Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toaleta lásky? - 8. kapitola

07.08.2012 (15:30) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1639×

Dokud jsem si neamputovala ukazováček, tak jsem se mylně domnívala, jaká jsem dobrá kuchařka. No, jednou jsem se mýlila. Se stává.

„Sakra, to rajče je nějak hyperaktivní,“ zanadávala jsem a olizovala si krvavý šrám na prstě. Na druhou stranu, jsou upíři. Možná by uvítali tajné koření. Krev v salátě, už se mi sbíhají sliny.

S jídlem jsem se piplala jako už dlouho ne. Přesto jsem na své dílo nebyla hrdá. Jenomže měla jsem takový dojem, že nikoho nebudou zajímat mé skoro nulové kulinářské schopnosti.

První telefonát, který jsem podstoupila, dopadl relativně dobře. Zavolala jsem na to číslo a vyčkávala dvě vteřiny, než to zvedla – pravděpodobně – Alice.

„Příjdeme v sedm hodin. Já, Carlisle a Esmé.“ Nestačila jsem říct ani á nebo bé. Zavěsila. Celá situace mi přišla absurdní a děsivá, ale jak mohla vědět, co mám v plánu? Někdy je lepší nevědět, usoudila jsem po krátké úvaze.

Dalším čekatelem na mé pozvání, byl Edward. Tušila jsem, že bude o mnoho větší oříšek.

„Ahoj, Bello. Co potřebuješ? Stalo se něco?“ vypálil na mě hned, jakmile zvedl mobil. Nevím, kdy jsem se naučila jeho číslo nazpaměť. Anebo, kdy jsem jej vůbec dostala. Ale jedno bylo jisté, něco to znamenalo.

„Ahoj, Edwarde. Nechtěl bys přijít na večeři?“ Nervózně jsem ze sebe vysypala. Ošila jsem se. Na jednu stranu jsem se cítila strašně provinile, co chci udělat. Jenomže pak si vzpomenu na jeho výraz. A… prostě uvěřím, že dělám dobrou věc.

Nastala chvilka ticha.

„Bello, jsi v pořádku?“ Obezřetně se zeptal a já měla chuť mu dát facku. Ta otázka mi pěkně začínala brnkat na nervy. Nehledě na to, že jsem jistojistě nebyla v pořádku. To mu však povídat nebudu.

„Samozřejmě,“ pověděla jsem mu na oko uraženě. „Co by mi mělo být?“

Ulehčeně se zasmál.

„Já jenom, že vaříš.“ Taková drzost! Náhodou to trošku víc usmažený maso se dá jíst.

„Počkej, ještě se budeš olizovat,“ zavrčela jsem podrážděně. „Čekám tě před sedmou.“ Zavěsila jsem.

Bylo půl sedmé a já byla připravená servírovat jídlo. I když připravenost možná vypadá jinak. Nehty jsem uz neměla, místo nich ohryzané pahýly. A ještě oblepený ukazováček náplastí. Nehledě na to, že jsem přímo hypnotizovala hodiny. Chtěla jsem to mít za sebou. Celý ten nápad mě děsil. Přesto – vyšší dobro.

Deset minut před sedmou hodinou se ozval zvonek. S bušícím srdcem jsem se rozběhla ke dveřím a chvatně otevřela.

Edward. Jak jinak. Bledě modrý svetr, který obepínal jeho svalnatou hruď a džíny vyzdvihující jeho sexy tělo. Jestli chcete, tak jeho sexy zadek. No, prostě fantazie.

„Ahoj,“ řekl svůdně s ještě větším svůdným úsměvem. Být hloupá blondýnka myslící jen na to jedno, skočila bych už na něj. Místo toho jsem se mu jenom pověsila okolo krku.

„Bello, myslel jsem, že to si necháme na potom,“ zasmál se Edward do mého ucha a já měla sto chutí mu odporovat a svléknout ho.

„Aaa,“ kvikla jsem pěkvapeně, když jsem se ocitla ve vzduchu. Edward mě zvedl do náruče a přenesl mě až ke kuchyni. Nebyla jsem zrovna krotká oběť únosu. Tak jo, slovo únos je přehnané slovo.

„Edwarde, proč myslíš, že nenosím podpatky?“ zaúpěla jsem a kroutila se jako žížala. Pokrčil rameny a pomalu mě spouštěl na židli. Velice opatrně. A velice pomalu.

„Jedna věc je, že bych se zabila s podpatkama, ale druhá je, že nemám ráda výšky,“ vysvětlila jsem trpělivě. Tedy, jak nejlépe jsem to dovedla.

„Zlato, dost podceňuješ můj intelekt, když si myslíš, že nevím, jaký seš střívko,“ zamumlal pár centimetrů ode mě. Byl tak blízko. Každá buňka mého těla chtěla jeho, ale slušná část mé hlavy pořád měla hlavní slovo.

„A právě proto, jsem tě zvedl ke mně, do mé náruče,“ vydechl a příblížil se ještě víc. Stačí tak málo. Jen se naklonit a našpulit pusinku. Bello, zapomeň na mravy a pořádně to rozjeď, naváděla jsem se v duchu. Jakmile jsem dospěla k bodu, že bych jej políbila na ty krásné, plné a chutně vypadající rty, tak zazvonil zvonek. A romantiky je konec.

Před chvílí jsem měla problém s dostačujícím bušením srdce, teď naopak bušilo za nás oba. Za mě a za Edwarda. Bála jsem se, jak celá ta večeře skončí.

Vymanila jsem se Edwardovi a klopýtala lehce zmámená ke dveřím. Edward si poslušně sedl na židli a vyčkával. Zjevně si myslel, že další hosté budou mé kamarádky. Koneckonců jsem slíbila, že je seznámím. No, Edwarde, chyba lávky.

S očekáváním jsem otevřela dveře. Zpoza nich se na mě usmívali tři Cullenové. Alice a jeden muž a žena.

Oba vypadali stěží na třicet. Neuvěřitelně krásní se zlatýma očima. Mohla jsem si oči vykoukat.

„Ahoj,“ zamumlala Alice a spolu s ostatními se kolem mě vecpali do kuchyně. Ta žena – Esmé - mě ještě láskyplně pohladila. Měla jsem husí kůži. A to z několika důvodů.

„Alice,“ vydechl Edward šokovaně a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Nakonec spočinul jeho zrazený pohled na mně.

„Bello, proč?“ zmohl se a sklíčeně si mnul prsty. Ublížila jsem mu. A přitom jsem vše, co jsem udělala, myslela v dobrém.

„Edwarde, ty patříš ke své rodině. Viděla jsem, jak o ní mluvíš. Viděla jsem, jak se ti stýská,“ vysvětlila jsem a také se posadila. Ostatní také usedli. Jen jedna židle zůstala nevyužitá.

„Edwarde, nechápu, proč jsi tak umanutý,“ zamumlala Alice a vrtěla nechápavě hlavou.

„Bello, vysvětloval jsem ti to, a přesto mě zradíš. A lžeš mi,“ řekl s opovržením. Z jeho tónu jsem až ztuhla. Měl pravdu. Byla jsem špatná. Lhala jsem, abych jej vytáhla na smyšlenou večeři. Abych spravila něco, co on nechce spravovat. Kdyby chtěl, mohl již dávno podat ruku na usmířenou. Bello, tohle jsi podělala.

„Edwarde, já... Myslela jsem to dobře,“ špitla jsem a slzy se draly o slovo. Sklopila jsem pohled na své ruce. Ten ukazováček mě pořád pobolíval. Nehty zlámané a okousané. Nic krásného.

„Možná ano. Ale zneužila jsi mou důvěru,“ řekl mrazivě a jeho slova na mě zapůsobila jako nůž. Věděla jsem, že jsem přešlápla, přesto jsem nemohla poslouchat tu krutou pravdu z jeho úst.

Vstala jsem a se sklopenou hlavou došla ke dveřím.

„Promiň,“ zašeptala jsem a snažila se do toho slova dát tu největší lítost, které jsem byla schopna.

Jakmile zaklaply dveře, zamlžil se mi pohled. Plakala jsem. Nechtěla jsem, ale oči mne neposlouchaly. Samovolně se potily.

Vrhla jsem se k autu a nastarovala s jedinou myšlenkou: hlavně pryč. Charlie by mě zrovna nepochválil, kdyby viděl mé počínání. Podivila jsem se, že jsem ještě do něčeho nenabourala.

Zastavila jsem a zuřivě otřela ty protivné slzy. Stačilo. Myslela jsem to dobře, a pokud to nevidí, tak si mě nezaslouží. Pěkný, ještě to myslet vážně.

Zoufale jsem si povzdychla a rozhlédla se kolem sebe. Zaparkovala jsem před domem. Ne před leckterým domem. Před Jaredovým domem.

Možná se mi vryla tato cesta sem hluboce do hlavy, proto jsem se tu ocitla. Už jsem se natahovala, že vycouvám a odjedu. K nám. Za ním. Ale něco jsem si uědomila...

Cítila jsem se hrozně a nechtěla znovu spatřit jeho ukřivděný pohled. A koneckonců Jaredovi dlužím. Zaslouží si slyšet, co mi provedl.

Rozhodně jsem se tedy vydala ke dveřím. S každým dalším krokem mé rozhodnutí sláblo. Mám opět hledět do tváře tomu, jenž mi tak hluboce ubližoval? Mám si otevřít starou ránu? Možná jsem masochista, ale potřebuju mu vylíčit, co mi způsobil. Potřebuju mu říct, že je debil. A pak se zhroutím úplně.

Zazvonila jsem. Dveře mi však otevřela jiná osoba. Osoba, kterou jsem nečekala. Angela. Angela narychlo oblečená. Nebylo těžké si domyslet, v čem jsem je přerušila.

„Angelo,“ zvolala jsem překvapeně a otevřela šokovaně pusinku. Ona k mé radosti také nevypadala klidně. Výstižné slovo je – zhrozeně.

Za jejími zády se záhy vyloupl Jared. Rozcuchaný Jared. Bylo mi zle. Další věc, kterou tenhle kluk posral. To mu ovšem už neprojde. A proto jsem se natáhla a dala mu facku.

Autor: Jennush (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toaleta lásky? - 8. kapitola: