Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 9

05.08.2013 (07:00) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1741×

GRC Tower

Byla už tma a to byl právě jejich moment. Oba byli navlečeni v černé, pro ni to bylo normální, ale on se v tom cítil nesvůj. Měl dojem, že se tak nemůže přeměnit.

Amelia vypadala nervózně. Chtěla už zpět svého bratra. S Jakem měli domluvený plán, měli se tam dostat, chovat se nenápadně tak dlouho, dokud to jde a teprve potom se probojovat dál.

Stáli v křoví před vysokou železnou bránou, jež se dala odemknout tím, že správný člověk přiloží ruku na displej, který přeskenuje dlaň a určí identitu člověka. Asi třípatrovou budovu opevňovala vysoká brána z cihel a zpoza brány byly slyšet povely ochranky. Muselo jich tam být hodně.

Na věži najednou bliklo červené světýlko, což symbolizovalo, že se mění ochranka. Na vkus Jacoba tak malá budova nepotřebovala takovou gardu. Amelia vyrazila z jejich úkrytu a rozeběhla se k bráně. Jake s ní držel krok, ale rukou ho zarazila několik metrů od brány.  

To ho donutilo zastavit, zkřivil obočí do tvaru písmene V a sledoval její tvář. Nejprve nechápal, ale pak mu došlo, co dělá. Přiložila ruku na displej a  nad jejich hlavami se zahřmělo. Zvedl se vítr a z její dlaně vyšel fialový blesk, jenž udeřil s praskáním do displeje, po kterém začaly běhat různobarevné čáry.

Jacob fascinovaně sledoval její obličej, na který blesky vrhaly světlo, které jí přidávalo na mystičnosti.

Netrvalo to dlouho, než se rozsvítila zelená kontrolka a brána se otevřela. Ona zamířila už v jeho doprovodu klidným krokem dovnitř a šli po cestě, jež vedla ke schodům do budovy. Celý areál obcházelo několik hlídek, mohlo to být kolem padesáti mužů celkem. Šli vedle sebe a snažili se vypadat nenápadně, což se jim chvíli dařilo a Jacob se snažil uklidnit Amelii, jež při pohledu na lidi, co podle ní nesli odpovědnost za únos jejího bratra, skoro začala jednoho po druhém upalovat pouhým pohledem. Dařilo se jim všechno do chvíle, než k nim přišel nějaký muž z ochranky.

„Dobrý den, smim vědět, co tu děláte? Tohle je soukromý majetek," promluvil k nim ten člověk a Jake na sucho polkl. Zavrtěla hlavou, což nikdo nečekal. Myslel si, že budou nějak zatloukat, ale ne.

Muž začal svolávat k sobě další z ochranky, aby je mohli vyvést ven, zvlášť když uviděl, jak vysoký je Jacob a usoudil, že i ten je na něj moc.

Jenže v ten moment se Amelia nadpřirozeně rychle a ladně pohnula a dostala se za záda toho muže. Silně uchopila rukama jeho hlavu po stranách a Jacob slyšel, jak se muži strachem zrychlil tep. „To je za únos mého bratra," zamumlala a škubla rukama do strany, až se ozvalo nehezké křupnutí vazu a muž se sesunul k zemi.

Amelia se na ležící tělo dívala bez jakékoliv lítosti. To už se spustil alarm a téměř všichni lidé, co byli v areálu, se k nim rozeběhli, zbraně připravené, asi očekávají Volturiovi, či jak nazývají 'fantoma', co zničil jiné jejich pobočky.

Popadla naprosto konsternovaného Jacoba za ruku a rozeběhla se s ním ke vchodu do budovy. Jacob už pochopil smysl jejích slov ze včera. Takhle vypadá její tvář zabijáka. Stále před očima viděl vyděšený pohled toho chlapa.

Rozrazila dveře, které za sebou rychle zabouchla a dvě křídla dveří spojila závorou, jež byla do té doby povolená.

„Tahle budova má sice pár pater nahoře, ale má hluboké sklepení. Chris je v tom nejnižším, aby se zvuky nedostaly až nahoru," řekla k němu, když běželi k výtahu. Jediná cesta dolů. Zpoza nich se ozývalo třískání a snaha ochranky dostat se dovnitř, ale jejich vlastní brána je zadržela na dost dlouho.

Jacob se mezitím probral a rychle zmáčkl tlačítko výtahu. Na Amelii bylo vidět, že je nervní, protože do toho tlačítka začala tlouct tak rychle, že to pro čudlík vypadalo bledě. Jacob vzal její ruku a přitáhl si ji k sobě, což ji uklidnilo. Ozvalo se cinknutí výtahu a ještě větší rány ode dveří budovy,  které držely skutečně poctivě.

Vběhli dovnitř a Amelia stiskla tlačítko pro výzkumné laboratoře. Výtah se rozjel dolů a nastalo velmi trapné ticho.

Po chvíli jízdy se oba najednou nadechli a chtěli něco říct, ale tak nějak se tím nadechnutím přerušili navzájem.

„Promiň, mluv," dal jí Jake přednost. Polkla a kývla hlavou.

„Omluvám se, neměla jsem tě sem brát, akorát jsem tě ohrozila a viděl jsi tamto, ale když já se ve tvé blízkosti cítím dobře a navíc jsem na ně naštvaná, že nám furt ničí život." Zamrkal a zavrtěl hlavou, ačkoliv to nebyl hezký pohled, přenesl se přes to.

„Jsem rád, že tu s tebou jsem a chápu to. Takže v klidu." Palcem přejel po hřbetě její ruky. Věnovala mu úsměv, ale to už se s cinknutím otevřely dveře výtahu a oba vylezli.

Nejdřív opatrně, jestli na chodbě nikdo nečíhá, ale vypadalo to naprosto prázdně, světla pozhasínaná a nikde ani živáček.

Ticho rozlomil výkřik bolesti. Amelia sebou při tom trhla, jeho hlas by poznala všude. Ozýval se zpoza dveří na konci chodby. Vypadalo to tam jako v nějaké psychonemocnici. Zrychlila krok a pustila Jacoba.

Měla na sobě všechno jako u té továrny, stačilo švihnout levým nadloktím k zemi a v ruce se jí zformoval luk, její vlastní vynález. Volnou rukou vytáhla šíp, který měla připevněný pomocí pásků k noze a zasadila ho do tětivy na luku.

„Moje sestra pro mě přijde!" vykřikl Chris. Zněl zesláble. Jako odpověď mu byl smích nějaké ženy. Byl to takový smích, který mají šílenci. Jakovi se naježily vlasy v zátylku.

Amelia napnula ruku s lukem a vytočila loket ven. Prostředníček, ukazováček a prsteníček využila k tomu, že je obtočila kolem tětivy a tu natáhla až k obličeji. Konec šípu se dotýkal špičky jejího nosu a tvář dokonale zapadla do důlku, který vznikl v její ruce.

Přiblížili se ke dveřím, odkud se ozývaly děsivé zvuky. Bylo slyšet napětí elektřiny a tlumená sténání Chrise, která byla protknuta bolestí. Pouštěli do něj elektřinu, což vysvětlovalo, proč se svítilo jen v té místnosti a proč tu nebyl alarm slyšet.

„Skutečně věříš tomu, že pro tebe přijde? Jsi tak naivní. Stačí pár dnů a ještě rád svou drahou sestřičku ovládneš, aby spolupracovala s námi." To už bylo i na Mel moc.

Prostě rozkopla nohou dveře, zavřela jedno oko a hned zamířila na ženskou, jež se skláněla nad Chrisem a momentálně se narovnala, aby k nim stála čelem, jak se stihla narovnat v překvapení. Amelia nezaváhala ani chvíli a vystřelila z luku svůj šíp.

Protnul rameno té ženské, která byla oblečena jako doktorka a svůj bílý úbor měla potřísněný krví Chrise. Šíp „doktorku" vyhodil z rovnováhy a ona dopadla na zem. Kolem ní se začala rozlévat kaluž její vlastní krve. Koukala na Amelii naprosto vyděšeně.

„Sestřička dorazila na pomoc," zašvitořila k ní s ďábelským úsměvem na rtech, čímž by Amelia vyděsila hodně lidí.

Jacob mezitím sejmul tři pomocníky, kteří tam byli, ale nezabil je. Jen omráčil. Přešel ke Chrisovi, ze kterého strhnul opatrně různé trubičky a další věci, kterými do něj pouštěli proud. Chrisovi rysy byly ztrhané, díky čemuž vypadal starší, a když ho Jake zvednul a postavil na nohy, málem se mu tam složil na zem. Podepřel ho pod ramenem a zadíval se na Mel. Přihlížel mlčky, nechtěl být další terč jejího hněvu.

V hlavě se zapřísahal, že ji nikdy ničím nenaštve, aspoň se teda pokusí.

Amelia se skláněla nad doktorkou, která se třásla strachy, najednou už tak sebejistá nebyla. Amelia se vítězně usmívala. „S tebou už jsem se jednou potkala," vydechla a prsty přejela po nějaké jizvě, co měla na krku. Tou rukou přejela k šípu v jejím rameni. „Tebe jsem minule praštila štítem do obličeje, jsem ráda, že ti zůstala aspoň část jizvy na krku. " s těmi slovy jí nešetrně vytrhla šíp i s hrotem z ruky.

Ostří šípu si v mase doktorky vytvořilo novou cestičku. Doktorce ujelo bolestné jeknutí a zadívala se na škvíru v jejích svalech na rameni. Zavzlykala.

„Tenkrát jsem ti řekla, ať se mi nepleteš do cesty, přesto jsi do mého bratra pouštěla elektřinu a nadopovala ho morfinem (morfin na Chrise působí tak, že umlčí jeho schopnosti, nikoliv proti bolesti.), myslíš, že ti to prominu?" Na svou otázku si odpověděla sama vlastním zavrcením hlavy.

Bez milosti, bez lítosti, vytáhla dýku z opasku a pomalu jím přejela po doktorčině krku, na němž se vytvořila rudá čára, ze které se spustil vodopád stejné barvy.

Jacob sledoval, jak z jejích očí vyprchávají zbytky života a doktorka klesla úplně na zem, ani lokty se už nepodpírala. Amelia se narovnala a už se chystala odejít, když si všimla poměrně tlusté žluté složky na stole, jež nesla nadpis 'Darkovi'.

Přiskočila k ní a popadla ji. Rychle to schovala pod bundu a vyběhli z místnosti, Jacob pomalu nesl Chrise.

Amelia šla kus před nimi a prozkoumávala terén. Zatím se zdálo vše v klidu. Jacob měl starost, aby se jeho něžná Amelia vrátila. Vypadalo to, že je ve svém živlu. Právě před ním šla Nemesis - bohyně spravedlivé odplaty, naštěstí ne jeho. Jejímu hněvu by se stavěl do cesty jen blázen.

Opět probíhala cesta výtahem. Mel při tom podupávala nohou a z copu, co měla opletený kolem hlavy ze svých bílých vlasů, začala vytahovat šipky do vlastní flusačky. Naplnila ji a s cinknutím oznamujícím otvírání dveří, ji přiložila k puse.

Když se dveře otevřely, začalo to vypadat pro ně bledě. Dveře budovy byly vylomené a vstup byl zaplněn asi šedesáti muži v plné síle. Asi i těm tupounům došlo, že mají převahu, neboť se začali spokojeně šklebit. Celou dobu Jake cítil v hlavě přítomnost Chrise, který měl ale jen minimum svojí síly, takže se mohl jen koukat.

Muži proti nim se přestali šklebit, když je začali zasahovat šipky id Amelie. Některé způsobily drobný výbuch, čímž dvěma mužům způsobila popáleniny v obličeji a díky čemuž se hned svalili na zem. Jiné šipky zase vypouštěly rajský plyn, další zase měly jiné schopnosti.

Takhle dostala na zem asi dvacet mužů, než jí došlo palivo. Rozeběhla se proti nim, stejně jako oni proti ní. Jacob občas přetáhl někoho, kdo se nachomítl blízko k němu, ale jinak chránil Chrise, kdyby se mu něco stalo, asi by mu nepoděkovala a nepochyboval, že to sama zvládne.

Když k nim doběhla blíž, tak se přikrčila a udělala pár sudů po zemi, přičemž se jí kůže zablýskla kovovým třpytem a kovová socha narazila do nohou mužů, připomínalo to bowling. Ozvalo se několik bolestných výkřiků a lámání kostí.

Mrštně se vyšvihla na nohy a mrštila několika ninjovskými hvězdicemi po několika z nich. Asi třem se s přesností zabodly do hlavy  a s poničeným mozkem se mrtví zřítili k zemi. Jedna hvězdice svůj cíl minula a zabodla se do zdi hned vedle hasičáku.

Mužů z ochranky přibývalo a kdykoliv jednoho zabila nebo složila k zemi se zraněním, nahradili ho další dva.

Už i ona utržila několik šrámů. Ochranka se kolem nich semkla v půlkruhu a zahnali je do pasti ke zdi. Všichni se na ně šklebili s úsměvy, slibující nekonečnou bolest a Amelia tomu nasadila korunku a to tím, že upustila veškeré zbraně, co zrovna držela v ruce.

Natáhla před sebe ruku a nahodila soustředěný výraz. Jacob nechápal a musel mu to pošeptat Chris.

„Využívá oheň, sleduj, jak kolem sebe vysílá ohnivé impulsy." Jake se podíval a viděl,  jak se kolem ní v kruhách šíří ohnivé záblesky. Ochranka se začala smát tomu, co dělá, a smála se do doby, než se křik několika z nich začal odrážet od kamenných stěn.

Když otevřela oči, které planuly ohněm, začali se v křečích svíjet na zemi úplně všichni. Amelia je bezcitně překročila a vydala se k nyní nehlídané bráně.

Jacob s Chrisem se vydali za ní. Jen co opustili pozemky a dostali se za hranice brány, tak si Amelia klekla k zemi a dotkla se jí.

Od její ruky se v obou směrech rozeběhly plameny podél zdi. Otočila se na patě a vydala se bok po boku s Jakem a Chrisem domů.

Pod bundou už si jen tiskla složku nesoucí jejich jméno.

Tak líbí se? Tohle byla trochu krutější kapitola. Aneb druhá strana Ameliiny osoby.

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 9: