Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 16

12.08.2013 (17:45) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1511×

Už nikdy víc

„Dost!“ Všichni přítomní se ohlédli za hlasem právě příchozího.

Amelia povolila stisk ruky kolem srdce její duplikace a ruku z jejího hrudníku vytáhla. Všechny plameny zmizely a Jacob, ve vteřině přeměněný, zachytil padající Mel do náručí. Sklonil se k ní a zpod víček se vyřinulo několik slz. Chtěl na ni převzít její bolest, ale nebylo to možné. Nově příchozího muže si nevšímal do té doby, než jeho milovaná přidušeně vyhrkla unisono spolu s Chrisem a Amelii stejné slovo.

„Otče!“ Jake zvedl uslzený pohled, který zabodnul do muže, co mohl vypadat asi na dvacet pět let a kterého také znal ze vzpomínek Darkových. Byl to muž snědé pleti a hlavu mu zdobily tmavé vlasy, když si ho prohlédl naživo, všiml si charakteristických znaků pro Quileuty, přesto jeho oči byly zbarveny červenou a jeho tmavší kůže se v paprscích dopadajícího slunce mírně třpytila. Skutečně před ním stál první poloupír – polovlkodlak. Legenda z příběhů, co vyprávěl jeho otec.

„Stydím se za vás,“ řekl chladně Taha Wi, ale jeho pohled nepadl na Chrise, nýbrž na dvě Amelie. Obě sklopily pohled k zemi. I vlci měli chuť před ním sklopit pohled. Mel se mezitím už téměř zacelila celá rána. Uzdravovala se skutečně rychle, pravděpodobně to podpořila i svou silou.

Zatahala Jacoba za ruku a donutila ho tak, aby jí pomohl se postavit. Když už stála na svých vlastních, očividně silou pevné vůle, pohlédla nepatrně na Amelii, která tam stála stejně zahanbeně jako ona.

Jejich otec jim ale odpočinek nedopřál. „Mrzí mě, že jsem vás stvořil, vy si ani život nezasloužíte. Podívejte se, co provádíte po okolí.“ Rukou pokynul do éteru a poukázal tak na zamrzlou krajinu, vypálený kruh, sníh zbarvený krví, popel Demetriho a došel až k náhrobku Kim.

„Hned to dejte do pořádku, je neuvěřitelné, kolik životů jste dokázali zkazit.“ Ty věty po nich vyloženě plivl, jako by to byl jed. Na upírku jeho slova zabrala hned a jako v transu, o kterém svědčily její roztažené zorničky, se vydala k popelu, co zbyl po Demetrim.

„Ale otče, to…“ Větu ji nenechal dokončit a podíval se na ni pohledem, kterým by asi zvládl propálit zeď.

„Hned!“ přikázal a i Mel se roztáhly zorničky a zamířila na pomoc Amelii. V ten moment to všem vlkům došlo. Taha Wi byl alfa. Byl to nejstarší přímý potomek, který se nikdy nezřekl své funkce. Dokázal oběma dívkám přikázat, aby udělaly to, co chtěl.

Amelia rozpřáhla paže a kolem ní se zvedl jemný vítr, který nadzvedl popel po Demetrim, a ve vzduchu ho začala stavět do podoby člověka. Mel pak už na nic nečekala a prstem se dotkla právě vytvořené popelové postavy.

Celé blízké okolí se zablesklo a popel se spojil. Nesrovnalosti se začaly zacelovat a tělo Demetriho otevřelo oči. Všichni, smečka, upíři, kdokoliv tomu podobný, vyvalili oči, když viděli, že se vrátil život Demetriho, který si začal zmateně prohmatávat tělo.

Amelia pak přešla ke kraji útesu, kde byl hrob Kim, téměř hned ji stále v transu následovala Mel. Upírka si klekla hned vedle hrobu, přiložila ruce na zem a nechala svoji duplikaci, ať si sedne za ni.

Z rukou upírky se vyvalila vlna energie, která nechala roztát veškerý jimi vytvořený sníh. Netrvalo to dlouho, než veškeré bílo zmizelo a po zemi se valily potůčky vody, které vznikly z odtátého sněhu.

Několik lidí si mohlo všimnout, že se tělo klečící Amelie mění. Od nohou se jí začaly šířit prasklinky, které odkrývaly to, že se upírka mění v kámen, v černý kámen.

Mel nenechala na sebe dlouho čekat a nadzvednutí dlaní nadzvedla vodu, která se vzápětí vypařila pryč. Celé okolí vypadalo, jako by tam žádný sníh nebyl. Měnilo se i její tělo, ale ona byla živá, nemohla se přeměnit v kámen jako její duplikace. Její nohy se proto začaly přeměňovat do kořenů stromu.

Amelia Darková praštila dlaní do země vedle hrobu, jehož povrch praskl, a ona mohla stejným pohybem ruky, který předvedla u mizení vody, zvednout popel ze země, který se protlačil prasklinami hrobu na světlo světa.

Upírčino tělo už bylo z víc než tří čtvrtin přeměněno na kámen. Jedním výdechem se popel Kim začal formovat do podoby těla, stejně jako to bylo u Demetriho. Mel ji objala kolem ramen a přesně v ten moment Amelia Volturiová zmizela ze světa, změnila se do kamenné sochy.

„Ne!“ vykřikl Alec a chtěl se za ní rozeběhnout, ale Taha Wi ho jediným mávnutím ruky zarazil na místě a on se nemohl pohnout. Snažil se udělat cokoliv, aby mohl jít za svou upírkou, ale nešlo to, nebyl propuštěn. Jane mu sevřela paži.

Mel se objevila vráska mezi obočím a opět se záhadně zablesklo, popel se začal spojovat ve větší části, které se zase napojovaly na sebe, až před ní ve vzduchu levitovalo ležící tělo Kim. Mel se ho dotkla prstem a Kim otevřela oči, ale nebyly rudé, byly normální, takové, jaké měla jako člověk.

Všichni, co tohle viděli, nemohli uvěřit vlastním očím. Mel vypadala, že už čerpá z posledních sil. „Rosalie?“ zamžikala do davu, ze kterého vyšla blonďatá upírka, jejíž krása mohla vypalovat oči. Podívala se na měnící se tělo Amelie Darkové, která jí pokynula, ať přijde blíž. Taha Wi tomu nijak nebránil a ne moc nadšená Rosalie se rozešla k Mel. Usoudila, že je vlkodlačice natolik zesláblá, že jí ani nemůže ublížit.

„Jake mi před časem vyprávěl o tvém největším přání, důvěřuj mi, dokud je čas,“ zamumlala větu a Rosalie s hlasitým výdechem k ní přistoupila. Mel se rozzářily bílým světlem rty. Naklonila své rty k břichu blonďaté upírky a vtiskla na ně jemný polibek. „Teď máš jeden měsíc času, kdy můžeš mít dítě. Zvol dobře.“ Rosalie se zatvářila naprosto překvapeně, protože tohle nečekala, netušila, že může být někdo tak mocný, aby jí splnil její jediné přání. To, co pár posledních vteřin nevěděla, bylo to, že jí Mel dala svůj poslední dar.

Mel se zadívala na Setha, Jacoba a Chrise. „Omlouvám se,“ vydechla, než všechny oslepilo bílé světlo, které když zmizelo, odhalilo něco neskutečného.

Před nimi, na kraji útesu, byl černý mrtvý strom, na němž už ani listy nedokázaly růst, ale jehož větve obepínaly kamennou sochu. Amelia Darková byla mrtvá.

„Mel!“ vykřikl dvojhlasně Jacob a Chris. Chtěli se k nim rozeběhnout, ale i oni byli zastaveni Taha Wim. Sethovi – už přeměněnému - se podlomila kolena a on se sesunul na zem. Po tvářích se mu začaly sesouvat provazce slz. Zavřel oči a chtěl si představit, že je tohle jen nějaká pitomá noční můra. Jenže když oči otevřel, byl tam pořád ten stejný pohled.

„Tys věděl, že se to stane, ale donutil jsi je do toho!“ křičel Jacob na Taha Wiho, který se jen spokojeně usmál a otočil se na patě.

„Obětovaly svoje životy za dva z vašich řad. Svoji moc využily na to, aby byla ta holka zase člověk a aby příroda nebyla zničená jejich zásahem. Amelia Darková zase obětovala část samotné sebe, když dala Rosalie svůj dar, k tomu už jsem ji nenutil.“ S těmi slovy se otočil na patě a rozplynul se pryč.

Upíři nakonec odešli, několik z nich hlídalo, aby se Alec nezabil. Vlkodlaci měli na své straně tři zničené, pro ně to byla taková rána, která se jen tak nezacelí.

O několik let později

Poměry mezi vlkodlaky a upíry se změnily. Do La Push se nastěhovali Jane s Alecem pod podmínkou, že když je Aro bude potřebovat, ihned se vrátí. Vlkodlaci s tím, že se k nim ti dva nastěhují, souhlasili zase pod tím, že budou lovit někde v Seattlu a ne u nich.

Alec chtěl být alespoň u pozůstatků někoho, koho miloval a miluje, a Jane zase chtěla být s Alecem. Chris, Seth i Jacob si na ně po nějaké době zvykli, i když ze začátku se to neobešlo bez vrčení a několika potyček.

Chrisův život byl od té doby upnutý jen na kolibříka, svůj dar jinak od té doby nikdy nevyužil. Trávil veškerý čas s Leah, aby zapomněl na ztrátu člověka, kterého znal celý život.

Seth se z té ztráty nikdy nevzpamatoval, ačkoliv by mohl, kdyby našel dívku, do které by se otiskl. Ale jak slíbil, tak to i splnil, nedokázal se podívat na žádnou jinou dívku. Jeho srdce zemřelo spolu s Mel. Většinu svého času proseděl u jejího stromu, kde hrál milióny ukolébavek na flétnu, nikoho neposlouchal a ničemu se nevěnoval.

Jacob na tom byl nejhůř. Stalo se z něj tělo bez duše. Ještě ten den šel ke stromu Amelie Darkové a do jedné mezery v kmenu zandal prstýnek, kterým ji chtěl požádat o ruku. Od té doby téměř veškerý svůj čas strávil přeměněný ve vlkovi a každý večer chodil k jejímu stromu. Díra, která v něm její ztrátou vznikla, byla nekonečná, čekal, kdy ho nakonec pohltí a on se navždy ztratí z povrchu zemského. Kolikrát zvažoval, že svůj odchod z tohohle světa, jenž bez Amelie ztratil pro něj smysl, urychlí, ale něco ho tu drželo, měl dojem, že se jednoho dne probudí, půjde do lesa a tam ji potká, netušil, proč se upnul na takovou hloupost, ale udržovalo ho to při přežívání.

Jak čas utíkal, strom, i když byl mrtvý, obrostl kolem kamenné sochy, která úplně celá zmizela. Strom a socha se spojily. Stály společně na kraji útesu, čas je tam zanechával nepoznamenané, dokud nepřišla bouřka se zvláštní fialovou barvou a rozdělila strom vejpůl úderem blesku.

V čerstvě odhalené mezeře stromu se zaleskly téměř bílé vlasy a na kůru stromu dopadla bledá ruka s nasazeným prstýnkem, jejíž prsty se obtočily kolem větve. Tmou se prohnal záblesk zářivých fialových očí.

Poslední kapitola mé úplně první povídky je za námi. Prosím, prosím, napište názor na povídku jako komentík, budu moc ráda. Jinak tohle využiju jako reklamu a zároveň jako oznámení - s poslední kapitolou začínám povídku Equilibria. Snad se bude líbit. 

Přemýšlela jsem o pokračování Third Race, ale ten konec se mi docela dost líbí, přesto ráda uslyším váš názor. :) + Možná ještě napíšu básničku...

Poděkování: No, chci poděkovat holkám, které mě podporovaly právě v komentářích, skutečně to pomohlo. :) Jmenovitě mě nejvíc podpořily: Jana, Johnna a mokasina, fakt jsem vám moc vděčná, nebýt vás, skončí tahle povídka nedodělaná a časem asi v koši. A na závěr bych chtěla ještě říct jedno poděkování. Jsem velmi vděčná admince Blotik, za její trpělivost s mými chybami - že jich bylo. 

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 16: