Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 22. kapitola

29.12.2009 (17:45) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1722×

Bella

Další den jsem se probudila ve své posteli. Nevím, jak dlouho, ale přemýšlela jsem o svém budoucím životě. Oklo desáté jsem vyšla dolů k ostatním.

„Už máš nakoupeno?“ ptala se zvědavě Holly.

„Nakoupeno?“ ptala jsem se překvapeně.

„Za 3 dny jsou Vánoce,“ oznámila mi a já se zarazila.

„A sakra,“ řekla jsem jí a ona se usmála.

„Já jedu do města dneska, můžeš jet se mnou,“ navrhl Joe a já kývla.

„Jedeme za hodinku,“ řekl mi a já kývla. Hned potom jsem šla do kuchyně, kde jsem si udělala něco k jídlu. Jakmile jsem dojedla, šla jsem za ostatními.

„Bell, jdi se převléknout,“ řekl mi po chvilce Joe a já ho poslechla. Našla jsem si džíny, top s dlouhým rukávem, mikinu a kabát.

„Můžeme,“ řekla jsem Joeovi na schodech.

„Ok,“ řekl mi auž byl venku u auta.

„Užijte si nákupy,“ popřála nám Holly.

„Díky,“ řekla jsem jen a odešla ven.

„Kam to bude?“ zeptal se Joe.

„Do města,“ odvětila jsem s úsměvem. Joe byl stejný řidič jako já, jel co nejrychleji a díky tomu jsme byli během pár minut ve městě.

„Co se tu sejít za 2 hodiny?“ navrhl Joe a já kývla. Pomalu jsem vyšla na nákupy. Nejdřív jsem vyrazila koupit dárek pro Lanu. Dlouho jsem přemýšlela, co jí vybrat, ale nakonec jsem jí vybrala set – náušnice, náhrdelník a náramek. To vše v bílém zlatě. Následoval dárek pro Holly. To bylo lehké, koupila jsem jí knihu o tom, jak udělat z partnera toho nejlepšího. Další byl dárek pro Alissu.

To byl docela oříšek, ale nakonec jsem na to přišla. Vybrala jsem jí to nejnovější od Prady a od Gucciho. Snad se jí to bude líbit. Pro Joea jsem vybrala dárek ze kterého bude mít užitek on, protože jsem mu koupila erotické prádlo, které využijí holky a on si to užije. Pro Nicka jsem nakonec vybrala knihu o historii medicíny. Potom jsem šla nakupovat věci pro sebe a pro děti. Docela jsem si to užívala, ale musela jsem skončit, protože dvě hodiny již uplnynuly.

„Kde jsi?“ spustil na mě hned, jak jsem se.

„Nakupovala jsem. Co ty, máš nakoupeno?“ zeptala jsem se ho a on kývl.

„Jedeme domů?“ zeptala jsem se ho.

„Já bych potřeboval pomoct,“ řekl mi a sedl si do auta.

„S čím?“ zeptala jsem se ho.

„Mám strach, že na mě jedna z holek používá schopnost,“ sdělil mi své obavy.

„Schopnoost?“ zeptala jsem se.

„Přesně, ale netuším jakou. O všech schopnostech víme, ne?“ zeptal se mě.

„Pokud vím, tak ano. Je tu možnost, že ji nikdy nezjistíme, pokud ona chít nebude,“ řekl mi a já se začala nad touhle verzí zamýšlet.

„Máš tip?“ zeptala jsem se.

„Holly,“ řekl mi jen.

„To snad ne?“ vyjekla jsem.

„Bello, já vím, že ji máš ráda, ale ta možnost tu je,“ uklidnil mě.

„Jaká schopnost to je?“ zeptala jsem se.

„Přesvědčit ostatní. Cokoliv, co chce, abychom jí věřili, tak my uvěříme. Proto potřebuji pomoc,“ sdělil mi a já kývla.

„Pro celou rodinu mimo ní?“ zeptala jsem se a on kývl.

„Jestli se mýlíš! Tak se těš,“ ujistila jsem ho a on kývla. Potom už odjížděl domů.

„Budeme to muset říct Nickovi,“ sdělila jsem mu.

„Zatím, to zůstane mezi námi, prosím,“ žádal mě a já kývla. Naštěstí už jsme přijížděli k domu. Já si hned vzala tašky a odcházela k sobě do pokoje, kde jsem chtěla dárky zabalit. Na tohle jsem nikdy nebyla, ale po pár minutách se mi podařilo je obstojně zabalit.

„Bell, pojd´ dolů,“ zavolala najednou Lana.

„Co se děje?“ zakřičela jsem zpět.

„Máš tu návštěvu,“ řekla mi a já se pomalu vydala do obýváku. Na schodech jsem se, ale zarazila.

„Ahoj Bello,“ řekla osoba dole.

„Alice? O tu děláš?“ ptala jsem se mírně vyděšeně.

„Co tu děláme,“ opravila mě Rose.

„Kolik vás tu je?“ zeptala jsem se.

„My čtyři,“ ozval se Jasper.

„Skvělý,“ zašeptala jsem si sama pro sebe.

„No tak, Bell, nemrač se. Nesluší ti to,“ upozornila mě Alice a já se pomalu začala uvolňovat.

„Co tu děláte?“ zeptala jsem se jí po chvilce.

„Chyběla si nám a my se rozhodli, že s tebou chceme být, i když víme, že je tu ta možnost, že nás tu tvá rodina nenechá, ale my to chceme risknout,“ oznámila mi s úsměvem.

„Nevím, jak ostatní, ale já jsem pro tom, abychom si vás tu nechali,“ řekl jim Joe s úsměvem a ostatní kývli.

„Ted´ už to záleží jen na Belle,“ řekla všem Lana a celý kolektiv upřel zrak na mě.

„Co zmůžu, proti absolutní převaze?“ zeptala jsem se jich.

„Nic,“ řekli všichni dohromady a začali jsme se smát. Já jsem konečně sešla do obýváku a šla jsem k Alice, kterou jsem objala.

„Chyběla jsi mi,“ řekla jsem jí popravdě a ona mě stiskla silněji.

„No tak, já si ji chci taky užít,“ ozval se Emmett a Alice mě neochotně pustila. Toho hned využil Emmett a už mě tiskl ve svém náručí. Modlila jsem se za to, aby to brzy skončilo, protože to bolelo a docela hodně.

„Lásko, já ji taky chci a chtěla bych, aby byla celá,“ upozornila ho Rose a už se ke mně hnala.

„Bello, my už tě nikdy neopustíme, ani kdybys chtěla!“ řekla mi rozohdně a ostatní přikyvovali.

„Proč jste odjeli?“ zeptala jsem se jí a oni se na sebe podívali.

„Víš, to Edward. Přišel s tím, že musíme odjet a my ho poslechli. Nikdo se neptal proč, ale jeli jsme s ním. Nechceme dělat v rodině konflikty,“ řekl mi Jasper a já kývla.

„Bell, víš co? Já nemám nakoupené dárky na Vánoce, co kdybychom vyrazili na nákupy?“ navrhla Alice po chvíli.

„Já byla nakupovat dneska,“ oznámila jsem jí s úsměvem.

„No a? Tak pojedeš znovu,“ řekla mi to jako pro blbečka.

„S tebou to nejsou nákupy, to je mučení,“ oznámila jsem jí a on se na mě smutně podívala.

„Za to se mnou budeš chodit na nákupy denně,“ oznámila mi.

„Ne, já zůstanu doma, tam je zima,“ snažila jsem se namítnout.

„Oblečeš se,“ řekla mi s úsměvem.

„Je mi trošku blbě,“ řekla jsem jí a doufala, že to pomůže.

„Nemůžeš onemocnět,“ namítl Nick.

„Takže, se mazej převléknout,“ pobídla mě a já ji musela poslechnout.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 22. kapitola: