Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The same and yet different - 3. kapitola

14.06.2011 (21:30) • Vellu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 859×

Otočil jsem se za známým hlasem. Byla to Renesmé.
„Nevím, co jsem si vlastně namlouval. Vždyť já mezi vás ani nepatřím. Toho lepšího už máte…“ řekl jsem.

„No, to je sice hezké, že mého tátu považuješ za toho „lepšího“,“ řekla a u slova lepší ukázala rukama uvozovky.
„Ale ten lepší je můj táta, s tím se asi o klucích bavit nemůžu,“ řekla s úsměvem.

„A se mnou bys ses o nich bavila?“ řekl jsem se zvednutým obočím. Dělala, že nad tím uvažuje.
„Ne, asi ne… Určitě ne! Ale nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Navíc náhodou myslím, že do naší rodiny zapadáš skvěle. Na celé rodině je vidět, že si tě i za tu pouhou chvíli oblíbili, i Rosalie, což je neobvyklé,“ řekla a ke konci nahodila zadumaný výraz, tolik podobný tomu mému, ale i pohledu jejího otce.

Na tohle jsem neměl co říct a styděl jsem se za svá předchozí slova.

„No, a ty máš nějakou přítelkyni?“ vyhrkla z ničehož nic.
„Teď už ne, ale za svého lidského života jsem měl, jmenovala se Ally,“ řekl jsem a postupně jí začal vyprávět svůj příběh. Mluvil jsem o své matce, otci, o bratrovi, který spáchal sebevraždu, ale nejvíc jsem mluvil o Caroline.

Hrozně mi chyběla. Jak se asi má? Začal se o ní otec více zajímat?
Hovořili jsme několik hodin, tedy spíš já jsem hovořil a ona vzorně vše poslouchala. Dokončil jsem vyprávění o svém životě a otočil se na ni.

Její obličej byl plný emocí z mého vyprávění, které ještě neustaly. Nejvíce asi převládala lítost, lítost nad mým ubohým životem. I ona pochopila, že když jsem začal konečně doopravdy žít, tak můj život skončil a ne mou vinou…
Chvíli jsme jen tak tiše seděli a pak začala ona povídat ten svůj.

„Moje máma se s tátou seznámila před osmi lety. Ona byla člověk, on upír. Nesměli se do sebe zamilovat, ale jak to tak bývá, láska byla na světě.

Jejich láska dokázala přežít všechny nástrahy našeho světa, až se nakonec vzali. Táta ani Carlisle nevěděli, že upíři mohou mít děti. Zjistili to, až když se můj táta s mámou vyspal. Máma porod nedokázala přežít a tak jí proměnil.

Rostla jsem celkem hodně rychle. Vždyť se na mě podívej – bude mi osmnáct navěky. A to mi moc fér nepřijde. Ano, je pravda že mohu mít děti, ale… To je jedno. Zkrátka když mi bylo šest let, moje máma se domluvila s tátou a společně jsme odjeli na Aljašku, kde jsem později začala studovat. Nikdo nevěděl, že ti dva jsou mí rodiče, dělala jsme, že jsem mámina sestra. Všechno šlo hladce a měli jsme se fajn. Jednoho dne se na Aljašku nastěhovala další upíří rodinka. Byli tři, stejně jako my. Ten nejmladší, Erick, se mi zalíbil hned na první pohled. Byl to upír stejně starý jako Edward a to se mému tátovi nelíbilo. Nechtěl, abych se s ním bavila, ale copak jsem ho mohla poslouchat? S Erickem jsme si rozuměli, doprovázel mě na hodiny, na oběd a občas vozil i domů. S našeho přátelství vznikla láska, se kterou se museli všichni smířit. Nakonec jsme odtamtud museli odjet. Máma se chtěla vrátit a táta s ní souhlasil. S Erickem jsem se rozloučila a odjela. Chybí mi,“ dořekla a odmlčela se. Musel jsem uznat, že Edward má pravdu. Co jsem z předchozího rozhovoru pochytil, Edwardovi je přes sto let. A Renesmé jsou kolik? Pět, šest let? Znělo to směšně.
„No, a tady končí můj příběh. Na téhle louce, kde teď spolu sedíme,“ řekla a usmála se na mě. Byl jsem jí za její společnost vděčný.

Ještě chviličku jsme vedle sebe jen tak seděli a pak jsem se zvedl. Otočil jsem
se na Ness a nabídl jí ruku. Přijala. Pomohl jsem ji zvednout ze země a společně jsme vyšli k jejich - naší vile.

Cestou mnou procházeli různé pocity. Uvažoval jsem, jak to, že si mě tahle holka dokázala podrobit tak rychle. Nikdy jsem nebyl otevřené povahy, ale s ní jakoby všechny mé útrapy zmizely. Její milá, otevřená a chápající povaha si dokázala podrobit každého. Řekl bych, že i můj otec by ji nedokázal opovrhovat. Znovu mě to přimělo myslet nad Caroline. Nedokážu si představit, jak se asi cítí. Umřel jí už druhý bratr a ona si nemá s kým povídat… Více než svůj nový život bych chtěl znovu obejmout Ally, jít do školy pro Caroline, usmířit se s tátou a říct mu, jak mě bolelo, jak se ke mně a hlavně, k mé sestře, choval. Chtěl bych se mu znovu podívat do očí a říct mu „Tady mě, tati, máš! Tak si toho važ, protože tady být dlouho nemusím. I přes všechna zklamání, která pro mě znamenáš, chci tvé objetí. Tvojí podporu, moudré slovo, radu.“

Bože, jak já chci zpátky svůj lidský život!!! 

Nejvíce ze všeho mě štve, že někdo rozhodoval za mě. Vím, umíral jsem, ale pořád je to nespravedlivé. Co je tohle za život? Krev, věčnost, samota.

To je to, co mě teď čeká.
Otevřel jsem dveře a všiml si Edwarda, sklánějícího se k Rosalie. Šeptali si spolu tak tiše, že jsem jim nerozuměl ani slovo.

Nakonec se Edward narovnal a přešel po pokoji ke své manželce, kterou objal. Rosalie mezitím došla ke mně, naklonila se blíž a zašeptala „Mohla bych s tebou mluvit? Bude to jen minutka.“ Přikývl jsem a vydal se za ní. Než jsme se dostali z obývacího pokoje, ještě jednou jsem se podíval na Ness. Povzbudivě se na mě usmála a já byl odhodlán jít dál.

Rose mě vedla přes celý dům až k jejich ložnici. Zde otevřela dveře na balkón a vyšla ven. Následoval jsem ji.

Několik minut jsme tam stáli mlčky a já čekal, až začne. Oči měla zavřené a zhluboka dýchala.

„Vím, co cítíš,“ řekla nakonec a otočila se na mě.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ odpověděl jsem s jedním obočím lehce zvednutým.

„O tom, že jsi neměl na výběr. Já na tom byla stejně.“
Chvíli čekala, že na to něco odpovím, ale já nevěděl co. Vypadala vedle Emmetta tak… šťastně.

„Musíš Carlisleovi důvěřovat. Měl bys mu být vděčný,“ řekla laskavým tónem a položila mi svou dlaň na tu mou.

„Chtěl bych vidět svou rodinu. A Ally,“ zašeptal jsem.
„Já vím. Jednou za nimi zajedeme a ty je znovu uvidíš. I když s nimi nebudeš moct promluvit ani slovo.“

„Děkuju ti, Rosalie,“ řekl jsem a ona mě objala.

„Pojď už dolů, druhá rodina čeká,“ řekla a já se zasmál.
Asi měla pravdu. Druhá rodina.

Autor: Vellu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The same and yet different - 3. kapitola: