Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trable s dvojníkem - 14. kapitola - Výr a Patron nosí vzkazy, snad se příliš neurazí

06.07.2011 (13:45) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2155×

Grimmauldovo náměstí 12

Ráno, když Bella sešla do kuchyně, Sirius už seděl u hrnku kafe a zachmuřeně do něj zíral.

„Stalo se něco?“

„Nevím,“ zavrtěl hlavou, „snad ne. Krátura se nevrátil… nebo vrátil a někam zalezl. Není moc spolehlivý. Ale upír by se mu měl líbit. Moje matka měla pár takových přátel. Radši ve svém domě hostila upíry, než mudlovské šmejdy. Hlavně že nepili mudlovskou nebo smíšenou krev!“

„Ale Edward pije jen zvířecí,“ namítla Bella tiše. „Nikdy by člověku neublížil…“

„No, budeme doufat, že ani skřítkovi,“ zachmuřeně zabrblal Sirius. „Dáš si snídani?“

„Jasně. Jake ještě spí?“

„Jo,“ uchichtl se Sirius. „Nejspíš se potřebuje vyspat z těch včerejších kouzel. Sice dělal jen figuranta, ale ono tolik změn podoby organismus malinko vyčerpá.“

„To nebude tím,“ mínila Bella. „Byl sedmispáč vždycky.“ Nalila si čaj, vytáhla chleba a máslo, z poličky si podala sklenici s medem a začala si chystat snídani.

„Ještě večer jsem posílal sovu do Salemu. Čekám na odpověď. Jestli mi Morgana vyhoví, máme o krytí v Bradavicích vystaráno,“ povzdechl si.

„Jestli ti vyhoví? Proč by neměla?“ podivila se Bella. „Říkal jsi, že je to stará známá.“

„No… ééééé,“ zrozpačitěl Sirius. „Známá zrovna není přesné označení… spíš stará známost. Nemohl jsem se s ní ani rozloučit, když odjížděla… To už jsem byl v Azkabanu. Jestli si pořád myslí, že tam patřím… Víš, že před kouzelnickým světem jsem vrah.“

„Siriusi,“ podívala se mu Bella do očí. „Nikdo, kdo tě pořádně zná, by si nemyslel, že jsi vrah.“ Chvilku uvažovala o tom, jestli mu má říct, že byl její oblíbená postava, a už už se chystala ho varovat, aby v žádném případě NIKDY nechodil bojovat na Ministerstvo kouzel, když otevřeným oknem připlachtil na stůl obrovský výr ušatý, převrhl Belle čaj a pařát si namočil do medu. Napřáhl nohu k Siriusovi a ten mu z malého koženého pouzdra vytáhl dopis.

„Vypadá to, že se to hned dozvíme,“ řekl nervózně a zíral na pergamenový svitek. „Jedno je jisté,“ oddechl si malinko. „Není to Hulák.“

Zlomil pečeť a začetl se do dopisu. A obličej se mu čím dál víc rozjasňoval.

„Je to v pořádku, Nell,“ vydechl nakonec a svítil jak měsíček v úplňku. „Morgana je pořád stejná. Je pro každou lumpárničku a má obrovský smysl pro humor. Škoda, že ses doopravdy nedostala do té její školy, určitě by sis tam užila víc než ve Forks.“

„To pochybuju,“ špitla si pro sebe Bella. „Těžko bych si užila víc, než s upírama a vlkodlakama… ale jestli z toho Edwarda dostanu v pořádku, mám v plánu si užít ještě daleko víc.“

„Říkalas něco?“ zvedl hlavu od dopisu Sirius.

„Ne, jen jsem zvědavá, co píše,“ zamlouvala to honem Bella.

„Souhlasí. Prý má pochopení pro dívku, která chce získat zpět ztracenou lásku. Prý lituje, že tehdy nejednala stejně. Už poslala sovu Brumbálovi do Bradavic a napsala mu o tobě, i to, že jsi teď u mě, což ostatně ví. Hagrid mu to musel říct, jinak by ses nedostala sem do domu, protože Brumbál je strážcem Fideliova zaklínadla, které tenhle barák chrání. Uvidíme, jak to dopadne.“

„Jenže, Siriusi, jak se dozvíme, že to klaplo s Edwardem?“ starala se Bella. Jestli se mu nepodaří dostat se za ní, co bude v Bradavicích dělat?

„Zkusím Brumbála přesvědčit, že pro „uzdraveného“ Cedrika je nejlepší, aby se vrátil do školy. Je to pro ně druhý „chlapec, který přežil“,“ odfrkl si tlumeným smíchem, „a Bradavice jsou, kromě Ministerstva, asi nejlíp chráněné místo. Rozhodně mu můžou poskytnout lepší ochranu než Diggoryovi doma.“

„Jak ti mám jen poděkovat,“ zářila Bella zjihle. A náhle se rozhodla. „Víš co? Neptej se mě na podrobnosti, ale… nechoď v žádném případě na Ministerstvo. A kryj si záda před Belatrix,“ varovala ho.

„Nemůžu chodit nikam, zavřeli by mě zpátky do Azkabanu,“ pokrčil rameny. „A na Belatrix si dávám pozor odjakživa. Už jako malá to byla zvrácená mrcha, co trhala mouchám křidýlka.“

Seshora se ozval dupot a po schodišti se konečně připotácel Jake. Když uviděl snídani, oči se mu rozzářily, ale absence vajíček a slaniny ho evidentně nepotěšila. Nad medem jen ohrnul nos.

„To není nic jiného?“ brblal. „Nebyl jsi náhodou včera v řeznictví, Sirie?“

„Byl, pro krev,“ pokrčil rameny Sirius.

„A to tě nenapadlo vzít šunku nebo slaninu nebo párky? Upírovi se tu podstrojuje,“ kňučel, „a my budeme mít jídelníček jako včelka Mája?“

„Nefňukej,“ odpálkovala ho Bella, „a jez, co je. Hlad je nejlepší kuchař.“

„Vždyť je v tom peří,“ nakukoval do sklenice Jake na pozůstatky výrova nouzového přistání.

„No a? Máš snad na něj alergii?“ odsekla Bella a obrátila se na Siria. „Tak co tedy budeme dneska dělat, než se ozve Brumbál?“

„Dlouho čekat nebudeme, hele,“ ukázal Sirius na krb, ve kterém se teď zrovna netopilo. Nad kopečkem vychladlého popela to začalo stříbrně jiskřit a plápolat a najednou se z plamínků vyloupl fénix. Jen nebyl zlatý, rudý a ohnivý, ale vypadal jako jeho mlžná kopie. Otevřel zobák a ozval se Brumbálův hlas.

„Na žádost své americké kolegyně Morgany Vixenové je ředitelstvím Bradavické školy čar a kouzel  přijata na stáž absolventka Salemské školy pro čarodějky, slečna Swanella Forksová. Je očekávána v Bradavicích dnes odpoledne v mé kanceláři. Jako doprovod jí byl poskytnut bradavický šafář a učitel Péče o kouzelné tvory Rubeus Hagrid. Očekávejte jeho příjezd kolem poledne.“

„Co to je?“ vyjevil se Jake, natáhl ruku a zkusil do ptáka dloubnout. Jenže ruka mu prošla skrz, a jak byl napřáhnutý, vzal pochopa a svalil se mezi popel a zbytky polínek, až se mu nad hlavu zvednul oblak šedivého prachu. Fénix rozhořčeně zaskřehotal, klovnul Jakea zobákem do nosu a zmizel jako mávnutím křídel.

„Jau,“ vyhrkly mu slzy a chytil se za svůj čichový orgán. „Vždyť byl jak z mlhy, jak to, že klove?“

„To,“ suše odpověděl Sirius, „byl Patron. Jsou docela užiteční na vyřizování vzkazů a vcelku přátelští, když jim nestrkáš prsty do oka. Buď rád, že to bylo jen do nosu. Mohlo to být oko za oko…“

„Chytil jsi zajíce?“ rozřehtala se Bella. „Neseď tam jak na vejcích a koukej vstávat. A zameť si po sobě ten binec,“ kabonila se na oblaka popela, která ze vzduchu dosedala na všechno kolem krbu v okruhu dvou metrů.

„Jenže, Sirie, budu muset ještě jednou na Příčnou,“ otočila se na jejich hostitele. „Nedošlo mi, že nemám do Bradavic žádné vybavení. Hábity, kotlík, pera, pergamen, učebnice a kdovíco ještě budu potřebovat…“ zahryzla se do rtu.

„Nemusíš,“ zavrtěl hlavou Sirius. „Učebnice a školní potřeby tu budou ještě po mně. A dost času i prázdnin tu trávívaly i Belatrix s Narcissou. Byly to moje sestřenice a matka je hodně zvala. V jejich pokoji bude ve skříni určitě hábitů dost. Pojď, skočíme se tam podívat a sbalíme ti kufr.“

Po dvou hodinách a důkladné inventuře pokojů ve druhém patře a půdy měla Bella sbaleno a stála na vršku schodiště v luxusním sametovém hábitu. Padl jí jak ulitý, ale nejistě si ho popotahovala kolem výstřihu. Takovéhle hábity si z filmů o Harrym nepamatovala. Ty byly všecky ke krku. Tenhle vypadal spíš jako empírové šaty… přes prsa vypasovaný, s hlubokým kulatým výstřihem, a pod prsy se rozšiřoval do rozevláté sukně.

Jacob, který konečně dozametal kuchyň, se vynořil pod schody, a když uviděl Bellu, spadla mu čelist i lopatka s popelem, kterou nesl vysypat za dveře.

„Krucinál,“ hlesl. „Jedeš se učit čarovat nebo lovit chlapy?“ otázal se dutě a povážlivě zrudnul.

„Dej mi pokoj,“ odsekla Bella. „Já za to nemůžu, že ty dvě Siriovy sestřenice byly takové… vyzývavé. Já mám taky jiný vkus. Radši bych měla džíny, to se vsaď,“ brblala.

„Ale jdi,“ klidnil ji Sirius. „Moc ti to sluší. Mnohem víc než Belatrix nebo Narcisse. Na něj nedej, jen žárlí,“ ušklíbl se na Jakea.

„Jo. Možná,“ přiznal Jake. A pak mu v hlavě něco secvaklo, rozzářil se a škodolibě dodal: „Jen si to nech na sobě. Rád se podívám, jak se Cullen žárlivostí usmaží. Už takhle ve Forks těžko snášel, co si přečetl v cizích hlavách, a co teprve, až budeš mít na sobě tohle!“

Zvenku se najednou ozval hromový rachot a Bella polekaně zatáhla za výstřih, div si neutrhla knoflíky.

„Co to je?“

„Asi Hagrid. Nejspíš přijel zase na mé motorce,“ zaradoval se Sirius. „Jakeu, honem do vlčí kůže, ať tě takhle nevidí.“

Sirius měl pravdu. Byl to Hagrid. Za chvíli se vevalil do vchodu a hlaholil jako na lesy.

„Tak sem tu pro tebe, Swanny. Tvýho Blacka můžem vzít taky, pojede v sajdce. Je kouzelně upravená, takže se tam vejde i s kuframa. Jezdilas někdy na motorce?“

„Jo,“ přikývla Bella. „Jednu mám doma,“ vzpomněla si na svoji červenou berušku u Jakea v garáži.

„Tak jedem, ať jsme v Bradavicích eště za světla,“ popoháněl je Hagrid, popadl Bellin kufr, podrbal Jakea na hlavě a hnal je před sebou na dvorek jak hejno housat.

„Nemáš náhodou závratě, že ne?“ staral se Hagrid, když nakládal kufr do sajdkáry a podával Belle helmu.

Zavrtěla hlavou a nervózně si skousla ret. Pochybovačně se podívala na Jakea, který za nimi vyhlížel z chodby a podezřívavě motorku sledoval. Ten totiž závratě míval. Nikdy nešel na kolotoč a skákání v La Push z útesu sice před klukama z ješitnosti absolvoval, ale vždycky pak dva dny chodil zelený jak irský čtyřlístek. A když tenkrát skočila ona, opozdil se hlavně proto, že se mu tam vůbec, ale vůbec nechtělo.

„Jak asi vysoko poletíme?“ otázala se Bella nesměle.

„Musíme nad mraky, aby nás neviděli mudlové,“ odpověděl Hagrid. „Tak, nasedat. Kdepak je ten pejsek?“ rozhlédl se a vyrazil směrem ke vchodu pro Jakea.

Jakmile Jacob pochopil, o co jde, vytřeštil oči, stáhl ocas a začal couvat. Bella ho dohnala na poslední chvíli, než zmizel za rohem, a chmátla po něm jako o život. Chytila jeho chlupatou oháňku oběma rukama a trhla. Jake se ale zastavit nedal. Byl rozjetý jako maringotka z kopce, milé Belle podjely nohy a už za ním vlála jako fáborek na školním branném cvičení. Naštěstí je brzy dostihl Hagrid a na jeho sílu byl i vlkodlak krátký. Jacobovi se na linu rozjely všechny čtyři, a pak už jen sledoval, jak se mu jeho úkryt vzdaluje z dohledu. Taková potupa. Oni ho táhnou za ocas z domu!

Ale ani to, že se mlel a vzpíral jako pytel blech, mu nebylo nic platné. Hagrid s Bellinou a Siriovou pomocí ho nacpali do sajdkáry, nasedli, zamávali Siriovi a Hagrid s ohlušujícím kraválem nastartoval.

Sirius pak už jen sledoval vzdalující se prskolet a ještě dlouho potom, co mu zmizeli v mracích, k němu doléhala vzdalující se ozvěna zoufalého vytí.

<<< >>>

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trable s dvojníkem - 14. kapitola - Výr a Patron nosí vzkazy, snad se příliš neurazí: