Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toskánské prázdniny - 14. kapitola

05.08.2012 (15:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 50× • zobrazeno 8262×

Stav beztíže je něco úžasného. Letíte dolů takovou rychlostí, že se vám vyzují boty a tělem koluje pomalu adrenalinu víc, než krve.

„Znova! Znova! Znova!“ ječela jsem, když jsem dopadla ze střechy do Edwardovy náruče. Stál dole na trávníku a chytal mě. Nepotřebovala jsem lano. Měla jsem svého upírka.

„Bello, ale já…“

„Prosím,“ zatrylkovala jsem a zamrkala. Roztál jako čokoláda v horké lázni a přikývnul. Za vteřinu jsem byla zpátky na střeše. Bylo to tak rychlé, že jsem ani nepostřehla, kudy to vzal. Ale tvářil se značně otráveně.

Vylezla jsem na kamenné zábradlí a postavila se. Nebála jsem se, že se zabiju, takže mě nechytaly závratě, a vesele jsem předváděla sestavu na hrazdě.

„Víš, Bello, nelíbí se mi koukat na svoji přítelkyni, jak skáče ze střechy mého domu,“ zamumlal Edward nešťastně, zatímco já se královsky bavila.

„Proč?“ opáčila jsem a balancovala. Moje rovnováha ovšem nestojí za nic, takže i když bylo zábradlí široké – vždyť jsem na něm ležela, když Edward navštívil jazykem můj palác – měla jsem namále.

„Protože to není hezký…“

„Ááá!“ zaječela jsem, když mi sklouzla noha, potom, co jsem se přiblížila k okraji. A už jsem letěla dolů – ksichtem na tvrdou zem ze střechy, pod kterou se v téhle části nachází čtyři patra s vysokými stropy jako kráva.

Dopadla jsem přímo na Edwarda, který mě zachytil svýma rukama, na kterých měl položený velký polštář, abych se o jeho žulové ruce nepřerazila. Náraz ještě zpomalil, když synchronně s mým tělem mě zhoupnul k zemi. Nadšeně jsem vřískla.

„…pohled,“ dořekl a já se šťastně zazubila. Endorfin mi pumpoval do těla snad po kanistrech, v jaké jsem byla eufórii.

„Ještě!“

„Bello, nepředstavoval jsem si noc tak, že ji budeme trávit skákáním ze střechy. Adrenalinové sporty odložíme zase na jindy,“ navrhnul zmučeně. Vždyť jsem skočila jen desetkrát.

„Tak do jedenácté všeho dobrého,“ zaprosila jsem.

„Říká se do třetice,“ opravil mě rázně a položil mě na zem. Zamračila jsem se a povzdechla si.

„Takhle jsem se s tím mohla vyrovnávat – s tím, že jsi mrtvý,“ zamumlala jsem si pod nos.

„Nevymlouvej se,“ odbyl mě nevzrušeně. „Očividně se s ničím vyrovnávat nemusíš.“

„A budeš mi vyprávět ještě, co všechno umíš, a co…“

„Nemyslíš, že už je to na jednu noc stačilo?“ přerušil moje nadšené otázky. On na ně moc nadšeně neodpovídal. Skoro jakoby se styděl za to, co je.

„Tak ještě poslední otázku!“ poprosila jsem a upřela na něj oči. Natáhla jsem ruce, spojila dlaně a pozvedla tak svůj hrudník nenápadně z lehkého tílka. Předklonila jsem se a usmála se. Tak schválně, chlapče, jestli odoláš – jestli to, že je upír, něco znamená.

Rezignovaně si povzdechnul, zatímco se ještě topil v mém výstřihu.

Há! Vím, jak na něj. Nezáleží na tom, že je to upír. Pořád má koule – pořád je to chlap.

„Když půjdu nahoru ke stájím, uslyšíš mě tam?“ zeptala jsem se a byla celá žhavá na odpověď. Pořád jsem se třásla a poskakovala. Od první chvíle jsem z něj byla hotová, ale tohle značně změnilo situaci – vehnalo ji to do extrému. V mých očích byl teď ještě víc sexy s tou silou, věkem a nezničitelným tělem. Když mi vysvětlil, že lidskou krev dlouhá desetiletí nepije, zahnal tak moje chmury. No, jemu bych ale stejně asi dokázala odpustit všechno.

Už jsem si představovala, jak si budeme hrát na jednosměrnou vysílačku. Já budu mluvit, a pak se radovat z toho, když mi to všechno zopakuje. Jak málo mi stačí ke štěstí. Jen jeden upír.

„Na to bych ti odpověděl asi takhle,“ řekl a chytil mě za boky. Přitáhl si mě k tělu a sehnul se k mému uchu. „O čem snívá Edward, když se do spánku pohrouží? O tom jak se na Bellu vrhá v jejím sexy kostýmku kočičím,“ zpíval mi do ucha nádherným hlasem píseň, co jsem minulý týden krákorala před stájí na dece, když jsem odpočívala. Jen to předělal do svojí verze, stejně jako já. Vykulila jsem oči a krev se mi nahrnula do tváří, protože já bych byla vážně hlavní hvězda pěveckých antitalentů. Divila jsem se, že když už se ke zpěvu uchýlím, nepraskají okenní tabulky a všechno v okolí deseti metrů nepochcípá.

„Ty!“ zasyčela jsem a ukázala na něj prstem, aby věděl, kdo přesně tu je – ty. Bleskově mě chytil za zápěstí a přitáhl si můj prst k ústům. Nejprve ho jen něžně políbil a potom ho skousnul. Zatajil se mi dech, protože fakt není žádná legrace, když vám dává někdo prst pod gilotinu.

„Jestli mi ukousneš prst, zkazíš mi prázdniny,“ varovala jsem ho. Usmál se a tentokrát už přiložil svoje hebké rty na správné místo. Tím myslím ústa.

„Mám nápad,“ prozradil mi tiše, když se ode mě odtrhnul.

„No, to bude stát za to,“ opáčila jsem laxně. Dělala jsem si z něj legraci, no, nepochopil to a nejspíš se smrtelně urazil, když mu sklaplo. „To ve svém pokročilém věku nechápeš vtip?“ zeptala jsem se, což byla další, neúmyslná rána.

„Dobře. Tak se ve vaně se šampaňským a svíčkami namasíruj sama,“ zamumlal a otočil se ke mně zády. A sakra! O to nesmím přijít.

„Lásko, víš, že jsem to tak nemyslela,“ zašeptala jsem a obešla ho a přitom ho hladila na zádech. Odvrátil pohled, a tak jsem toho využila a začala ho líbat na odhalenou stranu hladkého krku. Z hrudě mu vyšlo hluboké zavrčení, když jsem mu přejížděla jazykem pod čelistí a vroucně se tomu místu věnovala. Pohladila jsem ho po dokonalém zadku a zajela mu rukou do kapsy. Pořád si hrál na uraženého, ale už jsem se naučila číst v jeho – teď už jsem věděla, že upířích - reakcích, díky kterým jste jasně věděli, co si váš nemrtvý miláček o vašem počínání myslí. A tohle se mu šíleně líbilo, protože se celý roztřásl pod náporem hrdelního vrčení, co vysílalo vlny do jeho těla, a on se mi tak třásl pod rukama.

„Vzdávám se,“ zamumlal. No, jasně, že jo. Mám ho na háku. Tak mě napadá, jestli ale ve všech ohledech. Jako třeba ve věci, která se týká naší budoucnosti. Jsem možná cynik, ale idiot teda ne. On je navždy sedmnáctiletý, nesmrtelný, sexy kus. Je to konstanta v rovnici, a když tam připočtu sebe, vychází jediné. Matika byla můj hrob, ale tohle byl tak jednoduchý příklad, že jsem si to vypočítat dokázala.

Ve vaně jsem pomalu začínala usínat, když jsem ležela natažená s hlavou na vypolstrovaném polštáři a o moje nohy pečoval Edward. Pozorovala jsem ho s přivřenýma očima, jak se mazlí s mými kotníky v horké vodě a otírá se mi rty o koleno.

„Edwarde,“ hlesla jsem unaveně a on zamručel, že poslouchá, ale ve svém počínání neustal. „Ty se vlastně nikdy nemusíš koupat,“ konstatovala jsem. To je úžasné. Koupání nám zabírá tolik hodin života a sprchové gely a šampóny nám ničí pokožku a vlasy.

„Ne,“ odvětil a roztáhl mi nohy a sjížděl trýznivě pomalu na vnitřní stranu stehna.

„To je úžasné,“ ohodnotila jsem to.

„A počkej za chvíli…“

„Myslela jsem to s tou koupelnou,“ opravila jsem ho. Zvedl ke mně oči.

„Ano, Bello. Když jsem zemřel a probudil se s roztaveným olovem v krku, hned jsem si radostně poskočil, protože jsem se už nemusel jako kus šutru bez termoregulačních funkcí sprchovat,“ pronesl zcela vážně, no, přesto z toho sarkasmus odkapával.

„Nech si sarkasmus. Ještě stále se s tím vyrovnávám, takže ber ohled na moji křehkou duši,“ napomenula jsem ho a on pozdvihl obočí.

„Vidím, jak jsi psychicky na dně. Proto ležíš ve vaně s upírem s roztaženýma nohama kolem jeho krku.“ Cákla jsem mu vodu do obličeje a on se vítězně zazubil.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho znovu, když se zase sklonil k mým stehnům.

„Hm.“

„Co se bude dít po prázdninách? Chci říct – je tu ta věc, že ty budeš pořád nechutně sexy, zatímco já budu stárnout…“

„Ty vlastně ještě nevíš, že já nedýchám!“ přerušil mě rychle a zmizel pod hladinu vody, která byla pokrytá hustou pěnou. Zůstala jsem s ústy dokořán a staženým obočím, protože mě nechal viset uprostřed řeči a bez slitování teď můj monolog ničil, když měl náhle hlavu v mém klíně a tentokrát se věnoval jemu. Chytila jsem se okraje vany, protože jsem to nečekala, a taky proto, protože to bylo zkurveně dokonalé. Moje tělo bylo rozpálené, když bylo už desítky minut ponořené v horké vodě a on mi teď po nejcitlivějším místě přejížděl ledovým jazykem. Z čela mi lil pot, když jsem začala sténat jako o život, zatímco jsem zkřížila kotníky za jeho krkem a on mě omotané ruce kolem mých stehen a neztrácel tempo. Naopak ještě zrychloval a mně netrvalo dlouho a byla jsem hotová. Pustil mě a já byla bez kontroly kvůli doznívajícímu orgasmu, který ještě dokázal prodloužit. Sklouzla jsem po zadku dolů a nalokala se mýdlové vody. Vyprskla jsem ji a lapala po dechu. Edward se vynořil a já zjistila, že jeho hlava není tak velká, když se mu vlasy splácly k pokožce hlavy. Vypadal jako z reklamy na sprchový gel, jak mu voda odkapávala z hranatých čelistí a hustých řas.

„I po náročném orálním sexu pod horkou vodou vypadáš jako z reklamy. Další skvělá schopnost,“ řekla jsem mu udýchaně. Pěna mě pálila v krku. „Být upírem musí být úžasné,“ uvažovala jsem nahlas po chvíli, když jsem si připomenula všechno, co umí. Sečteno, podtrženo – splněný sen.

Edward se zamračil a přitáhl si mě na ledovou hruď, což bylo osvěžující, protože mi to vedro přestávalo dělat dobře. Hladil mě po břiše a prstem si hrál s mýma prsama. Kroužil ukazovákem kolem jejich obvodu.

„Není to úžasné… Je to děsivé a… Má to spoustu temných a špatných stránek,“ zamumlal mi do vlasů. Chytila jsem ho za jednu ruku a zvedla ji nad hladinu, kde jsem opakovaně proplétala naše prsty.

„A co když máš ty temné stránky s kým sdílet?“ zeptala jsem se a natočila hlavu tak, abych mu viděla do očí. Napjatě jsem čekala, co mi poví.

„Pak… Pak se to asi dá snést.“ Potom jsme se už o tom nebavili, protože já padala únavou. Byly čtyři ráno a já byla oddělaná ze všech těch adrenalinových kousků dneska. Usnula jsem hned potom, co mě po vaně a očistě ústní dutiny uložil do postele.

Ráno mě čekalo překvapení v podobě snídaně do postele. Zírala jsem nadšeně na karamelové lívance a přemýšlela, kde to schrastil.

„Snídaně do postele? To je teda klišé,“ utrousila jsem a Edward zase začal tác zvedat.

„Tak si ji udělej sama,“ odpověděl na moji poznámku. Plácla jsem ho přes ruku.

„Nesahat! Moje! Co je dáno, to je…“

„Bráno.“

„Nic mi nebudeš brát. Posaď se tady pěkně vedle mě a nikam mi už přes den neutíkej!“ nakázala jsem mu. Lehnul si vedle mě a já se začala cpát. Snažila jsem se u toho nevypadat jako čokl nad zbytky a chtěla mu ukázat nějakou špetku kultivovanosti. No, bylo to vynikající, takže to byl úkol jen pro experty, jako je anglická královna a podobné existence.

„Neuteču. Popravdě řečeno hodlám celý den trávit s tebou u moře, protože jsi v Itálii a ještě si u moře nebyla.“ Jako první jsem myslela na Edwarda v plavkách a hned potom na Edwarda bez plavek. Pláž mi byla ukradená.

„Vždyť svítí slunce a ty jsi mi říkal, že tvoje pokožka na slunci nevypadá moc dobře.“ Představovala jsem si ho, jak chodí mezi lidmi jako nemrtvý škvarek, ze kterého se ještě kouřilo.

„Mám soukromou pláž,“ vysvětlil. Že mě to hned nenapadlo.

„Což znamená, že tam můžeme podnikat, co chceme, protože nebudeme pobuřovat veřejnost,“ zamumlala jsem radostně.

„No, hlavně tam nikoho nebudu děsit,“ přidal tu důležitější prioritu.

„To je to tak hrozné?“ Se zčernalým, seškvařeným něčím se mi asi nic chtít dělat nebude…

„Je to odporné,“ odpověděl a tentokrát to myslel naprosto vážně. Sklopil pohled a vypadal vážně nešťastně. Zastavila jsem se v přežvykování a chtěla se radši připravit hned na to, co uvidím. Vzala jsem ho za ruku a vedla k balkónu. Když pochopil, začal couvat. „Nikam, Cullene. Mám to vidět teď, anebo až odpoledne?“ štěkla jsem řečnicky a zase ho za tu ruku chytila. Zhluboka jsem se nadechla a v duchu na sebe řvala, a tak si připomínala, jak moc ho miluju, a že to zvládnu.

Zabrala jsem za levý závěs a roztáhla ho. Sluneční světlo Edwardovi dopadlo na předloktí a rozevřenou dlaň.

„No, to nemyslíš vážně?“ zamumlala jsem neslyšně s vykulenýma očima. Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí – že Edward je to nejkrásnější, co jsem kdy viděla, ale tohle teda bylo něco.

„Já vím. Je to hrozné,“ hlesl odměřeně a slyšela jsem z jeho hlasu, jak se za to stydí a zároveň je naštvaný. Asi na sebe za to, že si vůbec dovoluje vydávat ostré, zářící světlo ze své ruky.

„Jsi tvrdý jako diamant a nemáš póry a otisky, takže se od tebe odráží světlo. Je to logické. Že mě to hned nenapadlo,“ uvažovala jsem si pro sebe pod nos. Vystrčila jsem ho na balkón, aby byl ve slunečním svitu celý. Mrkala jsem, když se mi jeho zářící tělo vypalovalo na sítnici.

„Edwarde, já tě nechci utěšovat – rozumíš? Myslím to naprosto upřímně.“ Zmateně zvednul oči ke mně. Měl je totiž zahanbeně sklopené.

„Co?“ chtěl vědět. Položila jsem mu ruku na diamantovou hruď.

„Že je to nádherné,“ vydechla jsem, oslněná. Zapsala bych ho mezi kandidáty na další div světa. Kam se na něj hrabe  nějaká socha na kopci.

„Děláš mě nejšťastnějším chlapem na světě,“ řekl a zjihle si mě měřil.

„To je práce na plný úvazek a navždy,“ opáčila jsem. Výraz mu ztvrdnul a odvrátil pohled. Ve tváři měl vepsáno – už s tím zase začínáš?

Radši jsem si pak šla dojíst svoji snídani a obléct se.

Na pláži jsem dostala skvělý nápad, a to, že by mi Edward mohl ulovit žraloka. Ale překvapivě nechtěl. Zmiňoval něco o ohroženém druhu a o tom, že bych páchla rybinou. Pak se taky ptal, co bych s ním dělala, na což jsem neměla odpověď. Ale vymyslela bych mu nějaké pěkné jméno. Jako třeba Edward II. nebo Igor.

„Můj otec bude tak nadšený, až uvidí, co jsem si přivezla z dovolené,“ uvědomila jsem si po tom, co mi Edward vylovil obrovskou mušli z mořského dna a mazal mi záda opalovacím krémem s mým kojeneckým faktorem.

„To můj taky,“ přidal se a slyšela jsem z jeho hlasu úsměv.

„Rozdíl je v tom, že já to myslím ironicky, zatímco ty vážně,“ osvětlila jsem mu.

„Pokusím se ho obměkčit.“

„Šerifa Swana neobměkčí nikdo. A ty ani nemusíš. Jsem dospělá a rozhodně nedovolím mému otci, aby ti svítil lampou do obličeje a pokládal ti všetečné otázky.“

„Jak vidím, tak jsi celá po tatínkovi,“ šeptl.

„Já určitě. Hlavně, když jsem se s tebou vyspala a ani neznala tvoje jméno.“

„Dobrý argument,“ uznal a já se otočila na záda, po tom, co mi tam svoji masáž dokončil.

„Edwarde, uvažovala jsem a rozhodla jsem se, že řeči o budoucnosti necháme být do konce prázdnin. Ani jedno slovo o tom, co bude. Teď to budeme jen my dva a přítomnost. To, co bude potom, si necháme na utahané, studentské dny, kdy nebudeme mít příležitost k sexu dvacet čtyři hodin denně,“ navrhla jsem a on přikývl. Vypadal, že se mu ulevilo. „Tohle budou ty nejlepší prázdniny mého života,“ usoudila jsem po chvíli. „Teď mě napadá – mohli bychom taky někam vyrazit. Laura říkala něco o večírku během úplňku…“

„No, to bude velká akce,“ poznamenal Edward.

„Vážně?“

„To si ani nedovedeš představit.“

„Jak to?“

„Protože Laura je moje praneteř.“ Tak tohle je mezi nimi. Laura už něco takového zmiňovala, ale moc mi tam nesedělo ta předpona pra, a tak jsem to vypustila ze svého myšlenkového programu, protože jsem myslela, že je to jeden z jejích dalších podivných nápadů.

„A to ovlivňuje večírek?“

„Moji rodiče měli ještě jedno dítě – mého bratra, což jsem ale zjistil nedávno. Vzdali se ho… No, a já tak zjistil, že kdybych se narodil jako první – kdybych byl prvorozený, tak to já bych se narodil s vlkodlačí kletbou na bedrech,“ prozradil mi a mně se otevřela samovolně ústa.

„Jakože Laura je pes?“

„Prosím tě, vlkodlakům říkají psi lidé, co je ještě neviděli. A ti, co je viděli, už to nikomu vyprávět nemůžou. Ve skutečnosti to jsou přerostlé, kostnaté obludy s lysým, namodralým tělem a s pár chlupy na hlavě a končetinách.“

„To musí vypadat náramně… Počkej. Počkej. To znamená, že jí syrové maso?“ vypískla jsem. Přikývnul. „Já s ní byla na procházce a ukopla si palec! Proto tak básnila o tom, jak je vidět maso. Mohla mě sežrat!“

„To já můžu taky,“ připomněl mi taktně.

„Ale to by byla krásná smrt – nevinná panna, vysátá nádherným upírem. Ale já nejsem žádná flákota s ručičkama a nožičkama.“

„Nevinná panna,“ zopakoval pochybovačně.

„Držme se scénáře,“ vysvětlila jsem. „Takže Laura je vlkodlak. A ty jsi v Itálii kvůli ní,“ konstatovala jsem.

„Přesně tak. Pomáhám jí zvládnout úplněk.“ To znělo děsivě. Pozdvihla jsem tázavě obočí.

„A neudělá ti nic?“

„Ne,“ odpověděl okamžitě a zběsile kroutil hlavou. „To nehrozí. Neboj se o mě. Je krotká jak čivava.“

Řeknu vám, že díky depresi z léta, protože to je pro mě nejhorší a nenáviděný roční období, jsem teď měla šílenej blok a každý slovo ze sebe těžce dostávala, stejně jako u Péčka. Nevím, jak jsem dokázala nakonec i s ním vyplodit skoro osm tisíc slov. Asi je to na tom i vidět, že jsem nějaká mimo, což mě mrzí ještě víc, když jste mi teď zase uštědřili nádherný, první místo. Kapitole předcházela hotová terapie, než jsem si k ní dokázala sednout. Snad jste si ji aspoň trochu užili. :) No, je půl třetí ráno, mě bolí záda z tý pitomý židle, takže to balím. Děkuju moc za hlasy. Vážím si toho, děvčata, protože, věřte mi, že já to pokaždý nečekám a vždycky mi uděláte ohromnou radost.

Btw. - příště se nám to rozdmýchá.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toskánské prázdniny - 14. kapitola: