Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 28. kapitola

06.02.2010 (12:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1980×

Následující den mě probudil hluk z vedlejšího pokoje. Vstala jsem a šla jsem zjistit, co se tam děje.

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se hned, jakmile jsem vstoupila do pokoje.

„Ani ne, jen jsme uklízeli.“ Řekl mi Alec s úsměvem.

„Uklízeli?“ zeptala jsem se překvapeně a všichni tři kývli.

„Ty Bell, kdy máš termín?“ zeptala se mě Jane.

„Asi za dva týdny, myslím.“ Přiznala jsem se a ona se na mě usmála.

„Ty to nevíš?“ zeptal se mě překvapeně Demetri.

„Tohle hlídal Nick,“ pronesla jsem potichu.

„Termín má za týden,“ ozval se najednou hlas Nicka a já se na něj podívala.

„Jak ses sem dostal?“ zeptala jsem se ho udiveně.

„Tohle je můj hrad,“ připomněl mi a já kývla.

„Nechte nás o samotě!“ rozkázal těm třem a oni poslušně odešli.

„Proč jsi je poslal pryč?“ zeptala jsem se ho a ustoupila od něj dále.

„Bell, mě se bát nemusíš. Jsou tu jiní, kterých by ses měla bát.“ Řekl mi a sevřel pěsti.

„Opravdu? Já nebyla ta, která si hrála na někoho jiného. Měla o tom Lana ponětí?“ zeptala jsem se ho a on se zarazil při zvuku jejího jména.

„O ničem neví.“ Řekl mi a chystal se odejít.

„Miluješ jí?“ zeptala jsem se ho tiše.

„Ano, ale nesmím.“ Odpověděl mi a odešel.

„Netušíte proč?“ zeptala jsem se mých hlídačů.

„Aro ho zasnoubil už v jeho dětství s jednou upírkou, ona je členka rumunské rodiny upírů.“ Oznámila mi Jane a já se tvářila nechápavě.

„Nick odešel z Volterry před padesáti lety s tím, že chce něco dokázat. Jakmile odešel, Aro ho zavrhl a staral se o nás. Jenže se dozvěděl o tom, že se dal dohromady s nějakou upírkou a že je vegetariánem a v ten okamžik s ním navázal kontakt. To bylo zhruba před deseti lety. Nakázal mu, aby se vrátil zpět, ale on ho poslal někam. No a pak se mu ozval před pár týdny, jakmile se dozvěděl, že má rodinu a začal mu vyhrožovat. Nick vás chtěl bránit.“ Řekl mi Demetri a já se zmohla jen na kývnutí.

„Půjdeš ještě spát?“ zeptala se mě najednou Jane.

„Ne, už ne,“ oznámila jsem jí a ona se zamyslela.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Demetri.

„Myslím, že rodit.“ Pronesla jsem po bolesti v břiše.

„Cože? Neřekla jsi to, co si myslím, že ne?“ zeptala se mě Jane vystrašeně.

„Jane, ona to řekla.“ Ujistil ji Demetri.

„Co budeme dělat?“ zeptala se ho vyděšeně.

„Jdu pro Nicka,“ oznámil nám Alec a odešel. Demetri mě vedl do postele, abych si lehla.

„Už je to tady?“ zeptal se Nick, kterého táhl Alec.

„Jo,“ zaskučela jsem a zadržela výkřik.

„Bello, zapomeň na všechno, co jsem udělal a poslouchej mě. Musíš dýchat a na moje pokyny tlačit, ano?“ zeptal se mě a já kývla.

„Vy jděte pryč, bude tu krev.“ Oznámil trojici, ale oni zůstali.

„My to zvládneme,“ ujistila ho Jane a on kývl.

„Bell, ted´zatlač!“ přikázal mi a já jsem ho poslechla.

„Skvěle, dej si chvilku klid,“ řekl mi.

„Nechceš pomoct?“ zeptala se ho Jane.

„Přines ručníky a vodu, abys je potom omyla a nějaké oblečení a ty potřeby.“ Řekl jí a ona rychlostí blesku zmizela.

„Takže Bello, znovu zatlač a tentokrát pořádně, za chvilku budeš mít jedno za sebou,“ řekl mi a já ho poslechla. A měl pravdu za moment se pokojem rozlehl křik novorozeně.

„Je to hočička,“ hlásil mi a já kývla. Opatrně ji předal Jane, která se o ni spolu s Alecem začala starat.

„A ted´ porodíme kluka, ano?“ zeptal se a já kývla. Znovu jsem se řídila jeho pokyny, díky nimž se o chvilku později rozlehl pokojem druhý křik.

„Máš to za sebou,“ oznámil mi a já si oddechla, dítě šlo k opečovatelkám.

„Nicku, nevezmou mi je, že ne?“ zeptala jsem se ho vyděšeně, když jsem je držela v náručí.

„Neboj se, takoví nejsou.“ Ujistil mě a schovívavě se usmál.

„Nesu výživu,“ řekla mi Jane a podávala mi něco vě flaštičkách.

„Díky,“ řekla jsem jen a podala jí Daniela Edwarda, aby mu mohla dát najíst.

„Ten je tak rozkošný,“ pronesla o chvilku později a já se na ni s úsměvem podívala.

„A není jediný,“ řekl Alec s pohledem na Lily Annie.

„Že by se nám někdo zamiloval?“ zeptal se ho Demetri.

„Na to zapomeň, žádná zamilovanost nebude!“ utnula jsem jejich rozhovor hned v začátku.

„Takže, už je vše za tebou?“ ozval se v místnosti najednou hlas Ara.

„Ano, vše má za sebou.“ Potvrdil mu Nick a Aro kývl.

„Isabello, máš možnost zde zůstat nebo můžeš odejít,“ oznámil mi Aro.

„Chci odejít,“ řekla jsem mu hned a on kývl.

„Naší podmínku znáš, že?“ zeptal se mě a já kývla.

„Chci, aby s námi šel i Nick.“ Řekla jsem ještě než odešel z místnosti.

„Cože?“ zeptal se mě překvapeně.

„Slyšel jste dobře. Chci, aby s námi šel i Nick.“ Řekla jsem mu a on se na mě zkoumavě podíval.

„Nejsi v pozici, kdy by jsi si mohla nařizovat podmínky,“ oznámil mi.

„A vy nejste v pozici, kdy by jste mě neměl poslouchat. Já mám na své straně Jane, Aleca a Demetriho. Koho máte vy?“ zeptala jsem se a on se podíval na moje ochránce.

„Vy jste s ní? S poloupírkou? To snad ne! Kam to jenom spěje!“ vyjekl naštvaně a my se na sebe pobaveně podívali.

„Nick s vámi jet nemůže, bude se ženit.“ Řekl nám a chystal se odějít.

„Sám víš, že nechci.“ Ujistil ho hned Nick.

„Mlč!“ napomenul ho Aro, ale Nick jen kroutil hlavou.

„Odejdu s Isabellou a ostatními a ty mi v tom nezabráníš!“ ujistil ho tvrdě a Aro se zmohl jen na kývnutí. Hned potom místnost rychle opustil.

„Nebudeš z toho mít problémy?“ ptala jsem se ho vyděšeně.

„Nebudu. Vadí ti, že s tebou pojedu? Přece jenom jsem zrádce.“ Pronesl a já jen kroutila hlavou.

„Nikdy by jsi nám nedokázal ublížit,“ řekla jsem mu a on kývl.

„Kdy plánujeme odjezd, Nicku?“ zeptala se ho Jane.

„Za měsíc, do té doby musíme vše vyřídit,“ řekl jí a ona kývla.

„Kam pojedeme?“ zeptala jsem se ho.

„Co Londýn?“ navrhl Demetri a já kývla.

„Tam jsem ještě nebyla,“ přiznala jsem se a oni kývli. Nový život začíná, ale bude se mi líbit? Jedno vím určitě, s mými dětmi bude má budoucnost mnohem lepší. Nemůžu se jí dočkat. S úsměvem jsem políbila obě děti na čela a uložila jsem je do jejich postýlek, které byly hned u postele.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 28. kapitola: