Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tiše, rychle, spolehlivě 4

19.02.2011 (11:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4977×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

4. kapitola

Jsme moc rádi, že se Vám povídka líbí a doufáme, že Vás nezklame.

Ještě UPOZORŇUJI: povídka je spoluautorská a v přidávání kapitol se s Huny střídáme po jedné. Takže to nevydáváme tak, že ta, která napsala kapitolku, ji pak vydala.

Když jsem přišla další den z práce, Gordon seděl na židli v kuchyni a podpíral si dlaní hlavu. Byl zamračený.

„Ahoj Gordý,“ pozdravila jsem ho a on se na mě podíval zvláštním pohledem.

„Ahoj,“ řekl a znovu se zadíval do prázdna. Co s ním je? Sakra! Měla bych si udělat čas a probrat to s ním, ale právě ten čas mě tlačí. Musím se připravovat na akci. Ale to počká. Mám ještě tři hodinky.

Sedla jsem si naproti němu a zadívala se na něj.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se ho a on se na mě znovu zadíval.

„Ale nic sestřičko,“ řekl, povzdechl si a na tváři se mu objevil mírný ruměnec. No to snad ne! On se zamiloval. Se smíchem jsem vstala ze židle, přešla za něj a pevně ho objala.

„Tak která to je? Znám ji?“ zeptala jsem se ho. A jemu se zatajil dech. Trefila jsem se. Mám pravdu, jako vždy.

„Já nejsem zamilovaný,“ bránil se chabě. Jeho tělo se napnulo pod mým objetím. Odtáhla jsem se od něj, stoupla si před něj a opřela se o stůl.

„Gordone, jsi můj bratr a ať se ti to líbí nebo ne, máme mezi sebou vnitřní pouto. Já poznám, kdy se v tobě něco děje a kdy ne. A právě teď jsi červený až za ušima. Tak povídej, mně můžeš říct všechno,“ povzbudila jsem ho a sedla si zpátky na židli, pevně se mu dívala do očí a čekala.

„Michelle Summersová,“ řekl a sklopil hlavu ještě víc. Cože? Snad ne ta Michelle Summersová, ta blondýna s velkým zadkem? Ta, kvůli které mě tenkrát ten bastard málem znásilnil. Samozřejmě jsem se ho účinným způsobem zbavila, v sebeobraně. Vykulila jsem na něj oči.

„Co?!“ zeptala jsem se překvapeně.

„Hele, je sice krásná a půvabná, ale snad nejsem zas tak moc pod její úroveň ne? Nejsem zas tak špatnej.“ Truhlík, si můj údiv špatně vysvětlil.

„Právě naopak, ona je pod tvou úroveň. Gordone, máš navíc,“ říkala jsem a přesvědčivě se mu dívala do očí.

„Víš, že někdy tu tvou nenávist k blondýnám nechápu!“ vyjel na mě a já se zarazila.

„Blondýny mi nevadí, ona mi vadí. Na ostatní holky se dívá, jak kdyby nebyly nic. Je povrchní, blbá, namyšlená, sobecká kráva!“ vykřikla jsem a vzteky se mi na chvilku zatemnilo před očima. V tu chvíli se mi před očima zjevil obraz, jak do někoho zabodávám nůž. Ne! Nesmí mě to ovládnout.  Nesmí! No tak, Gordon je tvůj bratr, Isabello Dailly Electro Swan, prober se!

V tom jsem se vrátila zpět, stála jsem u linky a ruka se pomalu natahovala k noži. Ne! Rychle jsem jí druhou rukou chňapla a stáhla zpátky podél těla. Do prdele to ne! Málem jsem ho zabila.

„Není blbá, ani namyšlená, ani nic z toho, co jsi řekla. Na to rande mě pozvala sama a trvalo ji dlouho, než mě přesvědčila,“ říkal lítostně. A mně se do očí nalily slzy. Za prvé kvůli tomu, že jsem málem zabila svého bratra. A za druhé, protože jsem mu ublížila. Jsem hnusná.

„Gordý promiň. Odpusť mi to!“ řekla jsem šeptem a zapřela se dlaněmi o linku. Zhluboka jsem dýchala a pořád se vzpamatovávala z toho šoku. Jsem na tom kurva špatně! Potřebuju něco zabít, ale ne zbraní, rukama. Taky jsem už dlouho necvičila a mé tělo překypuje energií, která se ve mně pomalu vaří a pohlcuje. Z toho pak vycházejí tyhle stavy.

„Bavili jsme se i o tobě. Chtěla by tě moc poznat,“ říkal konejšivě a přišel vedle mě. Čekal, co mu na to povím.

„Gordý, já… to není…“ utnul mě.

„Prosím. Udělej to pro mě,“ řekl a propaloval mě pohledem. Ale ne! Jedinýmu komu nikdy neodolám, je Gordonův smutný tón a otravný, uprošující pohled.

Zavrčela jsem.

„No tak dobře! Ale milá nebudu,“ řekla jsem a on mě objal, protože věděl, že kvůli němu milá budu.

„Děkuju,“ řekl a začal mě mačkat v náručí.

„No, nemáš zač a teď mě pusť laskavě, jo? Dneska v noci ještě něco mám,“ řekla jsem a snažila se z jeho sevření vyprostit. On ztuhl.

„Dneska v noci? Ale…“ to snad ne! On si ji pozval na dnešek.

„Ne Gordone. Dneska ne, za tři hodinky musím být pryč. Klidně si jí sem pozvi, uvař jí, vyspi se s ní, v tvém pokoji samozřejmě. Zkrátka, je mi jedno co tu budete dělat, ale dneska se s ní nesetkám,“ řekla jsem nekompromisně, vykroutila se mu ze sevření a šla do svého pokoje, zavřela a zamkla za sebou a začala se připravovat.

Přípravy byly už za mnou. Totálně vykoupaná, oholené nohy, vyfoukané vlasy a na sobě černý, vyzývavý obleček pro pokojské, který víc odhaloval, než skrýval. Původně mi přišlo divné, proč ho mám mít, vždyť to mu potom musí být jasné, že nejsem obyčejná uklízečka. V papírech jsem se ale dozvěděla, že pan X si přeje, aby jeho uklízečky měli tyto oblečky. A proč? Protože až uklidí, tak se s ním následně vyspí. No, mám se na co těšit.

Ještě jednou jsem zkontrolovala můj zjev. Černé síťované punčochy, oblek pro uklízečku s velkým výstřihem a sukýnka končí těsně pod zadkem. Vršek je ze zadu na šňůrky, jak se tomu říká? Jo, korzet. Vlasy zamotané do důmyslného drdolu, který se jednoduše nechá rozpustit. Namalovaná jsem byla až hanba. Prostě jsem vypadala jako děvka, ne jako uklízečka.

Ale kvůli tomu, abych toho bastarda zabila, bych tam klidně přišla i nahá.

Sáhla jsem po dlouhém kabátu, oblékla si ho a pevně uvázala páskem kolem pasu, aby Gordon nechytil moc velké podezření, na oči jsem si nasadila zrcadlové pilotky, bez kterých jsem nikdy nedala ani ránu a pochybuji, že se to někdy změní. Boty na vysokém podpatku nebyly skoro vidět, jak byl kabát dlouhý. Povytáhla jsem jeden koutek úst na svůj odraz v zrcadle.

„Dneska ti to sekne holka!“ řekla jsem, do kapes nacpala důležité věci a vyšla z pokoje, ten jsem zamkla a klíč schovala pod botník.

Došla jsem do obýváku, k mému nemilému překvapení tam už Michelle byla.

„Jdu, vrátím se až pozdě v noci, ahoj,“ řekla jsem chladně a otočila se.

„Počkej, aspoň tě představím,“ řekl Gordon a už se zvedal. Povzdychla jsem si a znovu se otočila k nim. Na oko mile jsem se usmála. Michelle se na mě usmívala.

„Bella, ty jsi Michelle, že? Tak, to by mohlo stačit,“ řekla jsem a znovu se otočila.

„Bello!“ zasténal Gordon. Už jsem se k nim zpátky neotočila.

„Gordone, já jsem ti něco řekla, že? Nechtěj, abych byla ještě víc nezdvořilá,“ zavrčela jsem a vypálila z bytu, jak nejrychleji to šlo. Jestli mu ta čubka zlomí srdce, tak si ji vlastnoručně podám.

Venku před barákem už na mě čekal černý Mercedes a v něm seděl Cullen. Byl tu přesně, jak jsme se domluvili. Nastoupila jsem do auta a zapnula pás. Ale auto stálo. Podívala jsem se na Cullena a ten hypnotizoval mé nohy. Podívala jsem se na ně. Aha! Lemy kabátu se mi rozjely do stran, jak jsem se posadila, takže mé nohy teď byly vystavěny na obdiv. Bože! Ti chlapi. Rychle jsem si nohy zahalila.

„Můžeme?!“ zeptala jsem se, on zatřásl hlavou.

„A-ano,“ řekl a vyjel. Při cestě po mě po očku pokukoval, myslel si, že o tom nevím. Musím mu dát jasně najevo, co si ke mně může dovolit a co ne.

„Ještě jednou se na mě podíváš, tak ti ukroutím hlavu,“ řekla jsem a ucítila, jak ztuhl. Pak už se na mě nepodíval. Má moc nad opačným pohlavím mě občas udivuje. Nechápu, co je na mě přitahuje, ale to je fuk.

Cullen zastavil před hotelem, já vystoupila a sebevědomím krokem vykročila dovnitř. U vchodu jsem dala securiťákovi papír a on mě pustil dál. Prošla jsem vstupní halou, došla k výtahu a dojela až do patra sto. Jakmile se přede mnou otevřely dveře, polilo mě vzrušení. Nehorázně jsem se těšila. Securiťáci, kteří stáli u dveří, do kterých jsem měla namířeno, si mě začali prohlížet. Ladným krokem jsem se k nim vydala a došla k nim.

„Dobrý večer pánové,“ pozdravila jsem je a skousla si spodní ret. Oba nahlas a nasucho polkly. Ani po mně nechtěly nějaký papír. Jak jsou neopatrní.

„P-pana, oslovujte jen můj pane. A-ano?“ vykoktal ze sebe hromotluk.

„Jistě,“ řekla jsem a oni mě bez okolků pustili dovnitř. V předsíňce jsem si svlékla kabát, sundala brýle z očí a hodila věci na malé křesílko. Upravila jsem si obleček, přistoupila ke dveřím, odkašlala si a zaťukala. Jde se na to!

„Dále,“ ozval se mužský chraplavý hlas. Už na poslech byl nepříjemný, kdo ví, jak bude vypadat. Vstoupila jsem dovnitř, v místnosti bylo přítmí, na posteli ležela mužská, ohromná postava. Ok, tak vsadíme na nevinnou holku.

„Dobrý večer, můj pane,“ zakuňkla jsem a pozvedla jeden koutek úst. Okamžitě jsem ho ale svěsila, protože se pokojem rozlilo ostré světlo. Podívala jsem se na pana X. Muž s vypracovanou postavou, který ležel na posteli jen v riflích, si mě zvědavě prohlížel. Jeho obličej byl podepsaný věkem, může mu být tak třicet až čtyřicet let. Což je jasné, protože mladší kuře by se na toto postavení dostalo jen stěží. Obličej lemovaly hnědé vlasy, pod kterými se schovávalo husté černé obočí. Jeho oči s hnědozelenou barvou se dychtivě upíraly do těch mých a jeho plné rty se mírně špulily. Fuj! Za jiných okolností by se mi možná líbil, ale teď se mi z něj zvedal kufr.

3. kapitola - Kacikacka - Huny - 5. kapitola

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tiše, rychle, spolehlivě 4: