Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 19. kapitola

16.02.2011 (07:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3251×

19. kapitola

„Belli, to mi nedělej, musíš být v pořádku, musíš,“ vzlykal jsem stejně jako Esme. Carlisle nic neříkal a ještě přidal. Její srdce znovu vynechalo, když najednou utichlo.

„Nééé,“ vykřikl jsem bolestně. Ne, to mi nesmí udělat, musí žít, bez ní to nezvládnu. Popadl jsem ji za ramena a začal s ní třást.

„No tak, Bello, probuď se, nahoď svoje srdce zpátky, jsi silná, bojuj, bojuj za naši lásku, prosím,“ brečel jsem bez slz a třásl s ní, až jí drkotaly zuby. Ale pořád bylo ticho, její srdce dotlouklo už navždy. Bezmocně jsem s ní přestal třást a přivinul si její tělo k sobě. Seděla mi na klíně s hlavou položenou na rameni a já ji objímal jako nejvzácnější poklad na světě. Vypadalo to, jako by jen spala. To mi přihnalo další vzlyky, a ač je to u upírů nemožné, měl jsem pocit, že se těmi vzlyky dávím. Potřeboval jsem se nutně nadechnout, ale přes vzlyky jsem nemohl. Prožíval jsem hysterický pláč bez slz. Ještě pevněji jsem ji objal a dal pusu do vlasů.

V autě bylo naprosté ticho a jediné, co bylo slyšet, bylo předení motoru a dýchání čtyř osob. Počkat, čtyř? To není možné, vždyť… Trochu jsem se od Bellinky odtáhl a zaměřil se na její hrudník. Zvedal se, ona dýchá!

„Carlislei, ona dýchá!“ zakřičel jsem. V tom šlápl na brzdu tak prudce, až jsem narazil do sedadla řidiče a Carlisle se okamžitě natěsnal k nám dozadu. Rychle Bellinku prohlédl a usmál se na mě.

„Je to přesně tak, jak jsem si myslel. Bella je napůl upír a napůl člověk. To, že má srdce, patří do té lidské části. Edwarde, ona má horečky tak vysoké, že by to člověk nikdy nepřežil, a proto, dá se říct, její lidská část ne umřela, ale jako by přestala pracovat a srdce tlouci, ale upíří část jí funguje. Jde o to, že je z té vysoké teploty tak vysílená, že to její upíří já nedokáže vyléčit, ale nezabije ji to. Proto musíme do nemocnice, kde ji musíme horečky zbavit, a ona se začne sama hojit,“ vysvětlil nám a zase se rychle vrátil za volant a vyjel směr nemocnice.

„Takže nemůže umřít?“ zeptal jsem se ho.

„Podle mě by neměla. Ona je nesmrtelná, koluje v ní upíří jed, a proto, kdyby ji chtěl někdo zabít,“ na to jsem zavrčel, ale on si toho nevšímal a pokračoval, „musí ji roztrhat a spálit, stejně jako u normálního upíra,“ podal mi svou teorii. A asi měl pravdu, ale spoléhat se na to nechci, přece je to jen teorie.

Do nemocnice jsme dorazili docela rychle. Bellinku jsem si vzal do náruče a rychlým krokem následoval Carlislea, který přesně věděl, co má dělat. Esme za námi jen cupitala jako hodná holčička a zbytek rodiny teprve parkoval. Došli jsme až do Carlisleovy ordinace, kde jsem Bellinku položil na lůžko. Carlisle jí rychle něco píchnul a pak šel pro ni zařídit nadstandardní pokoj.

„Budeš v pořádku,“ pohladil jsem ji po tváři a políbil na čelo. Zbytek rodiny akorát vešel do ordinace.

„Tak co, bude v pořádku, že jo?“ ptal se nás Emmett a poprvé v životě zněl vážně. Měl o ni doopravdy strach, bere ji jako svoji malou sestřičku, na kterou nedá dopustit.

„Bude. Viděla jsem nás, jak spolu pojedeme nakupovat,“ usmála se Alice a mně spadl obrovský kámen ze srdce. Ještě chvíli jsme tam stáli, než přijeli nějací pánové s postelí, s Carlislem a zdravotní sestřičkou pozadu.

„Tak všichni ven,“ zavelel. Všichni tedy odešli z ordinace až na mě. Já se od ní nehnu ani na minutu.

„Edwarde, řekl jsem všichni,“ zdůraznil a chtěl mě vyhodit.

„Já tu ale zůstanu,“ stál jsem si za svým.

„Synu, bude to jen chvilka, budeš ji moct vidět v pokoji,“ došel ke mně, objal jednou rukou kolem ramen a vyprovodil ze své ordinace. Smutně jsem se za prahem otočil a věnoval Bellince poslední pohled, než mi Carlisle zavřel dveře před nosem. Se sklopenou hlavou jsem si kecnul na jednu židli v čekárně ke své rodině. Museli jsme doopravdy vypadat k popukání. Šest nadlidsky krásných lidí, jak sedí vedle sebe v čekárně se sklopenými hlavami a zírají do země. Já jsem však měl tu možnost, že jsem sledoval Carlisleovy myšlenky, a tak jsem alespoň věděl, co se v ordinaci děje.

Sestřička akorát Bellu vysvlékla a dala jí nemocniční košili. Nandali jí ochlazovací zábaly, připli infuzi a položili do postele. Poté se konečně otevřely dveře a Bellu vezli do jejího pokoje na JIP. Okamžitě jsem se zvedl a po celou cestu ji držel za ruku. V pokoji ji napojili na nějaké přístroje, ale já jsem s vyvalenýma očima poslouchal pravidelné pípání, které má určovat Bellino bušení srdce. Když jsem se však zaposlouchal, její srdce netlouklo, tak co to je? Nechápavě jsem se podíval na Carlislea. V mysli mi ukázal, že tehdy, jak odběhl z ordinace připravit Belle pokoj, rychle sehnal přístroj se starými záznamy nějakého pacienta a poté ho k Belle naoko připojil. Takže teď slyším záznam srdce někoho jiného. Po chvíli personál nemocnice odešel a zůstala tu jen rodina.

„Jak je možné, že to pípa, když jí srdce nebije?“ zeptal se hned Emmett.

„Když jsem odběhl zařídit Belle nadstandardní pokoj, rovnou jsem vzal záznamy mého starého pacienta a zfalšoval je za Belliny. Ještě štěstí, že ty přístroje mají paměť,“ zasmál se.

U Belly jsme všichni pohromadě byli asi čtvrt hodiny, díky Carlisleovi, ale pak museli ostatní odejít. Já jsem si postavil hlavu, že tady zůstanu až do návštěvních hodin. Byla to sice jednotka intenzivní péče, ale já Bellu neopustím, budu tu s ní pořád.

Když chodily sestřičky obměňovat Belle zábaly, docela mě začalo štvát, že sem chodily s čím dál tím více rozepnutými knoflíčky na jejich uniformě. Ze začátku to byl jen jeden, po druhé dva, pak tři, no a nakonec čtyři, kdy jim byla vidět i podprsenka. A když mi jedna taková vystavila výstřih do výhledu na Bellu, už jsem se neudržel.

„Můžete mi laskavě přestat vystavovat váš výstřih a věnovat se své práci?! Za tohle vás tu neplatí,“ vyjel jsem na ni. Ona sebou vylekaně trhla, ale až moc rychle se oklepala.

„Vám se můj výstřih nelíbí? Musím uznat, že jste první,“ zasmála se koketně, natočila se ke mně čelem a ještě více vypla hruď.

„Končím v sedm, co kdybychom někam zašli? Jo a jsem Phoebe,“ dodala ještě.

„Tak zaprvé, je mi jedno v kolik končíte, za druhé s vámi nikam nejdu, za třetí mě nezajímá, jak se jmenujete, a začtvrté jsem zadanej,“ odbyl jsem ji a zamilovaně se zahleděl na Bellinku. Musím si však přiznat, že kdyby mě ta sestřička oslovila ještě před příchodem Belly, neváhal bych ani minutu. Teď pro mě ale existuje jen jedna dívka a už navždy bude. Ta otravná sestřička se však nenechala lehce odradit.

„Jak mi došlo, tvá přítelkyně je ona, viď?“ kývla na Bellu. „Ale co oči nevidí, to srdce nebolí,“ udělala jeden krůček ke mně a chtěla mi rukou přejet po hrudi. Ale teď už mě fakt vytočila. Surově jsem ji chytil za zápěstí, že tam určitě ode mě bude mít modřinu, a tvrdě si ji narazil na hruď. Propaloval jsem ji pohledem, při kterém jsem doopravdy musel vypadat jako upír. Z jejich myšlenek jsem zpozoroval, jak se zalíbení mění ve strach.

„Teď mě dobře poslouchej. Jasně jsem ti řekl, že nemám zájem, tak nepokoušej mou trpělivost a dodělej mé přítelkyni ty zábaly. A jestli ještě jednou po mně vyjedeš, nedopadne to s tebou dobře. Pochopilas to dobře, kuřátko?“ mluvil jsem s ledovým klidem, což hlasu dodávalo ještě hrozivější podtón. V tu chvíli jsem cítil, jak ve mně na vteřinu vyplavaly staré emoce. Emoce sukničkáře a hajzla, který dívky jen využíval pro svou potřebu.

„A-a-ano,“ vykoktala zcela vyděšená a já ji pustil. Okamžitě ode mě ustoupila a třela si zápěstí. Asi jsem to trochu přehnal, ale podle jejích myšlenek je stejná, jako jsem býval já, takže si to stejně zaslouží. V rychlosti Bellince vyměnila zábaly a spěšně odešla. Pak už jsem měl naštěstí pokoj. Ona sem už nevpáchla a ostatní, které si vyslechly její historku, se mi radši vyhýbaly.

Když skončily návštěvní hodiny, odešel jsem z nemocnice, ale okamžitě se zase nezpozorovaně vyhoupl do Bellina okna. Seděl jsem u ní po celou noc a vždy se akorát vytratil, když jí přišly sestřičky vyměňovat zábaly.

Druhý den jsem do nemocnice oficiálně přišel hned ráno. Carlisle tu byl také a dohlížel na to, aby se její zdravotní záznamy nedostaly ven. Pokaždé je upravil na úroveň člověka a až pak je nechal kolovat.

Alice Belle přinesla nějaké osobní věci a také noční košilku. Ta nemocniční s ní málem sekla a to je prosím upír. Dobré také bylo, že se horečka snížila, začala ustupovat, což znamená, že se Bellinka uzdravuje. Sice se ještě neprobudila, ale věřím tomu, že už to bude brzy.

Zrovna jsem seděl na židli vedle postele a jako vždy držel Bellu za ruku. Bylo pět odpoledne a rodina před hodinou odešla. Carlisle jako Bellin ošetřující lékař ji vyšetřil a konstatoval, že je na velmi dobré cestě. Horečka se jí snížila na čtyřicet dva celé tři. Byl jsem zrovna zaposlouchaný do Bellina dechu, když vtom jsem uslyšel bouchnutí v její hrudi. Šokovaně jsem se na to zaměřil a znova. V její hrudi něco začalo tlouci a až po několika vteřinách mi došlo, že je to její srdce!

„Carlislei, musíš sem okamžitě přijít,“ řekl jsem dostatečně nahlas, aby mě uslyšel ve své pracovně. Okamžitě tu byl.

„Co se děje, Edwarde?“

„Zaposlouchej se,“ nařídil jsem mu a on mě nechápavě poslechl. Nejdřív mu přišlo vše normální, ale pak to konečně zaslechl.

„Je to asi půl minuty, co jí naskočilo,“ dodal jsem ještě. Carlisle Bellu prohlédl a jeho myšlenky byly velmi pozitivní. Přístroj, který pípal, utichl a po chvíli se znovu ozval, jen s pomalejším pípáním. Toto už doopravdy bylo Bellino srdce, tepalo ve stejné frekvenci.

„Je neuvěřitelné, jak rychle se uzdravuje, zase jí klesla horečka. Má už jen čtyřicet celé jedna. A protože jí začalo bušit srdce, její lidská část se začíná uzdravovat a její upíří je zcela v pořádku. Její úzdravování bude o to rychlejší, když jí pracujou obě části. Každou chvíli by se měla probudit,“ usmíval se. A jako na zavolanou se jí zrychlil tep a zachvěla víčka. Upíří rychlostí jsem odstrčil Carlislea, který stál nad Bellou, sedl si k ní na postel a sklonil se nad ní. Jako nejkřehčí panenku jsem ji pohladil po tváři a ona konečně otevřela oči. Ach, jak mi ty její čokoládová poupátka chyběla.

„Ahoj,“ usmál jsem se na ni něžně a znova ji pohladil. Nejdřív se jí v očích objevila radost, která ale okamžitě zmizela a nahradila ji bolest a zklamání. Odvrátila ode mě hlavu a zavřela oči. Tak to bolelo. I tak jsem však viděl mokré okraje jejích víček, plakala. A pak mi to došlo, naše hádka. Úplně jsem na ni zapomněl, měl jsem pocit, jako by se odehrála před rokem a ne před třemi dny. Otočil jsem se na Carlisle a pohledem ho prosil o soukromí. Pokývl hlavou a v myšlenkách mi poslal, že kdyby se něco stalo, ať zavolám jako před chvílí. Pokýval jsem hlavou a znovu se otočil na Bellinku.

„Belli, já… ani nevíš, jak mě mrzí to, co jsem provedl. Neexistují slova, která by to dokázala vyjádřit. Nenávidím se za to, co jsem řekl i udělal, lituji toho jako ničeho v životě a strašně moc bych si přál vzít to zpátky, ale to bohužel nejde. Vím, že omluvy to nezpraví a odpustit se to také nedá, ale chci, abys něco věděla. Belli, jednal jsem tak jen z jednoho jediného důvodu. Když jsem tehdy Ashley uviděl, jak mě podvádí, mé srdce to hodně silně zasáhlo. Byla to má první láska a moc mě to prve bolelo. A jelikož tebe miluji mnohem více, ne, ty jsi můj život, mé vše, záleží mi na tobě tisíckrát více. Vím, že jsem ti tu esemesku číst neměl, moc mě to mrzí, ale když jsem začal číst a padlo jeho jméno, v mém těle se ozvaly staré rány a já se okamžitě podíval na tvoje odpovědi. No a v jedné bylo, že souhlasíš se schůzkou. V té chvíli jsem měl před sebou Ashley a toho kluka, jak si to spolu rozdávají u ní doma. Zmítaly mnou emoce podvedeného a vylil jsem si je na tobě. Samozřejmě, že ti věřím, vždycky ti budu věřit. Miluji tě, dal bych za tebe život a chci, abys věděla, že i když mě opustíš, jako že to určitě uděláš, vždycky budu stát za tebou a čekat na tebe,“ vyvalil jsem na ni a naposledy ji pohladil po tváři.

„A ještě poslední věc, neplakej prosím. Drásá mi to srdce tě takhle vidět. Jestli pláčeš kvůli mně, přestaň. Nezasloužím si tvé slzy, za vše si mohu sám. Miluji tě.“ Poté jsem se zvedl a chtěl odejít.

„Edwarde, počkej,“ zastavila mě její slova. Otočil jsem se na ni a znova se zadíval do těch jejích studánek.

„Neodcházej prosím. To, cos mi tady řekl, věřím ti. Je to i moje chyba. Měla jsem ti o tom říct hned. Miluji tě a nedokázala bych tě opustit. Jak si řekl, jsi můj život, bez tebe je má existence nicotná. Jsi mou duší, která ovládá mé tělo. Bez tebe jsem jen nicka. A Jacob? Je to jen kluk, který do mě nechtěně vrazil ve městě a jako omluvu mě pozval na drink. Je to fajn kluk a určitě by se ti také zalíbil. Je s ním sranda, ale pořád je to jen kamarád. Mohl by to být náš kamarád. Proto tě žádám, zůstaň tu. Strašně moc tě miluji a bolí mě tě vidět, když jsi smutný a mohu za to já,“ brečela a prosila mě, ať zůstanu. Na to jsem nemohl reagovat jinak, než se upíří rychlostí přemístit k ní na postel a políbit. Líbal jsem ji jako o život a přitom ji jednu ruku vpletl do vlasů a druhou chytl její. Ona mi druhou rukou zase objala kolem krku a polibky s chutí oplácela. Nemohl jsem to vydržet a zapojil i jazyk.

Líbali jsme se vášnivě a dravě a snažili se zapomenout na vše, co se předešlé tři dny událo. Po chvíli jsem se odtáhl, protože jí docházel kyslík, a s úsměvem pozoroval, jak se lehce červená. Bože, začal jsem na ni mít strašnou chuť. Nejradši bych si ji vzal hned tady a teď, ale pořád jsem si připomínal, že je nemocná. Což mě přivádí k další věci. Vyjeveně jsem jí sáhl na čelo, ale po horečce ani stopa. Měla zase svou bledou barvu kůže jako vždycky a teplotu, no tipl bych to na třicet dva, možná tři. Její normální teplota. Nižší než lidská, ale vyšší než upíří.

„Lásko, jak se cítíš?“ zeptal jsem se jí.

„No… normálně. Mám sice trochu ztuhlé tělo, ale to mám pokaždé, když celý den ležím a nic nedělám. Dokonce bych řekla, že mám i více energie,“ zasmála se a za zátylek si mě přitáhla na rty. Moje touha se v té chvíli ještě zvětšila. Jsem v nemocnici na jednotce intenzivní péče, opakoval jsem si pořád, ale zabíralo to čím dál míň. Když Belle zase došel kyslík, ze rtů jsem se přesunul na její krk a opatrně ho oždiboval.

„Ach,“ zasténala Bella, ale pak se odtáhla. Nechápavě jsem se na ni díval. Nelíbí se jí to snad? Jenže ona si z ruky vytáhla jehlu, na kterou se mračila jako sto čertů, a poté si sundala obklady, kterými byla obalená. Nakonec se odpojila od všech přístrojů.

„Teď můžeme pokračovat,“ prohlásila a znova se mi přisála na rty. Jazykem mi objela rty a dožadovala se vstupu do mých úst. S radostí jsem je pootevřel a nechal splynout naše jazyky v jeden.

„Víš, co následuje po hádkách?“ zeptala se mě v polibku a já se usmál.

„Usmiřování v nemocnici na JIP?“ odpověděl jsem v otázce.

„Ano,“ zavzdychala a mé zábrany padly. Skopl jsem si boty a vlezl si k Belle do postele. Jednou rukou jsem jí zabloudil pod košilku, a jakmile se má studená ruka dotkla její holé kůže na břiše, zasténala. To mě ještě popohnalo. Košilku jsem jí vyhrnul a nakonec sundal. Když jsem zase uviděl ty dva kopečky, které vypadaly, že prosí o můj dotyk, s úsměvem jsem je oba schoval do svých dlaní a zmáčkl. Bellinka krásně zasténala a její bradavky se okamžitě změnily v dva úchvatné kamínky. Něžně jsem je začal hňástat a pak se k jedné přisál.

Bells se pode mnou krásně vzpínala a najednou mě ani nevím jak převalila pod sebe. Její dlaně mi vklouzly pod tričko a začaly hladit po celé hrudi. Bože, jak já ji miluji. Tričko mi poté přetáhla přes hlavu a chvíli obdivně pozorovala mou hruď. Na to jsem se usmál. Toto dělá vždy. Pokaždé, když mě vidí s odhalenou hrudí, zasněně se na mě dívá. Ona ví, jak mi počechrat ego. Myslel jsem si, že po pár měsících ji to přestane bavit, ale ne. Nakonec se sklonila a začala mi ji pusinkovat. Zlíbala mi snad každé místečko po hruď až k podbřišku. Šílel jsem z ní. Nakonec mi sesunula džíny i s boxerkami ke kolenům a chtěla se pustit do mého malého velkého kamaráda, já si ji však vytáhl k sobě na rty a políbil. Své dlaně jsem mezi tím přesunul na její zadeček a lehce zmáčkl.

„Ach,“ zasténala mi do úst a já jí sundal poslední kus látky, který nám bránil se dostat ke hvězdám. Radši jsem nás ale po krk přikryl peřinou, kdyby se někomu povedlo se sem dostat, aniž bych si toho všiml. Pak jsem si konečně Bellinku posadil na svůj podbřišek a vnikl do ní. V tu chvíli jsme si navzájem zavzdychali do úst a Bells se na mě začala pohybovat. Mezi tím jsme se líbali, sténali a když jí došel vzduch, přesunul jsem se na její úchvatný krček.

Po chvilce mi přišlo, že ztrácí tempo, že ho už nemůže udržet, a tak jsem ji chytil za zadeček a dokončil to já. V mém podbřišku to začalo cukat a ani ne po pár vteřinách jsem došel vrcholu, stejně jako Bellinka.

„Miluji tě,“ promluvila mi do hrudi, na které mi odevzdaně celá ležela a líbla ji.

„Také tě miluji, princezno,“ zašeptal jsem jí do ouška a líbl do vlasů, které zase nabraly lesk. Pořád si však nemohu zvyknout na to, že je napůl blondýnka, strašně moc jí to sluší. Chtěl jsem ještě něco říct, ale pravidelné oddechování na mé hrudi mě zadrželo, usnula. S úsměvem jsem zavřel oči, svými dlaněmi pod peřinou Bellinku hladil po stehnech a zadečku a uvolnil se tak, že jsem měl normálně pocit, že usínám. Nevnímal jsem absolutně nic, což byla ale velká chyba. Dveře totiž zavrzaly, otevřely se a v nich stál…

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 19. kapitola: