Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Titul mistra manipulace - Prolog


Titul mistra manipulace - Prolog

Bella nemusí být ani upír, ani vlkodlak, aby se všechno točilo okolo ní! Ono se to totiž děje i bez toho, aniž by byla mystickou postavou z dávných historek. Stačí jeden pohled a jste ztraceni, lapeni v jejích sítích a jen ona má právo rozhodnout, co s Vámi dál...

A právě pro tuto chvíli Bella rozhodla, že si "musíte" přečíst kousek z jejího dětství. Tak co, budete se řídit dle jejího přání? Příjemné čtení, N. :))

Prolog

La Push – Mateřská školka pro hyperaktivní verbež

„Dej mi toho koníka!“ rozkázala drobná holčička chlapci, jehož černé vlasy mu dosahovaly skoro až k ramenům.

„Nedám!“

„Dej mi ho!“ Nevelkou místností se znovu rozezněl panovační hlásek, avšak nikdo si toho nevšímal, hádky tu byly na denním pořádku, a pokud nezapočala bitka, vesměs byly ignorovány.

„Ne a ne a ne a ne!“ dostalo se holčičce odpovědi, se kterou nebyla vůbec, ale vůbec spokojená.

„Jacobe Blacku, naval toho koníčka a neštvi mě!“ Odpověď byla opět záporná, a tak se ta záludná potvůrka uchýlila k razantnějšímu řešení.

„Máš dvě možnosti – buď mi dáš toho koníka,“ vychrlila ze sebe rozzuřeně, v očích se jí přitom blýskalo, „nebo ti ostříhám ty tvoje nemožné vlasy!“ S těmi slovy sáhla do kapsy růžových šatiček a vytáhla z nich nůžtičky stejné barvy.

„To neuděláš!“ zhrozil se malý Jacob a s hrůzou se díval na tu vražednou věc v jejích malých ručkách.

„Myslíš?“ Na ukázku toho, že to myslí vážně, párkrát zkusmo zastříhala. Jacob zděšeně polkl a plastový koník s růžovou hřívou spadl na zem. Holčička jásavě zavýskla, utíkala ke koníčkovi, zdvihla ho a už jí nebylo.

 

La Push – Procházka na útesech

Skupinka několika dětí, doprovázena třemi ženami, se procházela po vyhlášených La Pushských útesech. A jelikož nechyběla ani naše lstivá holčička a chlapec mírně hippie vzhledu, daly se očekávat komplikace.

„Jacobe?“ zavolala holčička na svého společníka, jakmile byly ženy z dohledu. Malá černá hlava vykoukla zpod kamene, následovaná tělem.

„Ano?“ Klučík nahodil rádoby neodolatelný pohled, nejspíše s úmyslem ohromit svou spolužačku. Ale nebyla by to ona, kdyby to nevyužila ve svůj prospěch.

„Víš, děsně se mi líbí chlapi, kteří skáčou z útesu. Vypadají jako vlaštovky, když si tak letí vzduchem. A ten dopad… To je prostě něco skvělého!“ rozplývala se, aspoň navenek. Jacob došel ke kraji, koukl dolů a namáhavě polkl.

„Panebože, to je výška!“ vykřikl zděšeně.

„Výška?“ Holčička se postavila vedle něj a svůj pohled nasměrovala dolů.

„Vždyť je to sotva pár metrů!“

„No právě! Bojím se výšek,“ přiznal se klučík zahanbeně a snažil se schovat obličej mezi dlouhé vlasy. Bohužel, počasí mu nepřálo a vlasy mu jako komety vlály opačným směrem, než chtěl.

„Srabe,“ otitulovala ho dívenka a nahodila opovržlivý výraz.

„Jsme sotva pár metrů nad zemí a ty už máš v kalhotách. Co budeš říkat tam?“ Štíhlým prstíčkem ukázala do dáli, kde se tyčily největší útesy rezervace. Právě na tom místě byl zbytek skupiny, jenom tihle dva zaostávali. A právě díky tomu si ta roztomilá dívenka dovolila to, co by si za jiné situace nedovolila…

„Jacobe, dívej, ptáček!“

„Kde?“ Jmenovaný se podíval směrem, který ukazoval její prst, ale nic nenašel. A najednou, znenadání, začal padat…

To se totiž jedna miloučká holčička rozhodla, že má chuť pomoci s osvěžením svému příteli

 

„Paní vychovatelko, paní vychovatelko! Ona mě strčila dolů!“ stěžoval si Jacob, mokrý do poslední nitky. Avšak vychovatelka ho neposlouchala, jen ho dál držela za ucho a naslouchala monologu její oblíbenkyně, růžové holčičky, jak jí s radostí přezdívala.

„…no a potom do mě strčil! A já spadla do bláta a zamazala si šatičky,“ zafňukala a podívala se na tu směs hnědé a růžové, co měla na sobě. Nikoho ani nenapadlo podezřívat ji, že to udělala schválně. Kdo by taky nevěřil té sladké holčičce s nevinným obličejíkem a zářivýma očima, že…

„A pak… A pak skočil a teď to svádí na mě! Jako vždycky!“ Z očí jí vytryskly slzičky, jimiž podtrhla dramatičnost svého vyprávění. Což se jí to také povedlo. Jacob z toho měl pěkný malér a ona, jako obvykle, vyvázla bez trestu a se škodolibou radostí, že se jí opět povedlo znepříjemnit život tomu otravnému a až k nesnesení vlezlému chlapci…

 

Při každém vzpomínání na „dětská léta“ si ona „růžová holčička“ říká, že:

Doba strávená ve školce byla prostě super!

 

Shrnutí | 1. kapitola


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Titul mistra manipulace - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!