Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toužím zapomenout! - 11. kapitola

Jodelle

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Toužím zapomenout! - 11. kapitolaJá jsem to říkala :D, máte tu další dílek :D. Doufám, že to pro vás bude překvapení. A nebojte se, na Sad End jsem tuhle povídku neplánovala a ani neplánuju :D. I když ... :D No nic hezké čtení a hodně komentů prosím :D

12.06.2010 (16:15) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2460×

Nešťastný člověk se může osvobodit jenom zapomenutím nebo sněním.

Jean Marie Guyau

Celá kapitola je z pohledu Jaspera:

Co je to štěstí? Je to ten pocit blaha, který zažívám, když se na mě moje Alice usmívá? Nebo je to snad ten pocit, když se mi krev rozplývá na jazyku? Já bych to měl přeci vědět nejlépe ne? Nejlépe bych měl vědět co je to za pocit. Ale nevím. Jedno ale vím. Vím, že nic nemůže trvat věčně. Ovšem ten kdo doopravdy nezažil bolest, nemůže nikdy prožít pravé štěstí. Od doby, co nás Edward opustil, uběhlo už půl roku. Už je to půl roku, co do našich životů vstoupil nový člověk. A tím nemyslím Bells, která je už mimochodem sama sebou. A když se teď podívám zpátky za událostmi, které se staly tak vidím dobré i špatné věci. A tak je to správné. Nemůže být nic dobrého, pokud se před tím nestalo něco zlého.

 

O 5 měsíců dřív:

Jako každou noc jsem stál u Belliny postele a pozoroval, jak sebou ve spánku hází. Cítil jsem všechnu její úzkost. Jen když spala, plně si uvědomovala, co se jí stalo. Předevčírem nám došel dopis. Jessica byla silná a podařilo se jí Mika dostat do vězení. Přesně, jak Bella předpověděla, o pár dní později na policii dostali zprávu, že Mike Newton byl zabit při vězeňské rvačce. Když jsem to řekl Belle, na chvíli se mi zdálo, že jsem v jejích očích zahlédl upřímné štěstí. Ano, usmívá se, ale já z ní žádné pocity štěstí necítím.

Carlisle mi opravdu potvrdil teorii, že Bella si stále myslí, že je vše v naprostém pořádku. Sama sobě nalhává nejrůznější výmluvy. Ovšem když spí, nemůže se přetvařovat, ani sama před sebou.

Každý den chodí do lesa. Nechce, abychom chodili s ní. Chodívá k útesům. Kouká se do dáli na obzor a přemýšlí. Častokrát tam zůstává až do západu slunce. Stejně tak i dnes.

Dnes je však něco jinak. Dnes nám došel dopis. Musíme jí o tom říct. Je to naše povinnost. Nejspíš nám stejně asi nebude věřit, ale říct jí to musíme. Pevně jsem v ruce sevřel ten zpropadený list papíru. Moje matka i s mými sestrami se z toho zhroutily.

Byly teprve čtyři hodiny odpoledne, když jsem náhle pocítil nával tak silných emocí, až jsem myslel, že to nevydržím a snad omdlím. Opravdu. Byl bych asi první upír, co by omdlel. Byl to strach smíchaný s bolestí a bezmocí. Domovní dveře se prudce rozrazily a já uslyšel nahlas tlouci srdce. Ihned jsem stál v hale. Překvapilo mě, že se Bella vrátila tak brzy. Vždyť ani ne před hodinou odešla. Blíží se zima a já už ji chtěl vyhubovat, jestli se chce nachladnout. Na sobě totiž měla jen tílko a kalhoty.

Všechno ostatní držela v ruce smotané v balíčku. Už, už jsem se nadechoval, když mě něco vyrušilo. Byl to ten nejhezčí zvuk, který jsem momentálně mohl slyšet. Celým domem se rozezněl dětský pláč, vycházející z Belly oblečení. Překvapeně jsem na ni hleděl a se mnou i zbytek rodiny, který se tu mezitím objevil. Nejpohotověji zasáhl Carlisle. Opatrně vzal dítě Belle z náručí a odnesl ho nahoru do svojí pracovny. Vypadalo celkem v pořádku. Bella mezitím spadla na zem a hlasitě se rozvzlykala. Byl to tak prudký nával bolestivých emocí, že jsem padal k zemi pár vteřin po ní. Nic neříkala, ale já věděl, že dnes se v ní něco zlomilo. Už ví, že Edward odešel. Už si nic nenalhává. Tak jsme tam tak na zemi leželi vedle sebe a všichni na nás překvapeně hleděli. V ruce jsem stále svíral ten zpropadený kus papíru. A pak si ho Bella všimla. Vytrhla mi ho z ruky a já byl tak paralyzován, že jsem jí ho nestihl sebrat. Nejspíš si toho ani nebyla vědoma, ale začala si ten dopis číst nahlas.

 

„Vážená rodino Cullenova, s politováním vám musíme oznámit, že dne 27. 7. 2010 Edward Antohny Massen Cullen přišel do královského města Voltery požádat o smrt. Jeho žádosti bylo vyhověno. Upřímnou soustrast Aro Volturi,“ při posledním slově se jí zlomil hlas.

Pak omdlela. Trvalo dlouho, než se nám ji podařilo probrat zpět k životu. Carlisle měl totiž moc práce s tím maličkým, co ho Bells přinesla. Jakmile se nám ji povedlo probrat, stál už s ním Carlisle ve dveřích. Bella zamžourala očima a když spatřila to dítě, natáhla k němu ruce. Kupodivu on k ní také. Ano byl to on. Carlisle jí ho tedy podal. Vzala si ho do náručí a začala s ním něžně houpat. Pak zvedla hlavu a všechny nás dokonale vykolejila tím, co řekla.

„Prosím vás, nelitujte mě. Nepřipomínejte mi, že už tu není. Chtěla bych si ho pamatovat jako toho Edwarda, který mi zachránil život. A ne jako toho, který jel požádat o smrt bez jediného rozloučení. Jsem silná a vím, že to zvládnu. Už kvůli tomuhle maličkému. Nechtějte po mně prosím výpověď o tom, jak jsem ho našla. Chtěla bych si toto tajemství nechat pro sebe. Jen vám řeknu, že jsem ho ani neukradla, ani nenašla. Vím, že to zvládnu, jen o jednu věc bych vás chtěla poprosit. On není obyčejný. Až dosáhne věku 20 let, přestane stárnout. Chtěla bych s ním být navždy. Chtěla bych, abyste mě přeměnili, jestli to tedy není moc troufalé přání,“ řekla naprosto klidně.

Chvíli jsme na ni překvapeně hleděli a pak jsme si uvědomili, že nemá cenu se trápit. Větší úctu Edwardovi prokážeme tím, že na něj budeme vzpomínat s úsměvem na rtech. Jako první se o slovo přihlásila Alice.

„Bello? A máš už pro něj vymyšlené jméno?“

„Chtěla bych, aby se jmenoval Edward. Chci, aby mi připomínal člověka, kterého navždy budu milovat a nosit v srdci,“ všichni jsme souhlasili a tak se ten malý drobek v Bellině náručí stal neodmyslitelnou součástí naší rodiny.

Netrvalo to ani pár hodin a Bella už měla podepsané papíry o adopci. Nikomu nám však nikdy neřekla, jak se malý Edward k nám vlastně dostal.

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toužím zapomenout! - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře