Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toužím zapomenout! - 2. kapitola

Jane odvádějící Ewarda, Bellu a Alice

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Toužím zapomenout! - 2. kapitola2. kapitola mojí povídky Toužím zapomenout! Díky za komentáře. Nečekala jsem že bude mít takový ohlas:D !!!

13.02.2010 (15:45) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2832×

Když jsem se probudila, hrozně mi třeštila hlava. Sakryš co jsem to jenom vyváděla? Opravdu velmi pomalu se mi povedlo otevřít oči. Rychle jsem je ale zase zavřela. Světlo v místnosti mi bylo nepříjemné. Po chvíli jsem to zkusila znovu. Jenže když jsem se rozkoukala zjistila jsem, že neležím u sebe v pokoji, ale v bílém nemocničním pokoji. Okamžitě jsem si vzpoměla, co se stalo. To né. Jak dlouho tu jsem? Je rožlé světlo, takže venku už je tma? Opatrně jsem se posadila. Každý pohyb mi způsoboval bolest. Na sobě jsem měla ještě pořád svoje kalhoty a rolák. Opravdu se mi ulevilo. Nikdo neviděl moje modřiny a ani neuvidí. Postavila jsem se na zem. U křesla v rohu místnosti jsem měla svoje boty. Dokulhala jsem až k nim a nazula si je. Ze stolku jsem si vzala svoje věci a odešla jsem. No jo, jenže jak se dostanu domů? V tomhle stavu daleko nedojdu. Nedá se nic dělat. Musím mu zavolat. Z kapsy jsem vytáhla mobil a vytočila Mikovo číslo. Po pár pípnutí to vzal.

„Ahoj, mohl bys pro mě prosím přijet?“

„Bello? Kde sakra si? Kam si zmizela? Jaktože jsi nebyla ve škole?“ rozkřičel se na mě do telefonu.

„Jsem v nemocnici.“

„Cože?!“ musela jsem si mobil o kousek odtáhnout od ucha.

„Nedovolila jsem jim aby mi dělali nějaká vyšetření,“ potřebovala jsem ho uklidnit.

„Dobře počkej na mě, za deset minut tam budu.“

S tím telefon položil. Jenže jakmile jsem si mobil zastrčila do kapsy, všimla jsem si, jak si to chodbou která vedla od mého pokoje naštvaně štráduje Edward. Skusila jsem se otočit, s nadějí že by mě snad nemusel poznat. Jenže ta se rozplynula jakmile mě chytil za zápěstí a otočil čelem k sobě.

„Kam si myslíš že jdeš?“

Sakryš, zní vážně neštvaně. Ale proč? Vždyť mě vůbec nezná.

„Já? Řekla bych že domů. A pusť mě.“

To ale neudělal. Jeho stisk nepolevil a mě už to opravdu začínalo hodně bolet.

„Au, Edwarde to bolí. Neprosila jsem tě o žádnou pomoc. Až poprosím můžeš to zkusit. Do té doby mě nech na pokoji,“  jakmile jsem to řekla okamžiě povolil.

„Dobře. Mohli bychom si prosím promluvit?“ poukázal na lavičku u východu.

Jen jsem mlčky přikývla.

„Bello, teď mě dobře poslouchej. Musíš mi říct, kdo ti to udělal. Kdo ti ublížil Bello?“

„Nikdo, jsem nešikovná spadla jsem ze schodů.“

Celý rozhovor probíhal až příliš klidně. Jenže jakmile jsem se rozhlídla kolem nás okamžitě jsem pochopila, že zdání klame. Mike stál u dveří a vytočeně se na nás díval. Svižným krokem došel až k nám.

„Isabello Swanová, co si myslíš, že děláš?“

Nevím co mu mám odpovědět a tak jsem jen sklopila hlavu. Chytl mě za ruku a zvedl mě z lavičky. Chytil mě tak pevně, až se mi začali slzy valit po tvářích. Věděla jsem, že si toho všiml. Jenže tady bylo až moc lidí. Mlčky mě dovedl ke svému autu, které stálo za rohem nemocnice. Edwarda jsem nechala někde daleko za sebou. Jakmile jsem došli k autu, prudce se otočil a dal mi facku. Neudržela jsem rovnováhu a spadla na zem.

„Co to mělo znamenat? Jakto že jsi byla v nemocnici? A jakto, že se k sobě s Cullenem tak máte? Tak já se o tebe bojím, že se ti něco stalo a ty mě místo toho podvádíš?“ znovu mi vrazil.

Snažila jsem si rukama krýt břicho a zároveň i hlavu což šlo dost těžko. K mojí úlevě najspíš usoudil, že by se tu mohl přeci jen někdo objevit.

„Nastup si,“ poručil.

Udělala jsem co chtěl. Když startoval všimla jsem si postavy skrčené za kontejnery. Jakmile vyjel naskytl se mi mnohem lepší pohled. To né. Edward. Proč tohle musel vidět? Vždyť teď se mu nemůžu ani podívat do očí. Vyděšeně a bezmocně mě pozoroval. Nedokázala jsem se dívat do jeho očí. Do očí které se mi snažili pomoct. Ale zasloužím si já nějakou pomoc? Mike jel k sobě domů. Pomalu jsem si začínala uvědomovat, že před nemocnicí to byl teprve začátek. Ani ne. Byla to jen rozcvička. Zastavil před jeho domem a já si všimla že se nesvítí. Jeho rodiče jsou nejspíš zase v práci. Mlčky mě odtáhl k němu do pokoje. Několikrát jsem po cestě zakopla. Zvedl mě za vlasy a prostě pokračoval dál.

„Takže? Co jsi dělala v nemocnici?“

Jeho hlas zněl klidně, ale já vím že je to jenom taková jeho hra. Jenže co já mám teď dělat? Kdyby zjistil že mě tam dovezl Edward... Nedokážu si ani představit co by udělal. Už jednou se to stalo Erikovi. Jen mě doprovodil na oběd a druhý den, už byl na první stránce školních novin. Bylo tam všechno. Všechny jeho tajemství o kterých nikdo nevěděl. Zjistili o něm všechno a totálně ho přede všemi ponížili.

„Ve škole se mi zamotala hlava a tak jsem se rozhodla to neriskovat a jela jsem do nemocnice. Tam jsem omdlela. Neměli můj souhlas a tak mi nemohli udělat žádné testy,“ kuňkala jsem skoro neslyšitelně.

Bylo mi jasné, že dřív nebo později to Mikovi někdo z toho parkoviště vyžvaní. Doufám že to bude spíš později.

„A Cullen?“

„To já. Oslovila jsem ho, protože jsem chtěla zjistit, co je zač.“ Za tuhle větu to bude bolet.

Jako vždycky jsem si všimla plamenů které vzplály v jeho očích. Uhodil mě. Poprvé, podruhé, potřetí… pak už jsem počítat přestala. Nemělo to cenu. Nakonec to stejně vždycky skončí stejně. Zmlátí mě, užije si a pak usne a mě nechá napospas mým hrůzným myšlenkám. Jak dlouho to takhle ještě bude? Ležela jsem na chladné zemi jeho pokoje. Neměla jsem sílu se zvednout, nebo se snad jen pohnout. Chtěla jsem umřít. Prázdným, skelným pohledem jsem se dívala z okna. Obraz jsem viděla vzhůru nohama, protože jsem měla hlavu zakloněnou. Ve tmě se něco mihlo. Vyděsilo mě to. Ovšem nepřinutilo mě to zvednout se z chladné země. Nebojím se. Pokud je to něco, co mě chce zabít přivítám to s otevřenou náručí. Pak už jsem ale nic neviděla. Probrala jsem se až ráno. A to byla první noc, co se mi zdálo o Edwardu Cullenovi.

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toužím zapomenout! - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře