Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 29. kapitola

26.04.2011 (19:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4199×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 29. kapitola

Bella:

Když jsem otevřela dveře, němě jsem se dívala na osobu, která stála za nimi. Ani v nejhorší noční můře bych nečekala jeho!  Když jsem spatřila jeho pečlivě uvázaný motýlek, naaranžovanou košili a úhledně rozčepýřené vlasy, podlomila se mi kolena a zadrhl dech.

Na sucho jsem otevírala pusu za cílem něco promluvit, ale nic se nestalo. Chvíli jsme tam jen stáli, koukali na sebe a prohlíželi si toho druhého, s jediným rozdílem; já na něho ohromeně, kdežto on arogantně a povýšeně. Zabolelo mě to. Měla jsem tu chuť mu zabouchnout před nosem, ale jaksi se moje ruka nechtěla pohnout a rozepře v mém srdci mi to též zakazovala.

„Já… co - co tu děláš?“ vykoktala jsem ze sebe. Edward mě sjel pohledem, zamrkal a postavil se stranou. V jeho zlatých očích se pobaveně zablýsklo. Nejdříve jsem jeho reakci nechápala, ale když jsem na nohou ucítila studený vánek, který se táhnul od nohou až po ramena, došlo mi to. Stála jsem tu před ním jen v ručníku, aniž bych si to uvědomovala.

„Poslal mě sem Emmett,“ prozradil mi nepřístupným tónem. Zřejmě se mu nelíbila představa, že by měl být se mnou v jednom pokoji, načež mně docela ano. V duchu jsem se okřikla: „Jsi bláhová, Bello! On tě nechce, nejsi pro něj nic!“ Zakroutila jsem hlavou ve snaze vyhnat takové myšlenky, nemusela jsem si to připomínat, dával to okatě najevo.

Přešlápla jsem z nohy na nohu, bála jsem se podívat do jeho očí, nemohla jsem čekat, co tam spatřím. „Určitě jsi překvapen, že tu vidíš zrovna mě… takhle,“ ukázala jsem na svoji ‚róbu‘. Edward se zakřenil a pomalu přikývl. Nemohla jsem si nepovšimnout, jak mu potemněly oči, když si mě sjel pohledem od hlavy až k patě.

V rozpacích jsem nevěděla, co bych měla udělat. Pozvat ho dál a tím si vykouzlit odmítnutí, které mě dozajista raní a budu na něj myslet po celou dobu lovení, nebo se omluvit s výmluvou, že jdu na lov? Ať řeknu cokoli, stejně se nezbavím pomyšlení, že jsem udělala chybu.

„Já –“

„Pozveš mě dál, nebo se spolu budeme bavit jen přes futra dveří?“ přerušil mě.

„A co kdybych tě nechala stát mezi dveřmi? Vadilo by ti to?“ dobírala jsem si ho, čímž jsem podkopávala pevnou půdu pod nohama i sobě.

„Je to šíleně trapné, ale abych si mohl povídat s tebou, tak jsem toho ochoten,“ pronesl potichu a šíleně pomalu, až mi přeběhl mráz po zádech.

Dvakrát jsem musela zamrkat, až potom jsem mu uvolnila cestičku, aby mohl vklouznout do srdíčkového pokoje. Kdybych mohla, červenala bych se. Edward si pomalým krokem procházel celou místnost, díval se na jednotlivé obrysy srdíček a při každém se jemně usmál, což mi málem vzalo dech.

Nebylo ode mě slušné ho pozorovat, ale nemohla jsem odolat. Letmo pohladil červenou, saténovou dečku na posteli, načež jsem hned zatoužila pod tou dečkou ležet a cítit jeho, ač letmý, dotek. Byla jsem ztracená a někde docela v koncích, když jsem myslela na něco, co nemohlo být reálné.

Zrovna se vracel z balkónku se samolibým úsměvem a trochu zklamání.

„Asi jsem tě vyrušil, soudě podle té výzdoby jsi někoho čekala,“ odmlčel se. Mnul si ruce a přitom koukal kamkoli po místnosti, jen ne mně do očí. „Asi bych měl jít, omlouvám se, že jsem sem vtrhl, Emmetta si za tohle podám,“ zazubil se na mě. Stačil letmý náznak smíchu a já jsem šla do kolen. Musela jsem se chytit židle, abych nespadla.

V tu samou chvíli se přemístil ke mně a chytil mě za lokty, ve tváři měl vepsaný strach. Strach o mě. Na tváři jsem cítila jeho studený dech. Přišlo mi to absurdní, aby upírka, která už zlomila srdce mnoha upírům, podlehla zrovna jeho kouzlu, ale už je tomu tak.

„Není ti nic?“ zeptal se starostlivě. Zakroutila jsem hlavou a nechala celou svou váhu přenést na něj. Padla jsem mu do náruče a nechala se nést do červené postele. Když mě položil, zatočila se mi hlava. Nikoli z toho pádu na postel, ale jeho silné kolínské, která mě dráždila v nose.

Napadlo mě, že očekával úplně někoho jiného. Koho by napadlo, že tu potká tu Bellu jen ve froté ručníku?

„Promiň, že tě zdržuju, určitě máš nějakou schůzku a už kvůli mně meškáš, omlouvám se,“ zašeptala jsem. Měla jsem zavřené oči, a tak jsem neviděla ani jeho reakci. Něco mě zašimralo na obličeji, což mě přimělo, abych oči otevřela. V duchu jsem si nadávala, že to byla ta největší chyba. Edward byl skloněný těsně nade mnou, rty jen pár centimetrů od mých.

V ruce držel červené peříčko a jezdil jím po mém obličeji, krku, až se zastavil těsně nad lemem ručníku. Otevřela jsem doširoka oči a s němým úžasem hleděla na jeho ruce. Pohnula jsem rukama, abych se vyprostila z jeho objetí, neboť se mi začala narušovat sebedůvěra a hlavně moje touha vůči jeho tělu.

„Edwarde, ne-“ Dal mi před pusu jeden jeho prst a tím mi zatarasil další slova, kterými bych ho utnula. Chystal se odhrnout lem ručníku, ale než to udělal, podíval se na mě. Jako by čekal zápornou reakci či co, ale já už jsem toho nebyla schopná. Jen jeho dotek ne mé chladné kůži ji činil vařící.

Pomalu se sehnul k mému dekoltu a políbil mě na levou stranu, kde kdysi bilo srdce jako splašené. Přísahala bych, že by utíkalo maratón, kdyby bylo živé. Jeho ruce s peříčkem putovaly dál, až odhalil celé moje bříško. Slyšela jsem zalapání po dechu z jeho strany. Tak moc jsem se styděla. Být odhalený před tím, kterého jsem milovala, bylo šíleně trapné.

Odvrátila jsem pohled a překulila se na záda, čímž jsem ze sebe shrnula celý ručník a Edward měl tak výhled na můj zadeček. Rychle jsem si přes sebe dala deku a zavrtala obličej do polštáře, který voněl po růžích. Ta vůně se mi drala po celém těle.

„Bello…“ hlesl zadýchaně. To by mě zajímalo, co ho tak zadýchalo.

„Nech mě!“ sykla jsem, nemínila jsem se podívat do jeho očí, ani na jeho laskavý obličej. Náhle z postele zmizela celá jeho váha a postel byla úplně lehká. Plně jsem se soustředila, abych mohla zaznamenat, kam míří jeho kroky. Bohužel k mé smůle se vzdalovaly ode mě a blížily se ke dveřím. Uvnitř mě řval hlásek, ať ho zastavím, ať ho nenechám odejít, ale nemohla jsem vstát.

Jeho ruka sáhla na kliku a slyšela jsem cvaknutí dveří. Pak za sebou dveře zavřel a já v pokoji osaměla. Alespoň jsem si to myslela, neboť bylo v pokoji hrobové ticho. Doléhala na mě moje blbost a já se zkroutila do klubíčka a začala jsem plakat. Nadávala jsem si, že dokážu všechno zničit.

Řval na mě můj vlastní hlásek. Už jsem to nemohla ignorovat. Nemohl dojít daleko, možná právě teď vychází z budovy ven a míří ke svému autu, ale než nasedne, ještě ho můžu zastavit. Namísto toho, abych o tom přemýšlela, jsem vyletěla z postele a s dekou okolo pasu jsme běžela na balkón. Podívala jsem se dolů, ale na silnici nikdo nebyl. Ani jeho na nablýskané Volvo jsem nezahlédla.

Naivní hlásek v mé hlavě mi napovídal, že ještě ani nestihl dojít ke svému autu, a tak jsem se rozeběhla z balkónu do místnosti plné lásky. Málem jsem se přerazila o jeho boty, když jsem ho zahlédla u dveří, jak se opírá o futra a ležérně pohazuje hlavou.

Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Činila jsem tak podle svého srdce, nikoli podle rozumu. Rozeběhla jsem se k němu a chytila ho kolem krku. Bylo mi jedno, co si o mně pomyslí, bylo mi jedno, že mi spadne ručník, bylo mi jedno, že mě odstrčí, ale už jen ten pocit, že ho držím v náruči a dotýkám se ho, klidnil moje tělo. Vzlyky ustaly a nahradila je touha po něm.

Zbaběle jsem sklonila hlavu, abych mu neviděla do obličeje. Avšak on svým ledovým prstem se dotknul mé brady a tím mě donutil, abych se na něj podívala. V koutku očí mě štípaly nepatrné slzičky, které se nikdy na povrch mé pokožky nedostanou.

Čekala jsem od něho něco jako gesto odmítnutí, či nějakého odtrhnutí, ale namísto mých domněnek si mě přitáhl ještě těsněji na sebe a hladově mě políbil. S radostí jsem mu vyšla vstříc. Deka spadla na špičky jeho bot, Edward si mě vyhoupl do náruče a přemístil se se mnou nad postel. Na chvíli si mě chtěl odtrhnout od těla, ale jako správná pijavice jsem se ho držel zuby nehty, nedovolila jsem mu to.

Uchechtl se. Sundal si bundu a začal si rozepínat knoflíčky od košile. Přišlo mi hrozně divné, že jsem tu jen v rouše Evině, a tak jsem z něj začala tu látku rovnou trhat. Nekomentoval to. Byla jsem tak nenasytná, že bych z něj strhla i kůži. Když byl jen v boxerkách, potemněly mi oči.

Pomalu jsem začala sahat na jeho břišní svaly a hladila je. Edward se prohnul a zadržel hrozivé zavrčení. Nedokázal to vydržet, popadl mě za ramena a položil na postel. Jedno nohou se vklínil mezi mé nohy, ale ještě se na to nechystal. Soudě podle jeho ďábelského pohledu mě chtěl trochu potrápit. Zaúpěla jsem.

„Ještě ne, zlatíčko. Na to je moc brzy,“ zašeptal mi mezi polibky na šíji. Zasténala jsem. Chytila jsem do rukou chomáč jeho bronzových vlasů a přitáhla si jej k sobě. Edward putoval svými rty od šíje po pupek, kde se zastavil. Jazykem obkroužil můj chvějící se pupek a jemně ho políbil. Avšak i ten nicneříkající polibek byl tak hladový a vzrušující, až jsem málem touhou vybouchla.

Sice se mi jeho rty líbily tam, kde byly, ale já je chtěla jinde. Chytla jsem ho za ramena, plnou silou jsem se přemístila pod něj a přisála se na jeho rty já. Nejdříve se nechtěl podvolit, tak jsem se vyhoupla nahoru, a tak jsem se mohla kochat tou parádou.

Byl opravdu krásný. Takové svaly se nerýsovaly ani pod modrou košilí, která z jeho krásy odhalovala nejvíce. Pohladila jsem jeho svaly a sunula se dolů. Dorazila jsem na gumu trenýrek a zazubila se. V očích se mi nebezpečně zablýsklo a vycenila jsem zuby. Sklonila jsem se k červené gumě a trhla zuby. V tu chvíli se trenýrky povalovaly někde po místnosti a já hleděla na Edwarda v plné kráse. Zřejmě bych se červenala být člověk. Pode mnou se jevil malý kolovrátek a křičel, doslova řval, aby se dožádal pozornosti. Usmála jsem se. Opět jsem začala líbat každičký kousek jeho kůže, ale tomu místečku jsem se záměrně vyhnula.

Edward mě přemístil pod sebe a začal mě nanovo trápit. Nesouhlasně jsem zamručela a chtěla jsem protestovat, ale on mě umlčel svými rty. Raději jsem byla ticho a užívala si jejich přítomnosti. Už jsem nemohla vydržet to jeho nestydaté vyhýbání se.

„Edwarde…“ zakňourala jsem a chytila si jeho obličej, aby v mých očích viděl, jak trpím. Lehce se na mě pousmál a zakroutila hlavou.

„Popros!“ poručil něžně, což mě vyburcovala k tomu, abych se načepýřila jako páv a zakroutila hlavou. Sice po něm toužím, chci být s ním a cítit znovu tu vlnu vzrušení, ale neponížím se natolik, abych prosila. Ještě mám trochu soudnosti a tu si hodlám udržet.

Vehementně jsem zakroutila hlavou. „Jsem sice žena, která po tobě neuvěřitelně touží, ale nesnížím se k tomu, abych tě prosila,“ řekla jsme mu zastřeně a očekávala jeho reakci. Od té doby, co jsem odmítla jeho nabídku ke sňatku, jsem se bála, jak bude reagovat. Zdálo se mi, že stačí trochu a hned ho to raní.

Ale takovou reakci jsem nečekala. Edward se klonil k mému uchu a jemně skousl lalůček. Chvíli si s ním pohrával, a pak se mi podíval do očí. „Nebudeš prosit, nebudu reagovat,“ zněla jeho slova. Omámeně jsem na něho hleděla. Taková drzost, pomyslela jsem si a ošklivě si ho změřila. Jen se usmál a věnoval se mé šíji.

Ačkoli jsem byla blahem bez sebe, opravdu jsem to nemohla vydržet. Hrozně moc jsem ho chtěla a, i když se mi to nelíbilo, musela jsem se podvolit. Chytila jsem ho za vlasy a přidušeně jsem zašeptala: „Prosím!“ Neznělo to jako prosba, dokonce mi ti připomínalo rozkaz. Edward se vítězně usmál.

„Vidíš, že to šlo, lásko.“ Při tom oslovení jsem sebou trhla, on si toho ale nevšímal. Přemístil se mezi má stehna a podíval se mi do očí tím černým, hladovým pohledem. V očích mě štípaly slzičky. Jeho chladné rty se dotkly naposledy mých a potom se to stalo…

Pomalu do mě vnikl a já se prohnula v zádech. Neuvěřitelně rychle jsem zapomněla na to, kde právě jsem, s kým tu jsem a co jsem prožila. Objala jsem ho kolem pasu nohama a zavřela jsem oči. Cítila jsem napětí v jeho těle, ale po chvíli se uvolnil.

Když jsem se blížila k vrcholu, zaryla jsem mu do ramene nehty. Slyšela jsem jeho přerývaný dech, cítila jsem jeho svaly, které se napínaly, a zahlédla jsem ďábelský záblesk v jeho očích. Když jsem s Edwardem vystoupala do nebes na obláčku vášně, otevřela jsem oči a utlumila jsem tu vlnu vzrušení polibkem. Chtěla jsem opět cítit jeho rty.

Edward se položil vedle mě a instinktivně si mě přitáhl do náruče. Přikryl mě dekou a začal mě hladit po zádech. Skrz červené závěsy prosvítalo malé světle z měsíce. Podívala jsme se na hodinky a nestačila se divit, kolik je hodin.

„To už je tolik?“ zachraptěla jsem spíše pro sebe. Edward si mě přitáhl na svou hruď. Zahlédla jsem jeho rty, jak se dožadují mé pozornosti. Ačkoli jsem na něj byla naštvaná, za to jeho prošení, neodolala jsem a hladově se jich chopila.

„V tvé přítomnosti to hrozně rychle utíká,“ pronesla tiše. Přikývla jsem. Objala jsem ho kolem krku a hlavu zabořila do jeho hrudě. Chtěla jsem cítit tu opojnou vůni a zkoumat zblízka jeho svaly. Opravdu byly krásné, už jen ten pohled na ně.

„Nevěděla jsem, že ti zbývá trochu, abys dohnal Emmetta,“ řekla jsem jízlivě a mrkla na něj. Edward to nebral nijak urážlivě, ale zakabonil se.

„Víš, vzhledem k tomu, že jsem si tě teď označkoval, bych mohl žárlit,“ řekl na oko vážně. Zvonivě jsem se usmála a přitáhla si ho k sobě. Vískala jsem ho ve vlasech a hledala si tam cestičky.

„Ty můj žárlivče! I když jsem toho prožila už dost, ještě nikdy jsem se necítila tak dobře, jako teď s tebou. Nelituju toho, co jsme právě udělali. Protože já…“ Přerušil mě dalším polibkem. Hladově si mě bral a nenechal mě doříct žádnou větu. Zkusmo jsem se od něj zkusila odstrčit, ale nepovolil.

Podíval se mi do očí a já v nich spatřila… pochopení, lásku a něhu? Ne, to jsem si jen a namlouvala. „Bello, už od první chvíle jsem si říkal, že jsi jiná. Tvoje aura, tvoje povaha. Nemohl jsem ti odolat. Abych se přiznal, to Tanya mě přivedl do tohohle života. Ona mi ukázala, co je to vášeň, vzrušení a pocit milování. Ale nikdy bych nevěřil, že se můžu dozvědět ještě něco víc. S tebou to bylo neobyčejné, magické… Nemohl jsem se nabažit tebe a tvého těla. Bello, chtěl bych ti říct, že tě -“ Utnula jsem ho.

Fakt, že jsem byla až druhá, která měla tu čest se s ním milovat, mě bolel. Nevím proč, ale najednou mě místo lásky k němu vystřídala zlost. Vzpomněla jsem si na dnešní podvečer, kdy jsem spatřila Tanyu. Náhle mi všechno zapadalo do sebe. On nepřišel kvůli mně, nebo na doporučení Emmetta, on přišel za ní! A já blbka jsem mu skočila do náruče jako ta káča. Sakra, Bello!

Projela mnou vlna vzteku a do Edwarda jsem plnou silou strčila, až spadl z postele na zem. Postavila jsem se za čelo postele a nepříčetně se to ve mně vařilo. Chyběl jen kousek k tomu, abych na něj skočila a nevyškrábala mu oči. Místo toho jsem se zmohla jen na jedno: „Jak jsi mohl?“ zašeptala jsem zlomeně.

Edward se na mě překvapeně podíval a sbíral se ze země. Prohrábl si vlasy, oblékl si kalhoty a zvedl ruce v obranném gestu nahoru.

„Proboha, co to do tebe vjelo?“ zeptal se zastřeně. Ruce jsem zaťala v pěst.

„Co to do mě vjelo?“ zaskřípala jsem zuby. „Byla jsem ti jako náhrada dobrá? Užil sis to?! Nebo byla Tanya lepší? Že by sis dal radši partičku s ní? Nebo radši švédskou trojku? Řekni, já se podvolím, když už jsem taková kráva!“ řvala jsem na něj nepříčetně. Nechápavě vrtěl hlavou.

„Bello, o čem to mluvíš?“ Přistoupila jsem k němu a praštila ho. Ta facka letěl vzduchem tak hbitě, až to mlasklo.

„Nevíš? Dneska jsem tu viděla Tanyu s nějakým chlapem. Proč jsi mi lhal? Proč jsi mi řekl, že tě sem poslala Emmett, když to není pravda? Šel si za Tanyou, ale ona tu není, tak ses spokojil se mnou, je to tak? Já myslela, že jsi jiný,“ řvala jsem v návalu paniky. Edward se začal bránit. Chytil mi ruce, abych s nimi nemávala opět po jeho obličeji a byl blíže ke mně.

„Bello! Přestaň!“ okřikl mě, když jsem sebou mlela. Jeho sevření bylo tak silné, že jsme podvolila a spadla jsem do jeho náruče. Byla jsem zlomená, on mě zlomil, zlomil mi srdce. Opět…

„Jak jsi mohl?“ zašeptala jsem zoufale. Edward mě chytil za obličej a podíval se mi do očí, v nichž se zračilo zoufalství.

„Ach, Bello, lásko, já ti nelžu! Nic jsem neudělal, ani nevím, že tu Tanya byla, přišel jsem, protože mi to řekl Emmett. Ani jsem neměl tušení, že tu budeš. Proboha Bello, nikdy bych ti to neudělal,“ šeptal zoufale. Chvíli jsem naslouchala jeho slovům a chvíli je vypouštěla ven. Podívala jsem se mu do očí, neboť mi něco v jeho hlase říkalo, že mluví pravdu. Sice jsem mohla být naivní, ale něco mi říkalo, že teď mi nelže.

„Jestli mi nelžeš,“ zalkla jsem se, „tak mi přísahej, přísahej mi, že jsi nevěděl o tom, že tu Tanya je. Přísahej, Edwarde!“ mumlala jsem zoufale. Začala jsem se chvět. Vzal si mě do náruče a políbil mě na čelo.

„Přísahám, že o ní nic nevím. Přísahám, neměl jsem ani v plánu dneska být s tebou, ale neodolal jsem, toužil jsem po tobě už hodně dlouho a moje touha po tobě byla silnější než já.“ Pomalu ale jistě jsem ho objala kolem pasu a zabořila hlavu do jeho hrudě. Připadala jsem si… trapně. Zřejmě jsem udělala trapnou, žárlivou scénu, aniž bych si dala všech pět dohromady. Zakroutila jsem hlavou, nejraději bych si nafackovala.

„Jsem blbá, Edwrade,“ zamumlala jsem a začala vzlykat.

„Ne, nejsi.“ Pohladil mě po ruce. „Jen je vidět, jak mě miluješ,“ dobíral si mě. Podívala jsem se do jeho očí a spatřila v nich jiskřičky naděje. Rozhodni se, Bello! řval na mě můj vnitřní hlásek.

Ano, byl to Edward, kterého jste čekali! Jste opravdu chytří!

° Já jsem zvědavou na vaši reakci tady. Docela jsem se na ní vyřádila. Moc bych vás chtěla poprosit, ten, kdo čte tento povídku, prosím, zanechtu tu alespoň komentáře - v nejlepším případě písmenkový. Alespoň budu vědět, kdo tuto povídku čte a jestli vůbec stojí za starou grešli.

° Co bude příště? Nezvaný host na scénu!

° Moc děkuji za komentáře k minulé kapitole, potěšily mě! :-)

KQC → 30. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 29. kapitola: