Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toužím zapomenout - 10. kapitola

nbjgmbbhb


Toužím zapomenout - 10. kapitolaPro ty které ještě nezabila škola, je tu další kapitola. S radostí vám také oznamuju, že ve škole teď přímo exceluju. A co to pro vás znamená? Za nedlouho bude další kapitola přidaná. :D Mnohé asi nepotěším, nebojte, sama už se těším.

Život jsi mi zachránil,

sám ses při tom natrápil.

Všechno dobré mělo být,

tak proč už nechci žít?

Za co mám teď bojovat?

Za co mám se tedy prát?

Bez pravdy jsi utekl,

sám sebe ses zalekl.

Dobro nad zlem zvítězí,

musíme být oba zlí.

Mě už nezachrání nic,

oba dva jsme chtěli víc.

Co je to strach?

Je v každém z nás.

Tolik jsem ho zažila,

všechno při tom ztratila.

Smrti já se nebojím,

byla by vysvobozením.

Srdce pomalu zastavuje,

tvoje uši to ohlušuje.

Mělo to tak být?

Mám snad jenom snít?

Má to takhle skončit?

Musíme se loučit?

Rozhodl ses správně?

Nebude to marné?

Zůstanu tu navždy,

nebudeš znát pravdy.

Vlastně jsem ti nelhala,

dobrou věc jsem dělala.

Nemohla bych s tím žít,

že člověka musel's kvůli mně zabít.

K čemu mi to ale je?

Nečekala jsem, že odejde.

K čemu mi je žít,

když ty se mnou nechceš být?

Věčnost teď už mám,

copak chceš být sám?

Jak to všechno dopadne?

Kdo z příběhu vypadne?

Někdo nový přijde,

někdo bohužel zemře.

Loučím se s vámi,

i přesto že mě nebudete mít moc rádi…

 

 

Bella:

Ráno jsem se probudila brzy. Kolem mojí postele stálo 6 upírů s truchlivým výrazem. Ihned mi došly všechny spojitosti.

„Alice? On už se nevrátí že?“ K mému vlastnímu překvapení jsem to řekla v klidu.

Alice jen němě zakroutila hlavou ze strany na stranu. Esme se choulila Carlisleovi v náručí a vzlykala. Jako omámená jsem se zvedla z postele a šla pryč z pokoje. Byla jsem bosa a na sobě jsem měla jen noční košilku. To mi ale nevadilo. Vyběhla jsem před dům do lesa. Jehličky se mi zabodávaly do noh. Nejspíš mě to mělo bolet, ale byla jsem tak zvláštně otupělá. Doběhla jsem daleko do lesa. Až tady na mě dolehla ta úzkost. Edward odešel, už se nevrátí. Už neuvidím jeho krásný úsměv. Jeho až skoro otcovský starostlivý pohled. Z plna hrdla jsem se rozkřičela. Když už jsem nemohla křičet, začala jsem vzlykat. Svezla jsem se na zem.

 

Jassper:

Všichni jsme zůstali stát na místě, když Bella vyběhla z domu. Kupodivu jsem z ní necítil žádné pocity. Vůbec nic. Jako by jí ještě nedocházelo, co se stalo. Jindy tichý les teď prořízl bolestivý výkřik. Byl hlasitý a plný bolesti. Věděl jsem, komu patří. Moc dobře to vím. Belle, patří naší Belle. Když už nemohla křičet, nahlas se rozvzlykala. Měl jsem strach, aby si něco neudělala a tak jsem šel pomalu za ní. Našel jsem ji schoulenou v klubíčku pod stromem. Houpala se ze strany na stranu, jako to dělávají blázni. Pomalu jsem k ní šel blíž. Nejspíš ani nepostřehla, že jsem tu. Opatrně jsem ji vzal do náručí. Nevím proč, ale ta holka mi za tu krátkou dobou neuvěřitelně přirostla k srdci. Nemám ponětí proč. Starat se o ni, bylo pro mě jako starat se o mladší sestru nebo neteř. Ačkoliv jsem věděl, že neteř nemám a nikdy mít nebudu. Moje lidská sestra umřela jen pár měsíců po mém odchodu na vojnu. A moje upíří sestra ani matka děti mít nemohou. Lítostivě jsem si prohlížel vzlykající Bellu ve svém náručí. Byla tak kouzelná. Myslím, že Edwarda asi zabiju, až ho někde potkám. Doběhl jsem s ní až domů, kde už čekala Esme se spoustou dek v náručí. Bella za nějakou chvíli usnula. Spala opravdu dlouho. Skoro dva dny. Když se probudila, všichni čekali, že bude znovu plakat nebo křičet. Ona ale neudělala ani jedno.

„Dobré ráno,” pozdravila, když se probrala.

„Dobré ráno,” řekli jsme všichni zaráz.

„Co ty zamračené obličeje?" zeptala se pobaveně.

„Bello? Jsi v pořádku?” zeptal se vyděšený Carlisle.

„Naprosto,” odpověděla klidně. Stejně jako předtím na mě z Belli nesálaly žádné pocity. Jako by necítila.

„Belli? Uvědomuješ si vůbec, že Edward už tu není?” zeptal jsem se, protože jsem začínal tušit co se to tu děje.

„Ale on se brzy vrátí Jasspere. Vždyť šel jen na lov,“ všichni na ní koukali jako na blázna.

Já jsem ovšem už věděl, co se tu stalo. Překvapilo mě, že Carlisleovi to stále ještě nedošlo.

„Bells, co kdybychom ti šli udělat něco k snídani?” stále jsem mluvil velmi opatrně.

„Dobře, dala bych si palačinky. Edward mi je vždycky dělává. Doufám, že si uloví pár pořádných pum,“ pořád se usmívala a i z ní přitom vyzařovalo štěstí a naprostá pohoda.

A od té doby to už nebyla Bella. Už to vlastně nikdy nebyla ta stejná Bella. Vždycky když jsem se jí podíval do očí, viděl jsem prapodivnou prázdnotu. Jako by něco uvnitř vědělo, že Edward skutečně odešel. Ta silnější část jí, si to ovšem nedokázala, nebo možná nechtěla připustit. To, jak byla šťastná, nás ničilo snad ještě víc, než když by plakala. A pak, stalo se to strašně rychle. Ani jsem nemohl věřit, že se to stalo zrovna nám. Člověk si vždy řekne, že se mu něco takového přeci stát nemůže. Ta největší rána přijde, až když už je po boji, když už to nikdo nečeká. A přijde od někoho, kdo jediný se dokázal se vším vypořádat. Sice po svém ale dokázal se vypořádat.

*  *  *

Teď by bylo dobré, kdybych přestala vyprávět a řekla, že Edward si to po pár dnech rozmyslel a vrátil se k Belle. A pak spolu žili šťastně až na věčnost. Bella by chodila nakupovat s Alicí a všechno by bylo tak jak má. Ano, takže pokud chcete takovýhle konec tak přesně v tenhle moment přestaňte číst. Zavřete Okno a zapomeňte na to, že někdy někdo jako já existoval. Pokud se ale ovšem toužíte dozvědět, jak to bude dál i přesto, že pro ty dva nemám přichystanou zrovna lehkou a bezbolestnou cestu ke štěstí, čtěte i nadále tento příběh, na který já sama Toužím Zapomenout!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toužím zapomenout - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!