Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To není možné, jsem to opravdu já? - 1. kapitola

Cosmopolis

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Takže... Přeměna v upíra tak, jak si ji představuji já. Doufám, že se vám tato povídka bude líbit.

27.09.2010 (21:45) • Hikari • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 918×

Ležela jsem na zemi. Tělem mi prostupovala obrovská bolest. Přála jsem si zemřít. Nic víc jsem nechtěla. Takhle jsem ležela v bolestech tři dny, potom najednou vše ustalo. Nechápala jsem, co se děje. Než jsem se stačila vzpamatovat, začala mě sužovat další bolest, tentokrát v hrdle. Připomínalo mi to strašnou žízeň, asi jako když celý den běháte a nemáte možnost se napít. Ale tohle bylo jiné, mnohem horší. Chtěla jsem umřít. Jediné, co jsem chtěla, byla smrt. Nic jiného. Proč se tohle musí stát zrovna mně? Proč zrovna já?

Jak jsem bezmyšlenkovitě běžela, ucítila jsem sladkou vůni. Nevěděla jsem, čí je, ale lákala mě tak, že jsem prostě musela jít po její stopě. Když jsem přišla na místo, zahlédla jsem bezbrannou dívku, jak se krčí na zemi. Vedle ní stála postava v tmavém plášti. Ta postava vypadala jako muž. Nevěděla jsem, co té dívce udělal, ale chtěla jsem jen jedno - zničit ho.

Rozběhla jsem se a skočila jsem po něm. Nepřemýšlela jsem o tom, co dělám. Nepřemýšlela jsem nad tím, jak to dopadne. Jediné, co jsem chtěla, bylo zachránit tu dívku. Po chvíli boje (překvapovalo mě, jakou mám sílu) jsem tomu muži utrhla hlavu. Pak jsem pomalu přistupovala k té dívce. Vyděšeně mě pozorovala. Než jsem ji stačila ujistit, že nejsem zlá a že jí neublížím, ucítila jsem její krev, která se jí valila z krční tepny. Ztratila hodně krve. Umírala. Přestala jsem přemýšlet a udělala jsem to, co jsem nechtěla udělat.

Kousla jsem ji.

Její výkřik mě přinutil přestat. Rozhodně jsem ji nechtěla zabít. Cokoliv, ale tohle ne. Vzala jsem ji na záda a odnesla ji do jeskyně, ve které jsem byla při své přeměně v to, co jsem teď. Pak jsem se vrátila do lesa a zaměřila se na lov. Věděla jsem, že když budu žíznivá, bude těžší se k ní přiblížit. Mohla bych ji zabít. Proto jsem se rozběhla a skočila po prvním jelenovi, kterého jsem viděla. Nebyla to sice žádná delikatesa, ale doufala jsem, že mě to zbaví žízně, když budu u ní.

Zabila jsem ještě tři další jeleny. Žízeň byla zkrocená. A teď se můžu vrátit do jeskyně. Zaměřila jsem se na její vůni. Ta mě bezpečně dovedla zpět.

Svíjela se v bolestech. Přála jsem si, aby to skončilo co nejdřív, protože jsem věděla, jak je to příšerné. A jak jsem u ní seděla, došlo mi, čím jsem se stala. Je ze mě upírka. Nesmrtelná, krvežíznivá bytost, která nestárne, má tělo tvrdé jako kámen a pro krev je schopna zabíjet. Tu noc jsem taky zjistila, že nepotřebuji spát. Asi už nikdy nepoznám ten příjemný pocit únavy po dni plném námahy, jaký jsem si pamatovala. Bude ze mě monstrum. Je ze mě monstrum. Jak to vysvětlím přátelům?

Když jsem přemýšlela, najednou se stalo něco zvláštního. Jako bych slyšela její myšlenky. Ano, musely být její, protože nikdo jiný nikde blízko nebyl. Byly zmatené, cítila jsem z nich bolest, strach a ještě něco, co jsem neuměla poznat. Veděla jsem, že bude těžké vysvětlit jí, čím se stala, naučit ji nevrhnout se na každého člověka, kterého potká... A taky jsem měla strach z její reakce.

Po dvou dnech svého utrpení se probudila. Otevřela oči. Měla je jasně červené. Vlasy měla blonďaté a vypadala tak na patnáct let. Chvíli jsme na sebe zíraly, pak promluvila.

„Co se to se mnou stalo?“

„Víš, jak tě napadl ten muž... hodně jsi krvácela. Neměla jsem na vybranou. Nemohla jsem tě nechat umřít. Musela jsem tě kousnout. Jsi upírka.“

„Bylo to... zlé?“

„Hodně zlé. Ten muž, pravděpodobně taky upír - ti porušil krční tepnu. Nejdřív jsem zničila jeho a pak zachránila tebe. Doufám, že se na mě nezlobíš.“

„Nezlobím se. A jak se jmenuješ?“

„Jmenuju se Amy. A ty?“

„Já jsem Jane.“

S Jane jsme se docela spřátelily. Lovy s ní byly zajímavé a povídaly jsme si o všem. Potom jsem uslyšela myšlenky někoho neznámého. Vypadal jako upír. Našel nás nejspíš po čichu. Na něco se nás vyptával a pak se představil jako Edward Cullen.

Autor: Hikari (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek To není možné, jsem to opravdu já? - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře