Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Treacherous Revenge - 3. kapitola

08.08.2013 (22:00) • KatariEsmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2222×

Edward

Jsou to už tři měsíce od toho, kdy Carlisle odjel. První dva měsíce jsme mu každý den volali, ale poslední měsíc už ne. Zřejmě ho štvalo, že ho stále sledujeme, a chtěl být chvíli sám. Nemám mu to za zlé. Jak bych mohl? Kdyby mně vzali Bellu, choval bych se hůř, troufám si říct, že bych touhle dobou už ani nežil. Ale já věděl, že Carlisle je silný. Zůstane tu s námi tak dlouho, jak bude moci, ale vím, že jednoho dne odejde a už se nevrátí. Nebudu mu to rozmlouvat, viděl jsem, jak upír dopadne, když mu zabijí druha. Marcus Volturi je tím nejlepším příkladem a myslím si, že by si s Carlislem rozuměli, oběma zabil družku stejný upír. I když o tom Marcus neví.

„Myslíš, že se doopravdy vrátí?" zeptala se mě v myšlenkách Rose, čímž přerušila proud mých myšlenek.
„Určitě ano. Neboj, Rose. Vrátí se. Někdy," odpověděl jsem jí.
„Přála bych si, aby byl doma. Aby oba byli doma," povzdechla si.
„Já taky. Vlastně to my všichni."
„Ale to se nikdy nestane, že ne? Opravdu Aro udělal to, co řekl?" podívala se na mě s nadějí.
„Nevím, Rose. Jeho myšlenky byly... zmatené. Jako by nevěděl, co dělá. Nechápal jsem to."
„Takže,nemá určitě žádnou šanci, že si to rozmyslel?" zeptala se tentokrát nahlas.
„Myslím, že ne. Když Aro něco chce udělat, tak to vždycky udělá," odpověděl jsem jí smutně.

„Mám sto chutí ho zabít," zmumlal Emmett, když vešel do obýváku, kde jsme s Rose seděli. Bella, Nessie a Jacob byli venku a Alice a Jasper na lovu.
„To nejsi sám," přikývl jsem.
„Já vím." A potom zavládlo znovu ticho. Jako vždy. Poslední tři měsíce to ani jinak není, nikdo nikdy skoro nemluví. Už se ani nikdo nesměje. Ani Emmett si z ničeho ani z nikoho nedělá srandu. Je prostě vidět, že je všechno jinak.

V podvečer jsem uslyšel Jaspera s Alice, že se vracejí z lovu. Nebyli sami.
„Táta je doma," usmál jsem se. Ostatní se na mě podívali.
„Kde je děda?" zeptala se Ness.
„Za chvíli tu bude." Pohladil jsem ji po vlasech.
Nemýlil jsem se. Za necelou minutu přišli do obýváku Alice s Jazzem.
„Podívejte, koho jsme vám přivedli," usmála se.

„Ahoj," pozdravil Carlisle, když vešel do obýváku.
„Dědo!" vykřikla Renesmee a už byla u Carlislea v náručí.
„Ahoj, princezno. Páni, ty jsi ale vyrostla. Jak se máš, holčičko?" promluvil na ni. I když se to snažil skrýt, bolest z jeho slov byla nepřeslechnutá.
„Špatně. Moc se mi po tobě stýskalo. A taky mi chybí babička." A hned po tom se rozplakala.
„Ale no tak, Nessie. Neplakej. Mně se taky po babičce moc stýská. Tak moc, že to ani nedokážu říct. A taky se mi stýskalo po tobě a po ostatních. Proto jsem doma," snažil se ji utěšit. Ale sám měl co dělat, aby nezačal brečet sám.
„Je moc dobře, že jsi doma. Že už nikam nepojedeš a zůstaneš tu s námi?" zeptala se mezi vzlyky.
„To víš, že ano. Už zůstanu doma." Potom Nessie na chvíli pustil, i když se ho ona nepustit nechtěla. Přivítal se s námi ostatními, nikdo z nás nedokázal udržet smutek v sobě. Jakmile jsem ho pustil (byl jsem poslední, s kým se vítal), už měl znovu Nessie kolem krku. Nevypadal ale na to, že by mu to vadilo. Myslím, že právě naopak, byl rád.

A my ostatní jsme byli rádi, že alespoň jeden z rodičů je doma.

Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, a doufám, že si ještě někdo vzpomene. Vím, že je to krátké, ale pokusím se polepšit. Katari
 

Autor: KatariEsmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Treacherous Revenge - 3. kapitola: