Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tma - 4. kapitola

05.06.2009 (19:30) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4627×

Zapomenu? Možná až někdy příště. A možná nikdy !

Pohled Belly:

Po tom co jsem se vrátila z Forks a dala podrobné hlášení Arovi jsem šla do svého pokoje, kde jsem ze sebe zase udělala člověka, tady jestli to tak mohu říct. Výcvik mi začíná až za týden, Aro nechce riskovat můj život, pořád totiž nevěří, že už jsem v pořádku a nechce mě nechat trénovat, prý tomu mám nechat ještě týden. Ale když jsem zavřená v pokoji nedokážu se ubránit myšlenkám na tu zvláštní rodinu a hlavně na jednoho člena. Proč na něj nemůžu zapomenou? Proč vždy když zavřu oči vidím před sebou jeho dokonalé rysy, jeho plné rty a bronzové vlasy, které krásně doplňují jeho nádherné karamelové oči, které mě okouzlili.

Proč na tu rodinu žárlím? Vždyť mám svojí, mám Ara, mám domov, ale něco mi chybí, je to láska, která mé srdce i po stech letech nezasáhla. Možná žárlím na jejich vztahy, žárlím na jejich lásky, kterou já zatím nenašla.

Těmito myšlenkami jsem se utápěla celý týden a už se nemohla dočkat tréninku, který mě rozptýlí a já konečně zapomenu, zapomenu na ty divné pocity, které ve mně vyvolal ten kluk, zapomenu na celou jeho rodinu a bude se soustředit jen na boj a ochranu upíří existence. Stačí se jim vyhýbat a jen jeden den na plese s nimi vydržet a pak budu volná a zapomenu.

 To jsem, ale ještě nevěděla co se na tom slavné a rozptylujícím tréninku a plese stane a i kdybych to předvídala, nevím co bych proti tomu zmohla, ale asi bych nic neměnila.

Pohled Edwarda:

Po tom co odjela Isabella svolal Carlisle "poradu" všichni jsme si sedli do kuchyně ke stolu a Carlisle začal mluvit.

„Nechápu proč Aro poslal tak vysokou osobu, když mám chtěl předat jen pozvání a prosbu?"nechápal pořád Carlisle.

„Zřejmě proto, že já nemohu číst její myšlenky a Jasper nemůže ovlivnit její pocity, protože je ani necítí"odpověděl jsem mu.

„Ty jí nemůžeš číst myšlenky?"zeptal se mě udiveně Carlisle.

„No můžu, ale jen když si nedává pozor, když jsme jí našli v lese a já jí napadl, tak jsem její myšlenky slyšel, ale nějak zvláštně, jako by přemýšlela rychleji, nebo na jiných vlnách a pak když jsme dorazili sem domů, jsem ji neslyšel vůbec, což mě dost udivilo" řekl.

„A co si myslela na louce" zeptal se Jasper zvědavě  a šlo na něm vidět, že na odpověď čeká.

„Když jsem jí viděl poprvé pomyslela si, že mám zlaté oči a tak jsem určitě Culen, to další mi uniklo, když si přišel a usmířili jste se tak si vybavila nějaké vzpomínky z nějaké bitvy, byli strašné, sama bojovala proti novorozený a najednou byl konec a od té doby jsem jí neslyšel." Odpověděl jsem a viděl jsem na Jasprovi jak ztuhl, když jsem mu řekl o těch novorozených.

„Musím jí to vynahradit, způsobil jsem jí tolik bolesti" řekl Jasper a začal vyprávět: „tenkrát jsem byl asi tři roky starý, když mi jí přivedli na výcvik, byla mladá, ale na to, že byla novorozená, byla celkem krotká a inteligentní, tak jsme se spřátelili, po třech měsících její existence zjistila, že má schopnost - štít - proto neslyšíš její myšlenky a já necítím její pocity." Vysvětlil a pokračoval. „Stali jsme se velmi dobrými přáteli, ale ostatní novorození se jí báli a tak jí chtěli zabít, tenkrát jich bylo sedmdesát na dva a tak jsem tenkrát utekl a  nechal jsem jí tam, nevěděl jsem, že to přežila. Od té doby mám výčitky svědomí, byla a je to můj nejlepší přítel a nikdy jsem si neodpustil, že jsem jí tam nechal."dořekl příběh smutně, ale s nadějí, že jí to vynahradí.

„Myslíš, že na nás Vollteriovi něco chystají?"zeptal jsem se Carlileho.

„Myslím, že se nemusíme bát, Aro je můj přítel a znám ho už nějaký ten pátek a jsem si jist, že nic nechystá"odpověděl s jistotou v hlase.

„Dobrá debata ukončena, sbalte si a za týden odlétáme do Itálie"řekl Carlisle a začal uvažovat co má dát Arovi k narozeninám, ne ze zdvořilosti, ale s přátelství, což mě udivili, ale nezazívla jsem se tím.

Každý člen mé rodiny si šel po své a každý myslel na něco jiného. Esme si myslela, že je to děvče chudák, když zažila boj tak mladá a ještě sama a litovala jí. Emmet si myslel, že je hezká a že s ní bude určitě sranda. Rosalie na ní žárlila, protože si myslela, že je krásnější než ona a pořád se s ní orovnávala. Alice myslela na to jak rozptýlit Jaspra s té nálady sebeobviňování a těšila jak se seznámí s Isabelou, přemýšlela čím si Jaspra tak získala a hodně se na ní těšila. Jasper přemýšlel nad tím, že jakmile přijedou do Itálie tak se jí omluví a bude se jí to snažit vynahradit. On jí miloval jako sestru a nejlepší kamarád a vzpomínal co všechno spolu prováděli, jak si pomáhali při boji. Tanya myslela jen na to proč jsem se na ní tak díval, pohledem plný lásky? Ale hned tu myšlenku zavrhla, ujišťoval se, že jí miluji. Její myšlenky mě udivili a zarazili. Opravdu jsem se na ní takhle díval?

Musel jsem jít vyčistit hlavu a tak jsem rodině řekl, že se jdu projít, všichni hned pochopili, že potřebuji být sám, chápali jak je pro mě těžké poslouchat jejich myšlenky. A tak jsem vyrazil na svojí louku, když jsem dorazil, viděl jsem Isabelu jak se dívá na hodinky, zděsila se rychle se zvedla a utíkala. Nestačil jsem říct jediné slovo a byla pryč.

Sedl jsem si doprostřed louky a začal jsem přemýšlet nad tím, co semnou udělala, nemůžu jí vymazat z paměti, pořád před sebou vidím její krásné karamelové oči, plné rty, krásné a jemné rysy a plné rty. Proč to tak je, vždyť miluji Tanyu, tak proč na ní myslím, vždyť je to jedna z Vollteriových, měl bych jí pohrdat, ale nemůžu. Proč to tak je?

Nebudu se tím zabývat, pojedu do Itálie přetrpím dva, tři týdny a pak pojedu domů, kde na ní zapomenu a už jí nikdy neuvidím.

Tenkrát jsem, ale nevěděl co všechno se stane a i kdybych věděl, tak bych to stejně nezměnil.

                                    Pro vás napsal Lin

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tma - 4. kapitola: