Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 13

09.08.2013 (14:45) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1317×

Přeměna

Amelii Volturiové trvalo jen pár minut, než dala zničený pokoj do pořádku, byla ráda, že se gen pro ovládání ohně uchytil právě na ní. Samolibě se ušklíbla a sledovala svou ruku, jak nutí ubohou vodu, aby se vypařovala do drobných mráčků páry. Bavilo ji sledovat, jak používá svou moc, byl to úžasný pohled, nikdo jiný tohle neměl. Musela přiznat svému otci, že v tomhle byl skvělý. Stvořil něco, co podle všech bylo naprosto zvrácené a proti přírodě, na to ona byla hrdá.

Ruky, kterou momentálně nepoužívala, se dotkla dlaň někoho jiného. Ano, mále by zapomněla, že ještě někdo je hrdý na to, co je. Otočila se a pohlédla do jí velmi známé tváře, Alecovy. Usmíval se na ni jako sluníčko, nešlo odolat a neusmát se taky.

Přivinul si ji k sobě do náruče a Amelia zavrněla blahem, tohle jí chybělo, nedokázala si představit, jak žila, když nebyla s ním. Vtiskl jí lehký polibek do vlasů a ona k němu zvedla své rudé oči. Zamrkala na něj. „Už to tu mám hotovo,“ pochlubila se a Alec s hollywoodským úsměvem přikývl.

„Vidím,“ podotkl a pohledem zabloudil po místnosti, jeho drahá polovička z něj nespouštěla pohled. Mohla by se na něj koukat pořád.

„Ještě je na tom pořád Jane tak špatně?“ povzdechla si, byla to její kamarádka, i přesto, že na ni otočila kdysi její vlastní sílu, a bohužel něco nešlo napravit tak snadno jako pokoj. Jane byla sama na sebe naštvaná, že je nechala utéct, když je měla tak na ráně, navíc jim utekli s druhou částí Amelie, což znamenalo, že jsou síly na obou stranách jakž takž vyrovnané. Ale i o tom se dalo polemizovat. Amelia Darková se ještě nějakou dobu neprobere, měla v sobě toho tolik, že bude spát ještě několik týdnů.

Alec pokrčil rameny a spolu ruku v ruce šel do svého pokoje. Máchali rukama ve vzduchu, jako malé děti, a trochu si poskakovali, což muselo vypadat velmi komicky, zvlášť od upírů, ale kdo by se staral, když jsou dva zamilovaní. „Nic, co by nespravil čas, ale docela rád bych jim to nějak oplatil,“ zamumlal a Amelia se zatvářila na moment zamyšleně.

„To není problém,“ zašeptala, když vešli do jeho pokoje. Pustila Alecova ruku a nahodila soustředěný výraz. Její stín, který se doposud na zdi hýbal stejně jako Amelia Volturiová, najednou získal vlastní vůli a pohodlně se hýbal sám. Odlepil se od zdi a přiskočil k jeho majiteli. „Běž do rezervace v La Push, znepříjemni jim tam život, tak jak to jenom jde.“

S jejími slovy stín zmizel. „Ještě stále nemůžu uvěřit tomu, že ty, když už máš tolik schopností, ještě dostaneš dar jako upír,“ uchechtl se Alec a Amelia se k němu otočila zpět.

„A není to snad užitečný dar? Když máš takového služebníka, co pro tebe udělá cokoliv,“ povzdechla si a pomalu přivřela oči.

„Chceš mi snad tvrdit, že já bych ti neposloužil?“ Amelia už chtěla něco namítnout, ale Alec ji umlčel polibkem. Do jejích rtů zamumlal dvě slova: „Miluju tě.“ Otevřela oči a zamrkala na něj. Kousek se od něj odtáhla a vydechla stejná slova, jako on jí.

„Miluju tě.“ Usmívali se na sebe jako dvě sluníčka. Alec si znovu přivlastnil její rty a rukama jí začal putovat po těle. Zbožňoval, jak pod jeho doteky roztála. Přitiskl ji ke stěně, čímž ji uvěznil, a vzal si od ní to, co chtěl. Ani se nehodlala bránit.

Kóma. Nekonečně dlouhé kóma. Tak by se dal nazvat stav Amelie Darkové. Všichni byli kvůli ní vděční, že si Rachel od svého příjezdu stihla založit vlastní ordinaci. Krom školy, kterou nedávno dostudovala, se věnovala i druhému oboru a to medicíně, což se teď všem velmi hodilo. Rachel kvůli tomu musela dočasně uzavřít svou ordinaci.

Amelia ležela u ní na operačním lůžku v oblečení ještě od Volturiů, a kdyby nebylo nadzvedávání hrudníku – naznačující dýchaní, a tlukoucího srdce, dala by se považovat za mrtvou. Byla napojena na dvě kapačky, které jí měly do těla dovádět živiny. Zjistilo se, že ty hadice v podzemí GRC dováděly do jejího těla živiny, pití a velmi silné uspávadlo. Rachel říkala, že až její tělo spotřebuje veškeré zásoby toho uspávadla, tak se probere, ale nedělo se.

Od její postele nevstala jediná osoba, Chris. Projevila se jeho upíří součást, kdy nepotřeboval téměř vůbec spát, ani nic jiného. Jen tam seděl a tiskl si ke rtům ruku Amelie, přičemž do ní šeptal nějaká slova, kterým nikdo nemohl porozumět.

Kolem celé ordinace byli poschovávaní vlci, kteří hlídali, kdyby si pro Amelii Darkovou přišli upíři. Zároveň tak pokryli i druhý problém. Co se bude dít, až se Amelia probere a jestli vůbec se vzbudí.

Přímo k ní pak už chodila jenom Rachel, aby kontrolovala její kapačky a její stav. Spolu s ní se do místnosti vždycky vetřel buď Seth nebo Jacob. Chris zakázal, aby byli ti dva u ní v jedné místnosti, vždycky se pohádali. Jakmile šlo o holku, tak každý utíkal pryč. Nejednou se stalo, před vymyšlením tohohle pravidla, že se ti dva tam málem porvali a Chris je vyhodil ven.

„Au! Jacobe, teď tu mám být já!“ pištěl Seth, když se s Jacobem zasekli ve dveřích, jak se oba snažili projít zároveň. Seth se vždycky snažil nějak Jacobovi neublížit, protože ho pořád považoval za kamaráda, proto se vždycky snažil najít nějakou zlatou střední cestu. Jacob byl opak.

„To není pravda, teď tu mám být já,“ hádal se dál. Celou jejich hádku doprovázelo pípání stroje, ohlašující, že Amelia Darková ještě stále žije. I ten přístroj se musel divit, že někdo s tak nízkou frekvencí srdce může žít. Chris k nim zvedl obličej a jedno jeho obočí se vyzvedlo nad vrchní okraj jeho brýlí. Díval se na ně přes malého kolibříka, který mu spokojeně trůnil na hlavě. Pořídil si ho právě z těchto důvodů.

Jacob se nakonec poněkud násilněji procpal dovnitř první a Seth málem spadl na obličej, naštěstí to ustál.

„Teď tu má být Seth,“ podotkl Christ a namáčkl si sluneční brýle víc na konec nosu. Jake se na něj nasupeně podíval a na protest si lehl na zem.

Odfrkl si a řekl: „Nikam nejdu.“ Seth se zhluboka nadechl a zatím nic netušícího Jacoba popadl za nohy, přičemž se docela kysele ušklíbl, a odtáhl ho za nohy z pokoje ven. Jen co to bylo možné, zabouchl za sebou dveře.

„Pff,“ oddchl si. Přešel k Ameliině lůžku, kde už měl připravenou volnou židli. „Pohnula se konečně?“ zeptal se svého nejlepšího kamaráda, který k němu zvedhl obličej a natočil ho trochu na stranu, což udělal i kolibřík. Očividně se dostal na hranici jejich dvou vlastních myslí, tak že udržoval kolibříka, i sebe v bdělém stavu. Následně zavrtěl hlavou, stejně jako malý ptáček.

„Ne, nepohla se asi o píď. Už i Rachel se tomu diví. Pokud má v sobě částečně vlkodlaka, měla by to uspávadlo spálit rychleji než normální člověk, ale ona spí i po uplynutí doby, kdy by to spotřeboval člověk,“ vydechl a sevřel v ruce pevněji ruku Amelie.

Seth ji chytl za druhou ruku a pohladil ji po tváři. „Je to zvláštní, ale můžeme být rádi, že ji máme zpět. Dal bych cokoliv za to, aby se probrala,“ vzlykl a zavřel oči.

„Hele, Sethe? Můžu se tě na něco zeptat?“ Kolibříkovy oči se rozzářily ještě fialověji, jako by se snažil vidět kluka před ním lépe.

„Hm?“ vypadlo z něj zamyšleně a jeho pohled se upřel do očí ptáčka. V hlavě ho napadala miliarda věcí, na které by se mohl chtít zeptat, ale určitě netušil, že to bude něco takového.

Chris se nadechl a povídal: „Tvoji mysl znám hodně dobře, ale chci tohle od tebe vědět přímo. Opravdu by ses vzdal ségry jen proto, aby ji měl Jacob?“

Seth zmateně zamrkal a snažil se vymyslet vhodnou odpověď. „No, možná, ale lépe bych to definoval tak, že bych se jí vzdal, kdyby pro ni bylo lepší, aby skončila s Jacobem. A myslím si, že i on by si zasloužil svoje štěstí. Před časem byl Jake zamilovaný do Belly, holky, která si nakonec vybrala upíra Edwarda. Mám dojem, že se to teď vyměňuje. Já jsem na místě Jacoba a on na místě Edwarda,“ zamumlal pod svoje imaginární vousy.

Chris se mu začal přehrabávat ve vědomí, což Seth nesnášel, ale co mohl udělat. Našel si celý ten příběh a hledal shodné detaily mezi situací teď a situací předtím. Zavrtěl hlavou. „Ne, teď to je o něco víc jiné. Jacob se jí pro Bellino štěstí vzdát nechtěl, ale ty chceš. Seš až moc obětavej, víš to? Ztratíš to, co chceš, aby byl někdo jiný šťastný, vezmeš mezi sebe upíry, i když jsou to vaši úhlavní nepřátelé, vezmeš mezi sebe i cizince,“ dokončil větu.

„To vůbec není pravda!“ ohradil se a než stačil namítnout něco dalšího, Chris mu z mysli vytáhl jeho vlastní vzpomínky, které ukazovaly přesně to, co bělovlasý kluk říkal. Nadýchnutý vzduch opět vydechl.

Proud vzpomínek ustal, když se Chris stáhnul. „Sethe, Amelia je ráda spravedlivá. Ve všem, což znamená v podstatě, že když se bude muset rozhodovat mezi vámi dvěma, tak radši nezvolí ani jednoho. Sice tím ublíží oběma, ale každému stejně.“ Seth nad tím chvíli přemýšlel. Pak vytřeštil oči.

„To jako že až se bude muset rozhodnout, tak radši odejde, než být s jedním z nás a druhého nechat? To nejde! Klidně ji nechám Jacobovi,“ vyjekl. Chris si podložil bradu volnou rukou a kolibřík z jeho hlavy vzlétl a vylétl ven otevřeným oknem. Každou hodinu létal, aby mohl obhlédnout okolí.

„V podstatě by to tak mohlo být a stejně si to rozhodne sama. Když uvidí, že ti tím ubližuje, tak stejně odejde. Ber to tak, že buď všechno, nebo nic.“ Tímto rozhovorem nasadil mladý Dark Sethovi do hlavy brouka. Přemýšlel nad tím, co by se s tímhle dalo dělat. Věděl jedno, že už ji znovu jít nenechá. O tomhle si bude muset promluvit s Jacobem.

„Chrisi?“ zeptal se po chvíli Seth, na tváři mu hrál škodolibý úsměv.

„No?“

„Taky ti už hrabe z toho pípání toho stroje?“ Chris se zatvářil zamyšleně a pak zčervenal v obličeji.

„Ne, protože doteď jsem ho neslyšel!“ Seth se na něj ušklíbl a blonďák mu to oplatil zavrčením.

Po chvíli vstal mladý Clearwater a došel zhasnout ty nepříjemné zářivky, které byly velmi podobné těm nemocničním. Netrvalo to dlouho a oba usnuli, i když byl Chris částečně upír, jedna jeho část potřebovala spát. Konečně si to dopřál.

Ani jeden v tu chvíli si nevšimli toho, že se do místnosti přikradl stín, jenž využil tmy, která přišla s posledními paprsky slunce. Využíval každé temné místečko, aby prošel skutečně nenápadně. Jeho pozornost se zaměřila na jedinou dívku v místnosti.

Přiskočil k ní a sedl si přes její hrudník obkročmo. Využil tvaru člověka, který dostal od své paní. Natáhl ruku nad její obličej, prsty jí sevřel nos a ucpal pusu. Jeho činnost se za chvíli projevila na pípajícím přístroji, jehož nepřestávající pípání najednou začalo zpomalovat.

Tohle probudilo lehký spánek Chrise. Jeho kolibřík se už vrátil, ale on si ho nevšímal. „Sethe! Vzbuď se sakra!“ vyjekl a Seth se na něj zmateně zadíval, vypadalo to, že vnímá jen napůl. To už blonďák stihl ke své sestře přiskočit a pokoušel se o masáž srdce.

Stín měl tu výhodu, že ve tmě nebyl vidět a že byl nehmotný pro ty, pro které chtěl. Chris si ho nevšiml.

Seth mezitím vyskočil na nohy. „Ona nedýchá!“ Rychle se natáhl k jejím rtům a začal provádět umělé dýchání.

Toho povyku už si stihli všimnout okolní. Proto nebylo divu, když tam najednou vtrhl Jacob, zřejmě čekal za dveřmi. Rachel tam nebyla. Místo toho tam přiběhla přeměněná Leah, co zabrala veškeré volné místo v ordinačním pokoji.

Jacob na to chvíli zíral vyděšeně, ale z toho transu ho probral jeden dlouhý, trvalý, pípavý zvuk. Její srdce se zastavilo. Rychle vystřídal Chrise, který se najednou zatvářil malátně.

Když se chtěl podívat znovu, co se vlastně děje, tak ucítil vědomí Amelie. Ale bylo zvláštní, překroucené, zvrácené. Na chvíli nahlédl do mysli, kterou protínala jakási podivná ozvěna Ameliina hlasu. Uviděl Amelii Volturiovou, jak dává nějakému stínu rozkaz. Uslyšel, co si ta věc šeptá sama pro sebe ve svých myšlenkách. Udusím ji! Pak mu hlavou probleskl jediný obraz. Ten, jak stín ve tvaru člověka sedí na jeho sestře a dusí ji.

Nezaváhal a přiskočil k zapínači světla. Všichni v místnosti, včetně stínu, sebou trhli. Najednou spatřili osobu, která Amelii dusila. Vypadalo to, že to je vytvořeno z černého dýmu, nikdo ho necítí, vidět je jen ve světle, nikdo se ho nemůže dotknout.

Stín zvedl hlavu a najednou se s tichým „puf“ rozplynul a zmizel. Jacob dál pokračoval v masáži srdce a Seth v umělém dýchání. Pracovali na tom do té doby, dokud se neozvalo opět přerušované pípání. Všichni v místnosti si oddechli.

Jacob se sesunul na křesílko Setha, který teď seděl přímo vedle Amelie. Leah se zase přesunula ke Chrisovi, do kterého ťukla čumákem. Cítila z něj znepokojení.

„Co to sakra bylo?“ vyjekl Jacob a otřel si orosené čelo hřbetem ruky.

Chris si povzdechl. Nechtěl to původně říkat, ale Leah by poznala, že něco zatajuje, tak radši kápl božskou. „Myslím si, že Amelia Volturiová má dar. Nevím, jaké je jeho přesné znění, ale tohle byl její výtvor. Hlas mysli té věci je podobný jako Ameliin, jen je divně pokroucený. Poslouchá to její rozkazy a myslím, že má za úkol nám tu způsobit problémy,“ shrnul tak svůj proslov, přičemž si promnul bradu.

Na světě neexistuje spravedlnost, když někdo, kdo je tak silný, dostane ještě další dar, podotkla v myšlenkách Leah ke Chrisovi a ten souhlasně přikývl. Pohladil ji a podrbal za ušima. V přeměně to milovala.

„Hm, Jaku, zůstaneš tu spolu s Leah přes noc? Budeme hlídat, aby se to znovu neukázalo. Nechte rozsvěceno. Jinak, ségra? Dáš o tom vědět ostatním vlkům?“ navrhl Seth. Leah na to kývla velkou hlavou a vyběhla z pokoje.

Jake se spokojeně zazubil a kouknul na svou milovanou. „Jo, rád tu zůstanu. Jenom, víte někdo, jak se vypořádat s tou věcí?“

To už se do debaty zapojil Chris. „Ne, pokusím na to přijít. Ale s tímhle jsem se ještě nikdy nesetkal. Skutečně se k sobě Amelia Volturiová a Alec Volturi hodí. Jejich moc má podobný projev,“ zavzpomínal na dobu, kdy byl ve Volteře. „Zatím nám bude muset stačit rozsvícené světlo.“

Všichni na to kývli a počkali, až se Leah vrátí. Společně pak hlídali celou noc, aby se stín neukázal.

„Zítra je úplněk,“ zamumlal do ticha Chris. Poslední věta, která ten den padla.

Ráno, když do své milované ordinace přišla Rachel, podivila se, jak se osazenstvo přes noc rozrostlo. Když uviděla ty ospalé tváře, protože celou noc hlídali, tak je vyhodila, ať se jdou někam dospat. Samozřejmě nešli. Chris soptil, že nemůže být u své sestry a Leah se k tomu raději nijak nevyjadřovala. Místo toho se svalila u kraje lesa do křoví, kde spokojeně usnula.

Po chvíli tam přišel i Chris, který se o ni opřel a usnul taky. Seth s Jacobem na sebe výjimečně neštěkali. Ono by se spíš dalo říct, že Jacob obvykle štěkal jen na Setha, Seth se s ním snažil nějak vyjít.

Tentokrát výjimečně oba vlkodlaci seděli společně v čekárně a řešili jejich nový problém. Tajemný stín ze včera.

„Hm, je to zvláštní. Té věci se v podstatě nemůžeme dotknout. Jak s tím máme sakra bojovat?“ vyprskl Jacob, když asi po hodině na nic nepřišli.

Seth nad ním pokrčil s tlumeným povzdechem rameny. „Chris říkal, že Amelia Volturiová má podobný dar jako Alec. Asi nevíš, jaký dar má Alec, co?“ Jacob se potěšeně usmál, alespoň něco věděl.

„Představ si, že vím. Dokáže pomocí takové černé mlhy odepnout od lidí i upírů smysly.“ Nad svými vlastními větami se musel zamyslet. Alec měl černou mlhu, stín vypadal, že je tvořen černým dýmem nebo černou mlhou. „Co když je ta věc tvořena Alecovou mlhou?“

Setha tohle už asi napadlo předtím, protože klidně zavrtěl hlavou. „To by tu mlhu ten stín mohl použít proti nám a my bychom nic nemohli udělat pro záchranu Amelie. Ale on to neudělal. Takže mě napadá jedna věc,“ zamumlal. Jacob nadzvedl odevzdaně ruce. Jeho nápad zase nemá žádný úspěch, neměl by být v blízkosti nějakých Einsteinů.

„Tak povídej,“ vydechl Jake.

„Ta věc zmizela tak, že to vypadalo, jako když shoří. Myslím, že ta věc byla tvořena z dýmu.“

Jacob zvedl jedno obočí a podotkl: „To bychom ale ten dým cítili.“ Seth zavrtěl hlavou a usmál se.

„Ucítili bychom ho, kdybychom nebyli po špatné straně větru. On je tvořen z dýmu, a co se používá na zničení dýmu?“ Jacob zvedl obočí. Zase byl chytřejší než on, ale dávalo to smysl.

„Brise one touch?“ Seth se na něj nevěřícně podíval, vypadalo to, že má co dělat, aby nenahodil dokonalý fejspalm.

„Ne, větrákem,“ zubnul se na něj Seth. „Stejně mě zajímá, jaký dar má Amelia.“ Oba nad tím zavrtěli hlavou a začali se bavit o normálních věcech jako například motorky.

Přišel večer, kdy je už Rachel pustila zpět k Amelii. Leah tentokrát měla hlídku, takže jako vlk pobíhala okolo. Jacob, Seth a Chris si přitáhli k Amelii židle. Nechali rozsvícená světla a zapnutý větrák. Kdyby o svém okolí věděla, byla by velmi šťastná. V okolí tří hlavních mužů jejího života.

Dokonce ani Jacob se Sethem se nehádali. Bohužel je všechny dostihl spánek. Jake ani Seth nespali už několikátý den a Chris ještě déle, proto doháněl, co zameškal, i když na to měl celý den.

Pokojem se ozývalo hlasité chrápání Jacoba, tiché oddychování Setha a téměř žádný zvuk od Chrise. Svit úplňku dopadl oknem do ordinačního pokoje, a jak čas ubíhal, světlo postupovalo blíž k lůžku. Jakmile se měsíční jas dotknul kůže Amelie, stalo se něco zvláštního.

Ozval se tiché zapraskání elektřiny a pokoj protnul modrý záblesk. Všechna světla v místnosti zhasla, i větrák se zastavil. Pípání přístroje utichlo a všechno, co bylo dosud napojeno na elektrickou síť, zmlklo. Všude nastala tma.

Amelia se posadila na svém lůžku. Pohled nevěnovala ani jedinému člověku v místnosti. Vypojila ze sebe veškeré kapačky a další věci a vstala. Prošla čekárnou, hlavními dveřmi a zastavila se až venku, kde na ni přímo dopadalo měsíční světlo.

Vlci v okolí o tom samozřejmě věděli, ale každý se bál nějak pohnout, že by ji tím moli vyděsit, tak jen se zděšením pozorovali to, co se právě děje.

Amelia dopadla na kolena a vykřikla bolestí. Prohnula se v zádech jako luk a ozvalo se jasné prasknutí několika kostí. Měla doširoka otevřené oči. Její zorničky začaly měnit tvar, protáhly se a její oči začaly odrážet přijaté světlo.

To už z ordinace vyběhli Jacob, Seth a Chris. Všichni byli vyděšení. Mysleli si, že jde o další útok stínu. Chtěli se spolu s vlky rozeběhnout k Amelii, ale ta zaryla nehty do země. Půda kolem ní začala praskat v blízkosti dvou metrů a kolem ní se vytvořila prasklina v podobě kruhu, v jehož středu ležela právě Amelia.

Někteří k ní chtěli běžet i přes prasklou půdu, ale z hlubin toho kruhu najednou vystříkla vodní stěna, která tam už ale zůstala. Voda v ní hlučně proudila a překrývala se s jekotem Amelie.

Mel stáhla ruce, se stále zatnutými nehty, k sobě, ale už to nebyly nehty, ale černé drápy. Otevřela pusu, aby se znovu rozkřičela bolestí, když se jí zlomilo několik dalších kostí. Kdyby kluci byli blízko, všimli by si, že se mění na ostré tesáky. Taky by si všimli, že se proměňuje celé její tělo.

Přímo doprostřed toho kruhu uhodil modrý blesk a vodní stěna zmizela. Ale už tam nebyla ani Amelia. Místo ní tam stál nadprůměrně velký bílý vlk s jasně modrýma očima. S lidskýma očima Amelie Darkové.

Jake i Seth se stihli už přeměnit, a když bílý vlk pohlédl do očí Sama, který jí byl nejblíž, všichni ucítili navázání další mysli na jejich celé myšlenkové propojení.

Jako přívalová vlna je smetlo obrovské množství vzpomínek.

Amelia stála uprostřed malého kruhu, jehož ohraničení tvořili vyzbrojení lidé. Podle loga na jejich oblečení se dalo poznat, že jsou z GRC. Ta „doktorka“, která mučila Chrise, ho v té vzpomínce držela pod krkem a pokoušela se ho donutit, aby ovládl ty lidi okolo. Amelia si toho všimla a to byla poslední kapka do jejího poháru. S vykřiknutím do ní z nebe udeřil fialový blesk a ona sama se proměnila na čistou hmotu blesku. Všichni v tom kruhu spadli na zem, sežehlí od čisté energie. Stačilo dalších pár vteřin a Amelia byla zase člověk.

Další vzpomínka byla ta, kdy se nějaký neznámý upír pokoušel na ně dva zaútočit. Přikrčila se a pěstí praštila do země. Od její ruky začala pukat a prasklina se šířila až k tomu upírovi, který do ní spadl. Amelia máchla rukama k sobě a země se zatáhla, jako by tam ta prasklina nikdy nebyla.

Hned se objevila další vzpomínka. Před nimi stál nějaký člověk, který se je chystal zabít a křičel na ně, že to jsou zplozenci ďábla. Vypadal jako šílenec. Amelia sevřela ruce v pěst a vztyčila kolmo k zemi jen ukazováčky. Zkřížila nadloktí a mávla ukazovačkami k sobě. Dvě malé rostlinky v blízkosti toho týpka se najednou zvětšily do velikosti kmene stromu. To mávnutí ukazováčky způsobilo, že se ty dvě rostlinky rozmáchly každá z jedné strany proti tomu muži a jedna ho praštila do týlu hlavy, druhá zase do přední strany kolen.

Potom následovala velmi zvláštní vzpomínka. Před ní stála velká skupinka lidí. Vypadalo to, že to jsou lidé z jednoho stejného kmene. Skoro to působilo, že se chtějí pomstít. Mířili oštěpy na hlavu Chrise, což donutilo Amelii hned jednat. Mezi obočím se jí vytvořila důvěrně známá vráska a voda z jezera, co bylo za ní, se kolem ní zformovala v jednom velkém víru, jenž jediným fouknutím poslala na ty lidi.

Proud vzpomínek po chvíli utichl a všichni vlci zaslechli první myšlenku řečenou hlasem Amelie. Co se stalo? Kde to jsem? Je Chris v pořádku? Je Seth v pořádku? Je Jacob v pořádku? Podle jejích útržků myšlenek, které jí proudily hlavou, se dalo poznat, že poslední, co si pamatuje, je to, že byla uspaná ve Volteře.

Jako první promluvil Chris. Sestřičko, já jsem tady. Bílý vlk otočil hlavou a upřel své ledově modré oči na Chrise. Rozeběhla se pomalu k němu a chtěla ho obejmout, ale v tu chvíli si všimla, že má poněkud jinou podobu.

Co to do pr..? Otočila se a zadívala se na Setha a Jacoba. Chcete mi tvrdit, že jsem se proměnila?

„Nechám vám chvíli o samotě,“ zamumlal Chris a ztratil se nervózně v ordinaci. Zůstala tam jen velká smečka vlků.

Promluvil Sam. Myslíme, že ses proměnila, ale bylo to dost děsivé, myslím, že ti to Chris ukáže ve vzpomínkách. Podle tvých myšlenek usuzuju, že si nepamatuješ to, že tě tvoje duplikace převezla do GRC Toweru, odtamtud tě vysvobodil Seth a Jacob, teď ses po nějaké době probrala.

Vypadalo to, že se myšlenky Amelie zklidnily, protože se přestala hrbit a narovnala se. Vyslala vděčný proud myšlenek k Sethovi a Jacobovi. Musíte mi říct, o co všechno jsem přišla. Myslím, že toho bude hodně.

Přímo před jejich očima se začala přeměňovat, ale jaksi si neuvědomila, že její oblečení shořelo pod vlivem blesku.

Když ani ne po vteřině získala lidskou podobu, tak seděla nahá na trávě přímo před smečkou, kterou tvořila většina kluků. Ne jednomu z nich se hlavou prohnaly myšlenky, které tam neměly moc co dělat.

Jen co si to uvědomila, tak zčervenala a na tváři se jí objevil soustředěný výraz. Stačilo malé zablesknutí a před nimi na zemi seděla dívka z kovu. „Ách, je paráda zase používat svoje schopnosti.“ V klidu vstala a narovnala se, neboť kov všechno zahladil, takže to ani moc podívaná pro kluky nebyla, přesto to byl úchvatný pohled. Dívka z kovu, co je ohebnější než cokoliv jiného.

Seth a Jacob se přeměnili zpět do lidské podoby a natáhli na sebe rychle oblečení. Ostatní vlci se opět rozešli hlídkovat a Amelii nechali ve společnosti lidí, kteří ji bezvýhradně milují. 

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 13: