Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Titanic a Cullenovi - 4. kapitola

05.12.2011 (18:15) • honzacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1469×

Probudily mě cizí hlasy, ztěžka jsem otevřela oči. Nad hlavou se mi pohupoval zlatý lustr ostře kontrastující s čokoládově tmavým obložením stropu. Přetočila jsem se na bok, ale okamžitě jsem si uvědomila, že to zřejmě není nejlepší nápad, jelikož jsem okamžitě pocítila ohromnou bolest.

„Isabello?“ Trhla jsem sebou a vedle sebe spatřila Esmeraldu.

„Jak... Jak jsem se sem dostala? A co se mi stalo?“ Odpověděla mi s úsměvem a podala mi hrnek čaje.

„Napadli tě.“

Vykulila jsem oči a zapátrala v paměti, moc jsem si toho nepamatovala. Jen takové útržky... Krev na podlaze koupelny, Drussilino tělo, skok nad mořem a tvář. Tvář monstra. Jen při té vzpomínce na podivný monstrózní dívčí obličej mi přeběhl mráz po zádech.

„Kdo? Co to bylo?! Víte to?“ lapala jsem vyděšeně po dechu.

„Já to nedokážu říct. Jdi ven na terasu, Edward na tebe čeká.“ vysoukala ze sebe Esmeralda, jako by jí v krku uvízly cucky z koberce, který skvěle doplňoval tuto místnost.

Opatrně jsem vstala a vydala se k otevřenému francouzskému oknu, které bylo jediným zdrojem světla v této ponuré místnosti, která vypadala jako z těch strašidelných filmů. Netuším jak se jim říká... Moment! Už to mám horory, ale matinka mi nedovolí se na ně dívat, tvrdí, že je to nevhodné pro mladé slečny.

Ještě jednou jsem se otočila a rozhlédla se po místnosti. Cullenovým patřil jeden z nejluxusnějších pokojů, který jste si na Titanicu mohli pronajmout. Místnost, ve které jsem se probrala, byla něco jako obývací pokoj spojený efektivně s malým salonkem. Bylo tu také několik dveří, které zřejmě vedly do ložnic této početné rodiny. Zpoza těch nejblíže ke mně se ozývalo dívčí chichotání, ale moc jsem si toho nevšímala. Otočila jsem se k terase a vyšla ven.

Zalilo mně oslnivé světlo a do nosu mi okamžitě pronikla štiplavá a slaná vůně mořské vody. Také mnou otřásla zima, jelikož jsem na sobě měla jen jednoduché krémové šaty s lehkým svetříčkem. Až teď mi došlo, jaktože Cullenovým není zima, když tu mají otevřené francouzské okno.

„Jsem rád, že už jsi vzhůru, Carlisle tě po tom útoku musel ošetřit.“

„Carlisle? Snad Carl, ne?“ podivila jsem se.

„To je právě to, co ti chci říct. My nejsme jako většina obyvatel této lodě. Jsme jiní, jsme stejní jako to, co zabilo Drussilu. Jsme to, co tě napadlo a nikdo z nás už tu dávno nemá být.“

Vyrazilo mi to dech, slaný vzduch mě dusil a bránil mému tělu dostat do sebe nepatrné množství vzduchu. I přes to všechno se mi ze sebe podařilo vyrazit několik slov: „Co jsi zač?“

Jeho rty chladně a bez jakéhokoliv zaujetí vypustily slovo, díky kterému jsem se opět málem složila k zemi.

„Upír.“

„Nevěřím ti! Tohle není vtipné! Přestaň!“ vykřikla jsem a při tom couvala dozadu, nevím, proč jsem se bála, když jsem sama věděla, že je to pouze legrácka. Pokud jsem tomu ovšem doopravdy věřila, něco tady prostě nesedělo! Jeho tvář byla vážná, nikde nebyl ani náznak úsměvu, či toho, že opravdu vtipkuje.

„Ty si myslíš, že žertuju? Věř, že tomu tak není,“ řekl a otevřel ústa, najednou se mu prodloužily špičáky a vypadal jako monstrum, jako ta dívka, co zabila Drussilu.

Zaječela jsem tak vysokým hlasem, že jsem se podivila, že tak vysoký zvuk ze mě dokáže vyjít, a poté jsem se dala na zběsilý úprk ke dveřím z balkónu a nejlépe i těm z apartmá.

Cestou se mi podařilo srazit na zem keramickou vázu, která chvíli balancovala na vratkém stolku a poté s třeskotem dopadla ne zem. To už jsem, ale lomcovala s klikou a snažila se dostat ven. Ty dveře nešly otevřít a věděla jsem, že pokud se mi to nepovede, bude to moje smrt.

Pohltil mě strach... Edward tichými kroky kráčel ke mně, proč by také pospíchal, byla jsem v pasti a nemohla utéct.

Už jsem začala odříkávat modlitbičku a cítila smrt, jak mě bere do své studené náruče.

Autor: honzacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Titanic a Cullenovi - 4. kapitola: