Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The same and yet different - 2. kapitola

30.03.2011 (07:15) • Vellu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1040×

Skočil jsem za ním a doufal, že si nic nezlomím. Překvapivě jsem ale dopadl tiše a obratně.
„Tak už pojď!“ křikl na mě nedočkavý Emmett. Rozběhl jsem se za ním a nasadil obrovské tempo. Za chvíli jsem ho předhonil a po 5 sekundách jsem měl náskok kilometru a půl.
„Emmette, jsi nějak pomalý! Přidej!“ křikl jsem za ním. Odměnou mi bylo pouze rozzuřené zavrčení.
„Ale no tak, přece by ses nezlobil,“ řekl jsem se smíchem a prudce zastavil. Emmett mě dohnal téměř okamžitě.
„Jak vy to s Edwardem děláte, to nechápu!“ postěžoval si Emm.
„S Edwardem?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Edward je můj mladší – starší bráška. Víš, tak trochu se zběhl s Bellou a -“ řekl Emm, ale Alice ho zastavila.
„Emmette, takhle o Belle nemluv. Děláš, jako kdybys ji neměl rád,“ řekla a otočila se na mě se zamlženým výrazem. „Brzy je poznáš, neboj se.“

Lov byl úžasný. Ta dokonalá moc, kterou jsem jako upír měl, byla k nezaplacení. Emm mi ukázal, jak na to a já musím uznat, že je fakt super. I když ty jeho kecy…
Vraceli jsme se zrovna domů, když jsem to ucítil. Cizí pach, upíři, domyslel jsem si. Z hrdla mi uniklo zavrčení a Emm se na mě nechápavě otočil. 
„Co blbneš, kámo?“ zeptal se s nechápajícím výrazem.
„Já jen… Copak to necítíš?“ zeptal jsem se. Neodpověděl, jen se ze srdce zasmál.
Doběhli jsme k domu a Alice vesele zavýskala. „Ani nevíte, jak se mi po vás stýskalo. Tohle už mi nesmíte udělat!“ křikla do domu, aniž by ještě otevřela dveře. Tohle je fakt divná rodinka…
Vrazil jsem do pokoje takovou rychlostí, že jsem se jen tak, tak vyhnul stolku s vázou, která vypadala docela cenně. To by asi Esmé zrovna nadšená nebyla.
Na gauči seděl upír, držící okolo pasu upírku. Oba měli zlaté oči. Ten kluk mi byl hrozně podobný. Vyjeveně jsme se na sebe dívali, dokud nás nevyrušila Alice.
„Panebože, Nessie, ani nevíš, jak…“ řekl Alice a teprve teď jsem si všiml děvčete opřeného o opěradlo gauče. „Se ti po nás stýskalo?“ dořeklo za ní děvče a se slzami v očích se jí vrhla kolem krku. Nebyl to upír, bilo jí srdce. Nasál jsem její vůni. Voněla sladce, ale neměl jsem na ní chuť. Najednou mě ten kluk popadl a dotáhl mě ven.
„Co je?“ zeptal jsem se celkem rozzuřeně. Nic jsem neudělal, a přesto se mnou zachází jako s odpadem.
„V pohodě?“ zeptal se ten kluk. Jen jsem přikývl a narovnal si bundu.
„Mé jméno je Edward Culen. Určitě ti o mně vyprávěli. A ty jsi… Tyler, že?“ zeptal se.
„Jo jsem. Můžu se tě zeptat, proč jsi hned tak vystartoval? Vždyť jsem ti nic neudělal.“ Odpověděl jsem mu. Panebože, ta podoba. Jak si můžeme být tak podobní? 
„Copak ti nikdo z rodiny neřekl, že umím číst myšlenky? Slyšel jsem, co se ti honilo hlavou. Nechtěl jsem, abys Nessie ublížil. Vím, že si novorozený, a proto ti nebudeme dělat starosti. Hned odjedeme, a až se naučíš ovládat, znovu Vás navštívíme,“ řekl a otočil se k domu.
„Ale mě ona nijak neláká, asi jsi paranoidní…“ řekl jsem. Na jeho tváři se objevil zvláštní výraz, který vypadal stejně, jako můj zadumaný.
Ty kráso… tohle mě docela děsí,“ přiznal jsem se.
„Hmm, mě taky… ale může to mít i nějaké výhody…“ znovu nasadil zadumaný výraz.
„Nepůjdeme už dovnitř?“ zeptal jsem se. Přikývl a šel hned za mnou.
„ Takže, tohle já má milovaná manželka Bella. Bello, tohle je Tyler,“ řekl a já nevěděl, jak se k ní mám chovat. Zrovna dneska jsem dokončil proměnu, dozvěděl se, že jsem upír a teď tohle?
„Ráda tě poznávám, Tylere. Doufám, že budeme přátelé,“ řekla zvonivým hlasem a vřele mě objala.
„A tohle je naše dcera Renesmé, ale všichni jí říkáme Nessie. I když se to její mamince moc nelíbí,“ řekl a Bella se pouze zamračila, Renesmé se na mě otočila a nasadila široký úsměv. 
„Také tě ráda poznávám, Tylere. I když je pravda… nebýt tvých rudých očí a vůně, tak bych nepoznala, který je který…“ řekla a znovu se široce usmála. Slyšel jsem Emmettův hurónský smích.
„Aby za tebou, Tylere nepřišla s tím, že ji máš přečíst pohádku na dobrou noc,“ řekl a přitom se znovu dusil smíchy. 

„Co tady děláte, Edwarde? Myslel jsem, že na Aljašce máte být ještě dva roky. A co ty, Nessie? Panebože, ty jsi vyrostla,“ řekl Carlisle, který se snažil odbočit od tématu já a moje podoba s Edwardem.
„Stýskalo se nám, a tak jsme se rozhodli, že vás tu navštívíme,“ řekl Edward, ale já veškerou pozornost věnoval Nessie. Byla zvláštní. Taková jiná.
„A co já? Copak se na strýčka Emma úplně zapomnělo?“ zeptal se Emm s hraným uraženým tónem. Nessie se zarazila a zůstala stát. Poté se upíří rychlostí k Emmettovi rozeběhla a skočila mu do předem připravené náruče. Emm se znova bouřlivě zasmál a Nessie mu položil dlaň na tvář. Emmettovi oči se rozšířily a zamlžily.
„Co se s ním děje?“ zeptal jsem se, ale nikdo mi neodpověděl.
Několik minut jsme tam takhle stáli a pak se Emm zase zasmál.
„Takže nový kluk jo? Ale musím uznat, že si umíš vybrat. Kdy se nám přijede představit?“ řekl a Nessie ho jen praštila do ramene. Edward a Bella se jen zamračili, asi nebyli nadšení z představy, že jejich dcerka randí…
Poté se spolu všichni začali bavit, Edward s Bellou vyprávěl historiky, co zažili na Aljašce, Emmett přihodil pár vtipů a Carlisle vysvětlil, co se se mnou stalo. Také mi vysvětlil, co je Nessie zač. Připadal jsem si odstrčeně. Potichu jsem vyšel ven a pomalým krokem se vydal do lesa. Nepatřím k nim. Měl bych odejít, bylo by jim beze mě lépe.
„Co ty tady, tak sám…“ ozvalo se za mnou.

Autor: Vellu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The same and yet different - 2. kapitola :