Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toaleta lásky? - 1. kapitola

20.06.2012 (16:00) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2290×

Sluneční paprsky mne lechtaly na pokožce. Nenechala jsem se však rozrušit, neboť jsem měla vážné obavy. Měla jsem s ním jít na koupaliště. S mým Jaredem. Byla to pro náš vztah rozhodující schůzka.

Pečlivě jsem se připravila, dosud náš vztah byl na vážkách, jenže teď se to přehoupne. Věděla jsem to. Přehoupne se to v něco víc než pouhý flirt. Ví o mně vše a já vím vše o něm, znám i jeho prohnilou minulost. Nevěřil dívkám, proto lámal srdce všem svým přítelkyním. Aspoň mé domněnky z chabého vysvětlení, jenž mi podal.

„Jsem ubohá,“ povzdechla jsem si. Začala jsem si okusovat nehty, jelikož jsem byla pekelně nervózní. Je normální, že se mi potí dlaně, že se třesu ačkoliv je teplo? Ne, že by se ke mně choval nějak úžasně, jenomže jsem mu naprosto podlehla. Je to jeho vina. A jeho vina je taky, že má čtvrt hodiny zpoždění. Neměl by na mě zapomínat. Jen v případě, kdyby to se mnou nemyslel vážně. Co když...

„Přestaň, zbytečně šílíš,“ broukla jsem naštvaně. Vzápětí jsem si uvědomila, že si mluvím sama pro sebe. Tak to rozhodně není normální.

Uslyšela jsem brždění pneumatik a podívala se na přijíždějící auto. A hle, byl to Jared se svým sporťákem a se zpožděním.

„Nastup si,“ zvolal Jared, aniž by o mě zavadil pohledem. Bylo mu snad jedno, že tu čekám v horku už čtvrt hodiny?

Nastoupila jsem a prohlédla si ho. Měl na sobě, krucinál, jen ty plavky. Kruci, jeden pohled a ze mne rázem opadne všechen vztek. Ano, musela jsem civět na ty provazce svalů pod jeho snědou kůží, nemohla jsem si pomoct. Ještě jsme spolu nespali, blesklo mi hlavou lítostivě. Já byla ta hloupá husa, která řekla ne. Nechtěla jsem s ním nic uspěchat, i když jsme spolu-nespolu už přesně čtyři týdny.

„Zavři dveře.“ I takový jednoduchý rozkaz dokáže člověka hned otrávit. Poslechla jsem.

„Kde jsi byl? Už jsi měl zase hodně práce?“ Obrátila jsem se k němu a doufala, že se na mě konečně podívá. Spatřil by hezkou – snad - tvář plnou výčitek a pěkné oblečení.

Podrážděně si povzdechl a těkal očima po okolí. „Jo, no, měl jsem něco na práci.“ Au, to bolelo. Nejsem dost důležitá, aby si na mě udělal čas. Jsem opravdu tak špatná?

„Koupila jsem si nové plavky a šaty. Líbí?“ špitla jsem s nadějí, že na mne upře zrak a zalíbím se mu.

Mé přání bylo vyslyšeno, přestože po mně jen hodil očkem. Zamrzelo mě to a okamžitě jsem zvadla. Má mě rád? Nebo jen celou tu dobu předstíral?

„Ujde to.“ Ujde to. Dělá si ze mě srandu? Přímo jsem cítila, jak se mi hrnou do očí slzy. Otočila jsem se k postrannímu okýnku a přemáhala své emoce. Tím celý společenský rozhovor utichl.

Celá cesta pokračovala v tichosti.

„Vystupovat,“ zamumlala jsem v předstírané radosti. Nereagoval a vystoupil z auta. Následovala jsem jej a prohlížela si to velké koupaliště. Měla jsem to tu moc ráda, dokonce to bylo mé oblíbené místo v dětství. Koupaliště se nacházelo kousek za Forks ve městě a byla jsem za něj opravdu ráda. Snad se můj názor, že je toto senzační místo, po dnešku nezmění.

Během mého okounění, už byl Jared u pokladny.

„Chtěla jsi sem jít nebo ne?“ utrhl se na mě Jared, když jsem k němu doběhla. A přímo před pokladní.

Zrudla jsem. „Jistě, miláčku. Tak jsi mi to nakázal,“ odsekla jsem s úšklebkem. Moje odpověď zapůsobila tak, jak jsem si to přála. Jared oněměl a pokladní si jej změřila zhnuseným pohledem.

Zaplatila jsem a šla napřed. Jsou určité meze a ztrapňovat mě před lidmi, to už je i na mě moc. Měla jsem ho opravdu moc ráda a přešla plno věcí, ale na hlavu si kadit nenechám.

„Jakej máš problém?“ zeptal se mě jako by se nechumelilo, když mě dohnal. Rozprostřela jsem deku na trávě blízko bazénu.

„Spíš ty, ne? Co je s tebou? Nejsem pro tebe dost dobrá, že se mnou takhle zacházíš?“ rozohnila jsem se a vzpomněla si na slzy, které se draly na povrch ještě před krátkým okamžikem.

„Děláš zbytečný scény,“ syknul a šel rovnou do bazénu. Zběsile jsem zamrkala, jak jsem pocítila bolest blízko srdce. Shodila jsem ze sebe oblečení a uviděla, jak si někteří zástupci mužského pohlaví prohlédli nejen mé plavky. S jasným chtíčem v očích. Smůla, pro ně jsem se nesvlékla. Zajímal mě jen jeden názor. Sedla jsem si na deku a rozhlížela se, kde se přede mnou schovává.

Bohužel se neschovával, nýbrž lovil. Ano, opravdu před mýma očima flirtoval s nějakou blondýnkou.

„To. Si. Děláš. Srandu,“ supěla jsem a zároveň se mi znovu zalily oči slzami. Vzala jsem si sluneční brýle a lehla si na zem.

Nebudu dělat scény. Nebudu se tu ponižovat kvůli nějakému blbci. Ale jestli si myslíš, že ti projde flirtování, tak seš na omylu, Jarede. Ach, to jsi neviděl, jak oddaná a zamilovaná jsem do tebe byla. Byla to pro tebe pouhá hra, která měla skončit v posteli? Znamenala jsem pro tebe někdy něco?

Ne, končím s tebou. Já jsem pro tebe příliš dobrá, ne naopak. Zasloužíš si shnít v pekle, Jarede.

„To se tu budeš válet jako lejno krávy,“ poznamenal Jared, když po tom přišel. Trefná poznámka, protože jsem si vždy připadala v tvé přítomnosti jako hovno.

Zasyčela jsem a hrdě bez nějakých dalších scén se doloudala do bazénu. Rozhlížela jsem se, dokud jsem nespatřila, co jsem potřebovala.

Sympaticky vyhlížející klučina s pěkným úsměvem. Jak se asi zachová, když ochutná vlastní medicínu?

Připlavala jsem k němu. „Ahoj, jak se jmenuješ? Takovej hezkej klučina a je sám, copak se stalo?“ Usmála jsem se na něj. Oplatil mi úsměv a rychlým pohledem si mě přejel. Jen tak dál.

„Jsem tu s kamarádem, ale kdyby si tu byla se mnou, tak by mi bylo mnohem lépe.“ Přistoupila jsem k němu docela blízko. Skoro jsme se dotýkali. Kde je, zatraceně, Jared?

„Bella Swanová.“ Úsměv a menší ruměnec. Jeho oči byly natolik usvědčující, že jsem se nemusela dál snažit. Periferním pohledem jsem konečně uviděla naštvaného Jareda, jak si k nám razil cestu.

„Ty děvko!“ zařval na mě a už se po mně sápal. V jeho tváři se zrcadlila tatáž zuřivost, kterou jsem nikdy nechtěla zažít. Ten milý kluk se postavil mezi nás a tím zabránil, aby mě Jared rozsápal.

„Máš nějaký problém?!“ Ten kluk se mi začínal líbit. Jared konečně opustil pohledem mou tvář a upřel na toho klučinu nevraživý pohled.

„Uhni mi z cesty,“ zavrčel a já se otřásla strachy. Jenomže tohle všechno byla moje vina, nesměla jsem dopustit, aby se mu něco stalo. To bych si v životě neodpustila.

Udělala jsem krok vpravo a byla tím mimo dosah ochrany. Třásla jsem se strachy, zároveň jsem se v duchu pochválila za ten krok.

„Jestli něco máš, tak si to vyřiď se mnou. Ne s ním.“ Hrdě jsem zvedla bradu.

„Sakra, uvědomuješ si, že se mnou chodíš?! Co si o sobě myslíš?!“ křičel na mě a já přímo cítila pohledy všech okolo.

„Co?“ Můj ochránce oněměl a otevřel pusu, jako kdyby něco chtěl říct. Možná jsem opravdu přestřelila.

„To jsi mi neřekla,“ šeptnul uraženě a mimoděk ustoupil. Teď měl Jared ke mně úplně volnou cestu.

„Ano, je zadaná. A klidně si tu flirtuje před mýma očima. Bejt tebou, tak si s ní nic nezačínám,“ plival po mně slova, přestože mluvil s ním, koukal na mě. Neklidně jsem se ošívala.

„Ale to...“ začala jsem neurčitě, načež jsem své snažení vzdala. Bylo to nemožné. Ať bych řekla cokoli, tak by vše určitě překroutil.

„Vidíš? Nevím, proč s ní vůbec jsem. Prsa nemá, je frigidní a oči bude dělat na kdekoho.“ Jak účinně jsem skrývala své slzy, tak teď už jsem nemohla. Vytryskly mi a já utekla. Bylo mi jedno, že brečím a všichni mé potupné slzy vidí. Jak může říkat takové věci? Nic špatného jsem neudělala, jen jsem mu vrátila, co udělal mně.

Ani nevím, jak se mi to podařilo, avšak při běhu jsem sebrala svou kabelku a utíkala někam pryč. Věděl, že jsme středem pozornosti, a přesto ze mne udělal ohavnou obludu.

Vletěla jsem na dámskou svatyni a zavřela se v jedné z kabinek. Můžu říct, že jedna rulička mi v žádném případě nestačila. Zdála jsem se bezedná. Tedy moje slzy. Napadlo mě, že je dobře, že jsem se nenalíčila.

Po hodně dlouhé chvíli jsem sebrala odvahu a vytáhla mobil. Jedno zazvonění a už mi to zvedla. Ani jsem se příliš nedivila, očekávala ode mě horké novinky. Horké nejsou, jsou přímo vařící.

„Jess,“ špitla jsem plačtivě. A to jsem si myslela, jak zvládnu tenhle hovor. Chyba lávky.

„Proboha, co ti udělal? Zmetek. Řekni mi, kde jsi, abych pro tebe přijela,“ rozčilovala se a já si znovu přehrávala náš vztah. Pochopitelně jsem se neubránila dalším slzám. Kruci, odkdy jsem taková citlivá?

„Na koupališti. Na jediným koupališti široko daleko a zároveň to nejoblíbenější místo místních lidí v létě,“ hysterčila jsem, protože jsem si uvědomila, že pravděpodobně tu scénu někdo z mých známých viděl. Taková ostuda.

„Už jedu. A jestli ho potkám, tak mu nakopu tu jeho krásnou prdel,“ zakřičela do telefonu. Přímo jsem cítila, jak se mi otřásl bubínek. Vypnula jsem mobil a zhluboka se nadechla.

To zvládneš, Bells.

Upravila jsem si vlasy a vyšla ven. Šla jsem, pořád jsem šla. Až jsem konečně došla na parkoviště. Jeho auto tu naštěstí nebylo.

Dlouho jsem tam stepovat nemusela, Jessica hnala svoje auto do obdivující rychlosti. Hned jsem nasedla. Beze slova jsem civěla někam do dáli. Neměla jsem zrovna povídavou náladu.

„Pokud mi to budeš chtít říct, tak jsem jedno velké ucho,“ řekla, jakmile byl můj dům nadohled. Nechala jsem její komentář bez odpovědi.

Ještě auto nezastavilo a já už běžela do domu. Nerozhlížela jsem se. Věděla jsem, že rodiče budou trpělivě čekat, aby se mnou večeřeli. Dokonce jsem tušila, jak jsem vypadala a věděla, jaký strach jsem nahnala Jessice. Všechno mi bylo jedno.

Jen jedna věc ne. Šel na mě záchvat hysterie, a nechtěla jsem, aby mě přitom někdo uviděl.

Autor: Jennush (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toaleta lásky? - 1. kapitola: