Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 2.kapitola

04.10.2009 (20:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2936×

Isabella

Ráno jsem vstala, nasnídala se a oblékla. Hned potom jsem vyrazila do práce. Měla jsem se hlásit u ředitelky nemocnice. Ředitelnu jsem našla za pár chvil. Zaklepala jsem a čekala na vyzvání ke vstupu.

„Dále.“ ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem dveře a paní ředitelka se na mě usmála.

„Isabello, jsem tak strašně ráda, že jsi tu. Sedni si, prosím.“ řekla mi a kývla.

„Děkuji., paní ředitelko.“ řekla jsem a ona se zamračila.

„Isabello, tykej mi. Jmenuji se Allyson McBrownová. Pro tebe jsem Allyson.“ řekla mi a já se usmála.

„Issie.“ řekla njsem a podala jí ruku. Ona mě, ale objala.

„Jsem moc ráda, že jsi přijala nabídku pracovat zde. Hodně doktorů bylo proti, ale nakonec museli uznat, že ty jsi jedna z nejlepších doktorů od doby, co tu není doktor Cullen.“ řekla a mě po tváři přeběhla bolest. Ona si toho všimla.

„Promiň mi to, Is. Neuvědomila jsem si to.“ omluvila se a já kývla.

„Kolik doktorů bylo proti tomu, abych tu byla?“ zeptala jsem se.

„Asi tři, ale ostatní uznali dle výsledků ze školy a tvého předchozího pracoviště, že pro nás budeš přínosem.“ řekla a usmála se.

„Na škole to bylo jednoduché.“ řekla jsem a ona se zasmála.

„Takže, já tě ted´ka poprosím, abys mi podepsala tuhle pracovní smlouvu.“ řekla a podstrčila mi papír i s tužkou. Přečetla jsem si ji a ozdobila ji svým podpisem.

„Výborně a ted´ka tě provedu po tvém novém pracovišti. Vím, že jsi zvyklá na soukromou kliniku, ale snad jsi tu zvykneš.“ úsměvně řekla a já se na ní zpět usmála. Po chvilce jsme došli na chirurgii. Všechny sestřičky mě zdravili a doktoři též.

„Dámy a pánové, pojd´te prosím sem “ řekla jim Allyson a oni ji poslechli, „ráda bych vám představila novou primářku chirurgie, Isabellu Swanovou. Doufám, že ji zde přivítáte s otevřenou náručí a s čímkoliv jí pomůžete. Doktorko Lennová, odvedete prosím Isabell do kanceláře?“

„Jistě.“odpověděla jí. Allyson odcházela a já se pomalu odhodlávala k tomu něco jim říct.

„Takže, jsem moc ráda, že tu jsem. Doufám, že spolu budeme vycházet. Nechci tu nic měnit, ale chtěla bych aby jste věděli, že tu jsem dobrovolně, nikdo mě sem nedohodil.“ řekla jsem jim a usmála se. Následně se usmáli i oni.

„Paní doktorko, půjdeme?“ zeptala se Lennová a já kývla. Šla jsem za ní a ona mě dovedla ke dveřím s nápisem primářovna.

„Mohla bych si s vámi promluvit?“ zeptala jsem se a ona kývla. Šli jsme společně dovnitř. Bylo to tu strašně prázdné.

„Chtěla bych, abychom si tykali.“ řekla jsem hned.

„Jo klidně, jmenuji se Anne Lennová. Pro tebe Anne.“ řekla mi a já kývla.

„Isabella Swanová, Issie.“ řekla jsem a podala jí ruku.

„Jenom tak, kdy tu probíhají porady?“ zeptala jsem se.

„Obvykle okolo 10 hodiny, což je za 30 minut. My jsem společně přijdeme. Zařídíš si to tu?“ zeptala se a já kývla. Ona hned potom odešla a já se rozhlédla po své kanceláři. Byly tu poličky na k nihy, počítač a nějaké případy na stole. Šla jsem ven do auta, kde jsem měla nějaké věci, které jsem tu chtěla mít. Různé knihy, diplom ze školy, fotky a nějaké další věci. Po cestě mě viděl jeden z ž doktorů a pomohl mi, zrovna, když jsem to měla uklizené, přišli na poradu. Sedli si do židlí a já do čela.

„Vítám vás zde. Mé jméno je Isabella Swanová, někteří z vás si mě pamatují. Byla jsem tu docela často. Ted´ka je to, ale jiné. Někteří to asi ví, jiní ne. Vystudovala jsem Harvard, obor chirurgie, ale zvládám i práci v laborce a studovala jsem dětskou psychologii. Takže, co kdyby jste mi řekli, jak se jmenujete?“ zeptala jsem se a oni kývli.

„Já jsem Anne Lennová, ale to už víš.“ řekla Anne.

„Moje jméno je Alex Koles, byl bych rád kdybyste mi tykala.“ řekl mi a já kývla.

„Vlastně, já si chci tykat s vámi všemi.“ řekla jsem jim a oni přikývli.

„Jmenuji se Lily Hannoverová a moc ráda si s tebou budu tykat.“ řekla mi doktorka po mé pravé straně.

„A já se jmenuji Peter Fernilli a pro tebe jsem Pete.“ řekl mi doktor vedle ní.

„Takže probereme si vaše případy, kde je vrchní sestra?“ zeptala jsem se a v ten okamžik někdo zaklepal.

„To bude ona.“ řekla Anne.

„Dále.“ řekla jsem a dovnitř vstoupila nějaká blondýnka.

„Dobrý den, já jsem vrchní sestra. Omlouvám se, že jdu pozdě. Jmenuji se Elizabeth Sollen.“ omluvila se já kývla.

„Takže, začneme případem, malé Annie Lionové.“ řekla jsem.

„Annie se docela špatně uhodila, když spadla ze stromu. Má silný otřes mozku a zatím je v kómatu.“ řekl mi Pete.

„Dobře, dávejte na ní pro jistotu větší pozor.“ řekla jsem a Elizabeth si to zapsala.

„Já mám případ malé Leny, prolétla skleněnými dveřmi a ošklivě si pořezala ruku. Dneska bude následovat další operace.“ řekla mi Anne.

„Mohla bych se jí účastnit?“ zeptala jsem se a ona kývla.

„Já tu mám dívku s vyoperovaným slepým střevem. Zítra půjde domů.“ řekl mi Alex a já kývla.

„Kdo má na starosti ambulanci?“ zeptala jsem se.

„Já a tady Alex.“ řekla mi Lily.

„Já jsem na to zapomněla. Tady máte plán služeb“ řekla mi Elizabeth a podala mi papír. Já měla dneska v noci službu a zítra odpolední. Následující dny jsem nečetla.

„Děkuji. Kdy budeme operovat?“ zeptala jsem se Anne.

„Za hodinu, ale pro přípravu přijd´ na lékařák asi za 30 minut.“ řekla mi a já přikývla. Následně všichni odešli a já se začala převlékat do doktorských věcí. Za 30 minut jsem mířila na pokoj lékařů. Zaklepala jsem a po vyzvání vstoupila.

„To je dobře, že jsi tu.“ řekla Anne a usmála se.

„V pohodě. Já jsem tuhle operaci v LA už dělala. Bude to docela piplačka.“ řekla jsem a ona se zasmála. Společně jsme potom probírali postup operaci a za 20 minut odcházěla na předoperační, kde jsme se navlékli do věcí na sál a společně jsme vcházeli na operační sál. Byla to strašně dlouhá operace, trvala asi 3 hodiny. Obě jsme byli unaveny, ale bavilo mě to. Po dlouhé době jsem operovala a užívala. Venku na nás čekali její rodiče.

„Jak to dopadlo?“ zeptala se hned její matka.

„Výborně, vaše dcera bude mít méně jizev než kolik by měla dřív a to díky naší primářce.“ řekla jí Anne.

„Děkuju moc, paní doktorko. Jsem vásm neskutečně vděčná. A kdy půjde domů?“ zeptala se.

„No, uvidíme dle toho, jak se to bude hojit a srůstat, ale pořítám tak maximálně týden a bude doma.“ řekal jsem a ona mě obejmula. Rozloučila jsem se a šla k sobě. Zamkla jsem a šla do sprchy, která tu naštěstí byla. Následně jsem si šla na chvilku lehnout, než mi začne noční směna.

Charlie

Vím, že Bell pracuje v nemocnici, ale zatím jsem se neodvážil tam jít. Dneska jsem nucen jít do nemocnice, protože kolega si zlomil ruku a nikdo jiný na služebně nebyl. Není divu, už byla noc. Vzal jsem ho na chirurgii a hned nás zaregistrovala sestřička na recepci. Odvedla nás do ambulance s tím, že skočí pro dotkora. Za pár chvil přišla a spolu s ní i Bella.

Isabella

Všimla jsem si táty, ale ted´ jsem byla doktorka.

„Tak co tu máme?“ zeptala jsem se.

„Zlomil jsem si ruku a tady Charlie mě sem odvezl.“ řekl mi Mike, jeden z policistů, co s tátou pracovali.

„Dobře, takže tady sestra vám vyplní žádanku a půjdete na rentgen a dle toho bude následovat postup.“ řekla jsem mu a usmála.

„No jo, ale at´ to dlouho netrvá.“ řekl mi.

„Bohužel, to neovlivním.“ odpověděla jsem mu a dala mu papír. Následně odešel i s Charliem na rentgen.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 2.kapitola: