla mrcha, ale mně to nevadilo. Chápala jsem ji.

„Tak hele,“ řekla ta její posluhovačka a povýšeně se na nás podívala. „Isabella vás sice přijala do týmu, ale to vám nedává právo ji někam zvát, něco jí něco navrhovat, vlastně, vůbec na ní nemluvte, nemá to ráda.

„A ty jsi kdo?“ rozkřikla se Tanya.

„Nechtěj to vědět, ty nicko,“ odfrkla si ta holka a odkráčela. Já se musela zasmát. Konečně někdo Tanye ukázal, že není jediná na světě.

„Tak půjdeme, ne?“ zeptala jsem se celá nedočkavá. Těšila jsem se na Edwardův výraz, až to zjistí, ale hlavě na Emmetta.

„Nečekala jsem, že se Bella tak změní,“ řekla smutně Alice, když jsme kráčely chodbou. Měla starou Bellu ráda, ale mně se víc zamlouvala tato. Bylo na ní vidět, že konečně ví, co chce. Čeho chce dosáhnout.

***

„Neuvěříte, kdo je kapitánka roztleskávaček,“ řekla jsem, když jsme byli u aut.

„Kdo?“ zeptal se Emmett nedočkavě.

„Isabella Swanová,“ řekla jsem s úsměvem a čekala na jejich reakce.

„Isabella Swanová?“ vykřikl Jasper a kroutil u toho hlavou.

„Myslím, že byste se o jiných neměli bavit za jejich zády,“ ozvalo se za námi a my se otočili. Stála tam Isabella a usmívala se svým krutým úsměvem.

„Ahoj,“ řekl Edward trochu zaraženě. „Změnila ses,“ řekl.

„Jo, to ty taky,“ odpověděla a sjížděla pohledem Tanyu. „Vidím, že sis vybral dobře,“ řekla a zvedla koutky úst do podivného úšklebku.

„Jistě,“ odpověděla za něj Tanya a přivinula se k Edwardovi do náruče.

„To je jasné. Byla bych ráda, kdybyste se o mně nebavili, když u toho nebudu, nemám to ráda,“ řekla a odešla. Tehdy jsem jasně pochopila, že naše cesty se už navždy rozešly. Bella se změnila a my také. Už nemáme nic společného a možná je to tak dobře…

Tuhle kapitolu bych htěla věnovat kajce007, DarkFireflies, Nesii, NatyCullen, alicecullenhale2, AddyCullen, hanculin98 a všem ostatním, kdo tuhle povídku čtou a komentují.

A všem se chci omluvit za tak velké zpoždění, ale bylo toho holt moc.

Budu moc ráda, když zanecháte komentáře. Mně i Ainslee to udělá obrovskou radost.

Zřejmě se divíte, jak to že jsem tuto kapitolu psala já. Měla ji přece psát Ainslee. Vysvětlení je jednoduché. Ains měla nějaké osobní problémy, a tak to nechala na mně. Můžete si být ale jistí, že příští kapitolku píše Ainslee a to bude nářez, protože už se to pořádně rozjede.

Jinak bych se vám chtěla pochlubit s tím, že tohle je moje nejdelší kapitola za mou bídnou spisovatelskou katiéru. Klaňme se před tímto zjištěním.

3. kapitola ♥ 5. kapitola

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), ElleScathers, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The plastics - 4. kapitola: