Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 22. kapitola

25.02.2012 (08:45) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3527×

Z pohledu Alice:

Plynuly dny a už tu bylo jaro. Celou tu dobu jsem se snažila přijít, co je vlastně Francesca zač. Hledala jsem dokonce i na internetu, ale nic. Nějak jsem věděla, že ji odněkud znám. A ať se nejmenuji Alice Cullenová, jestli nezjistím pravdu.

Dnes u nás byli všichni kromě Francescy, občas prý potřebovala být sama. To byl pak Edward nabručený a trávil hodiny zíráním do blba. Jednou se Tanya naštvala a začala mlátit do klavíru a on si toho ani nevšiml. Věděla jsem, co ho trápí. Nevyznal se v sobě, miloval Francescu, ale i Bellu. S Tanyou to bylo jiné, tu nemiloval, a nic s ní neměl. Ale Francesca byla jiná a on měl pocit, že zrazuje Bellinu památku. Někdy jsem taky cítila výčitky, jak jsme rychle, díky Volturiovým, zapomněli na Bellu.

Jane, Alec a Angie odjeli, protože se ještě museli připravit do školy. My jsme si ještě zašli na rychlý lov, už jsme dlouho nebyli, a naše oči už nabíraly černou barvu. Do školy jsme dorazili přesně se zvoněním, rychle jsme si vzali věci a vyrazili do svých tříd. Já jsem se těšila, neboť jsem měla první hodinu s Jane a musím jí říct o tom modelu, co jsem zahlédla ve výloze cestou. Když jsem ale vešla do třídy, byla jejich místa prázdná. Pak jsem si uvědomila, že jsem na parkovišti neviděla jejich auta.

Zbytek dne se neobjevili, na obědě jsme se domluvili, že k nim zajedeme a zeptáme se, co se děje. Hned, jak zazvonilo, vyletěla jsem ze třídy a běžela tou nejvyšší lidskou rychlostí k autu. Ostatní dorazili během chvíle. Edward a Rose už startovali a než jsme se nadáli, stáli jsme před jejich domem. Neslyšeli jsme žádný pohyb.

Vydala jsem se ke dveřím a zkusila kliku, bylo otevřeno. Opatrně jsem vešla a rozhlížela se okolo. Nevypadalo to na boj, ale chybělo dost věcí, jako třeba ta váza, co stála nad krbem. Prohlédli jsme všechny pokoje, ale byly vylidněné a hlavně vystěhované.

„Pojďte sem, něco jsem našel,“ zavolal Emmett z kuchyně. Málem jsem se na chodbě srazila s Bobem, který byl zrovna v pokoji Jane. Jejich vztah se nějak nevyvíjel, ani jeden neměl iniciativu, a nechtěl říct pravdu o svých citech.

V kuchyni už byli všichni, dokonce i Carlisle a Esmé, kteří mezitím dorazili.

„Podívejte,“ ukazál Emmett dopis ve svých rukou, „je pro tebe,“ a podal ho Edwardovi. Ten se na něj zvědavě podíval a otevřel ho. Při čtení jeho obličej měnil výrazy a nakonec mu dopis vypadl z ruky a on zíral do blba. A pak, že já jsem z blázince.

Rychle jsem ten dopis sebrala a začala číst:

Edwarde,
je mi líto, že jsme se s vámi nestihli rozloučit, ale odjížděli jsme ve spěchu. Jedeme na moji oslavu do Volterry - věřil bys, že už to je jednadvacet let, co mě Aro adoptoval? A asi se tam nějakou dobu zdržíme. Ale jisté je to, že už se sem nevrátíme. Bylo nám s vámi fajn a doufám, že se ještě někdy potkáme, vždyť máme přece celou věčnost. S přáním všeho nejlepšího.
F.
P.S.: Bylo to vážně pro mé dobro?
Celým srdce vaše F. I. M. S. V.

Takže odjela, další sestra mi zmizela ze života, ale tentokrát ji nepustím tak snadno. Co ale znamená ten divný konec, jaké její dobro?

„Odjeli a nehodlají se vrátit,“ řekla jsem nahlas.

„Tak, a tady to máte, já jsem říkala, že je to mrcha.“ Tanya se rozesmála takovým strašidelným smíchem, že mi naskočila husí kůže. Byla opravdu tak blbá, že si myslela, že si s ní teď Edward něco začne? No jo, co se říká o blondýnkách, je asi pravda.

Edward se vzpamatoval a se stále smutným výrazem promluvil na Tanyu: „Je mi to líto, ale já jsem se do ní zamiloval a podruhé se nevzdám své spřízněné duše. Lituji toho, že jsem ti znepříjemnil život, ale doufám, že zůstaneme přátelé.“

„To snad nemyslíš vážně, když už zemřela ta lidská děvka a tahle Volturiovská mrcha zmizela, tak ty mě teď chceš opustit? Já tě miluji.“

„Je mi líto, ale já miluji Francescu. Vždy, když ji vidím, si nemůžu pomoct, a myslím, že mi mé mrtvé srdce vyskočí z hrudi, a doufám, že někdy poznáš to samé, co já. Je to úžasný pocit, chvílemi si myslím, že můžu i létat.“ Tanyina tvář dostávala velice naštvaný výraz. A když dokončil svou řeč, zmizela jako pára nad hrncem.

Ještě stihla zařvat: „Já se pomstím, Edwarde Cullene, já se pomstím!!!“

Všichni se radovali, ale byl tu jeden menší problém. „Jede se do Volterry?“ zeptala jsem se zbytečně, protože jsem znala odpověď.

„Jasně,“ řekl Emmett, „už se těším, jak svoji malou sestřičku pořádně obejmu. Přece nemůžeš být panic celou věčnost.“ Edward na něj zavrčel.

„Zařídím letenky, vy si sbalte jen to nejnutnější a za půl hodiny vyrážíme,“ řekl Carlisle a už volal na letiště. „Osm letenek první třídy.“ Chvíle pauzy. „Jaký směr? Volterra.“

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 22. kapitola: