Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 2. kapitola

30.08.2010 (12:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5448×

Edward:

Jako obvykle jsem seděl ve svém pokoji a četl si knihu Na Větrné hůrce, byla to moje oblíbená. Nebyla příliš tlustá, takže jsem během půl hodinky byl skoro na konci, když v tom…

„Ťuk, ťuk.“ Ach jo.

„Kdo je?“

„To jsem já, Emmett.“ Co otravuje, copak neví, že zaklepat na moje dveře má zakázáno. Zase má něco za lubem, to je celej Emmett Cullen.

„Co chceš?“

„Jenom, potřeboval bych s tebou mluvit i Jasper, samozřejmě.“

„Aha,“ slezl jsem z pohovky a odešel ke dveřím. Snad za dveřmi neprovedou nějakou lumpárnu.

„Edwarde, bratříčku, mám pro tebe překvapení,“ zašklebil jsem se. To bude něco.

„Emmette, co se děje?

„Nic, co by se dělo?“ Si myslí, že jsem blbej nebo co?

„Opravdu na tom nic není? Proč si teda Jasper v myšlenkách zpívá čínskou písničku, hm?“

„Proč se ptáš mě?“

„Protože ty myslíš na nějakou holku s velkými prsy.“ Ale nemám se čemu divit, to je u Emmetta normální věc, tedy normální myšlenky. Poklepal si na rameno.

„Jo, ale to je u mě normální, no ne?“

„Jo, to jo. Tak co chcete?“ Byl jsem netrpělivý.

„No, chtěli jsme jít s Jasperem do nějakého klubu, tak nechceš jít s námi?“ Ale, ale, tak odtud vítr vane. Divný, že to na mě vybalil tak rychle, obyčejně chodí kolem horké kaše a to doslova. Chtělo by to změnu, tak ho překvapím, ono jednou za uherskej rok, no proč ne.

„Do klubu? Do jakého?“ vidím, že hlavičkou mu to šrotuje, není až tak hloupej.

„Do Modrý laguny.“ Jo, tam by to mohlo být dobrý.

„Dobře, uvidíme se za půl hodiny dole.“

„Jasný, brácha!“ Skákal skoro dva metry vysoko, nechápu, ale když mu to udělalo radost, tak proč ne. Navíc jsem poslední dobou přemýšlel nad jednou věcí, jsem upír, je mi 170 a já jsem panic, no není to divný? Pořád čekám, že narazím na tu pravou, ale nějak ne a ne. Kdybych se rozhodl učinit rozhodnutí jako chlap, ne že bych nebyl, tak bude Emmett radostí bez sebe, už kolik let se mi snaží někoho sehnat, ale nedaří se mu. Třeba bych to měl změnit já, problém bych s tím neměl mít, nejsem zas tak ošklivej. Myšlenky zdejších holek o tom svědčí, pořád v mysli diskutují jak jsem krásnej a že by si daly říct. No uvidíme, třeba se do někoho zakoukám, teď do sprchy a pak na sebe hodím nějaký hadry.

Měl jsem bronzové vlasy o trochu delší než Emmett, ale Jasper měl delší než já, měl je pod bradu. Gelem jsem si je vyčesal nahoru, aby mi nepadaly do čela, bylo to cool. Neměl jsem náladu se přehrabovat ve skříni, přece jenom nejsem ženská. Vzal jsem do rukou co mi padlo. Byly to bílé kalhoty, bílé tričko a přes to košile, také bílá. Obepínala moje svaly, takže taky docela dobrý. Jsem zvědaví, co na to moji bráškové, většinou prudí, že chodím v černým, jako kdyby mi někdo z rodiny umřel, což není teoreticky možný. Byl jsem poslední, kdo do haly vběhl, žádná změna.

„Teda Edwarde, já myslel, že ty černý hadry ze sebe už nikdy nesundáš. To jsi mě překvapil.“ Výborně, skládá mi poklonu můj mladší brácha.

„Díky, Emme, ale měli bychom vyrazit, co ty na to?“

„No jasně, kdo by nešel, když vytáhne svého bráchu jednou za rok někam ven.“ Super.

„Jak pojedeme?“

„Co takhle každý svým autem?“

„To zní dobře, já si beru Astona,“ vykřikl jsem a utíkal do garáže.

„Já si beru Porsche!“ Jasper.

„Ok, já si beru Jaguára, není zas tak špatnej.“ Emmett. Víc jsem nestihl slyšet, neboť jsem vyrazil do ulic New Yorku plnou rychlostí, tady to nebylo tak nápadné. Modrá laguna byla nejlepší podnik v centru NY, nebylo to tam špatné, jen plno vlezlých holek, ale snad tam nějakou najdu, doufejme. Emmett a Jasper dorazili hned po mně. Stoupli si vedle mě, tak, že jsem byl uprostřed a vešli jsme dovnitř. Jakmile jsme vešli, každá hlava, ať už holky či kluka, se na nás koukla. V myšlenkách jsem slyšel, že přišli tři krásní andělé v bílém. V tom jsem musel souhlasit, ani nevím jak, ale všichni jsme se sladili do jednoho a bylo vidět, že bratři jsme, i když ne vlastní. Emm s Jazzem automaticky vyrazili do pole a už flirtovali. Než jsem se nadál, Emm si odnášel jednu holku k baru, Jazz v závěsu za ním. Jak jsem se rozhlížel, nikoho jsem neviděl, kdo by mi padl do oka. Ne, že by tu nebyly pěkné dívky, ale nějak mě nelákaly. Našel jsem si tmavej koutek a sedl si tam. Nečekal jsem dlouho, a už ke mně pádlovalo asi pět holek v řadě. Bohužel ani jedna mi neseděla, a tak jsem je s úsměvem odbyl. Nechtěl jsem tady sedět jako spadlá hruška, a tak jsem se prošel po parketu. Došel jsem k baru a usoudil, že malá sklenka něčeho mi neuškodí. I když jsem upír, alkohol můžu.

„Jednoho Ferneta,“ usmál jsem se. Slečna mi to automaticky oplatila a už nalévala, jak se na mě koukala asi dvakrát přelila. Povytáhl jsem koutky, ale jen nepatrně, člověk si toho všimnout nemohl. Zaposlouchal jsem se do hudby, posléze i jak tlučou lidská srdce. Asi dva metry ode mě seděla krásná dívka. Měla blonďaté vlasy do půli zad, rovné jak dráty, postavu měla taky pěknou, prsa asi trojky, odhadoval jsem. Oči jsem neviděl, protože ke mně byla otočená zády. Zaposlouchal jsem se, ale její srdce jsem neslyšel, to mě vyděsilo.

„Slečno?“ Otočila se. Měla namalované rty tmavě červenou rtěnkou. Rysy obličeje přesně rovné, byla dokonalá, dokud jsem se nekoukl na oči. Byly karamelové barvy. Nevěřil jsem tomu, že zrovna ona by byla… no upír.

„Ahoj, já jsem Tanya a ty?“

„E-Edward, Edward Cullen, těší mě.“ Potřásli jsme si rukou. Měla stejnou teplotu jako já, kůži měla hladkou, mramorovou.

„Víš, já... nechtěla by jsi jít někam, kde budeme o samotě?“ Povytáhla obočí.

 „Jasně, proč ne.“ Zaplatil jsem pití a odešli jsme spolu k mému autu. Otevřel jsem jí dveře spolujezdce, plynule do nich vklouzla a odjeli jsme.

„Tanyo, přejdeme rovnou k věci. Já neslyším tlouct tvoje srdce.“ Musel jsem jí říct, co mám na srdci.

„Já vím, já tvoje taky ne!“

„Takže předpokládám, že ani nejíš lidskou potravu.“ Bylo ticho. Svou rukou se dotkla mého stehna a jela nahoru, zastavila se deset centimetrů od mého rozkroku.

„Edwarde, sám víš, že nejsem člověk, ale upír. Nemusíš na mě jít takhle opatrně, taky jsem hned poznala, že nejsi člověk. Netlouklo ti srdce, máš karamelové oči, to navíc svědčí o tom, že se živíš krví zvířat, je-li mé střílení z boku správné?“ Byla přesná, to se musí nechat.

„Přesně, ale byla bys tak laskavá a dala tu ruku z mého stehna pryč?“ zatínal jsem čelist.

„Copak? Je ti to nepříjemné?“ To zrovna nebylo, ale…

„Ne, to ne, ale nejsem na to připraven,“ řekl jsem jí to na rovinu. Přehoupla se mi do klína a já musel prudce zastavit.

„Tanyo, to by jsi neměla dělat,“ prudce jsem polkl.

„Edwarde, bojíš se? Jako chlap by jsi měl být připravený vždycky nebo ne?“

„Tanyo, já na tebe nechci být hrubý, ale neměla bys na to jít takhle rychle, co kdybychom si o tom promluvili?“ Nedala si říct.

„Edwarde!“ Olízla si rty a přitiskla je na moje. Nemohl jsme nic dělat, byla jako žhavej čert. Za žádnou cenu se mě nechtěla pustit.

„Edwarde, co takhle jet jinam, v autě to nebude ono.“ Ta holka věděla jak na mě. Už jsem to nemohl vydržet, přepadl mě chtíč…

Chcete pokráčování? Líbí se Vám tahle kapitolka? Co myslíte zlomí Tanya Edwarda nebo ne?

Komentáře potěší. :-)

1. kapitolka - shrnutí - 3. kapitolka

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 2. kapitola: