Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 14

10.08.2013 (07:00) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1497×

Klam

Stín byl ukryt v temnotě, kterou mu poskytoval les obklopující celou rezervaci La Push. Stál za jedním z krajních stromů, aby viděl na své okolí. Ukrýval se před slunečním světlem, které by ho dokázalo velmi snadno odhalit a před právě procházejícím Sluncem a jejími planetkami. Tak nazval skupinku, kde byla Amelia Sluncem a Chris, Seth a Jacob planetkami. Pořád ji obletovali. Kysele se nad tím zatvářil a dým, co tvořil jeho tvář, se zvláštně zdeformoval.

Byl na sebe pyšný. Mohl se pyšnit spousty prvenstvími. On byl první, kterého jeho milovaná a uctívaná paní stvořila. Byl z poloviny tvořen přímo z ní, a proto měl obrovskou moc. Z další poloviny byl tvořen ohněm, čerpal z něj energii, kterou brzy bude potřebovat, už teď cítil, že z něj jeho síla vyprchává.

Musel se v duchu pochválit nad svým úžasným plánem, kdy málem zabil ten trn v oku jeho paní, Amelii Darkovou, a zároveň tak dal vědět všem, že v okolí nejsou jediným nebezpečím jen upíři.

Když se k němu skupinka přiblížila až moc blízko, tak se ještě víc ukryl za kmen stromu a snažil se utlumit svou mysl. Věděl moc dobře, že si musí dát na Chrise pozor. Ten pochybný blondýn ho dokázal rozpoznat, takže může útočit jen, když nebude nikdo v blízkosti. Amelii se také musel vyhýbat, byla až moc silná a vlastnila zbraň, co by ho mohla zničit až příliš snadno. Byla přesný opak jeho paní, takže i přesný opak jeho samotného.

Ale aby se ještě pochlubil, od své milované paní dostal i jméno. Shane. Věc, co jí nikdy neřekl, byla ta, že měl víc schopností, než si jeho vládkyně Amelia Volturiová uvědomovala. Těšil se, až jí to poví, pochválí ho a to pro něj bude ten největší dar.

Potěšen svým budoucím plánem ho napadl nový, jak o něco víc poničit už tak křehké vztahy zdejších obyvatel. Jeho pohled se zaměřil na Setha a Jacoba.

V jeho chvilce přemýšlení k němu dolehly hlasy procházející skupinky. Bavili se o tom, že se teď u Amelie prostřídají, každý jí chtěl říct něco o samotě. První měl jít ten pochybný blonďák, potom Seth a nakonec Jacob.

Pracně si z hlavy vytáhl, co všechno o ní ví. Věděl, že Darkovým nemůže udělat nic. Zbývali mu Seth a Jacob. Od své paní věděl, že Seth a Amelia sdílí myšlenky. Kdyby na něj zkusil svůj plán, pravděpodobně by mu to brzy došlo. Zbýval Jacob. Chudáček, na něj padne jeho plán. Je impulzivní, dokáže jednat výbušně, takže je ideální.

Když se skupinka vzdálila, vystoupil zpoza keře a ukázal svůj dar. Dým Shanova těla se začal měnit, protahovat, změnil i barvu a nabýval na hmotné podobě, už nebyl nedotknutelný. Od nohou se jeho tělo proměňovalo. Začalo postupně nabývat podobu Amelie Darkové. Získal celou její podobu. Když rozevřel oči, které doposud byly uhelně černé, jeho zorničky se roztočily a změnily do perfektní ledově modré.

Nasadil na svých nových dívčích rtech samolibý úsměv. S dokonalou podobou Amelie Darkové se rozešel za Jacobem, který teď už mířil domů, než na něj dojde řada s jeho drahou polovičkou.

Jacob byl šťastný, veselý, spokojený, překvapený, potěšený, zamilovaný a ještě asi další milion přídavných jmen, která ho momentálně charakterizovala. Dostal od osudu úžasnou věc, druhou šanci, kterou nehodlal jen tak zkazit.

Volným krokem šel po příjezdové cestě, co mu tu před časem vyjela se svým náklaďáčkem Bella, k domu. Dokonce se těšil, až poví všechno Billymu, který ještě nevěděl, že Amelia Darková je zpět mezi živými na plný úvazek.

Zabořil ruce do kapes džínů a z blízkého kamene si udělal kopací míč. Na tváři měl úsměv, který by jen tak nic nesmazalo. Měl dojem, že mu ho tam někdo namontoval, ale nevadilo mu to.

V hlavě pořád převaloval několik myšlenek. Uvažoval, co by Amelia řekla na to, že by se její jméno změnilo z Darkové na Blackovou. Amelia Blacková. Tahle myšlenka mu zabrala veškeré místo v hlavě a na jazyku si pohrával s tím, jak to zní. Byla to krásná kombinace, která by ukázala, že ona skutečně patří jenom jemu. Doufal, že mu Billy dovolí si vzít prstýnek po jeho mamince.

Povzdechl si, věděl, že na tohle je ještě hodně času. Teď k ní musí být opatrný, aby ji nezaplašil, přesto se těšil na každou vteřinu, kterou s ní stráví. Bohužel i s tímhle se mu v mysli objevil obrázek Setha. Nevadilo mu, že jsou si s Amelií tak blízcí, pokud je ona šťastná, je i on. Považoval Setha i za úžasného kamaráda, přes některé jejich hádky, které by se spíš daly označit za pošťuchování, Seth by pro něj byl ochotný skočit do ohně.

Když se Seth bavil o Amelii s Chrisem, když ještě byla ve svém kómatu, celý jejich rozhovor slyšel. Blonďák říkal, že pokud se nezměnila, tak radši ublíží oběma, než jen jednomu. Neměl dojem, že by se nějak změnila. Dokonce viděl i ta zablýsknutí v jejích očích, když se na něj podívala. I ji otisk táhl k němu.

Opět si vzpomněl na moment, kdy to celé zkazil, a hned si za to v hlavě vynadal do idiotů. Seth za ním ještě ten den přišel a celé mu to vysvětlil. Byl s ním i Chris, který nějakými svými čáry máry propojil dočasně Jacobovu a Sethovu mysl. V ten moment mistr Black pochopil, jak se musel dřív cítit Edward, když mu on sám v mysli ukazoval, jak Bella bez něj trpěla.

Viděl všechno ze Sethovy perspektivy, což znamenalo, že měl přímo před očima stovky detailů, které přehlídl. Jako první viděl, jak ustoupil v lese spolu s ostatními vlky od Amelie. Díky Sethovi viděl, jak se Mel v očích bolestně zablesklo a jak moc jí tím ublížil, všímal si i toho, že se jí jeho jediným gestem roztřásla kolena.

Jako další mu Seth ukázal, jak ji našel zničenou v nějakém výklenku, o kterém nevěděl, kde je. Vidět její slzy bylo, jako by mu z hrudníku vytrhly srdce. Trpěl společně s ní. Dokonce pak poděkoval Sethovi, že tam pro ni byl.

Bohužel když ukazoval i to, jak došlo k tomu polibku, nemohl Seth nijak zabránit tomu, aby bylo vidět, jak se dívá na Amelii. Nechal Jacoba, aby viděl i to, že se od něj Mel v té vzpomínce trochu odtahovala.

Poslední věc, co viděl, byla ta, jak na ni před všema křičí. Když to viděl, měl dojem, že jeho srdce vynechalo několik úderů. Viděl i to, že se jí třásl dolní ret od potlačených emocí. Nenáviděl se za to, že jí tak dokázal ublížit kvůli blbé žárlivosti, která tam ani neměla být. Měl ji nechat to vysvětlit.

Jake měl už od toho dne připravenou omluvu, kterou se snažil pořád zdokonalovat, věděl, že to je něco ubohého a že to bude muset mnohem víc zlepšit. Dlužil jí to. Udělal by pro ni cokoli, co by chtěla, jestli by se o ni musel dělit se Sethem, i to by podstoupil, ale moc by nadšený nebyl.

Když ucítil, že ho v očích pálí slzy, rychle zamrkal a rozehnal je. Kámen, který s ním ušel tak dlouhou cestu, nakopl, až odlétl někam mimo jeho blízký dohled.

Byl tak zahloubaný ve svých myšlenkách, že zaznamenal osobu za sebou až v poslední chvíli. „Jaku?“ ozval se zvonivý hlas, který on tolik miloval. Rychle se otočil na patě a pohlédl do ledově modrých očí jeho Amelie.

„Mel? Myslel jsem, že budeš u Chrise,“ vydechl a ucítil, jak ho začalo svrbět celé tělo, když zatoužil ji obejmout. Snažil se to potlačit, zatím úspěšně. Amelia mu jako odpověď zavrtěla hlavou a opět mu pohlédla do očí.

„Ne, chtěla jsem jít za tebou,“ zamumlala. Jacob si ale všiml, že v jejích očích nejsou žádné jiskřičky toho, že ho ráda vidí. Byl zmatený, musela na něj být asi ještě naštvaná nebo je úspěšně potlačila.

„Aha, to jsem rád. Děje se něco? Přijdeš mi nějaká smutná,“ řekl a zadíval se na ni. Najednou se cítil v její přítomnosti nervózní. Neobjevil se u něj ani pocit toho, že by ji měl ochraňovat, který se objevil vždycky. Nechápal to. Zatřásl nad tím jen hlavou, že to radši nebude řešit.

„No, děje, Seth mě pořád všude pronásleduje, je děsně vlezlý, pořád po mně něco chce,“ postěžovala si a prostě ho obejmula kolem pasu. Zabořila mu obličej do kůže na rameni a tiše zavzlykala. Jake si ji opatrně přitáhl víc do náruče a jemně ji obejmul. Nechápal to, Seth se kolem ní motal asi stejně jako on. Byl podobně opatrný.

„To se mu nepodobá, tak tu se mnou zůstaň, když by přišel, pošlu ho pryč, jo?“ usmál se na ni. Ona od něj kousek odstoupila a zavrtěla hlavou. Její rysy hned ztvrdly.

„Ne, to teda ne. Chci, aby sis s ním šel promluvit, ať za mnou pořád neleze. Kdybys jen věděl, co všechno na mě zkoušel,“ povzdechla si. To, že Jake vůbec nezareagoval, tak jak stín chtěl, bylo naprosto mimo Shanovy plány. Doufal, že když Jacob vybuchne, způsobí to v blízkém okolí spory, ale nějak se mu to nedařilo.

Jacob se cítil divně, jako by nebyl ve své kůži. Amelia se chovala skutečně zvláštně. Tohle by přece o Sethovi nikdy neřekla, a kdyby ano, tak by to rovnou pověděla jemu do očí. „Neboj, tady si nic nedovolí.“

Amelii vyhrkly slzy z očí, které byly načernalé, což na Jacoba zapůsobilo jako rána bičem, tohle by ho donutilo i skočit před auto, když by si to přála. Přesto se podivil, nevěděl, že Amelia používá tužku na oči, aby měla černé slzy. Vždyť byla krásná bez toho. Povzdechl si. Amelia ale zavrtěla hlavou. „Ne, on určitě přijde, musíš si s ním jít promluvit!“

Chytl ji konejšivě za ruku a šel s ní spolu k útesu, co byl kousek od jejich domu. Z něj neskákali, protože dole byly kameny, o které se dalo velmi snadno rozmlátit. Když nad tím tak přemýšlel, bylo to skutečně divné.

Amelia ho pustila, ale on si toho nevšiml a v myšlenkách pokračoval dál. Vždyť spolu Seth a Mel sdíleli myšlenky, Seth by tohle nepochybně slyšel, takže by ji nechal. V hlavě se mu začala spojovat vlákna, která by k sobě nikdy dřív nedal. Černé slzy bez tužky na oči, tahle Amelia nevoní po ostružinách. Je jiná.

Otočil se na patě právě ve chvíli, kdy se na něj Amelia ďábelsky ušklíbla a část její kůže se začala odlupovat. Odkryl se tím černý kouř, který se pod falešnou kůží stáčel jako klubko hadů. Zorničky Amelie se zatočily a přeměnily se na černou. Na oči stína.

V ten moment před ním stál stín v celé své kráse. Namířil na něj rukou a vystřelil pulzující kouli kouře a dýmu. Shane měl jednu výhodu. Mohl být hmotný i nehmotný, jak se mu jen zachtělo.

Koule kouře srazila Jacoba na zem a vlekla ho k útesu. Jake se plně soustředil na to, aby se zkusil třeba přeměnit nebo alespoň zarýt nehty do země. Jenomže ten kouř potlačil jeho schopnost se přeměnit.

Kouřová koule ho dovlekla až na kraj útesu, kde ho shodila. Jacob vyjekl, protože se už neměl čeho zachytit, ale něčí ruce ho chytily těsně před pádem do úplné propasti.

„Držím tě!“ vydechl přiškrceně Seth a pevně obalil svoje prsty kolem Jakova nadloktí. Chvíli to sice trvalo, ale nakonec ho úspěšně vytáhl ven.

„Kam ten pitomej stín zmizel?“ vykřikl Jacob. Seth hlasitě vydechl a hned nabral vzduch do plic, aby mohl odpovědět.

„Nevím, viděl jsem ho, jak se přeměňuje, doběhl jsem ve chvíli, kdy tě srazil, tak první věc, co mě napadla, byla ta, že jsem po něm skočil. Nevím proč, v tu chvíli byl prostě hmatatelný. Několikrát jsem ho praštil, než se rozeběhl pryč. Pak už tě koule házela z útesu, a tak jsem pro tebe rychle hmátl.“ Jake se na něj vděčně podíval.

„Díky, bez tebe bych už asi těžko žil.“ Jak říkal, Seth by pro něj klidně skočil do ohně. Bylo fajn vědět, že se může spolehnout na někoho, jako je právě jeho kamarád. Sice za to málem zaplatil životem, ale aspoň věděli o stínu něco dalšího.

Oba společně zamířili za Amelií a Chrisem, tohle byla důležitější věc než nějaké povídání.

Shane utekl jen tak tak. Cítil se naprosto vysílený, potřeboval doplnit energii a to mohl jen z ohně. Nechtělo se mu za jeho paní, protože zatím nedokázal nějak velké úspěchy, ale potřeboval její energii z ohně.

Vtom ho napadl úžasný plán, jak dát dohromady užitečné s potřebným. Jako užitečné bude, když potrápí lidi z La Push, jako potřebné bude získat z toho energii. Všude kolem jsou lesy, které budou velmi dobře hořet. Potěšen svým nápadem se rozeběhl hlouběji do lesa.

Netrvalo to moc dlouho a už několik stromů hořelo.

Jake a Seth dorazili k Amelii a Chrisovi o pár minut později. Téměř celou cestu řešili ten stín. Věděli, že je to pozorný dárek od upírky Amelie Volturiové, ale nevěděli, co všechno dokáže. Byl hmotný i nehmotný, dokázal měnit podoby, ve tmě byl téměř neviditelný.

Chtěli právě vejít do dveří, když se tam srazili s Chrisem. Tvářil se spokojeně do doby, než jim v hlavě přečetl, co se stalo. Kolibřík na jeho hlavě nespokojeně zacvakal zobákem. „Stín vás napadl,“ konstatoval Chris, i když to ale nebyla otázka, tak oba kluci kývli hlavou na souhlas. Chris si povzdechl. Za jeho zády se objevila Amelia.

Na tváři jí hrál úsměv, když zahlédla Jacoba. Ona chudák ještě nevěděla, co se stalo. Když jí Jake pohlédl do očí, spatřil v nich jiskřičky, které tam pohrávaly od radosti, že je s ním. Jenže pak si všiml, že celé její oči jsou jako požár. Trvalo mu jen pár vteřin, než si uvědomil, že její oči odráží skutečnost, co se děje za jeho zády.

Rychle se otočil a spatřil, jak hoří les, který spadá pod vlkodlaky. Přesně v tu chvíli, kdy si toho všiml, z domů začali vybíhat vlkodlaci s kyblíky vody. Tenhle les byl moc daleko od lidí, kteří byli mimo mýtický svět. Naštěstí pro ně.

Oheň se šířil rychlostí blesku, pohlcoval každý blízký strom a ještě ho v síle podporovaly oschlé jehlice, co byly pod stromy. Jake hned věděl, že na tohle budou potřebovat pomoc lidí, tohle pár kyblíků vody neuhasí.

„Pusťte mě k telefonu!“ chtěl zavolat hasiče, ale Amelia ho zarazila a zatlačila zpět.

„To nebude nutné, ale musíme se tam dostat, co nejdřív to jde.“ Jacobovi se v hlavě zobrazil obrázek vodní stěny, co dokázala stvořit při své přeměně. „Chrisi, ty tu zůstaň, jasné?“ Chris chtěl něco namítnout, ale když přes kolibříka viděl neústupný pohled jeho sestry, raději zalezl zpět do domu.

Seth, Jacob a Amelia se rychlostí, co jim byla dána jako vlkodlakům, rozeběhli k epicentru požárů.

Jacoba zachvátil strach jako už dlouho ne. Bál se o vlkodlaky, kteří tam běhali s kýbly vody. Záleželo mu na nich a nechtěl, aby se jim něco stalo. Cítil, jak se mu srdce stáhlo úzkostí, když si uvědomil, že do toho pekla vede i svou milovanou polovičku spolu s překvapivě nejlepším kamarádem. Polkl. Jak se blížili k požáru, zasáhla je vlna horkého vzduchu.

Seth najednou vydechl věc, kterou všichni přehlídli. „Kde je sakra kouř?“ Opravdu, nad ohněm se nevznášel vůbec žádný načernalý vzduch, vypadalo to, že ho někdo pohlcuje. Nad tím ale nikdo už neměl čas přemýšlet.

Doběhli přímo k hranici, kterou vytvořil oheň a zatím nepoškozená příroda. Kolem nich pobíhali Sam, Leah, Paul a další. Vypadalo to tam děsivě. Všude byly polámané a zčernalé stromy, které stravoval oheň, jehož plameny právě začaly oblizovat nový strom. Nedalo se tam dýchat, ne kvůli kouři, který tam nikde nebyl, ale kvůli žhavému vzduchu, jenž pálil v plicích.

„Všichni běžte stranou!“ vykřikla Amelia tak, že ji slyšeli naprosto všichni. Sam se na ně podíval a rukama zadržel další přibíhající vlkodlaky, kteří byli ve smečce nejmladší. Nechápavě se zadívali na Amelii.

Klekla si na zem, blízko ke hranici ohně, což se Jakovi ani trochu nelíbilo, ale důvěřoval jí, že ví, co dělá. Přiložila obě dlaně na zem a mezi obočím se jí objevila důvěrně známá mělká vráska od soustředění. V ten moment jako by se čas zastavil, plameny šlehaly pomaleji, každý nádech trval daleko déle.

Jake viděl zpomaleně, jak Amelia zvedla ruce od země a mávla s nimi vzhůru. Přesně s pohybem jejích rukou ze země vytryskly obrovské gejzíry vody, které byly přesně v oblasti ohně. Ozval se zvuk syčení, když voda dopadala do oheň, který se nespokojeně kroutil a zmenšoval.

Jenže tohle Jacoba nezajímalo, on se díval na Amelii, v ten moment si uvědomil, že jeho srdce vlastně celou dobu nebylo jeho, ale její. Sledoval, jak se celá její kůže rozzářila a celá se přeměnila v bytost tvořenou pouze vodou.

Pokynutím jedné ruky se voda začala točit jako ve víru a pohltila jakékoliv zbytky ohně. Když se Jake rozhlédl, zjistil, že úplně všichni tohle sledují se stejným zájmem jako on.

Gejzíry zmizely stejně jako oheň. Půda byla sice ohořelá, ale zacelená. Už tam zbývala jenom Amelia, která přešla k jednomu ze stromů, který byl přesně uprostřed toho celého požáru a od kterého pravděpodobně začal oheň. Vodní bytost na jeho kmen přiložila dlaň a od toho stromu se rozšířila vlna energie. Všechno ohořelé se začalo oživovat, obnovovat.

Jake zvedl hlavu, viděl, jak začaly listy samy od sebe ševelit, aniž by k tomu byl potřeba vítr. Od Amelie se celá inkriminovaná plocha začala uzdravovat. Trvalo to jen chvíli, než se prostřední naprosto spojilo s okolím, jako by tam nikdy požár nebyl. S poslední tou vlnou, kterou mohli zaznamenat i lidé, kteří měli na ruce popáleniny, neboť se uzdravili, zmizela i vodní podoba Amelie a ona se k nim otočila už ve svém lidském vzhledu.

Usmála se na zírající vlkodlaky, ale téměř hned přešla k jediné věci, která v blízkém okolí zůstala ohořelá, přinejmenším tak vypadala. Byl to stín.

Voda působila jako opak stínu a donutila ho tak na sebe vzít hmatatelnou podobu, i když třeba nechtěl. Celá smečka kolem Amelie a stínu udělala kruh a sledovali to hnusné stvoření, co jim tu způsobilo pořádné potíže.

Mel k jeho hrudníku přiložila dlaň a Shanovo tělo se začalo potahovat lesklým kovem. Zadívala se mu do očí a řekla: „V kovové podobě dojdi za svou paní, ať si tě z toho osvobodí sama, a vyřiď jí, že s jejími ubohými nástrahami si poradím bez sebemenšího problému.“ S posledním slovem už byl Shane celý potažený kovem, podepřel se lokty a podíval se vyděšeně na Amelii, nemohl se odhmotnit.

Amelia se od něj narovnala, luskla prstem a kolem Shana se ovinulo několik rostlin, které ho pevně přidržely u země a dusily ho, tedy, dusily by ho, kdyby potřeboval dýchat.

S tím se od něj všichni lidé vzdálili a nechali Shana, ať si sám poradí se sílou země.

Shanovi netrvalo dlouho, než se osvobodil od vězení vytvořené z rostlin, které před chvíli zničil, a zahanbeně zamířil k Amelii Volturiové, aby jí předal vzkaz a ona ho mohla osvobodit z toho zatraceného kovu.

Musel jít delší cestou, aby se vyhnul jakémukoli člověku, protože by se asi podivili, že tu chodí nějaký terminátor zabalený v kovu.

Když se konečně dostal do GRC Toweru, tak ho málem Jane zabila, naštěstí ho jeho milovaná paní zachránila.

„Co se sakra stalo?“ byla první otázka, kterou na něj vyvalila. On jí všechno pověděl a to včetně vzkazu, který jí zanechala její duplikace.

Amelia se chvíli tvářila rozzuřeně a probodávala ho svýma červenýma očima, ale najednou se jí na obličeji utvořil spokojený úšklebek, Shane věděl, že se v její dokonalé hlavě zrodil nápad.

Vstala a popadla telefon…

V La Push byl několik dní naprostý klid, za který byli všichni vděční. Amelii oslavovali jako hrdinku, i když říkala, že to nebylo nic těžkého. Jacob se radši trochu distancoval, ale nemohl odolat tomu, aby se občas do její přítomnosti nějak nepřikradl.

Amelia nic nenamítala, i když většinu času trávila s Chrisem, měli co dohánět, proto Jacob se Sethem trávili spoustu času, což jim pomohlo upevnit jejich přátelství. Jake byl rád, že Setha nezavrhl, jinak by mu asi nezachránil život, ačkoli je pravda, že Seth by to udělal asi tak jako tak.

K jejich překvapení se vrátil i Jared, byl pořád zničený ze své ztráty, ale chtěl se už zase bavit s ostatními. Navíc plánoval pomstu.

Když ale uviděl Amelii Darkovou, s myšlenkou, že to je Amelia Volturiová, tak po ní málem skočil, kdyby ho nezadržel Chris, který mu vysvětlil celou situaci, a když se Jared dozvěděl, co Amelia pro La Push udělala, tak jí dokonce poděkoval, že se postarala o lidi, co mu tady ještě zbývají.

Jednoho dne ale Jake ucítil pach upírů, pach spousty upírů. Rychle svolal všechny vlky, kteří se až na Amelii přeměnili. Plán byl prostý, vydat se upírům vstříc.

Šel s nimi i Chris, jehož schopnosti by se mohli hodit. Věděli, že se upíři zdržují kousek od útesu, od místa, kde byl Kimin hrob, bylo to docela daleko od civilizace. Když doběhli do blízkosti, kdy už je mohli všechny vidět, v tu chvíli několik srdcí vynechalo ne jeden úder.

Byla tam skupina upírů složená snad ze všech z celého světa. Byli tam všichni Volturiovi, jejich garda, Denali smečka, někteří nomádi a další. O to horší překvapení bylo, když tam vlkodlaci spatřili i Cullenovi s Renesmé. Vypadalo, že tady nechtějí být, ale jsou nuceni. V celé té skupince stál Aro po boku s Amelií – upírkou...

„Co říkáš na tuhle nástrahu?“ usmála se oslnivě na svoji duplikaci Amelia Volturiová. 

Ahoj, tak jak se vám líbila tahle kapitola? Na další kapitolu dám opět omezení, nemyslím si, že bude zrovna nejhezčí. Obrázek sice moc nesedí, protože tam je tuna kouře, ale jen tak pro představu.

Plánuji ještě kapitolu 15 - bitva, 16 - překvapení + konec. Jinak všem děkuji za komentáře, umějí skvěle nakopnout. :)

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 14: