Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toužím zapomenout! - 5. kapitola

New Moon- Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Toužím zapomenout! - 5. kapitola Nejspíš poslední díl z Edwardova pohledu. Njn tak sem ji hold nedokázala zabít, mám nějakou moc dobrou náladu, ale nebojte to se spraví :D. NO nic tak si přečtěte jakou kulišárnu na chudáka Eda vymysleli! :(

14.03.2010 (09:30) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2793×

SONG!!!!!!

 

Proč? Proč mě k sobě nepustila dřív? Proč jsem jí nemohl pomoct? Co komu kdy udělala tak strašného? Pořád dokola se mi v hlavě přehrávaly Carlislovi věty, když mě vyrušil ze vzpomínání.

„Edwarde, je mi to opravdu moc líto, ale nemáme tušení, jestli se Bella vůbec probere. Měla mnoho vnitřních poranění a to krvácení do mozku si vybralo svoji daň. Je v komatu. Ale co nejhůř, měla závažné poranění páteře. Nejspíš už nikdy nebude moci chodit. Ty zranění nebyly jednorázového původu. Byla jen otázka času kdy se to projeví. Dnes to dorazila. Musela se prát jako lev. Je mi to opravdu moc líto.“

Mou mysl pohltila temnota.


Mladý muž jako každý den už téměř půl roku procházel nemocniční halou se sklopenou hlavou. Věděl naprosto přesně kam míří. Na pokoj jeho lásky. Mrzelo ho že jí nestačil říct, jak moc ji miluje. To bylo jediné co jí záviděl. Ona mu to totiž říct stihla. Jakmile došel na její pokoj, čekal ho šok. U její postele seděl její otec. Poprvé za těch šest měsíců, se na ni přišel podívat. Využil toho že si zatím jeho přítomnosti nevšiml a zaposlouchal se do toho, co si tu sám pro sebe říká. Vlastně to říkal jí ale ona ho slyšet nemohla.

„Isabello, kdybys jen věděla kolik trápení jsi mi způsobila. Proč jsi to udělala? Proč jsi nemohla ještě chvíli vydržet? Vždyť to nemohlo být zase tak strašné ne? Občas ti dal prostě facku a ty se hned necháš zavřít do nemocnice. Hned jak se probereš, musíme to dát všechno do pořádku. Mikovi se omluvíš a začneš s ním zase chodit. Rád jsem tě viděl Isabello, ale teď už musím do práce."

To co slyšel ho dovedlo k naprosté nepříčetnosti. Takže on to věděl. Celou dobu to věděl a nepomohl jí? Svojí vlastní dceři? Co je to za otce když udělá tohle. Takový člověk si nezaslouží žít. Takovéhle myšlenky se mu honili hlavou, když otvíral dveře. Byl rozčilený.

„Vy... vy jste to celou tu dobu věděl? Věděl jste že jí bije a nic jste neudělal? Co jste to proboha za člověka? Co jste to za otce? Jak jste vůbec mohl. Ona je už půl roku v komatu a vy jste se tu ani jednou neobjevil. Věřte mi já to vím. Jsem u ní totiž skoro 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Nemyslete si že ještě dovolím aby se vrátila k vám, nebo k tomu hajzlovi,“ řekl mu pěkně od plic.

Její otec se na něj jen vykuleně koukal a v očích se mu zračil strach. Ano musel vypadat vážně děsivě, ale nevadilo mu to. Po nepatrné chvíli její otec odešel a nechal je v pokoji zase samotné.

Hodiny pomalu ubíhaly, z hodin se stali dny ze dnů týdny a z týdnů měsíce. Pak už to byl skoro rok. Rok od té strašné chvíle, kdy ji uviděl ležet u zdi školy. Každý den tu s ní byl. Na lov chodil jen minimálně. Nemohl se od ní odtrhnout. Už za ní nechodil jen on ale celá jeho rodina. Chtěli vidět tu dívku, která jejich bratru do očí vlila štěstí. Ač jen na krátký okamžik. Bolest tento okamžik přebít nedokázala. Zítra to bude přesně rok. Věděl co se stane. Věděl co budou chtít doktoři udělat. Trhalo mu to srdce a věděl že to nedovolí. Přečetl až moc knih na to, aby nevěděl co se stane po roce s pacientem v komatu. Beznadějné, tak bude znít verdikt doktorů při zítřejší vizitě. Už se neprobudí. Ve většině případů to tak tedy bylo. Nešlo mu o peníze, těch měl hodně. Stále doufal že se probere. Doktoři tomu ale už nevěřili. Byla pro ně prostě jen zabraný nemocniční pokoj, do kterého nemohou umístit jiné pacienty.


Edward:

Zítra, mi to navrhnou a já vím naprosto přesně co jim odpovím. Myslím že oni to taky ví, ale i přesto se mě musí zeptat. Dneska mě Alice poprvé po roce vytáhla na lov déle, než na hodinu. Jeli jsme na celý den. Do nemocnice jdu hned ráno. Zrovna jsem se chystal skočit po srnce, když jsem v myšlenkách spatřil Alicinu vizi. Neváhal jsem ani minutu a rozběhl se směrem do nemocnice. Vzteky jsem bublal a kdybych mohl, tak někoho zabiju. Jenže to bych zklamal Carlisla. Do nemocnice jsem vletěl jako velká voda. Lidé se po mě otáčeli. I sestřičky, které už dávno pochopily že nemají šanci. Nebyli ode mě zvyklé na takový povyk. Vždy jsem byl ten klidný kluk, co chodí za dívkou v komatu. Vtrhl jsem na její pokoj zrovna, když se její otec skláněl nad nějakými papíry. Ihned se napřímil, když mě uviděl. Můj bystrý zrak si všiml, že je nestihl podepsat. Kámen mi spadl ze srdce.

„Můžete mi laskavě říct, jakým právem ji chcete nechat odpojit?“ zeptal jsem se ho.

„Je to moje dcera,“ odpověděl mi klidně.

„Pokud vím tak za prvé, léčbu platí moje rodina, za druhé nechal jste Mika, aby jí ubližoval a nijak jste nezasáhl, to je pokud vím spolupachatelství a můžete jít do vězení, a za třetí Bella už dosáhla hranice plnoletosti a to znamená, že pokud se najde někdo, kdo za ní bude platit léčbu, nic s tím nezmůžete,“ on i doktor na mě jen vyjeveně koukali.

Doktor se vzpamatoval jako první a vytrhl Swanovi papíry z ruky.

„Tak tady už jsme asi skončili, Pane Swane. Na tohle já opravdu nemám žaludek. Mimochodem díky za upozornění, Edwarde.“ Když vycházel ze dveří mrknul na mě, já se zmohl jen na slabí úsměv.

„Co si to dovoluješ?“ rozkřikl se na mě naštvaně Swan.

„Nemám ponětí o čem to mluvíte. Řekl jsem jen pravdu.“ Samotného mě překvapilo jak klidně jsem dokázal odpovědět.

„Ještě se uvidíme,“ zasyčel na mě a odešel z pokoje.

Nedokážu uvěřit, jak blízko tomu abych ji ztratil, jsem dnes byl. Nedokážu si představit, že bych měl žít bez jejího dokonalého obličeje, bez její vůně. Potřeboval jsem udělat něco, co mě už tak dlouho lákalo. Opatrně jsem se nad ní nad klonil a odhrnul jí vlasy z čela. Taková krása by se měla snad zakázat. Chvíli jsem váhal. A pak jsem něžně přiložil svoje rty na ty její. Okamžitě jsem se zase odtrhl, když jsem uslyšel hlasitě pípající přístroje. Neměl jsem ponětí, co to znamená. Hrozně jsem se bál. Nechci ji ztratit. A pak najednou, se zase pípání vrátilo do normálu. Přímo před mýma očima se odehrál zázrak...

Momentálně jsem nejšťastnější bytost v celém vesmíru.

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toužím zapomenout! - 5. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře