Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tiše, rychle, spolehlivě 6

09.03.2011 (09:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4225×

6. kapitola

Isabella Dailly Electra Swan:

Přišla jsem domů totálně vyšťavená. Myslela jsem si, že až budu sama, konečně si pořádně vychutnám ten uvolňující pocit. Místo toho jsem cítila jen bolest v lokti. Jak jsem mohla být tak hloupá a prorazit před Cullenem to okno. Teď mu musí zákonitě dojít, že nejsem normální, protože já nejsem normální. Zkontrolovala jsem Gordona, ale když jsem otevřela dveře jeho pokoje, nebyl tam. Místo něj na posteli ležela Michelle. Zavrčela jsem, zavřela dveře a šla do obýváku. Televize běžela úplně potichu a na gauči se rozvaloval Gordon. Vykulila jsem oči. Tak že by se spolu nevyspali? Hmm! No, jen aby to na něj jen nehrála.

Povzdechla jsem si, z ledničky jsem vytáhla flašku s vodou a napila se. Studená voda stékala mým tělem a příjemně chladila. Dala jsem láhev zpátky do ledničky a šla do koupelny. Pořádně jsem se osprchovala, ale nakonec jsem přešla na horkou koupel. Potřebovala jsem ze sebe smít doteky pana X. Asi za hodinu jsem konečně vylezla z koupelny, vešla do pokoje, lehla do postele a v tu ránu byla tuhá.

Ráno mě probudila rána. Někdo v kuchyni rozbil sklo. Vstala jsem z postele, zahalila se do županu a vyšla z pokoje rovnou do kuchyně. Michelle uklízela střepy z podlahy, byla rozcuchaná. Nejdřív jsem se podívala na Gordona, spal jak nemluvně, vůbec to s ním nehnulo.

„Sakra!“ zaklela a já se pro sebe usmála. Dobře ti tak, mrcho, a teď ti pěkně vynadám.

„Co to, do pytle, děláš!“ zanadávala jsem pološeptem a šla k ní. Vytřeštila na mě pohled. Nejspíš se mě lekla.

„Promiň, já… nechtěla jsem,“ šeptala a snažila se střepy uklidit. Moc jí to nešlo. Z lopatky jí střepy padaly zpátky na zem. Bože! To je nemehlo, a s touhle chce Gordon být? Bože můj!

„Pusť mě k tomu!“ zavrčela jsem, vyškubla jsem jí lopatku a košťátko z ruky a začala uklízet.

„Já vím, že mě moc nemusíš, ale já mám tvého bratra opravdu ráda. Vím, že nemám zrovna valnou pověst u ostatních, ale s tvým bratrem… je to jiné. Já ho miluju. Viděla jsem ho už dávno a okouzlil mě. Byl jiný než ostatní kluci, nechtěl se se mnou seznámit kvůli tomu, jak vypadám. Také si myslel, že u mě nemá šanci. Vyhledávala jsem jeho společnost, ale on se mě stranil. Až teď se mi konečně podařilo pořádně s ním navázat kontakt. A neboj, včera jsme se spolu nevyspali,“ říkala přesvědčivě a já jí to málem zbaštila i s navijákem.

„A to ti mám jako věřit? Já nejsem tak blbá, jak vypadám. Mám svého bratra ráda, a tak mu nebudu bránit ve vztahu s tebou, ale jestli jen uvidím nějaký náznak toho, že ho taháš za nos. Nebudu vůbec váhat a řeknu mu, co mi kvůli tobě málem udělal pan O'Neal,“ řekla jsem tvrdě a ona se na mě zděšeně podívala. „Překvapení, co? Ano, byla jsem to já, koho měl znásilnit, takže si na mě dávej bacha, holčičko,“ zavrčela jsem, vysypala střepy do odpadkového koše.

Michelle na mě pořád vykuleně zírala.

„O-omlouvám se,“ zašeptala se slzami na krajíčku. Uchechtla jsem se.

„O ano, drahá Michelle, a já ti s radostí odpustím… V žádném případě. Co kdyby si místo mě vybral jinou dívku, ha? Myslíš, že by se mu jen tak ubránila? Také by ses jí šla omluvit? Ne, nešla! Jsi jen sobecká mrcha, která z chlapů tahá prachy. Ale Gordonovi neublížíš, na to sama dohlédnu,“ vrčela jsem, ona se hystericky rozbrečela a vběhla do Gordonova pokoje. Jakoby její pláč měl na Gordona nějaký vliv a on se probudil.

„Co se stalo, Michelle?“ zeptal se znepokojeně, ale když uviděl můj obličej, došlo mu to. „Cos jí řekla?!“ vyjel po mně a rychle si stoupl.

„Pravdu!“ řekla jsem a tvrdě mu hleděla do očí. „Ona si tě nezaslouží,“ řekla jsem. On se mnou ale výrazně nesouhlasil.

„Do pytle, Isabello, mohla by ses laskavě přestat montovat do mého života? Je snad moje věc, s kým chodím, nebo ne? Jsi hrozná, nechápu, co jsem ti udělal tak zlého, že mi ničíš život?!“ vztekal se a při tom šel k němu do pokoje. Jasně, nakonec jsem já ta špatná! Ne, já mu ale nic říkat nebudu! Jen ať mu řekne sama, co málem zavinila.

Vešel do svého pokoje, zabouchnul dveře a zamknul. Kurva drát! Šla jsem do svého pokoje, zamkla ho za sebou, otevřela šatnu, zmáčkla „kouzelné“ tlačítko. Všechny police s oblečením zmizely ve skříních, které byly skryté ve stěnách a místo nich se objevily cvičební stroje, činky, boxovací pytel a další nářadíčka. Musím se vyvztekat. Rychle jsem si oblékla tepláky, tílko, stáhla vlasy do vysokého culíku, obvázala dlaně a šla k pytli. Začala jsem do něj bezmyšlenkovitě mlátit a cítila, jak ze mě vztek pomalu ale jistě mizí. Když jsem se dostatečně vymlátila, došla jsem k činkám a začala posilovat paže. Podívala jsem se na pravý loket, byla tam malá jizva od toho, jak jsem rozbila okno u Cullenova auta. Uchechtla jsem se a začala zběsileji a rychleji zvedat činky. Až mě svaly pálily. Aaa! Bože! To je tak příjemný!

Když v tom se ozvalo zaťukání na dveře pokoje. Nereagovala jsem a pokračovala ve cvičení.

„Bello?“ ozval se Gordonův hlas za dveřmi. Ignorovala jsem ho, nemám náladu se s ním bavit. Ale ťukání nepřestávalo. „No tak, Bello, otevři!“ řekl naléhavě Gordon.

„Jdi pryč, Gordone, ještě bych ti ublížila,“ řekla jsem a pustila nahlas hudbu. Písničky od System of a down začaly dunět místností a já poslouchala text. Miluju tuhle skupinu.

Asi po hodině a půl jsem se celá upocená rozhodla skončit s cvičením. Cvičební nástroje opět vystřídaly police s oblečením. Zavřela jsem dveře od šatny. Vyšla jsem z pokoje, všude bylo ticho, došla jsem do koupelny a rychle se osprchovala. Zabalená jen v ručníku jsem vyšla z koupelny, kde jsem se střetla s Gordonem. Nejdřív se na mě podíval lítostivým pohledem a pak se na mě najednou vrhl. Objal mě a pevně svíral v objetí.

„Gordý, co se děje?“ zeptala jsem se ho nechápavě. Pořád mě silně svíral v náručí.

„Je mi to tak líto, Bellí. Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal se a mně došlo, o čem mluví. Ona mu to řekla? Ona mu to vážně řekla! No to mě poser!

„Gordone, nic se nestalo. Ubránila jsem se!“ řekla jsem a snažila se dostat z jeho sevření. Povedlo se mi to.

„Ach bože, Bellí! Teď už chápu, proč jsi byla tak vehementně proti Michelle. Neboj, hned jsem to s ní ukončil. Už se k ní nepřiblížím ani na sto metrů,“ řekl a znovu mě chtěl obejmout. Já se mu ale uhnula.

„Měl jsi pravdu. Nemám nárok motat se ti do života. Takže jestli s ní chceš být, tak s ní klidně buď. Jen si ji nevoď ke mně domů,“ řekla jsem.

„Neboj se, nebudu s ní ani za nic. To tys měla pravdu, je to mrcha,“ řekl a já na něj vykulila oči.

„Ona tě ale miluje,“ řekla jsem. Byla to pravda, protože kdyby ho nemilovala, tak by mu neřekla, co způsobila.

„Ne! Nechci to slyšet,“ řekl a zakryl si dlaní ústa.

„Popřemýšlej o tom, třeba se opravdu změnila,“ řekla jsem a odešla do pokoje.

Co se to děje? Poslední dobou se všechno hroutilo. Ať to byl můj vztah s Gordonem nebo práce, nic nebylo jako dřív. Proč se najednou objevil ten tajemný Edward Cullen, kterého jsem měla zaučovat. Měl mě nahradit nebo mi měl opravdu jenom pomáhat, aby se ode mě něco přiučil a později se postavil na vlastní nohy? Stane se z něj tak dobrý zabiják jako jsem já a mě tudíž už nebudou potřebovat? Budu jim stát v cestě a budou se mě snažit zbavit? Proč se najednou všechno tak posralo?

Byla jsem nemožná. Měla jsem peníze, ale k čemu mi to bylo, když se proti mně všechno spiklo. Neměla jsem ani přítele. Ne, že bych o nějakého stála, ale už jen z té podstaty. A teď jsem zkazila lásku i Gordonovi. Když jsem mařila život sobě, bylo to něco jiného, ale zatahovat do toho i Gordona… to bylo hnusné a podlé.

Edward Cullen:

Začal jsem se probírat všemi těmi složkami, co mi dal šéf. Pročítal jsem jednu po druhé a snad v každé bylo něco zajímavého. Ovšem to nejzajímavější mělo přijít na konec. Složka, která na titulce měla napsáno jméno toho dokonalého ďábla, který se neštítil zabíjet všemi způsoby, které byly kdy použity. Byl to zabiják, který byl naprosto dokonalý a já měl čest se od něj učit, ale musel jsem mu pomoci do hrobu.

Isabella Dailly Elektra Swan.

Toto jméno na papíře přímo zářilo. Kromě jména se tam taky daly vyčíst jiné údaje. Datum a místo narození, vše o její rodině a taky o jejím bratru. Gordonu Swanovi. Rodiče už nežili, takže jediné zranitelné místo byl on. I kdyby spolu nežili, muselo ji k němu něco táhnout. Ano, první bod, který jsem musel pro své potřeby prozkoumat.

Otevřel jsem složku a vykoukla na mě spousta počítačově zpracovaných materiálů. Každý papír patřil jedné její oběti. Nahoře bylo jméno, pod tím osobní údaje jako datum a místo narození, věk, zaměstnání a proč a jak byl sprovoděn ze světa. Její techniky zabíjení byly úžasné. Kdo by řekl, že se v takové křehké ženě, ba i dívce vezme taková chuť v zabíjení a Bella ji opravdu měla. A na to, že jí bylo dvacet jedna, opravdu vypadala skoro jako teenager.

Pomalu jsem pročítal každý papír s bezchybně provedenou vraždou, až jsem se dostal na ten poslední, s vraždou, kterou provedla se mnou za zády a podle všeho měla být její poslední. Chápal jsem, že se jí chtěl šéf zbavit. Bál se, aby ho jednou neohrozila nebo dokonce nezabila sama, ale takhle s ní zacházet nemusel. Vždyť ona by pro něj snad i dýchala. Jeho slovo pro ni bylo svaté. Neříkejte mi, že by nestačila jedna větší autonehoda, při které by se Bella tak lekla nebo by v nejlepším ztratila paměť a bylo by problému. Nechápavě jsem zakroutil hlavou a složku jsem zavřel. Přidal jsem ji k těm ostatním a zamířil jsem za šéfem do kanceláře. Zaťukal jsem, a když mě vyzval, šel jsem dál.

„Pane Cullene, pročetli jste si všechno, co vás zajímalo?“ zeptal se potěšeně, když mě uviděl.

„Ano. Některé informace byly opravdu zajímavé,“ kývnul jsem a posadil se do křesla.

„Doufám, že jste si hlavně prostudoval D. To ona totiž bude váš první a testovací úkol,“ usmál se tajemně a pustil se do vysvětlování. „Její práce přináší naší společnosti opravdový přínos, ale začíná být nebezpečná. Proto ji musíte co nejrychleji zlikvidovat a to hned při další její akci.

Oba se zaměříte na stejný cíl, ale ji musíte nechat, aby si myslela, že je tam sama. Nepošlu vás s ní, abyste ji zase mohl pozorovat. Musí si myslet, že jsem vás vyhodil nebo předal někomu jinému, protože ona je příliš vytížená.

Jakmile ale začne pracovat, objevíte se tam vy a… klícka spadne. D. už bude jen zabírat místo za ocelovými dveřmi. Slehne se po ní zem. Musíte být naprosto nenápadný, abychom nevyvolali zbytečné fámy. Bude to prostě vypadat, že se jí poslední akce vymkla z rukou a zabila ji její oběť. V žádném případě se nikdo nikdy nesmí dozvědět, že jste v tom měl prsty vy a že jsem vás k tomu já donutil.“

„Samozřejmě, pane,“ kývnul jsem, když mi úkol vysvětlil.

„To je vše. Zítra zaúkoluju D. a vy buďte pozítří dopoledne na místě. Ještě vám zavolám.“

„Nashledanou, pane,“ rozloučil jsem se a odešel. Nastoupil jsem do auta a jel vypátrat, jak to má Isabella se svým bratrem.

5. kapitola - Kacikacka - Huny - 7. kapitola

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tiše, rychle, spolehlivě 6: