Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toužím zapomenout - 6.kapitola

Ed, bell, jac

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Toužím zapomenout - 6.kapitolaNěkdy do našich životů vpluje veliký černý mrak a mi dlouhou dobu nevidíme slunce. Až když mrak odpluje a mi zase konečně uvidíme slunce, až pak si uvědomíme jak moc špatně nám ve tmě bylo. A taky že za právo žít se musí bojovat. Že život je to nejcennější co nám bylo dáno a že i přes všechny mraky stojí za to vidět zase vycházet slunce.

01.04.2010 (20:45) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2814×

Písnička

A pak najednou, se zase pípání vrátilo do normálu. Přímo před mýma očima se odehrál zázrak...

Momentálně jsem nejšťastnější bytost v celém vesmíru.

Ona..., ona otevřela oči. Na chvíli jsem si myslel, že je to snad sen. Sen ze kterého jsem se za žádnou cenu nechtěl probudit. Vyděšeně na mě hleděla svíma tak dlouho zavřenýma očima. Bylo úžasné zase po roce vidět tu krásně čokoládovou hnědou. Kdybych mohl brečet, brečel bych. Začal jsem se smát. Zvládla to.

„Edwarde?“ zeptala se opatrně.

Chvíli mi trvalo že ten sametově hebký zvuk znamená že na mě mluví.

„Bello,“ vydechl jsem úlevně.

„Ty... ty jsi dodržel svůj slib,“ vypadala hrozně dojatě a z očí se jí začaly spouštět slzy.

„Poprvé v životě někdo dodržel co mi slíbil.“

Byl jsem zmatený, protože jsem netušil co mi tím chce říct. Všimla si mého nechápavého pohledu.

„Slíbil jsi mi, že mě nenecháš umřít, pamatuješ?“ z jejího hlasu byla znít nedočkavost.

Ta vzpomínka mi probleskla hlavou téměř okamžitě.

„Od teď už si nikdo netroufne porušit svůj slib daný tobě. O to se postarám,“ usmál jsem se na ni.

Pomalu se začala rozhlížet po pokoji. Její pohled se zasekl na kalendáři, vysícím vedle křesla a stolečku v rohu pokoje. Srdce se jí rozbušilo jako by běželo svůj poslední závod. Ihned jsem k ní přiskočil a chytil ji za ruku. Vyděšeně se mi zahleděla do očí.

„Rok?“ dostala ze sebe po chvíli jednoslovnou otázku.

Mlčky jsem přikývl. Jako vždy mě překvapila svojí reakcí. Čekal jsem že bude plakat protože prospala rok svého života, čekal jsem že bude naštvaná, čekal jsem snad všechno jen né smích. Překvapeně jsem se na ní podíval. Ještě chvíli se smála a pak s úsměvem který, jsem u ní viděl snad poprvé se mě začala dál vyptávat.

„Takže to znamená že už mám 18? Že už jsem plnoletá?“ pořád jsem nechápal kam tím míří.

„Jo nejspíš to tak bude,“ odpověděl jsem jí.

„Už na mě nemá žádné právo,“ řekla tu samou větu kterou jsem před chvílí použil já sám.

„Ne, nemá. Už nikdy v životě ti nikdo neublíží a pokud by se o to někdo byť jen pokusil, nevyvázl by bez úhony. Za to se ti zaručím.“

S jiskřičkami v očích se na mě podívala.

„Edwarde? Chtěla bych abys věděl, že i když jsem byla jaksi mimo, slyšela jsem každé slovo, které tu bylo proneseno, každou tvoji výčitku a chci abys věděl, že ty za to nemůžeš. Ani upír nedokáže zabránit rozhodnutí tvrdohlavé holky.“

Vykuleně jsem se na ni podíval. Ona to ví? No jistě slyšela mě. Slyšela i celou mou rodinu. Počkat takže Alice to věděla taky? Věděla že mě slyší a přesto nic neřekla.

„Ty-ty se mě nebojíš?“ Musel jsem se zeptat.

„Víš já jsem už zažila spoustu ošklivých věcí kterých jsem se bála. Opravdu děsila jsem sen jich. Ale to jen do té chvíle než jsem poznala tebe. Od té doby jsi byl jediný, kdo mi mohl opravdu ublížit. Každá facka a každý kopanec nebyli nic v porovnání s myšlenkou, že by jsi někam odešel a já už tě nikdy nespatřila. A tenkrát u školy když jsem tě uviděla bylo to po prvé, co jsem měla chuť za svůj život bojovat. Chtěla jsem žít protože, a to si dobře zapamatuj tě miluju Edwarde Cullene. A taky vím že si zasloužím štěstí.“

Koukal jsem na ni jako na boží obrázek a znovu dnes již po druhé mě polila ta nepopsatelná touha políbit ji. Sevřít ji v náručí a už ji nikdy nepustit.

„Miluju tě, Isabello,“ vydechl jsem těsně před tím než jsem spojil naše rty.

Když jsem ucítil že jí začíná docházet dech odtáhl jsem se od ní. Zhluboka se nadechla.

„Miluju tě Edwarde, miluju tě takového jaký jsi a nikdo na tom nic nezmění.“

Pak si mě znovu přitáhla a vášnivě mě políbila. Najednou jsem v hlavě uslyšel něčí otravné myšlenky. Aha Alice. Opatrně jsem se od Belli odtáhl přesně ve chvíli kdy se do pokoje nahrnul zbytek mojí rodiny. Všichni jsem s Bells pozdravili a pak přišel na řadu Carlisle. Toho jsem se bál nejvíc.

„Bello? Potřeboval bych abys si zkusila stoupnout. Když tě přivezli, měla jsi vážně poraněnou páteř a no víš..., potřebujeme zjistit jestli můžeš chodit.“

Povzbudivě jsem se na ni usmál. Něco mi říkalo že to dokáže. Ona si sama sebou očividně tak jistá nebyla. Jen mlčky přikývla a odhrnula ze svých noh peřinu.

„Zkus pohnout palcem u pravé nohy,“ dal jí pokyn Carlisle.

Bella nakrčila nos a na čele se jí objevila vráska jak se soustředila. Palec u její nohy se ohnul a zase narovnal. Výborně tak je to dobře.

„Teď zkusíš vstát ano?“

Odpovědí mu bylo jen nepatrné zakývání hlavou.

„Vedeš si skvěle,“ pošeptal jsem jí do ucha, když jsem jí pomáhal pomalu sednout, aby se jí hlava nezatočila moc prudce a neomdlela.

Jedna noha dopadla na studené kachličky a po ní i druhá. Všichni se zatajeným dechem sledovali co se bude dít. Alice se usmívala a to mi dodalo naději. Svoje myšlenky si však dobře střežila. Všichni zalapali po dechu když se Bella postavila a udělala malý krůček vpřed. Pak o něco větší a pak zkusila normálně jít. Na to jak dlouho nohy nepoužívala si vedla skvěle. Jakmile si sedla zpátky na postel všichni jí zatleskali. Carlisle si něco zapsal a s úsměvem se podíval na Bellu.

„Takže jak se zdá fyzicky jsi naprosto v pořádku. Můžeš jít klidně ještě dnes odpoledne domů.“ Na to její srdce reagovalo znovu zběsilým tempem.

„Nechci se tam vrátit. Prosím, nenuťte mě tam chodit,“ rozklepala se a rozbrečela se.

Takovouhle reakci nečekal nikdo. Zdála se být v pořádku. Nevěděl jsem jak je to zlé s její psychykou. Okamžitě jsem ji pevně obajal a schoval ve svojí náruči.

„Pšt, no tak Carlisle nemyslel k tvému otci. Myslel tím k nám domů. Lásko prosím nebreč. Slíbil jsem přeci že už ti nikdy nikdo neublíží a navíc bych bez tebe nevydržel ani minutu. Alice má pro tebe už 2 měsíce zařízený pokoj,“ šeptal jsem jí do ucha.

Slzy jí přestali téměř okamžitě téct a jen se na mě podívala svýma uplakanýma očima. Neodolal jsem a znovu jemně přitiskl naše rty k sobě. Ostatní se rozhodli nechat nám trochu soukromí a tak se vytratili pryč. Byl jsem jim za to opravdu vděčný.

 

Omlouvám se že mi to trvalo tak dlouho napsat další díl. Boužel nebo bohudík to záleží na vašem názoru, vám oznamuji že, tohle je předposlední díl. Sice mě napadlo jak povídku prodloužit, ale nechtěla jsem vás připravit o můj první HappyEnd. Ovšem vymyšlenou mám už další povídku. Možná se stane že se k této povídce někdy vrátím. Děkuju všem kteří jste ji četli a jako vždy prosím o komentáře. Doufám že konec tu bude co nejdřív

 

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toužím zapomenout - 6.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře