Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The plastics - 9. kapitola

16.04.2012 (18:45) • ElleScathers, vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 2792×

„Miluju tě, Edí," vzdychla a svlékla mi triko. Líbala mě na těle a postupovala stále níž. Nechtěně jsem vzdychal rozkoší.

„Ach, Bello," vzdychl jsem a až po pár vteřinách si uvědomil, co jsem to vlastně řekl...

The plastics - 9. kapitola

V tom momentě Tanya přestala. Slezla s mého těla a podívala se na mě.

„Co jsi to řekl?" křikla rozzuřeně a z očí jí metaly blesky. Z jejího hlasu znělo podráždění a vztek.

„J-já... nic!" řekl jsem na svou obranu. Bylo mi jasné, že mi to neuvěří, ale stále jsem v to doufal...

Bella:

Přijížděla jsem svým autem na školní parkoviště. Zaparkovala jsem na svém obvyklém místě, vystoupila a šla za svými přítelkyněmi z party. Už od příjezdu jsem tušila, že něco není v pořádku. Nikdo se za mnou neotáčel jako pokaždé, když jsem procházela kolem lidí.

„Ach, Rebecco, vezmi mi kabelku. Jsem tak unavená a utahaná," nařídila jsem jí jako obvykle a tašku  hodila před ni na zem. Otočila jsem se a rychlým krokem odkráčela ke školní budově. Lehce jsem otočila hlavou a stačila si povšimnout, že Rebecca stála na místě bez hnutí jako tvrdé y.

„Rebecco! Okamžitě pojď za mnou!" křikla jsem na ni přes celé parkoviště. Pár lidí se pobaveně zasmálo a někteří jen nevěřícně zakroutili hlavou. Jen ta zatracená Rebecca nereagovala. To už jsem se skoro bez nervů uráčila jít za ní.

„Co si to dovoluješ? Kdo je tu vůdce? Já! To vědí všichni, že mi tu patří celá škola. Jen ty jsi tak pitomá a nedokážeš si nic zapamatovat déle než pět minut!" křičela jsem a s tichým sakra si vzala svou kabelku na rameno.

Náhle se Rebecca hlasitě rozesmála a co bylo ještě zvláštnější - přidali se k ní i ostatní. „Mýlíš se, Bello. Tobě už tu nic nepatří a my už vůbec ne."

Zírala jsem na ní doslova s otevřenou pusou a neměla slov. Nic nedávalo smysl. Vždyť včera mi ještě všichni leželi u nohou. Každý kluk mě chtěl pozvat na rande a každá holka chtěla být mou přítelkyní. Rebecca s Claire mi s radostí posluhovaly a neměly ani žádné připomínky. Tak co to má znamenat?

„Ano, rozumíš dobře, Bello. Tady už nejsi ta nejlepší a nejkrásnější. Jsi jen… nula! Sprostá nula, která si nic nezaslouží!" křičela na mě Claire a po té mi před téměř celou školou vrazila facku.

Opět se celým parkovištěm ozval posměšný smích. Nevědomky jsem si dlaní třela narudlé místo na tváři a vyděšeně hleděla na ostatní.

„Jsi jen nula!"

„Tvé kralování skončilo!"

„Ubohá děvko!"

„Zmizni!"

„Jdi pryč!"

„Děvko!"

„Krávo!"

„Tady jsi skončila! Konečně bude klid!"

„Slyšíš? Nikdo tě tu nechce. Ty na trůnu už nesedíš a ani nikdy v životě sedět nebudeš!" řekla mi poníženě Rebecca a opět se zasmála. Na tváři se jí objevil jízlivý úsměv.

„Co se to děje?" ptala jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo.

„Co se děje? Tak ty to ještě nevíš?" zeptala se řečnicky a podívala se na lidi kolem nás. „Tak my ti to ukážeme," řekla tajemně a luskla prsty. Náhle se na mě ze všech stran rozběhlo deset lidí se zlomyslným výrazem ve tváři.

„Ne! To ne! Neee!"

Probudila jsem se s rychlým dechem a slzami v očích. Slunce se ještě neuráčilo vyjít na oblohu a hodiny ukazovaly teprve pět hodin.

Chvíli jsem byla ještě zmatená. Málokdy se mi něco zdálo, ale tenhle sen se mi zjevil poprvé. A doufám, že taky naposledy.

Náhle se ozvalo vyzvánění mého mobilu, který mě vyděsil natolik, že jsem vykřikla na celé kolo. Po pár vteřinách jsem se opět dokázala uklidnit a přijmout hovor.

„Haló?" ozvala jsem se stále ochraptělým hlasem. Hlas, který se mi ozval, mě překvapil.

„Bell, chci s tebou mluvit," ozval se ze sluchátka Edward.

„Jenže problém je, Cullene, že já s tebou mluvit nechci!" křikla jsem a chtěla zavěsit.

„Jestli mě nevyslechneš, budeš mít problémy," řekl zlomyslně Edward a já si ihned vzpomněla na svůj sen. Neochotně jsem sebou cukla.

„Poslouchám," šeptla jsem.

„Půjdeš se mnou na rande," řekl jakoby nic.

„Na rande?"

„Půjdeme do kina na romantický film, poté se navečeříme v luxusní restauraci a kolem deseti hodin večer tě zavezu domů. Pomůžu ti ven z auta a naše rande zakončíme romantickým či francouzským polibkem, vyhovuje?"

„Jestli mi to vyhovuje? Popravdě, Ede, někdy vážně pochybuju o tom, jestli si neztratil díky Tanye rozum," řekla jsem a zdůraznila jméno té nány bez mozku.

„Tanyu do toho nezatahuj," zavrčel rozmrzele.

„Ále, že by v ráji začalo pršet?"

„Půjdeš, nebo tě shodím z tvého trůnu." Sakra, ten sen…

„To bys neudělal," řekla jsem se špatně zastřeným strachem v hlase.

„Udělal, věř mi." Ne, to by neudělal. Nevěřím, že by toho byl schopen. Proč je takový?

Ani jsem si nestačila všimnout, že mi po tvářích tečou slzy. Na povrch se mi rval hlasitý vzlyk, který jsem nestihla zadržet.

„Pláčeš?" zeptal se náhle vyděšeně. Nesmím před ním ukázat svou slabost, nesmím!

„Kdy a kde?"

„Dnes v šest tě vyzvednu. Výběr filmu mi přenechej - bude to pro tebe příjemné překvapení. A vezmi si na sebe něco mini a sexy," řekl a opět jsem zaslechla tu nesnesitelnou aroganci v jeho hlase.

„To, jak budu oblečená, přenech laskavě na mě, ano? A nemysli si, že se nějak těším," zasyčela jsem do mikrofonu mobilu a zavěsila.

Co chystá? 

Po velmi dlouhé době jsem přidala už dlouho slibovanou kapitolu.

Tento díl chci věnovat všem, kterým povídka The plastics neomrzela.

Dále bych chtěla poděkovat vilince - bez tebe bych tuto kapitolu nenapsala a děkuju za to, že jsi. Jsi úžasná! :-*

Jinak doufám, že jste si příjemně početli. Komentář by nás potěšil.

ElleScathers(Ainslee) & vilinka

Autor: ElleScathers (Shrnutí povídek), vilinka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The plastics - 9. kapitola: