Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Three words - 2. kapitola

11.09.2009 (19:30) • Adushka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2052×

2. kapitola

Blížila se 18. hodina. Tudíž Charlieho příjezd z práce. Nessie si stále něco kreslila a já šla uvařit špagety k večeři.

„Super!“ řekla jsem ironicky. Chci vařit špagety, ale nemám tu žádnou omáčku a nic na ně.Mám tu nechat Nessie bez dozoru a jet do obchodu? Ne raději počkám, až se vrátí Charlie z práce a potom pro ně zajedu. Uvařím tedy až později.

„Klika cvakla a děda vchází do dveří…“ slyšela jsem tátův hlas z chodby. My o vlku..

„Ahoj tati.“ Pozdravila jsem.

„Ahoj dědo!“ zakřičela Nessie radostně a vrhla se Charliemu kolem krku.

„Ahoj Bells. Nazdárek princezničko!“ řekl z vesela.

„Tati, pohlídej Nessie.. Musím zajet do obchodu pro omáčku a sýr.“

„Vem mi sportovní noviny prosím, já se o nessie postarám. Zahrajem si na piráty?“ řekl a zasmál se. Jako malé dítě. Zdá se mi, že mi převychovává dceru na kluka.. Zajímavé, jak si Renesmee před ostatníma hraje na malou holčičku a předemnou naplno ukazuje svoje skutečné já..

„Ok, tati. Za chvilku jsem zpět. Prosím nerozbijte lampu jak posledně!“ poškádlila jsem je.

„Bello, nepřipomínej mi to pořád.. Já za to nemůžu.. To ta malá ďáblice!“ ukázal na Nessie. Říkám.. Jako malej kluk.. Musela jsem se začít smát. Oba se ke mně po chvilce přidali. Vzala jsme si klíče od mého milovaného náklaďáčku a rozjela se do obchodu.

Nakoupila jsem potřebné věci a chystala se domů. Parkoviště osvětlovala jedna lampa a ta ani na půlku nestačila. Moje auto od ní stálo celkem daleko. Zamyšlená jsem si nevšimla náledí předemnou- k mé smůle. Uklouzla jsme na něm a dopadla na záda. Ta moje nešikovnost. Pomalu jsme se zvedla ze země, posbírala rozházené vězi a pokračovala kautu. Náhla jsme za sebou uslyšela známý hlas.

„Konečně se opět setkáváme Bello.“ To ne.. Ona.. Vrátila se.

„Jdeš pozdě Victorie. Nejsou tu- odjeli.“

„A svoji milovanou Isabellu tu nechali?“ smála se hrozivým smíchem. „Jak smutné. Jaký asi bude pro Edwarda návrat a zjištění, že jsi mrtvá?“

„Nevrátí se. Mou smrtí Jamese nepomstíš. Nikomu z nich už na mě nezáleží.“

„Nesnaž se z toho vykroutit! Na mě ty tvoje výmulvy nezabírají!“

„To nejsou výmluvy..“ Victoria už byla značně rozčílená.

„Nemám na tebe celou věčnost! A navíc mám hlad.. Tvá krev mě láká už 3 roky. Teď se ji vychutnám!“ popadla mě za ramena a chtěla se mi zakousnout do krku.

„Hej!“ vyrušil hladovou upírku pan Need- majitel obchodu  potravinami.

„Já se vrátím!“ pošeptala mi Victoria do ucha, odhodila mě na zem a rozběhla se mezi stromy.

„Bello? Bello nestalo se ti nic?“ ptal se starostlivě pan Need, který mě zvedal ze země.

„Ne, nic se mi nestalo.“

„Kdo proboha byla ta žena?“

„Jedna osoba, kterou jsme v minulosti znala.“ A kterou už bych nejraději nikdy neviděla. „Už bych se měla rozjet k domovu.. Děkuji a nashledanou!“

„Měj se!“

Nasedla jsem do auto a rozjela se domů.

Doma jsme udělala tolik očekáváné špagety a spolu s Charliem a Nessie se dala do jídla.

„Bello stalo se něco?Vypadáš vyděšeně.“ Ptal se podezřívavě Charlie.

„Nic tati-Všechno je v pohodě.“ Lžu jak když tiskne. Nic není v pohodě! Copak může být něco v pohodě, když je Victoria zpět a chce mě zabít? A co bude, až se dozví  o Renesmee? Kdo nás ochrání? O mě tu tolik nejde, ale co Nessie? A co když se něco stane Charliemu? To bych si nikdy neodpustila.

Uvažovala jsem nad tím po zbytek večera.Pokoušela jsme se usnout, ale stále jsem musela přemýšlet. Nejhorší je vědomí, že vy a vaši blízcí jste v nebezpečí a vy s tím nemůže vůbec nic udělat. Bojím se. Nechci je ztratit. Jsou to jediné co mám. Vědí vlkodlaci o příchodu upírky? Jestli ne, tak by se to měli dozvědět. Ano. Musím jet do La Push! Ale co bude s Nessie? Mám ji brát s sebou? Je to přece poloviční upírka.. Dřív či později, jednou by se s nimi stejně střetla. Nic jí neudělají. Je to přece moje dcera a napůl člověk! Ráno vyrazím.

U snídaně jsem o svém plánu řekla Charliemu a Nessie.Charlie pochopitelně nevěděl za jakým účelem tam jedu a byl nadšený. Nessie už zas tak moc ne. Chtěla sice poznat okolí a Jacoba, kterého znala z vyprávění, ale přitom se bála co na ni řeknou. Byla si vědoma nebezpečí, které pro ni představují vlkodlaci. Já taky.

Ovšem já se bála o Nessie a zároveň i o to, jestli smenou bude vůbec něko komunikovat.Kromě Billyho jsem s nikým z rezervace nemluvila už přes 2 roky. Dlouhé dva roky. Bojím se, co všechno se tam asi změnilo. Ale musíme se naučit svému strachu čelit.

„Mami?Bojím se.“ Řekla Nessie potichu, když se usazovala do dětské autosedačky.

„Zlatíčko.. Neboj se. Věřím, že všechno proběhne v klidu.“ Usmála jsem se na ni do zpětného zrcátka.

„Doufám..“ řekla tiše, ale já ji přesto slyšela.

Přejeli jsme hranici a potom po silnici pokračovali do rezervace. Zastavila jsem před Jakeovým domem. Za ty léta se nezměnil. Všimla jsem si, ž malá krčí nos.

„Mami, tady to hrozně smrdí!“ šklebila se.

„Beruško to smrdí jenom upírovi vlkodlak a obráceně. Mě to tu voní.“ Nessie mě obdařila nechápavým pohledem, ale dál jsme to nerozebírali. Pomalýmy, nejistýmy kroky jsem s Nessie, která se  mě křečovitě držela za ruku došla ke dveřím domu mého nejlepšího přítele.

„Ness, drtíš mi ruku!“ pošeptala jsem jí a zadržovala přitom ječení bolestí.

„Ups, promiň mami..“ usmála se na mě jako andílek.

Zaklepala jsem a slyšela Billyho hlas, jak volá na Jakea ať jde otevřít. V hrdle jsem měla najednou knedlík. Teď jsem pro změnu drtila já ruku Nessie, i když ta to zdřejmě moc nepociťovala.. Dveře se otevřely a v nich stál Jaco tak jak jsem si ho pomatovala.

„Ahoj Jacobe.“ Pozdravila jsem ho.

„Bello?“ zarazil se. „Co tady děláš?“ náhle nakrčil nos on a podíval se směrem dolů.Jeho počáteční tvrdý pohled se náhle změnil v jemný, přátelský, ochranitelský a něžný. Nechápavě jsem se podívala z něj na Nessie. Ona se tvářila stejně jako on. Hleděli si navzájem do očí. A mě to po chvilce došlo.

Jacob se otiskl.

Do Renesmee.

On se otiskl do mojí dcery.

Vlkodlak a poloupírka. Dává to smysl? Ne, nedává. Když to tak vezmu, tak zrovna já mám co říkat. Ono člověk a upír taky nezní zrovna uvěřitelně. Stála jsme tam a dívala se na ty dva. Jejich oči byly plné lásky a to se ještě ani neznají..

„Ehm, ehm..“ odkašlala jsem si. Zabralo to- oba se na mě podívali.

„Asi bych vás představit. Jacobe tohle je Renesmee- moje dcera. Nessie, tohle je Jacob můj..“ co je vlastně Jacob můj? Ochránce? Nejlepší přítel? Bývalý nejlepší přítel? Ne. Můj přítel.

„Můj přítel.“ Dokončila jsem větu.

Ti dva se na sebe pouze usmáli.

„Pojďte dál!“ řekl Jake a tak jsme se přesunuli do kuchyně Blacků.

Z vedlejšího pokoje k nám přijel Billy.

„Bello! Nessie! Rád vás vidím.. Ja-.“ Nedekončil to. Spatřil Jacoba jak se dívá na Ness a také to, že Ness ho zjevně nevnímá. Pochopil.

„Tak to tu ještě nebylo..“ zabrblal si pro sebe Billy a já přikývla.

Billy nám  pokynul abychom si sedli a my tak udělali. Renesmee se neposadila na klín mě, jako to dělávala vždy, ale na klín Jakeovi, který se hned celý rozzářil. Záviděla jsem jim ten pocit štěstí a lásky, ale zároveň přála a říkala si, že jestli se něco Nessie stane tak je po Jakeovi.

„Ehm, ehm..“ odkašlala jsme si, abych vzbudila pozornost ostatních o mou osobu.

„Nevím, jestli o tom víte Jaku, ale Victoria se vrátila.“

„ta hnusná pijavice, je zpátky? Jak.. Jak to víš?“ Jake byl zaskočený.. Nevěděli o tom- zvláštní.. Řekla jsem mu vše o předešlém střetnutí s Victorií a on po chvilce řekl.

„Tohle musím říct ostatním..“ a vyběhl ven.. Jen jsem slyšela, jakoby se něco trhalo.. Po chvilce mi došlo, že to se jen Jake přemněňoval…

Zůstala jsem s Nessie a Billym u Blacků v kuchyni. Billy si hrál s Ness a já přemýšlela. Co se ještě stane?Vrátila se Victorie- proč teď? Co tak najednou..? Co by se stalo, kdyby se dozvěděla o Nessie? Co když ublíží někomu ze smečky..? Ale také co když jí dojde, že jsem jako její pomsta naproste bezcenná.. Edward mě už nemiluje- nic by pro něj má smrt neznamenala.. Nebo snad znamenala?  Ne- opět si něco nalhávám.. Mohla bych klidně umřít, ale on by se o to nestaral. Vlastně- asi by o tom ani nevěděl. I když, možná by mu Alice řekla, že už je po problému zvaném Bella..

Alice. Jak mi chybí. Vzpomene si na mně vůbec někdy? Kde teď je, co asi dělá? Moje trhlá, milující, věrná kamarádka. Nebylo by špatné mít ji tu. Potřebuji se vyzpovídat.. A abych pravdu řekla, docela ráda bych s ní zašla na nákupy.. Musela jsem se začít smát..

„Děje se něco, Bello?“ zeptal se mě s otazníky v očích Billy.

„Ne nic.. Jenom mě něco napadlo..“ odpověděla jsem mu stále se smějící.

Kdo ví.. Třeba se toho dočkám.. Možná ji znovu uvidím. Je všechny.. Možná…

Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Three words - 2. kapitola: