Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 7. kapitola

03.01.2011 (21:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6486×

Toto se nedá odpustit, Carlisle 7. kapitola

Bella

Už je to skoro devět dní, co holky přijely. Já se pěkně zakulacuji a drobečkové rostou jako z vody. Holky mi stále dávají pít krev, protože se osvědčilo, že když ji piji, tak drobečkové hodně sílí.

Alice dostala před dvěma dny první vizi o mužské části rodiny. Stěhují se do Vancouveru, i se svými konkubínami. A my tam jedeme taky.

Jediná brzda v této akci jsem já a můj porod. Alice ho načasovala, že za tři dny budu rodit, ale musím dostávat dvojnásobek krve.

„Rose, voní to hezky, ale já už nemůžu, vždyť já plavu,“ odporovala jsem Rose, která mi opět cpala další hrneček čerstvé zvířecí krve. Ona mi pro ni chodí každý den, aby dětičky dostávaly jen tu prvotřídní.

„Bello, musíš to ještě vypít, jinak dětičky na tom budou špatně,“ lamentovala Rose a strčila mi nekompromisně další hrneček. Ona ví, jak na mě.

„Rose, nepřežeň to,“ nabádala ji Esmé, která se po dlouhé době objevila dole. Většinou je zavřená u Alice v pokoji a navrhuje nový dům a pokouší se taky změnit svoji vizáž.

„Bello, já nevím, jaký si mám nechat udělat účes,“ ptala se mě Alice.

„Já už to pro vás mám vymyšlené,“ řekla jsem a pokusila jsem se posadit, ale Rose mi podložila záda polštářem a bylo to hned lepší.

„Rose, ty máš vlasy rovné, tak je dáme tak, že nahoře budou rovnější a u konečků budeš mít nádherné prstýnky, třeba takto, ale podle potřeby to upravíme, bude to takové hravé,“ řekla jsem a vytáhla jsem časopis, který mi koupila Alice, abych se nenudila.

„Alice, ty teď máš to své klasické uhlazené mikádo, ale co takhle zkusit rozježené mikádo, přizpůsobené délce tvých vlasů? Co třeba takto?“ řekla jsem a ukázala jsem na obrázek v časopisu.

„To se mi líbí a bude mi to slušet,“ vypískla Alice a málem mi tu stránku z časopisu vytrhla.

„A pro Esmé máme speciální uhlazený účes, zase to bude poupravené k tvým vlasům, ale něco na tento způsob,“ řekla jsem a ukázala jsem jí fotku v časopisu.

„A bude se to ke mně hodit?“ strachovala se.

„Ten tvůj ležérní look si klidně můžeš nechat, ale chce to trochu oživit,“ řekla jsem a ostatní souhlasně přikyvovaly.

„Dobře,“ rezignovala nakonec.

„Esmé, neboj se, bude ti to slušet,“ řekla Alice a ta to musí vědět nejlépe.

„A co ty, Bello?“ zeptala se mě Rose.

„Já už mám taky vybráno,“ řekla jsem a ukázala jsem jí na fotku v časopise.

„Toto budeš mít ty na hlavě? Odkdy máš vkus na moderní věci?“ ptala se mě s úžasem Alice.

„Musím vypadat rebelsky, ale zároveň vypadat jako vzorná maminka,“ řekla jsem hrdě a pohladila jsem si bříško, ve kterém se ozvali moji drobečkové.

Holky si pak šly po svém a já šla spát, přece jen mi ti drobečkové dávají zabrat.

***

„Bello,“ ozvalo se za mnou, když jsem se pokoušela sníst ta vajíčka, která mi připravila Esmé. Už jen den zbývá do mého porodu a nikdo neví co očekávat.

„Ano, Alice?“ odpověděla jsem a mírně jsem se k ní natočila.

„Chceš být ještě upírka?“ zeptala se mě opatrně.

„Že váháš, ještě jsem se tohoto snu nevzdala,“ řekla jsem s plnou pusou.

„To je dobře,“ řekla, mírně se pousmála a chtěla odejít, ale já ji nenechala.

„Alice, jsou nějaké komplikace?“ zeptala jsem se.

„Bello, tvého porodu se bojím a podle mých vizí se z tebe stane upír,“ řekla opatrně.

„Jupí,“ řekla jsem a dál jedla vajíčka.

„Ty jsi ráda?“ zeptala se mě a přisedla si vedle mě.

„Jo, jsem,“ řekla jsem.

„Už jsi dojedla?“ řekla a bez dalších okolků mi vzala talíř a nesla ho ke dřezu.

„Hej, já tam mám ještě nedojedené vejce,“ řekla jsem, jemně jsem seskočila ze židle a chtěla si jít pro svůj talíř, ale to by mnou nesměla projet ukrutná bolest.

Vykřikla jsem a sesunula jsem se k zemi a pažemi jsem si objala břicho.

„Bello!“ vykřiknul někdo, ale ten hlas byl někde z dálky a já upadala do temnoty.

„Rose! Esmé!“ křičel ten samý hlas, ale já už pomalu nevnímala.

„Děti,“ zašeptala jsem naposledy a s ukrutnou bolestí jsem upadla do mdlob.

Alice

Bella si šla pro talíř, který jsem jí vzala, ale nečekala jsem, že se sesune v křečích k zemi. Moje vize tudíž nebyly přesné, protože porod přišel dříve, ale co vím jistě, tak to je, že Bella ten porod nepřežije, nebo se z ní stane upírka.

Byla jsem u ní přímo bleskově.

„Rose! Esmé!“ zakřičela jsem na ně, aby mi pomohly. Během chvilky byly u mě a pomáhaly mi šetrně Bellu přenést na stůl.

„Děti,“ zašeptala Bella a už nevnímala.

„Co se stalo?“ zeptala se mě Esmé.

„Bella si šla pro talířek s vajíčky a už pro něj nedošla,“ vysvětlovala jsem a strhávala jsem z ní oblečení, jak nerychleji to šlo.

„Esmé, skoč do pracovny Carlislea, má tam být ještě trocha morfinu,“ rozkázala jsem a sama jsem běžela pro vodu a čisté ručníky.

„Proč morfin?“ ptala se mě Rose, když jsem přišla s vodou.

„Ona ten porod jinak nepřežije, jedině když ji přeměníme a morfinem zmírníme bolest přeměny,“ řekla jsem.

Před chvilkou se vrátila Esmé a já Belle aplikovala morfin.

Najednou se ozvalo křupnutí a ozývalo se z Bellina těla. Praskla jí páteř!

„Ztrácíme ji, skalpel a nikdo nesmí dýchat,“ rozkázala jsem a Rose mi obratem podala skalpel, kterým jsem pomalu rozřízla břicho.

Bella měla stále voňavou krev a já se omylem nadechla. Byla to jako dělová koule pro můj krk. Když jsem se koukla na ostatní, tak ty se taky sotva držely.

„Alice, ty to zvládneš, ty to musíš zvládnout,“ říkala jsem si stále v duchu a už jsem vyndávala jednoho drobečka. Byl to chlapeček.

Z Belly už pomalu odcházel život, tak jsem rychle vyndala druhého drobečka, holčičku.

Drobečky si vzala Esmé a šla je umýt a obléct. A s Rose jsme se vrhly na etapu dvě.

„Ty kousneš do pravé ruky a já do levé,“ řekla jsem, a tak i udělala.

Ta vůně přímo zpívala mému upírskému hladu, ale nesměla jsem mu podlehnout, nesměla. Rose měla s tím taky problémy, ale překonala je stejně jako já.

„Myslíš, že to bude stačit?“ zeptala se mě udýchaně.

„Já ji ještě kousnu do krku a pak už by to mělo stačit,“ řekla jsem a jemně jsem se přisála na její krk. Její krev byla jako volání sirén, nádherná a nebezpečná pro ni. Nesmím podlehnout.

„Tak, to bychom měly,“ řekla jsem a ještě provedla pár šití, aby přeměna proběhla v pořádku a odnesla jsem ji do pokoje.

„Nikdy bych neuvěřila, že upír může být tak unavený,“ řekla Rose, která stála ve dveřích.

Jejímu konstatovaní jsem se jenom zasmála a z koupelny se ozýval hurónský křik. S otázkou v očích jsem se koukla na Rose.

„Anthony se nechce umývat,“ vysvětlila Rose a já se zarazila nad jeho jménem.

„Nechtěla Bella náhodou Edwarda?“ Jsem zvědavá, jak Bella bude reagovat.

„Antony je lepší a můžu mu aspoň říkat Tony a je to kratší,“ řekla Rose.

„Jsem zvědavá, co ti na to řekne Bella,“ řekla jsem a dál jsem umývala poslední stopy po porodu.

_______________________________________________________________________

Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo a zanecháte mi tady nějaký komentář. Děkuji za ty minulé. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 7. kapitola: