Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toužím zapomenout - 9. kapitola

Sraz Ostrava!!! 20


Toužím zapomenout - 9. kapitolaHa! Nějak jsem si oblíbila věnování, takže tahle kapitolka je věnovaná Kajush. Ona ví proč :D! Přeji příjemné čtení a zanechte prosím nějaký komentář. Zase se něco zvrtne. Ach jooo já jsem tak strašně špatná :D

Lhaní je hřích, lhaní osobě která nás miluje je smrtelný hřích. Co když ovšem lžeme, abychom milované osobě ušetřily starosti a smutek? Je to pak v pořádku? Je v pořádku lhát osobě, která pro nás znamená celý svět? Je to pak v pořádku?

* * *

„Bello!“ zavolal Edward ze vstupní haly.

„Edwarde!“ rozběhla jsem se a skočila mu do náručí. Donesl mě až do ložnice.

„Půjdu se osprchovat lásko,“ oznámil mi, když mě posadil do křesla.

Jen jsem přikývla. Jakmile se za ním zavřely dveře od koupelny, zvedla jsem se z křesla. Venku už se stmívalo a zapadající slunce na obzoru vytvářelo nádherné červánky. Tahle přírodní krása mě natolik uchvátila, že když se mi Edwardovi ruce pevně obmotaly kolem pasu, nadskočila jsem leknutím. Hned potom se ale dostavila bolest. Byla nečekaná a tak jsem se neubránila bolestnému vyjeknutí. Edwardův stisk ihned povolil. Vyděšeně se na mě koukal. Chvíli mi trvalo, než jsem se mohla pořádně nadechnout.

„Já... já se půjdu taky osprchovat,“ vykoktala jsem a otočila se k Edwardovi zády, což byla chyba.

Tak rychle že jsem to ani nestihla postřehnout, si mě přitáhl zpět a vyhrnul mi tričko. Chtěla jsem protestovat, ale jeho výraz mě zastavil.

„To jsem ti udělal já?“ zašeptal zděšeně.

„Ne! Jak tě něco takového mohlo jen napadnout?“ řekla jsem také zděšeně.

„Udělal jsem to já. Kdo jiný by to taky mohl udělat,“ řekl si spíš sám pro sebe.

„Jsem zrůda,“ dodal.

A co teď? Říct mu, že to udělal Mike? Že jsem porušila všechny pravidla a jednám vůči němu nefér?

„Ty za to nemůžeš,“ s těmihle slovy jsem odešla do koupelny.

Pustila jsem na sebe proud vody a nechala ho, aby ze mě smyl všechnu tu špínu. Bože odpusť mi. Lhala jsem osobě, kterou miluju. Nechala jsem ho si myslet, že modřiny na mých zádech způsobil svými dotyky. Dotyky mě příjemnějšími, než cokoliv jiného na světě. Isabello Swanová ty jsi tak zlá. Když jsem vylezla z koupelny,  Edward v pokoji nebyl. Šla jsem se tedy podívat do obýváku. Tam také nebyl. Prošla jsem celý dům, ale nikde jsem ho nenašla. Zklamaně jsem odešla zpátky do pokoje. Sedla jsem si do křesla a pozorovala teď už hvězdnou oblohu. Po chvíli někdo zaklepal. Vyzvala jsem tu osobu, aby vešla.

„Bello?“ zeptal se mě sametový hlas, který ovšem nepatřil Edwardovi.

„Jaspre?“

„Bello, vím že je to těžké, ale měla bys to Edwardovi říct,“ promluvil klidně.

„Jaspre, on ho ale zabije,“ řekla jsem taktéž klidně. Celý tento rozhovor byl tak nějak mdlý.

„A co vlastně chceš, aby se stalo? Aby dál běhal po světě a dělal ostatním to, co dělal tobě nebo Jesice?“

„Ne! Já jen, chtěla bych ho dostat do vězení. Chtěla bych, aby trpěl tak jako my. Vím, že tam nepřežije dlouho. Je zvyklý, že za něj všechno někdo obstará. Chtěla bych, aby zažil to ponížení a aby si před tím než umře, uvědomil, co to vlastně provedl. Vím, že je zlé takto přemýšlet, ale já si nemůžu pomoct Jaspre,“ řekla jsem poníženě.

On mě však jako vždy překvapil a koukal se na mě chápavě.

„Máš pravdu, ale stejně si myslím, že by si Edward zasloužil vědět pravdu. Vždyť on utekl sám před sebou.“ Počkat utekl? Kam utekl?

„Jaspre, kam utekl a kdy se vrátí?“ musela jsem znít opravdu vyděšeně, protože téměř ihned se ke mně dostala vlna klidu.

„Na louku a vrátit se zatím nemá podle Alice v plánu,“ odpověděl smutně.

„Vezmeš mě tam?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase. Nejdřív se nesouhlasně zamračila a tak jsem použila svůj štěněčí pohled. Heuréka, zabralo to. Pokýval hlavou a přehodil si mě na záda.

„Zavři oči Bello a pevně se mě drž,“ přikázal.

Udělala jsem přesně to, co mi řekl. Vítr mi cuchal vlasy a mě přišlo, že snad letím. Téměř za dvě vteřiny to ale všechno přešlo.

„Otevři oči Bello,“ teď už zněl spíš pobaveně.

Udělala jsem co chtěl. Stáli jsme někde uprostřed lesa. Všude jen samé stromy. Začínala jsem být dezorientovaná.

„Půjdeš pořád rovně. Je to asi 200 metrů. Já tam nemůžu. Zaslechl by moje myšlenky a utekl by,“ přikývla jsem a vydala se směrem, který ukazoval.

Za chvíli jsem ho spatřila. Stála jsem ještě pořád ve stínu stromů. Edward seděl mezi květinami a na tváři měl znechucený výraz.

„Edwarde?“ zašeptala jsem, vím, že mě uslyší. Překvapeně zdvihl hlavu a zadíval se mi do očí.

„Bello? Co tu sakra děláš? Jak si se sem dostala? A jak jsi vůbec věděla, kde jsem?“ zněl rozzuřeně.

„No donesl mě sem Jasper,“ řekla jsem trochu zahanbeně.

Už jsem si nebyla jistá, jestli tu mám být.

„Jasper?“ byl překvapený.

„Edwarde, chtěla bych ti něco říct. Věděla jsem, že ti to jednou budu muset říct, nečekala jsem ale, že to bude takhle brzy. Předem se ti omlouvám. Nejspíš budeš zklamaný. Ty modřiny jsi mi neudělal ty. Jak bys mohl. Udělal mi je Mike dnes dopoledne,“ jen jsem se nadechla, abych mohla pokračovat ale Edward mě nenechal domluvit.

„Bello? Proč jsi byla u Mika?“ zeptal se vyděšeně.

A co teď Bello? Hm? To jsi moc nedomyslela.

„Edwarde já ti to vysvětlím,“ snažila jsem se mu říct, jak to bylo, ale jeho výraz byl čím dál tím víc zklamanější.

„Ne Bello, nemusíš mi nic vysvětlovat. Myslím, že jsem to pochopil dokonale. Jen by si možná měla vědět, že bych ti pomohl kdykoliv znova. Já svůj slib dodržel a ty ne. Máš pravdu Bello jsem zklamaný, jsem zklamaný, protože si stejně hloupá jako jsi byla před rokem. Jsem zklamaný, že ses nedokázala poučit ze svých chyb. Promiň Isabello, mrzí mě že pro tebe nejsem dost krutý,“ jeho slova se my zarývala do srdce a zároveň i do mysli. Už nikdy je nezapomenu. Slzy mi začaly téct po tvářích. Už jsem neměla sílu je setřít. Edward se otočil a utekl někam do lesa. A pak jsem ho dlouho neviděla. Téměř ihned po tom, co odešel přišla Alice. Vůbec jsem nevnímala.

„On mě neposlouchal Alice. Jsem tak špatná, měla by ses mě štítit Alice,“ neodpověděla.

Jen na mě smutně hleděla. V tu chvíli jsem netušila proč. Za chvíli jsem usla. Vůbec by mi nevadilo, kdybych se toho zataženého rána nevzbudila.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toužím zapomenout - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!