Cullenovi mají divný telefonát a pak následuje velmi smutná návštěva místa plného vzpomínek.
08.12.2011 (07:15) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 4149×
Z pohledu Alice:
Už je to dvacet let. Dvacet let, co jsme opustili Forks, a v něm naši Bellu. Bylo to, jako bych tam nechala část svého mrtvého srdce. Platilo nepsané pravidlo, neříkat její jméno. Já ho však hrdě porušovala. Jen proto, že je Edward idiot, nezapomenu na svoji sestřičku. Jak ráda bych se s ní teď hádala o tom, co si vezme na sebe. Ale ne, on to musí všechno pokazit. Prý: „Alice, nech ji žít jejím životem, bude to pro ni lepší. Nesleduj její budoucnost.“ A já se toho držela. Co jsem mohla dělat, když mi čte myšlenky?
Co asi Bella dělá teď? Má manžela, děti??? Asi ano. A na nás zapomněla. Lidská paměť je krátkodobá a vzpomínky na upíří rodinu, co ji opustila, brzy vyblednou. Jak jsem si v těchto chvílích přála, abych neposlechla Edwarda a zůstala s ní.
Nejvíce mě štvala Tanya. Pořád se lepila na Edwarda a ten? Jako by žil v jiném světě, jediný, s kým mluvil, byl Bob - náš nový vegetarián. No, vlastně nový je jen u nás v rodině, jinak vegetarián je už skoro sto let.
Bylo mu patnáct let, když v USA 24. října 1929 krachla newyorská burza. Jeho otec se, jako mnoho ostatních, zabil. Bobova matka to psychicky nevydržela, a tak se Bob světem protloukal sám. Jednou v noci narazil na hladového upíra a ten se do něj zakousl. Jediné, co si dál pamatuje, je tvář krásné dívky. Když se probudil, seděla tam, jen mu vysvětlila, co se stalo a pak zmizela. Bob nikdy neochutnal lidskou krev, má podobné založení jako Carlisle, rád pomáhá lidem. Má i dar, dokáže zacelit každou ránu. Léta chodil po světě a hledal svoji tajemnou krásku.
Proto si tak s Edwardem rozumí, oba nešťastně zamilovaní.
Carlisle plánoval navštívit Volterru. Jeho přítel Aro má narozeniny. Samozřejmě se k nám chtěla nacpat i Tanya. Stále doufala, že se dají s Edwardem dohromady.
Najednou zazvonil mobil. Carlisle byl vmžiku u něj. My ostatní jsme se rozmístili okolo něho a on zapnul hlasitý odposlech.
Z mobilu se ozvalo: „Carlisle, starý příteli. Jak se ti vede?“ A sakra, Aro. Všichni jsme ztuhli na místech. Volturiovi neznamenali nic dobrého. „Dozvěděl jsem se, že mě hodláte navštívit, ale teď se to nehodí, jsou jisté problémy,“ pokračoval Aro klidným hlasem.
Carlisle se zeptal na to, co nám všem vrtalo hlavou: „Jak víš, že tě chceme navštívit?“
„Nejen ty můžeš vědět, co se stane!“ Má tohle snad být narážka na mou schopnost? Ale to by znamenalo, že má upíra s podobnou schopností jako já.
Carlisle promluvil: „Říkal jsi nějaké problémy? Nebudete potřebovat pomoc?“
A pak to přišlo.
„Ne, je to jen armáda novorozených v jednom městě na Olympijském poloostrově, jmenuje se Forks,“ všichni jsme zalapali po dechu. To ne, moje malá sestřička je v ohrožení života. „No nic, Carlisle, rád jsem tě slyšel. Uvidíme se někdy jindy. Sbohem.“ A zavěsil.
Všichni jsme pořád stáli ve stejných polohách jako předtím a pak jsme všichni vyrazili k autu, až na Tanyu. Ta na nás jen nevěřícně zírala. I Bob s námi šel, znal Edwardův příběh. Hned z auta jsem zavolala na letiště, kdy jede příští let do Seattlu. Měli jsme štěstí, za necelou hodinu jsme už odlétali z letiště. Celou cestu nikdo nepromluvil, všichni mysleli jen na Bellu. Snažila jsem se vidět její budoucnost, ale nebylo tam nic, jen černočerná tma. Měla jsem špatný pocit. Když jsme dorazili do Seattlu, byla noc a my se dvou set kilometrovou rychlostí rozjeli směrem k Forks.
Charlie, o dvacet let starší, zrovna odjížděl ve svém autě, doma nikdo nebyl, a tak jsme vyrazili za ním. Moje zlá předtucha se začala naplňovat, když Charlie zaparkoval u hřbitova. Ne, to nemůže být pravda, Edward vedle mě se zhroutil. To znamená... že je mrtvá. Potom, co Charlie odešel, jsme šli dovnitř. Přistoupili jsme k tomu hrobu, jako předtím Charlie, a na něm stálo:
Isabella Marie Swanová
*13.9.1987 + 23.4.2006
Milovaná dcera a přítelkyně.
Zemřela půl roku po našem odchodu.
„To né!“ Svalila jsem se na kolena. A pak jsem uviděla citát až úplně dole.
„Láska je věčná!“
Bylo to jako přátelské mrknutí. Byla to celá Bella, věřit až do konce.
Za mnou se ozvalo hrdelní vrčení, když jsem se otočila, stál tam Jacob Black ve starším vydání. V ruce držel bílou růži. Co tady může dělat to smradlavé psisko?
„Co tady děláš?“ zeptal se mě výhružně.
„No, asi jsem přišla pozdě,“ kývla jsem směrem k náhrobku. V jeho očích se mihl smutek.
„Copak, copak. Dokonalá Cullenová nic neviděla předem?“ On ví o mých viděních?
„Ne, snažili jsme se nechat žít Bellu normálním životem.“
„A to se vám taky povedlo. Nejdříve byla měsíce mimo a pak, když už byla v pořádku, tak skočila z útesu.“ Jacob položil růži na hrob a odešel.
Od té doby, co jsme byli ve Forks, se vše zhoršilo. Všichni byli jako bez života a Edward se smutek snažil přebít jinak. Byl s Tanyou. Co se to tady děje?!
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Together we are strong 7. kapitola:
no vyvíjí se to dobře, ale chtělo by to větší kapitoly:-)
Dobře jim tak!! Myslím Cullenovi, ale chudák Charilie a Jacke
Dost dobrý
krása,další prosím
no hustýý. Ale jinak fakticky dobrý už se těším na další
rýchlo pokráčko
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!