Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 8

04.08.2013 (16:15) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1739×

Ticho před bouří

Uplynul měsíc od pověstného střetu s Volturiovými. Všichni byli spokojeni, zvlášť ti s otiskem. Jacob našel dočasnou zálibu v tom, že vždycky bafnul na Amelii, bohužel pro něj se vždycky projevily její reflexy a při posledním bafnutí, kdy pomalu skočil na její záda, schytal kopanec. Musel ale sám uznat, že takový rozmach nohou ještě neviděl. Na dnešní večer se ale těšili všichni. Amelia se dohodla s Jacobem, že když Chris bude u Leah, tak ona u něj poprvé přespí. Nemohla přece nechat svého bráchu samotného.

Leželi v Jacobově pokoji, přes který byla natažena jedna velká postel. Do šířky to bylo v pohodě, ale do délky už to bylo o něco horší, neboť Jakovi čouhaly nohy. Leželi vedle sebe a drželi se za ruce. Už se ani neozývalo tolik to praskání, jež vznikalo při přenosu vzpomínek. Už jenom pár se jich Jacobovi přeneslo, ale těch si téměř nikdy nevšímal, zatím je nepovažoval za důležité.

„Jaká vlastně byla tvoje první pusa?“ použila jednu z mnoha zvídavých otázek Amelia. Nemusel nad tím dlouho přemýšlet, přesto si v zamyšlení, zároveň v provokaci, promnul prsty bradu.

„No, bylo to i celkem nedávno, jmenovala se Bella a v podstatě jsem ji políbil násilím, hned po tom mě praštila a zlomila si u toho ruku.“ Ušklíbl se nad tou vzpomínkou. Sklopil k ní zrak a usmál se na ni zamilovaně.

„A proč to nevyšlo?“ podivila se a mezi obočím se jí objevila mělká vráska, jak zkřivila svoje mimické svaly.

Nadechl se na prázdno a hned vydechl. Přemýšlel, co jí má říct. „Uhm, myslím, že to nevyšlo proto, že ona milovala někoho jiného. Bylo to komplikovaný,“ řekl jí. I ona zvedla oči a podívala se na něj tím stejným stylem jako on. „Co ty?“ zazubil se na ni ďábelsky.

Ve tvářích se jí objevily slabé náznaky ruměnců a oči sklopila dolů. „No, bylo to, když mi bylo dvanáct,“ pokusila se to říct tak tiše, aby to mohl sotva slyšet, ale neúspěšně. Díky svým vlkodlačím schopnostem to slyšel až moc dobře.

„A další detaily? Kdo? Kde?“ vyzvídal a tím ji i popichoval. Sevřela mu pevněji ruku, tak až cítil, že mu ji trochu drtí.

Odkašlala si a pokusila se tak získat nějaký čas na rozmyšlení odpovědi. „Ve Volteře s Alecem Volturim.“ Zvedla k němu opět pohled a zkousla si rty, když si všimla, jak Jacobovy rysy ztvrdly. Tak se tvářil, když se mu něco nelíbilo, a ona ten pohled nesnášela.

„Proč on?“ použil první logickou otázku, která ho napadla. Ani jemu se nelíbilo to ticho, co kvůli tomu vzniklo, a už vůbec se mu nelíbilo, že se líbala s Alecem, s tím šmejdem z louky. Zamrkal párkrát, protože začal vidět trochu rudě. Pokrčila nad tím rameny a volnou rukou mu přejela po tváři, čímž ho uklidnila, bylo to její gesto, kterým se jí vždycky podařilo to, co chtěla.

Ono by se jí to asi podařilo i jiným způsobem, ale ten Jake nechtěl zatím navrhovat. „Nevím, on si mě vybral a nikdy mi neprozradil proč, asi jsem se mu líbila,“ ušklíbla se nad tím.

Jake se nad ni přetočil a sedl si obkročmo přes její boky. Sklonil se k jejím rtům, které vášnivě políbil. Ještě pořád chutnala jako ostružiny. Doufal, že jí tím vyžene jakékoliv vzpomínky na Aleca, vždyť vlkodlaci jsou mnohokrát lepší.

Jazykem obkroužil obrys jejích rtů a potom jí přejel přes přední zuby. Pomalu se přesunul na hranu její čelisti, kam ji lehce kousnul, žertovně, až došel k jejímu krku, na kterém se hodlal vyřádit. Jazykem jí přejížděl po krční tepně a vnímal, jak se jí zrychlil tep, rty masíroval alabastrovou kůži na jejím krku a vychutnával si každý moment, kdy tohle mohl dělat. Jako krásnou odpověď mu přišly její tlumené povzdechy. Tiše zavrčel, nechtěl, aby to tlumila.

Přesunul se ještě níž, k jejímu zvedajícímu se hrudníku. Těšil se, až si s ním bude moct hrát. Jazykem jí vyhrnul tričko a už chtěl ochutnat i jinou část jejího těla než jen rty a krk.

Právě v moment, kdy už se k tomu jeho vysněnému momentu blížil, tak se rozrazily dveře jeho pokoje, které se už ani neměly kam otvírat, jak byl pokoj zacpán postelí, a dovnitř vběhl Chris a hned za ním očividně naštvaná Leah.

Amelia si rychle stáhla triko dolů a odtáhla se od Jacoba mezitím, co stihla zčervenat ve tváři. Jacob ji napodobil, ale tak, že z ní slezl a kryl si poklopec kalhot, což se mu naštěstí pro něj dařilo úspěšně. Zamračil se a podíval na Leah. „Co se děje?“

Leah mu odpověděla se vztekem v hlase a naštěstí si Jakova problému nevšimla. „Tady náš malý princ zjistil, že musí spát se svojí sestřičkou,“ zavrčela podrážděně. Jacob si změřil pohledem Chrise, jenž si provinile prohrabával rukou svoje téměř bílé vlasy. Přejel pohledem k Amelii a podivil se nad její reakcí.

Natáhla k němu ruce, jako by ho chtěla obejmout, a on k ní hned přiskočil. Překulil se čelem ke stěně a Amelia ho obejmula kolem pasu a přitáhla si ho blíž k sobě, jako by to byl její milovaný plyšák. S omluvným pohledem na Jacoba zamumlala pozdrav na dobrou noc a usnula.

Jake si nahlas povzdechl, tohle měl být tak slibný večer a nakonec z něj nic nebude. To naštve. Šoupl se na kraj postele a uvolnil tak malé místečko, co zbylo pro Leah. Docela se bavil na představě, jež se mu vyrojila v hlavě. Věděl, že ze spaní rozhazuje končetiny, a přemýšlel, jestli se mu aspoň podaří Leah sejmout. Chtěl jí oplatit zkažený večer, i když to vypadalo, že ona ho má zkažený stejně tak.

„Neuvěřitelné, že ještě v patnácti potřebuje spát vedle svojí sestry,“ povzdechla si Leah a opatrně se posadila na místo, které se pro ni tak hezky vytvořilo.

Oba se zadívali na svoje drahé polovičky, protože se pokoj najednou ozářil neobvykle jasným světlem. Jacobovo obočí bylo někde v nebeských výšinách jeho vlastního čela. Ústa Leah zase vytvořila tvar písmene „o“, protože Ameliino tělo zalívala stříbřitá vlna kovu, jež už pokrývala téměř celé její tělo a tvořilo z ní tak kovovou sochu. Jake se zadíval do jejího kovového obličeje, na kterém nebyla ani jediná chybička.

Stříbřitá vlna se šířila dál, až přešla samovolně na Chrise, kterého začala obepínat taky. Byl to zvláštní pohled a Jake pochopil, proč spí u sebe. Ona ho podvědomě chrání svou vlastní mocí.

Za chvíli před nimi ležely dvě sochy z kovu, které spaly.

Jake se tomu podivil a nakonec s tlumeným povzdechem zavřel oči. Postel se ještě chvilku třásla od toho, jak se Leah snažila uvelebit ke spánku. Leželi tam namačkaní jako sardinky.

Chris ráno zamířil ke Clearwaterovým. Už se tam pomalu cítil jako doma, i když k dokonalosti tomu chyběla ještě jeho sestra, což už byl komplikovanější problém. Měl dojem, že na něj Leah bude naštvaná. Tiše zaskučel, vůbec se v holkách nevyzná, vždyť je mu teprve patnáct, navíc by si měla vážit toho, že se chová líp, než jeho vrstevníci, že se jednoduše nechová jako debil.

Nakopl blízký kámen, jenž viděl přes mysl probíhajícího psa. Nesnášel, když se na svět koukal přes psy, neboť viděl všechno bez barev a v úplně jiných tvarech, bylo to pro něj matoucí.

Pomocí zvířat se dostal docela v pořádku až ke dveřím Leina domu. Zaťukal za dveře a čekal. Mezitím hloubal o tom, co jí poví a hlavně jak zjistí, co ji zase naštvalo.

Dveře se otevřely a on ucítil přítomnost jeho milované osoby, Leah. Čekal, že mu možná bude nadávat nebo tak, ale rozhodně nečekal, že mu v přímé trajektorii přistane na tváři její ruka doprovázená plesknutím.

Ucítil, jak ho v očích začínají pálit slzy, to bylo něco, co už hodně dlouho necítil. Ruku si zmateně přiložil na červenající tvář a prsty si ji promnul. „Z-za co?“ vyjekl.

„Tobě asi vůbec nedošlo, proč jsem naštvaná? To seš takovej ignorant? Je ti proboha patnáct a ještě pořád spíš se ségrou, teda vedle ségry, to ti přijde normální? To aspoň se nemůžeš trochu chovat jako chlap?“ Tak teď se cítil zmatený ještě víc, copak nedokáže pochopit, že je prostě závislý na přítomnosti jeho sestry, zvlášť po tom, co všechno prožili?

Ucítil přítomnost další mysli, a tak nahlédl do Sethovi mysli, který je pozoroval. Viděl Leah, která stála s rukama překříženýma přes prsa a i zezadu vypadala naštvaně. Podupávala o zem nohou. Pak uviděl sebe, malého, vyděšeného, jak si drží ruku u tváře a zpod brýlí se mu kutálí třpytivé slzy. Ani si neuvědomil, že brečí.

„Ani mě nevnímáš! Tak za jak dlouho se z tebe stane maminčin mazánek?“ vyjekla na něj. Byla naštvaná za ten zkažený večer a ještě ucítila určitý osten žárlivosti. Nevěděla, jestli je víc naštvaná nebo se jí chce brečet, ale slzy nechtěla dát najevo, takže radši zvolila vztek. Po jejích slovech se v Chrisovi vzedmula vlna vzteku a ucítil chuť jí to oplatit.

„Tak maminčin mazánek? Dovol, abych ti připomněl, že moje matka je mrtvá a že zemřela mojí vinou při porodu. Jak úžasné je, že celý můj život je připomínka toho, že jsem někoho připravil o dceru nebo o vnučku!“ Na konci už na ni pomalu křičel, ani netušil, kde se to v něm vzalo. Leah před ním o kus ustoupila. Sama zalitovala toho, jak na něj řvala, a než se mu stihla jakkoliv omluvit, už utíkal pryč k lesu.

Běžel rychle a brzy jí zmizel z dohledu. Byl tak naštvaný, že místy ztrácel kontru nad svojí silou. Měl dojem, že se s ním něco děje, protože začal vidět v šestiúhelnících a hned je viděl několikrát. Až po chvíli mu došlo, že se omylem napojil svou myslí na tu, která patřila prolétající mouše. Zatřásl hlavou, aby se toho zbavil.

Byl tak rozrušení, že si ani nevšiml svištění letící šipky z flusačky. Zaznamenal ji, až když se mu zabodla do krku.

Přiložil si ruku na poraněné místo a pokusil se napojit na mysl sýkory, která sídlila v blízkém stromě, ale už to nestihl, neboť se mu začala točit hlava a podlamovat kolena, najednou se cítil slabý a chtělo se mu spát. Než se stačil zorientovat v mysli sýkory, tak klesal k zemi, před kterou ho zachránilo několik párů rukou. Pak už viděl jenom černotu.

Byl už pozdní večer a Chris se stále nevracel ke Clearwaterům. Seth si v klidu ležel na gauči a v duchu komunikoval s Amelií, zatímco Leah pochodovala sem a tam po místnosti. Litovala každého slova, které mu řekla. Měla si uvědomit, že je mladší než ona a potřebuje svoji sestru, bůhví kolikrát mu zachránila život a bez ní by se určitě nepotkali. Všechno zkazila jen kvůli svojí stupidní žárlivosti. Navíc ucítila i strach, protože se Chris nevracel. Už dřív měli několik podobných hádek a Chris se vždycky po pár hodinách vrátil a zapomněli na to. Teď se ale nevracel.

Byla z toho tak na nervy, že ucítila proměnu. Rychle vyběhla ven a pak už vzduch protnulo trhání látky jejího oblečení. Rozeběhla se po stopě Chrise. Milovala běh, byla přeci jenom nejrychlejší a to ji trochu uklidnilo, stejně jako vůně jejího Chrise.

Zabořila tlapy do chrastí, co se válelo po zemi, a běžela po jeho pachové stopě, až dokud nezmizela. Zmateně začala rejdit čenichem po zemi, dokud neucítila silnou dávku morfinu.

Zvedla hlavu a zadívala se na strom, v jehož kmeni byla zabodnuta kovová šipka s červeným koncem, byla z flusačky. Zapřela se předními tlapami o strom a do tlamy uchopila tu šipku s velkou opatrností, nechtěla zničit případné důkazy. Téměř hned se s nervy na cáry rozeběhla k Blackovým.

Amelia běhala po kuchyni, kde už dneska několikrát připálila jídlo. Moc se za dobu svého života s kuchyní nepotkala. Jacob byl dneska na hlídce celý den a chtěla mu udělat radost tím, že pro něj uvaří. Čím víc se jí nedařilo, tím větší odhodlání pro to měla. Navíc díky svým schopnostem dokázala vařit víc jídel najednou.

Momentálně teď obracela v malé kuchyni vyhozením palačinky, promíchávala míchaná vajíčka a pokoušela se otáčet řízky.

Ve chvíli, kdy se chystala jednu z palačinek otočit, se ozval ode dveří smích. S úlekem se otočila a trhla pánví tak, že z ní vyletěla jedna palačinka, která dopadla na hlavu právě příchozího.

Jake si stáhl z hlavy palačinku a nacpal si ji do pusy, přičemž vztyčil palec nahoru. Stočil pohled k řízkům na pánvi. „Páí se ti lísky,“ zamumlal k ní a pracně spolykal celou palačinku najednou.

Nechápavě se na něj podívala, ale on už se s opakováním věty neobtěžoval. Místo toho přešel k řízkům, které vyndal na připravený talíř. Amelia se mezitím stihla postarat o obě zbývající jídla a povypínat to všechno. „Jak bylo na hlídce?“ zeptala se ho a on jí vlípnul letmou pusu na tvář, až se začala červenat.

„No, v naší rezervaci se objevili nějací lidé, tak jsme se museli krýt, ale jinak dobrý.“ Pokrčil rameny a usmál se. „Co, tys tady vařila? Teda spíš pálila,“ provokoval ji. Praštila ho rukou do ramene a on se nad tím jen začal smát.

Přitáhnul si k sobě Amelii za pas, aby jí mohl dát pořádnou pusu na přivítanou, když dovnitř vtrhla Leah. Jenom zmučeně zasténal. „Leah, fakt by ses měla naučit klepat.“ Pak radši zmlkl, všiml si, že Leah cosi svírá v ruce a vypadá rozrušeně, čehož si všimli oba a což taky dodalo na důvěře jejích slov.

„Chris se nevrátil,“ vyjekla a vypadala, že se každou chvíli složí. Natáhla ruku k Amelii, které podala tu šipku, ta si ji převzala a začala ji zkoumat.

Prsty přejela po nějakém nápise, co byl na straně šipky. „Co se stalo?“ chtěla vědět detaily, i ona začala pociťovat strach o svého brášku.

„No, pohádali jsme se a on odešel do lesa, jenomže se ani teď nevrátil a u té šipky jeho pachová stopa končí.“ 

„Genetic Research Company,“ zamumlala a když uviděla jejich nechápavé obličeje, povzdechla si. Skutečně neinformovaní. „Je to americká společnost, která se zabývá zvláštními geny, konkrétně se snaží proniknout do záhady upírů a vlkodlaků a dalších bytostí,“ řekla na jeden nádech a pak stočila pohled opět k šipce, do jejíž špičky pinkla prstem. „Na každém kontinentu je jedna takováhle společnost. Několik z nich bylo záhadně zničeno, záhadu nazvěte Volturiovi. Pochytali několik exemplářů od upírů a od těch, co mají nějaké další výjimky, a pokusili se je ovládnout, jenomže u toho nepochodili a oni jim nakonec utekli. Už několik let ale ví o naší existenci a o daru Chrise, který umí ostatní ovládat. Firmu vede několik chlápků, kteří chtějí mít větší moc. Když budou mít Chrise, dokážou ovládnout nás.“

Zvedla šipku do vzduchu a zamumlala už tišším hlasem. „Tohle jsou šipky určené pro lov jejich exemplářů, mají silnou špici, aby dokázala projít kůží upíra.“ Jak pokračovala, tak se Leah zračil v očích čím dál větší děs. „GRC mají v Americe sídlo v Seattlu,“ dořekla.

„Hned tam pro něj jdu!“ vyjekla Leah a už chtěla vyběhnout, když ji zachytila Amelia. Držela ji pevně za rameno a sama vypadala naštvaně.

„Opovaž se, už tak jsi zkazila, že ho chytili, tak teď se do toho aspoň nepleť, vůbec nevíš, jak to tam chodí, chytí tě a pak kvůli tobě i nás ostatní. Svého brášku si přivedu sama,“ zasyčela na ni a pro Leah to byla jako rána pěstí. Stáhla se do strany už tak malé kuchyně, kterou mohly začít přezdívat tiskárna, kvůli nedostatku místa, vypadalo to, že uvízla ve svých vlastních myšlenkách.

„Jaku? Zítra večer tam pro něj půjdu, budeš chtít jít se mnou? Ale upozorňuji, že to, co tam uvidíš, změní tvůj pohled na mě,“ varovala ho a on jen pokýval hlavou na souhlas. Byl vděčný, že ho vezme s sebou, aspoň ji bude moct ochraňovat. Nad její poslední větou raději nechtěl přemýšlet, co znamená.

Pokud vám přijde kapitola odfláknutá, tak se omlouvám. :( Celý den jsem to datlovala na mobilu, protože nemám počítač, a pak se mi celá práce smazala. Takže to vypadá, že ten někdo nahoře chce, abych buď přestala psát, nebo abych psala celou povídku dvakrát, protože už jsem měla všechny kapitoly dvakrát smazané. No, doufám, že se vám to líbí. Už brzy se rozlouskne záhada třetí rasy, ale přijde další rána... Upozorňuji, že další kapitola bude 15+, kvůli trochu surovějším scénám.

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 8: