Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 13. kapitola

18.01.2012 (12:15) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3973×

Z pohledu Is:

Jane se teda vyznamenala, všichni jsme vypadali opravdu úžasně. Možná za to mohlo i to, že se chtěla předvést před tím svým Bobem. Já jsem na sobě měla šaty - byly černé, sahaly mi sotva ke kolenům a pod prsy je stahovala růžová mašle. K tomu jsem měla takový volný drdol. Jane, Alec a Angela si vzali stejné barvy - chtěli vypadat jako moje garda, což asi jsou. Měli bílé oblečení (holky sukni a top, Alec kalhoty a košili) a na nich zlaté ornamenty. Vypadali jako andělé, jaká ironie. Nasedli jsme do mého auta a vyjeli jsme směrem k jejich domu.

Ani si nevšimli, když jsme dorazili, a tak jsem slušně zazvonila, hned nám otevřeli. Zírali na nás jako na zjevení, já jsem vešla a posadila se do obývacího pokoje, přece nebudu stát ve dveřích. Když se konečně vzpamatovali, sedli si naproti nám.

„Co vás sem přivádí? Moc Volturiových nežije mezi lidmi,“ začal mluvit Carlisle.

„Chtělo to prostě změnu. Tak a teď k tomu, proč jsem tady. Jistě jste znali Zaka,“ odvedla jsem raději téma od nás.

„Jistě, měl na starost zdejší oblast, ale nemá moc rád vegetariány,“ promluvil opět Carlisle.

„Teď už ne, byl povýšen. Má teď na starost Mexico City. Teď tady velím já,“ řekla jsem s chladnou zdvořilostí. Už mi to tady začalo lézt krkem. Slyšela jsem v jejich myšlenkách, jak moc jim chybím, a pak tu byla ta běhna Tanya -  myslela jen na to, jak dostat mého Edwarda do postele. Ne, není můj! Ale pořád s ní nic neměl, možná mě přece jen miluje. Anebo se mu jen nelíbí.

„Teď k další záležitosti, proč jsem tady. Aro mě posílá, abych ti, Carlisle, vyřídila uznání za tvou odvahu pro stravování se zvířecí krví. I ve Volteře je malá skupina vegetariánů a Aro musel změnit svůj zastaralý názor.“ No jasně, jak jinak, když jsme jeho dědicové. „Obdivuje tvoje sebezapírání a oddanost tvé práci. Až někdy pojedete do Evropy, máte se stavit ve Volteře, Aro vás rád uvítá.“ Hahaha, to určitě, nejraději by je rozmáčkl v ruce. „Teď pokud nás omluvíte, už bychom mohli jít.“ Ale to jsem nepočítala s Alicí. Chtěla se nás zeptat, jestli s ní nepůjdeme na nákupy, už to měla celé promyšlené.

„Chtěla jsem se zeptat… “ začala Alice, ale já ji přerušila.

„Jestli nepůjdeme na nákupy, jak jinak,“ dodala jsem s úsměvem. Alici jsem už odpustila, byla má nejlepší kamarádka, ale hlavně toho celou dobu litovala. Byla povahově celá Jane, takový malý čertík a hlavně se potřebuji na chvíli zbavit Jane, potřebuji si koupit nějaké knihy a ona mě nikdy nechce pustit. Pořád říká: „Už jsi přečetla všechny knihy Volteře, to ti musí stačit.“

„Jak to víš?“ zeptala se udiveně Alice. A pak dodala: „A půjdeš?“

Jane na mě prosebně koukla, nákupy, to bylo její. „Jistě,“ a s úsměvem jsem dodala: „Potřebuji se na chvíli zbavit Jane, nechce mě ani na chvíli pustit do knihkupectví.“ Jane se urazila a vyplázla na mě jazyk - prostě dítě.

Alec ji nemohl nechat být a tak ji popíchl: „Aby jsi nám neuletěla oknem.“ Jane mu chtěla odpovědět, ale raději jsem to zastavila hned, když se rozjedou, nejsou k zastavení.

„Dost, nechte toho. Jsme na návštěvě,“ řekla jsem klidně, ale tónem, který museli poslechnout. Věděli, co dokážu, vedle toho je Janina schopnost jen polechtání od dítěte. Cullenovi nás s údivem sledovali, divili se, proč mě poslechli. Věděli sice, že jsem nejsilnější upír, ale nevěděli, jakou schopnost mám, ale u Jane a Aleca to věděli. A báli se jich, co teprve, kdyby znali moji. To by byla krása.

„Kdy půjdem na ty nákupy?“ zeptala se nevinně Alice, ale to bych jí nemohla číst myšlenky.

„Jsem si jistá, že už to máš dávno promyšlené,“ řekla jsem s úsměvem od ucha k uchu. Ten její výraz byl k nezaplacení. Edward na mě koukal jako na zjevení. Ne, nekoukej se mu do očí, už bys to znovu nepřežila, kdyby tě opustil, i když jsi nesmrtelná. Ale, ale, Tanya na mě žárlí, no to je mi novinka. Ať se zařadí do fronty. A jé, to bude sranda, plánuje se na mě vrhnout. Alec s Jane to díky výcviku vycítili taky. Raději jsem jim a Angie poslala myšlenku: „Nechte ji, ať vidí, co dokážu. Pak už se to neodváží udělat.“ Kývli na souhlas. Tři… dva… jedna… skok!

Jediné, s čím nepočítala, bylo to, že jsem jí uhnula, a ona se rozplácla na zemi, hned se ale s rozzuřeným výrazem zvedla. Cullenovi jen překvapeně zírali a moje garda nás sledovala se zaujetím. Tanya se na mě znovu vrhla, já ji díky výcviku lehce skolila a ona odletěla na druhou stranu pokoje. Visela ve vzduchu a nemohla se ani hnout. Pomalu jsem k ní došla a výhružně řekla:

„Řeknu to jen jednou, ještě jednou mě napadneš a spálím tě bez mrknutí oka na prach.“ Zatřásla se strachy. Cullenovi se už probudili z transu a chtěli se mi začít omlouvat (Tanyu taky neměli rádi), ale já je nenechala.

„Nemusíte se za ni omlouvat, já vím, že nepatří k vám. Sbohem!“ Odcházela jsem se vztyčenou hlavou a za sebou jsem nechala udivené Cullenovy a rozzlobenou Tanyu.

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 13. kapitola: