Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 20. kapitola

18.02.2012 (09:15) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3541×

Z pohledu Alice:

Vypadali opět úžasně, jak jinak. Edward zapomněl zavřít pusu, až se Tanya naštvala a dupla mu na nohu. Ale nic s tím neudělá, oni patří k sobě, a to já vím na sto procent.

Jeli jsme s Alecem a Angelou v jejich Mazdě a už za chvíli jsme parkovali u nějakého nočního klubu, jehož jméno jsem neznala. Vedle nás už parkovali ostatní, a pak jsme všichni vyrazili dovnitř.

Když jsme vešli, všechny pohledy se samozřejmě stočily na nás, ale byli jsme už na ně ze školy zvyklí. S Francescou v čele jsme vyrazili k tanečnímu parketu a jako na přání začali hrát moji oblíbenou písničku. Vlnila jsem se s Jasperem v rytmu a ostatní se k nám přidávali. Nikdy nás tohle nenapadlo, neradi jsme byli blízko lidí, ale tohle je naprosto úžasné!!! Všichni jsme si to užívali, ale noc byla ještě mladá.

„Pojďte si sednout, už jsme tu moc dlouho a lidem to začíná být nápadné,“ řekla asi po hodině Francesca.

Sedli jsme si k jednomu vzdálenějšímu stolu a jen tak na oko jsme si objednali nějaké pití. Přestože jsme seděli v rohu, pořád na nás většina lidí zírala. Byli jsme prostě jiní a oni to nemohli skousnout. Viděla jsem i několik lidí ze školy, které jsem znala od vidění. Začali hrát pomalou písničku.

„Smím prosit, krásko?“ zeptal se mě Jasper a galantně mi nabídl ruku. Chytla jsem ji a společně jsme došli doprostřed parketu. Omotala jsem mu ruce okolo krku a on mě chytl okolo pasu. Pohupovali jsme se a drželi se, jak nejvíc jsme mohli. Vedle nás už tančil Emmett s Rose, Alec s Angie a zrovna sem Tanya táhla Edwarda, který se netvářil příliš nadšeně a zíral na náš stůl, kde zůstala jen Jane a Francesca. A já si s ní potřebovala promluvit.

„Zlato,“ otočila jsem se na Jaspera, „nemohl bys na chvíli zabavit Jane, potřebuji si promluvit s Francescou.“ Sice se tvářil vyjeveně, ale pustil mě a šel vyzvat k tanci Jane. Já jsem si přisedla k Francesce.

„Jak to bylo s tím chlapcem z tvého příběhu?“ To mě zajímalo, řekla to tak neurčitě a já byla od přírody zvědavá.

„Co bys chtěla vědět? Opustil mě a já, já jsem na oplátku nesplnila slib, který jsem mu dala, a s mým nejlepším kamarádem jsem jezdila na motorce a dělala jsem i jiné „zakázané“ věci. Adrenalin mě držel při životě. Vždy, když jsem něco takového dělala, tak jsem ho slyšela, viděla a hlavně cítila vedle sebe. Mysli si o mně, že jsem blázen, ale pro mě to bylo tehdy smyslem života a jednou se to vymklo kontrole a já jsem tady,“ dívala se na mě smutnýma očima.

„Ne, nemyslím si, že jsi blázen, vždyť já sama mám vidiny, teda měla jsem,“ řekla jsem na oko naštvaně. Stále jsem jí nemohla zapomenout, že jsem díky ní slepá, ale vyvažovalo to to, že mi Edward nemohl číst myšlenky. Ale spíše než kvůli mně je to proto, aby nezjistil, že jsou vegetariáni.

„Promiň,“ řekla ne moc kajícně.

„To nevadí! Jak to bylo mezi tebou a tím tvým nejlepším kamarádem?“ Mluvila o něm se zvláštním tónem v hlase. Jako by si nebyla jistá svými city k němu.

„Držel mě při životě, ale tebe spíš bude zajímat to, že mě miloval. Kdybych ho potkala dřív, asi bychom skončili spolu. Ale když ochutnáš pravou irskou whisky, už se nespokojíš jen s levným pivem. Milovala jsem ho, ale ne dost, aby mě to přinutilo znovu začít žít. On se však snažil celou dobu, ani na chvíli mě nenechal na holičkách, jenže pak se změnil, a přestože jsem věděla jeho tajemství, už to prostě nebylo jako dřív. Naopak byl více vzteklejší a já si uvědomila správnost své volby, zatímco on mi stále předhazoval moji chybu s E... mým klukem. Pořád mi předhazoval, jak mi ublížil, a to, že by on nikdy neudělal.“

„A to ten tvůj kluk, hele, mám toho dost, budeme mu říkat třeba John a kamarádovi Ben.“ Měla jsem po krk říkat „ten tvůj kluk“ a „ten tvůj nejlepší kamarád“. „To John na Bena nežárlil?“ zeptala jsem se překvapeně. To Jasper by svého soka spíš zabil.

„Žárlil, a jak, ale věděl, že kdyby mu ublížil, ublížilo by to i mně. Ale Ben rád provokoval, takže někdy nějakou schytal. Ale vím, kde John bral inspiraci.“ A pak promluvila zvláštním zastřeným hlasem:

„Tady vidíte rozdíl mezi jeho city a mými: kdyby on byl na mém místě a já na jeho, ruku bych na něho nevztáhl - třebaže ho tak nenávidím, že mi život zhořkl jako žluč. Vy tomu nevěříte, co? Já bych jí nezabraňoval přátelit se s ním, dokud by o jeho přátelství stála. V tu chvíli, kdy by se ho nabažila, vyrval bych mu srdce z těla a vysál krev! Ale do té chvíle - a jestli mi nevěříte, pak mě neznáte - do té chvíle bych radši umíral v ustavičných mukách, než abych mu zkřivil jediný vlas!“ (Zatmění, str. 204 Na Větrné hůrce - Emily Brontëová.)

Nic mi to neříkalo, ale dalo se z toho vyčíst, co tím myslela.

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 20. kapitola: