Přináším vám druhou část 13. kapitolky Three words. Je psána z pohledu Belly a po vtipu už tu není ani památky (tedy když nepočítám ten Victoriin podlý vtip)... Příjemné počteníčko přeji. x)
31.12.2009 (17:30) • Adushka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1638×
13. kapitola (2/2)
Pohled Belly:
Probudila jsem se na vlhké a studené zemi. Byla noc a já se celá třásla. Nejenom zimou. Victorii jsem nikde neviděla.
V hlavě si mi rojilo tisíce myšlenek, ale Victorii z nich patřila tak ¼. Ostatní patřilo mé rodině, mé lásce a mým přátelům. Victoria tu někde je a jak řekla, není tu sama. Naznačovala spíše okolí, ale i tak. Nikdo si před ní nemůže být jistý. Všichni jsou v ohrožení života. Kvůli mně. Když se chce pomstít, tak prosím, ale ostatní ať vynechá!
Co nejopatrněji jsem vstala bolel mě kotník.
„Kampak?!“ chytla mě najednou Victoria pod krkem. Zrychleně jsem dýchala. V uších se mi ozýval tlukot mého srdce.
„Bylo by tak lehké jen tak tě zabít. Ale to by pro tebe bylo moc jednoduché. Budeš trpět!“ řekla a zlověstně se zasmála. Ale slyšela jsem i jiný smích.
Potom mě odhodila na pár metrů vzdálený strom a já ucítila bolest na hrudníku. Asi mi ten náraz zlomil nějaká žebra. Hned byla u mě. Uhodila mě do nohy takovou silou, že na tom stejném místě, kde mi ji zlomil James byla nejspíš opět zlomená.
„Říkala jsi, že Tě tu Cullenovi nechali samotnou. Ale zapomněla ses zmínit, že ti tu nechali dáreček… Upíří dítě… Bylo by pro jednodušší zavolat Volturiovy, ale to by nebylo tak zábavné.“
„N… Ne… Victorie, prosím! Nech moji dceru být!“
„Neboj se… Já s ní nic dělat nebudu… O ni a o toho Tvého ubohého lidského otce se postarají ONI.“ Ukázala prsem na dva upíry stojící opodál.
Stála tam černovlasá upírka a hnědovlasý upír. Oba byli nádherní, jak se na upíra patří, ale nevyrovnali se Cullenovým. Dívaly se na mě krvavě rudýma očima. Obzvlášť pečlivě se dívaly na moji krvavou nohu. Najednou se ta upírka neovládla a skočila po mě. Victoria skočila po ní a začali se tam prát. Ten třetí upír – muž, se je od sebe snažil rozdělit.
„Jasmine, ta je její!“ ta černovláska se stáhla a pak jen prskala.
„A kde mám teda sváču já?!“ ptala se ( nebo opět prskala?“
„Brian ti ukáže cestu, už jsme mu ji ukazovala. Bavte se!“ zasmála se opět Victoria.
Ti dva přikývli a pak už jsem jen viděla, jak se zvířil prach. Teď už jsme tu byli jen já a Victorie. Upřela ně m svůj krvavý zrak a začala mluvit. Vypadalo to, že mluví spíš k sobě, než ke mně.
„Víš… James nebyl jenom stopař a upír. On byl někdo, kdo uměl milovat. Byl vášnivý, milující…. Ale nedokázal přestat hrát ty své hry. Pokaždé, když potkal nějakého nového upíra, bral ho jako novou výzvu. A tu výzvu chtěl pokořit. Chtěl vyhrát. Nikdy se mi nepovedlo ho přemluvit, aby prostě jen zabil. Nejsem na Tebe doufám moc morbidní před smrtí, že ne? Ty a ti tvoji vegetarián v něm viděli jen zabijáka. Ale já ho milovala! Pro mě byl víc, chápeš to Bello?! ON byl to, pro co jsem žila. A ten tvůj Edward mi ho vzal… Oko za oko, zub za zub.“ Propalovala mě nenávistným pohledem. Pak mě pohladila po tváři a pošeptala mi do ucha.
„Ten vegetarián tě měl přeměnit dokud byl čas. Sbohem Bello!“ a zakousla se mi do krku.
Příšerně to bolelo, ale ještě více bolelo to, že semnou zemřou i Charlie s Renesmee. Věděla jsem, že se blíží konec, že ze mě vyprchává život, ale tentokrát jsem stále byla ve svém těle, žádná duše pryč neletěla… Zavírali se mi oči, ale najednou jsem je otevřel dokořán.Všechno mě nesnesitelně pálilo. Křičela jsem bolestí. Tohle musí být peklo! Říkala jsem si v duchu.
A pak mi to došlo.
Neumírám.
Přeměňuji se.
Takhle přesně to pálilo, když mě kousl James a Edward ho odemně odtrhl, aby mě nezabil. Jenže potom Edward ten jed vysál. Je jasné, že někdo ode mě nejspíš Victorii odtrhl, protože pochybuji, že by mě nechala se přeměnit. Ale je mi nad slunce jasné, že ten někdo nebyl Edward. A to znamená, že ze mě ten jed nevysaje.
Už jsem nekřičela bolestí nad pálením celého těla. Teď jsem křičela jen pár slov.
„Nessie!“
„Tatíííí!“
„Zachraňte je!“
Celé moje tělo se otřásalo pod tím ohněm. Nic jiného už jsem nebyla schopna vnímat. Jen tu bolest. Bolest ohně, spalující mé srdce. Nebyl to oheň přeměny, byla to bolest způsobená smrtí táty a Nessie. Možná se odemě přece jenom Victorie odtrhla záměrně. Protože věděla, že věčnost bez mé milované dcerky, bez mého táty, že tyto dvě věci budou tisíckrát horší, než bolestivá smrt. Než proměna. Než všechno co jsem kdy zažila.
Přeměna ze mě vysávala život, ale ten opravdový život ze mě vysála Victoria a její pomocníci. Oni mi vzali můj opravdový život – rodinu. Přála jsem si věčnost, to ano. Ale představovala jsem si ji jinak. S Edwardem a Culleny. S mou milovanou Nessie a jejím Jacobem. Při troše štěstí i částečně s Charliem, Reneé a Philem. Ale nakonec budu mít věčnost, ale nikoho z nich. Budu na věky opuštěná, na věky sama.
Asi to tak osud chtěl. Já se vydala tou špatnou cestou. Tou, která neměla šťastný konec. Sbohem život, sbohem lásko, sbohem rodino! Snad jednou v jiném světě! A pak už jsem se nechala olizovat ohňovými a bolestivými jazyky.
Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Three words - 13. kapitola (2/2):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!