Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Titanic a Cullenovi - 1. kapitola

27.04.2011 (17:15) • honzacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1687×

Stála jsem na přístavišti a dívala se do azurově modrého moře. Jeho vlnky omývaly obří molo, jenž bylo připraveno k připlutí největší lodi, jaké nikdy na světě nebylo. Já Isabella Swanová byla mezi těmi šťastlivci, kteří na ni mohli. Sehnula jsem se a vykasala si lem krajkovaných šatů z hedvábí. Mou ruku smáčely ledové stříbřité vlnky, které si tu hrály na honěnou.

„Isabello!“ vyrušil mě můj snoubenec Michael Newton a já se rychle postavila. Michael ke mně došel a položil mi svou svalnatou paži kolem krku. Projela mnou silná vlna znechucení, ale musela jsem se ovládat. Pokud jsem ve společnosti chtěla něco znamenat, musela jsem to vydržet a musela jsem si ho vzít. Už za měsíc budu vdaná. Asi bych se měla těšit, ale pro mne to bylo spíše jako datum mého pohřbu než mé svatby. Ani jsem nechtěla myslet na naši novomanželskou noc. Ta představa se mi extrémně hnusila.

„Chci ti představit mého dlouholetého přítele pana doktora Carla Cullena,“ řekl a ukázal na vysokého blonďatého muže s elegantním kloboukem na hlavě.

„Těší mě, pane Cullene!“

„Potěšení je na mé straně, slečno Swanová. Váš snoubenec mi o vás hodně vyprávěl.“

„Ach, doufám, že pouze to dobré,“ pronesla jsem a tiše a zřejmě jsem zčervenala.

„Nevěřím, že by na vás, mohl někdo nalézt jediné špatnosti. Mimochodem, Michaele, chtěl jsem vám představit mou rodinu,“ řekl Carl.

„Velmi rád je poznám, Carle! Isabello, půjdeš s námi?“

Kývla jsem a doktor Cullen nám naznačil, abychom šli za ním. Vedl nás mezi štěbetajícími cestujícími, kteří nadšeně očekávali příjezd Titanicu. Pod nohy se mi připletl párek barzojů a já na svých vysokých podpatcích jsem málem spadla na dlaždice, kterými byla země přístaviště vyložena. Carl Cullen došel ke skupině okouzlujících šesti lidí.

„Tak to je má rodina,“ řekl hrdě doktor a ukázal na ně. „Žena Esmeralda a naše děti Alice se snoubencem Jasonem, Emmett se svou manželkou Rosemary a Edward.“ (Některým Cullenům jsem vymyslel jiná, ale podobná jména, která si mění, aby je nikdo nepoznal. pozn. přispěvatele) Pokaždé když byl dotyčný člen Cullenovic početné rodiny jmenován, vystoupil z jejich skupinky a lehce se uklonil stejně jako já s Michaelem.

Potom se všichni odebrali k hovorům a činnostem, jimž se doposud věnovali. Jen ten Edward stál nehnutě na místě a díval se na mě uhrančivýma, medovýma očima. Nehýbal očima a vypadalo to, jako by ani nedýchal. Nakonec se na mě udiveně podíval a já rychle ucukla jeho pohledu. Uvědomila jsem si, že je dost nevhodné na někoho tolik civět.

A pak začali všichni ječet. „Už připlouvá! Titanic je tu! Panebože, to je nádhera!“ pískali vzrušeně lidi všude kolem. Otočila jsem se, a když jsem Titanic uviděla, málem se mi z něj podlomila kolena. To, co jsem viděla, bylo úchvatné. Vsadím krk, že něco takového lidské oko v životě nespatřilo. Byla jsem překvapená, že se tenhle železný obr vůbec udrží na hladině moře. Se svou váhou by měla okamžitě dopadnout až na dno oceánu, ale ona si tu půvabně plula po dovádějících vlnkách.

Přirazila ke břehu. Se skřípěním se začaly otevírat tři obrovské brány, které vytvořily, takové tři mosty. Každý vstup byl pro někoho jiného. První vstup byl pro ty nejchudší. Pro chátru, která musela podstoupit odblešení? Druhý vstup byl pro středně bohaté, tam bych patřila já s rodiči, ale Michael nám zaplatil třetí vstup. Luxusní třídu.

Nastupovali jsme mezi prvními a hned za námi Cullenovi. Vstoupila jsem dovnitř. Byla to nádhera! Má matka Renata dokonce brečela dojetím a otec Charlie ji podpíral. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem na Titanicu. Byla jsem nevyslovitelně šťastná.

Autor: honzacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Titanic a Cullenovi - 1. kapitola: