Wow! Poslední kapitola je na světě. V hlavě se mi honilo strašně moc nápadů, jak tuhle povídku ukončit. Žádný mi však pro ni nepřipadal dost dobrý. Mám asi deset dalších verzí téhle kapitolky. Ať už přehnaně dojemných a smutných sad endů, nebo taky přehnaně veselých, sladkých a hlavně nereálných happy endů. Ovšem ani jeden z nich se mi nevyryl do hlavy tolik jako tenhle. Je mi jedno, že se vám třeba nebude líbit. Líbí se mně a to je pro mě důležité. Taky bych chtěla poprosit všechny, kteří si tuhle kapitolku přečtou, aby mi napsali komentář. Stačí jeden smajlík. Prostě chci vědět, kolik lidí s ní vydrželo až do konce. Děkuju vám moc za to, že jste mi psaly krásné komentáře. Nevím, co víc napsat, a tak vám snad jen popřeju hezké čtení... Vaše ThePetruskaaa P.S.: Stalo se vám už někdy, že jste si spletli sen s realitou?
18.10.2010 (16:15) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2818×
Všichni si prosím přečtěte perex!!!
♪♪♪♫♫♫Pusť si prosím písničku !!!♪♪♪♫♫♫
Bella:
Odněkud se začalo ozývat pronikavé pípání. Rozhlížela jsem se kolem sebe a snažila se najít zdroj toho rámusu. Všichni ale stáli naprosto stejně jako před pár vteřinami. Jen jejich obličeje se mi zdály jakési rozmazané. Nějaká neviditelná síla mě odtrhla od Edwarda a vznesla mě do vzduchu. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Jako bych oněměla. Jen jsem se pořád vzdalovala a vzdalovala od mých dvou Edwardů a od zbytku osazenstva Volterry.
* * * * * * * * *
Neuvěřitelné? Šílené? Úžasné? Příšerné? Tak přesně takovéhle pocity jsem právě měla.
Naštvaně jsem zaklapla budík. Překvapeně jsem se rozhlížela kolem sebe a nemohla uvěřit vlastním očím. Ležela jsem na posteli s velkými, černými nebesy a závěsy, na kterých byly červené hvězdičky. Pokoj byl vymalován červeně a po stěnách byly nalepené černé hvězdičky. Sedla jsem si na posteli a rozhlížela se všude kolem sebe. Pohled se mi zastavil na zrcadle. Zalapala jsem po dechu. Mé vlasy byly tmavě hnědé, až skoro černé, spletené do dvou copánků. Na sobě jsem měla černo-červenou noční košili s voodoo postavičkou. K mému vlastnímu překvapení se mi tohle všechno ohromně líbilo.
Něco mi říkalo, že tohle všechno, co vidím kolem sebe, jsem já. Tohle je můj styl. A pak mi zčista jasna v hlavě proběhla celá má minulost. Nemůžu tomu uvěřit. Vážně pro mě moje fantazie připravila až takovéhle překvapení?
Dveře ke mně do pokoje se otevřely. Stála v nich mamka.
„Dobré ráno, zlatíčko. Cos to tu v noci prováděla? Skoro jsem měla strach, že tu někoho máš. Jo a taťka vzkazuje, že tě odveze do školy, abys nám tu hned první den nezabloudila," řekla a spiklenecky na mě mrkla.
„Jasně, neboj, hned jsem dole," křikla jsem na ni přes rameno a už se hrabala ve skříni. Na postel jsem naházela, co se mi líbilo a rychle si to oblíkla. Musím uznat, že mi to sluší. A moc.
Seběhla jsem po schodech do kuchyně, kde už za stolem seděla mamka s taťkou a popíjeli kafe.
„Dobré ráno, Bellinko. Tak co, jsi připravená na svůj první den na zdejší škole?" zeptal se opatrně taťka.
„Jasně, že jsem. Už se nemůžu dočkat," odpověděla jsem nadšeně a zároveň po pravdě.
„Jen si dopiju kafe a můžeme jet."
Rychle jsem si ještě snědla jablko a pak už jsme vyrazili. Táta mě vyhodil před školou a se zamáváním odjel do práce. Všechny papíry už jsem měla, takže jsem se vydala rovnou na hodinu. Mám to ale opravdu štěstí, že to tu znám, jinak bych určitě bloudila. Zrovna jsem si dávala věci do skříňky, když jsem uviděla Alici. S úsměvem si to ke mně mířila.
„Ahoj," pozdravila jsem s úsměvem na rtech.
„Ahojky," odpověděla mi a taky se na mě usmála. Je mi jasné, že ví naprosto všechno a že ví i to, že já to vím také. Zamotaná věta, co?
Z ničeho nic jsem zívla.
„Rušná noc?" zeptala se Al pobaveně.
„Něco takového," řekla jsem a obě jsme se začaly smát. Společně jsme šly na první hodinu. Ještě jednu věc bych měla udělat, vzpomněla jsem si najednou. Jessica seděla sama a vedle ní bylo poslední volné místo. Al si sedla na své vedle Taylera. Pomalu jsem došla až k němu. Ti dva se k sobě budou ohromně hodit.
„Ahojky, jmenuju se Bella a jsem tu nová. Nikoho tu neznám kromě Alice. Myslíš, že bych si k ní mohla přisednout místo tebe?" zeptala jsem se ho mile.
Když zjistil, že poslední volné místo je vedle Jess, radostně se mu zablýsklo v očích.
„Určitě mohla. Já jsem Tayler." Kdybych už nevěděla, jak se jmenuje, nejspíš bych mu nerozuměla. Protože poslední dvě slova už říkal od lavice Jessicy. Ta se jen překvapeně usmála, když se zeptal, jestli si může přisednout. Pak se podívala mým směrem. Jen jsem na ni mrkla. Děkovně se na mě usmála a začala si s Tayem povídat.
„Co myslíš, Alice, bude alespoň něco pravda?" obrátila jsem se k ní s otázkou. Vševědoucně se usmála a jen se zaculila jako malé dítě, které ví, že pod stromečkem dostane hračku, co si tak moc přeje.
Měly jsme spolu společné všechny hodiny až do oběda. Do jídelny jsme vcházely společně. Všichni z její rodiny už seděli u stolu a čekali na nás. Tedy vlastně zatím jen na Alici.
„Ahojky, rodinko. Tohle je Bella. Bello, tohle je..." Umlčela jsem ji zvednutou rukou a dál pozorovala svého anděla. On na mě koukal překvapeně a zároveň s láskou, kterou si však ještě neuvědomoval.
„Ahoj, Edwarde. Tak přeci jen jsem se dočkala." Poslední větu jsem si říkala spíše pro sebe, ale vím, že mě slyšel. Všichni kromě Alice na mě překvapeně hleděli.
Zářivě jsem se usmála. Měla jsem trošku strach, aby si nevykloubili čelist. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to není možné. No, jak se to vezme. Nebyla to zkušenost. Jen..., představa Edwarda bez dolní poloviny úst se mi moc nezamlouvá.
„Chceš realizovat své sny? Probuď se,“ vybavil se mi citát, který jsem někde četla.
Občas je dobře, když některé sny nejsou skutečností. Sny nám totiž nemají ukazovat, co se stane, nýbrž jaká cesta pro nás bude nejlepší. Někdy si neuvědomujeme, že spíme, a o to je to lepší. Protože jen ve snu je i nemožné možným. Ve snech může být každý hrdinou. Z každého snu se totiž jednou musíme probudit, abychom tím hrdinou mohli být i ve skutečnosti. Já jsem se také musela probudit, abych mohla zažít ten úžasný opravdový pocit nikdy nehynoucí lásky.
Isabella Marie Swan - Cullen
Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Toužím zapomenout! Konec a zvonec nebo spíš konec a budík:
smile19.gif" alt="Emoticon" /> moc se mi to libylo tahle tvoje povídka když to zezáčatku to vypadalo že to dopadne špatně což by mě fakt mrzelo víš já bych měla takový napad co kdyby jsme spolu stvořily povídku o stmívání jesli ten napad bude libit tak se ozvi natento imejl petrasefrova2@seznam.cz
Ahoj petruska ( vy mi to stymi niky snad delate naschval= hodne pismenek vedle sebe a jelikoz sem tedko na malem notasku tak sem musela mzourat co to tam vlastne je)
Hned na zacatku ti musim rict, ze sem tvoji povidku necetla, takze ji ani nebudu hodnotit jako celek a tak ani nevim co udalo nebo neudalo. A jelikoz nevim vo co go tak moje wtf nad tym ze sou 2 edici neni na miste a pri cteni sem to skutecne jen presla s nehlasnym wtf nasledovany rovnako zvucnym holy shit nad predstavou dvou ediku co by pletli bele hlavu ala dobrej a zlej edik s cim bych se spokojila , jenze me pak nejdriv napadla predstava zleho edika a jeho horsiho dvojcete u kt. sem se zacala potesene skerit a nadsene po 2 sekundach cetla radostneji dal. A i kdyz v dalsich radcich zadnej zlej a horsi nebyl, zacetla sem se do toho velice rychle az sem byla rozzurena ze za tou teckou neni dalsi veta.
K deji nemam zadne namitky, byl plynulej, bezproblemovej a snad pochopitelnej i pro nekoho jako ja co nevi voco go.
Dialogy a postavy realne. Ten vyrok o probudeni znam a posledni odstavec napsanej kurzivou se mi moc libil.
Verdikt? Ano, rozhodne ano beru vsemi 10, 20, pujdu stipnout zelvy tak i 60. Tahle kapitola byla natolik zajimava a vyvolala ve me tolik zvedavych otazek na kt. chci odpovedi ze ted hned si jdu ve tvem profilu najit prolog abych vedela o co go.
S pozdravem tva nezdrave zvedava Tralala .
PS: tohle muzu jen a jen doporucit.
je to... famózní, neuvěřitelné, fantastické, nádherné, krásné, úžasné, briliantní a já nevím co všechno ještě!!! Asi mám malou slovní zásobu, což je mi v tuhle chvíli trapné a nesmírně líto!!!
nejlepší povídka!!!!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!