Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 31. kapitola

15.05.2011 (22:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3822×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 31. kapitola

Bella:

Pozorovala jsem, jak se Alice tiskne k Jasperovi, Rosalie k Emmettovi a Damon k Mary. Najednou jsem si připadala sama, černá ovce rodiny, která se nemá o koho opřít a jen zatěžuje vzduch kolem zamilovaných. Jako protivný hmyz.

Bylo to romantické, když před Alice poklekl, v očích odhodlanost požádat ji přede všemi, v ruce sametovou krabičku se zlatým prstenem a rty zvlněné v přenádherný úsměv. Po očku jsem se podívala na Rosalie. Oči měla otevřené dokořán a s dychtivostí čekala, co vyleze z Aliciných úst. Popravdě, stála jsem tam jako tvrdé Y a snažila se působit přívětivě.

Celou tu situaci jsem s nimi nemohla prožívat. Trhalo mi to srdce, ale na druhou stranu si toho Alice vytrpěla opravdu hodně. Přeci jenom o ní zavadilo štěstí a do cesty jí přitáhlo Jaspera. Vycítila jsem na sobě její pohled, pátravý a zároveň žádostivý.

S těžkým srdce jsem se na ni usmála a přikývla jsem. Měla by to přijmout, alespoň budu vědět, že je v dobrých rukou. Ona si lásku zaslouží…

Ztěžka si povzdychla a přikývla. „Ach Jaspere, samozřejmě, že si tě ráda vezmu. Budeš ten nejlepší manžel na světě,“ zašvitořila a skočila mu kolem krku. Okolo mě se ozvalo hlasité pískání a tleskání. Mary si utírala imaginární slzy a pootočila se k Damonovi pro polibek. Jasper byl chvíli v omámení, když otevřel náruč a Alice s velikým úsměvem přijal.

Přede všemi spojili své rty v jedny a kouzelně se k sobě tiskli. Ranní mlhu proťal Alicin smích a slova chvály, štěstí, přání… Jasper ji postavil na zem, nemotorně vyndal krabičku a odhalil zlatý skvost. Sluneční paprsky se odrážely od prstýnku a vytvářely svatozář. Symbolicky poklekl, zvedl její ruku nad svou hlavu a navlékl ji prstýnek, který na její ruce jen zářil.

Alice se na prsten nemohla vynadívat a její štěstí jsem cítila i já, ačkoli jsem ho nemohla do jisté míry tolik prožívat. Necítila jsem se na to a nejraději bych běžela někam hodně daleko, od všech, od všeho a hlavně od něj…

„Alice, miluji tě,“ zašeptal. Odpovědí mu byl přenádherný, romantický polibek a hlučný potlesk. Když se jí konečně vzdal a pustil ji ze svého sevření, přilítla k Alice Mary a pevně ji objala. Oči měla zarudlé a stále pokřivený úsměv. Kdyby byla člověk, plakala by. Byla jsem si tím jistá. Mary vše prožívala jako pravá matka a Damon s ní.

V poslední době jsme byli pořád v sobě, ale vycítila jsem, že nakonec přeci jenom stojí vždy při nás a Mary. Chce pro nás jen to nejlepší. Stála jsem tam tak opuštěně, zatímco si Mary s Rosalie a Alice povídaly o přípravách. Necítila jsem se odstrčeně, jenom jsem neměla náladu na tolik radosti kolem. Z nenadání se mi kolem ramen omotaly ruce a vedle ucha rty.

„Všechno bude v pořádku, věř mi,“ zašeptal Damon a otočil si mě, abych mu viděla do očí. Přikývl jsem. Na slova jsem neměla sílu, věděla jsem, že by se mi v půli zlomil hlas, a v této chvíli jsem rozhodně o lítost nestála.

„Nechceš si o tom popovídat?“ zeptal se s něžným hlasem a čekal na mou reakci. Ironicky jsem pozvedla obočí, abych zjistila, zda si nedělá srandu; nedělal. Od srdce jsem se zasmála a zakroutila jsem hlavou.

„Damone, když si budu chtít s někým promluvit o mém životě, budeš poslední, kterému bych se svěřila.“ Na chvíli jsem se odmlčela. „Vše se týká kluků, a pokud vím, tak otcové zrovna neoplývají radostí, když se kolem jejich dcer motají nápadníci, mám pravdu?“ S neveselým úsměvem přikývl. Vytáhla jsem ruku na jeho rameno a pohladila ho po tváři. „Když budu mít potřebu se svěřit, vyzpovídat se, slibuji, že přijdu,“ dořekla jsem.

Damonův pohled ve mně zanechal jakousi stopu rodičovství. Chvíli jsem se na něho dívala a přemítala si v hlavě, zda to mám udělat. Nechala jsem rozum pozadu a vlítla mu do otevřené náruče. Damon mě objal kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Políbil mě do vlasů a jemně pohladil.

„Co já bych bez vás dělal,“ šeptal. Křečovitě jsem sevřela oči a přikývla jsem. Cítila jsem to samé. Damon a Mary pro mě znamenali mnoho.

„Mám tě ráda, tati.“ Při oslovení ztuhl a podíval se na mě skrz dlouhé řasy. Chvíli mě zaujatě pozoroval a potom jeho objetí zesílilo. Cítila jsem se v tu chvíli tak bezpečně, ochranitelsky. Na rameni se mi objevila něčí drobná ruka a já se s červenýma očima otočila na Alice.

„Ach,“ vzdychla jsem a objala ji. Držela jsem ji tak pevně, aby mi neutekla. Neměla jsem daleko k breku, i když jsem silná, přesto jsem citlivá.

„Alice,“ oslovila jsem ji a podívala se jí do očí, „přeji ti hodně štěstí! Jsem moc ráda, že alespoň ty nalezneš lásku, kterou tak dlouho hledáš. Jasper je pro tebe ten pravý a -“ Silným objetím mě přerušila. Neměla jsem ani šanci se nadechnout, když k nám přispěchala Rosalie a ověsila se okolo nás.

„Já vás mám tak rád, holky,“ zašvitořil Emmett a svou medvědí tlapou nás všechny objal. Sborově jsme se zasmáli a přitiskly se na něho. S takovou něhou a láskou se podíval na Rosalie a na moment, jako by pro ně neexistoval svět. Jejich hlavy se k sobě začaly naklánět, až se jejich rty dotkly. Propukl ohlušující jásot a tleskání. Emmett se na Rosalie podíval skrz zlaté oči a zvedl si ji do náruče.

„S radostí bych vám chtěl oznámit, že se budu ženit,“ řekl s úsměvem na rtech. Podívala jsem se na Rosalie s pokrčeným obočím. Jedinou odpovědí mi bylo přikývnutí a jejich krásný polibek. Povzdychla jsem si… Tak to vypadá, že jediná na ocet jsem tu zůstala já, pomyslela jsem si a popřála jim hodně štěstí.

„Myslím si, že bychom měli jít do školy, odjíždíme už zítra a je potřeba, abychom vyřešili nějaké záležitosti ve škole,“ zašvitořila Alice a podívala se na mě. Pokrčila jsem rameny, připadalo mi, že jim budu na dovolené jen překážet, takže bych raději zůstala doma.

„Víš, Alice, já chci zůstat doma. Neměla bych tam co dělat a myslím, že je to jen pro ty, co se chystají strčit hlavu do chomoutu,“ zazubila jsem se na Emmetta, „takže vám nechám volnou cestu. Užijete si to beze mě.“ Mrkla jsem na ně a vykráčela z jejich objetí.

„Bello, to přeci…“ Zarazila jsem mávnutím ruky.

„Rosalie, já vím, co je pro mě nejlepší. A já chci zůstat doma, tady! A víte co…“ Podívala jsem se na Mary, která skrývala bolest v očích. „Jdu se projít, potřebuji být chvíli sama. Užijte si to ve škole a na… ostrově,“ dořekla jsem svou myšlenku a pomalu se sunula z jejich dosahu. Neustále jsem na sobě cítila jejich pohledy a jejich dosud nevyřčené otázky.

Přidala jsem do běhu a zmizela jim z dohledu. Kdybych mohla, utírala bych si slzy, které by mi kanuly po obličeji. Nemohla jsem to snést, já… Cítila jsem se bezhlavě zamilovaná do někoho, kdo moje city neopětuje, nebo si ze mě alespoň dělá šaška. Ale až teď, při vyslovené žádosti od Jaspera, jsem si uvědomila, jak to myslel.

Sakra, jak jsem mohla být tak blbá? Nevěřila jsem mu. Myslela jsem si, že jsem pro něj hračka, kterou si půjčil na noc, a pak ta žádost o ruku… Vykolejilo mě to. Nemohla jsem nalézt slov, a jak je vidno, Edward to pochopil velice špatně. Nemyslel to tak, on mě doopravdy miloval, ale jak jsem se mu měla omluvit? Jak jsem ho měla přesvědčit, že bych jeho nabídku s radostí přijala?

Zoufale jsem si povzdychla a klopýtavým krokem se nesla po lese.

Všechno jsi pokazila, tak tu nezoufej, za všechno můžeš jedině ty! vyčítala jsem si v duchu.

„Zatraceně,“ zaklela jsem hlasitě a posadila se na zem.

„Tak mladá dívka a kleje?“ Trhla jsem sebou. Nade mnou stála dáma v dlouhé sukni, pleteném svetru a velkými brýlemi. Oči měla skoro zapadlé v obličeji, ale její vlídný úsměv mě z naprosto neznámého důvodu utěšoval.

„Kdo jste?“ vydala jsem ze sebe zastřeně. Vlídně se usmála, až se jí objevily vrásky kolem úsměvu. Pomalým pohybem se postavila přede mne.

„Jsem Mercedes, ale to není podstatné. Co tu děláš tak brzy ráno? Neměla bys být ve škole?“ Jo, tam bych teď ráda byla, abych ho mohla vidět, pomyslela jsem si.

„Mám menší problémy, takže proto,“ uzavřela jsem to. Nechtěla jsem se cizí dámě svěřovat, proč zrovna já sedím u stromu a vzpomínám na tu chvilku, kdy se můj život zbořil jako domeček z karet.

„Věděla jsem, že tě tu najdu,“ prozradila mi s mateřským úsměvem. „Jsem věštkyně, vím, co tě potkalo a co tě čeká.“ Její slova mě vyděsila. Jestli viděla, jak trpím a jak dokážu lidem ubližovat, tak by mě měla ze srdce nenávidět. Už jen ta to, že dokážu své vlastní sestře závidět štěstí, které jsem si vlastní vinou nechala proklouznout skrz prsty.

„Věštkyně? To je -“

„Blbost,“ doplnila mě. S úžasem jsem se na ni podívala a nestačila se divit. Ona opravdu věděla, co řeknu? „Hledala jsem tě.“

„Promiňte, ale musela jste si mě splést. Není možné, abych to byla já, koho hledáte,“ snažila jsem se jí vyvrátit její domněnku. Zakroutila hlavou a vzala si mou ruku do své. Chvíli na ni hleděla, oči temné, bez jakéhokoli obrazu, až poté se nadechla a pohladila mi dlaň.

Zhluboka se nadechla. „Potkáš lásku svého života. Budeš se jí dívat přímo do očí. Všechny hříchy, které jsi udělala, všechny ošklivé věci, které jste si řekli, budou smazány a mezi vámi bude opět čistý štít. Budete moci začít znovu. Milujete se.“ Neschopna slova jsem se na ni koukala a v hlavě si promítala slova, která mě zasáhla. Je možné, abych měla takové štěstí? Opravdu by se na mě usmálo?

„Nespletla jste se?“ vykoktala jsem pomalu. Zakroutila záporně hlavou a pustila mou ruku, dala mi ji na srdce a zašeptala: „Vše, co předpovím, vychází. Věř mi!“

Nemohla jsem věřit. Ačkoli jsem si to velice přála, nebylo to reálné. S nerovnováhou jsem se postavila a chtěla jsem staré ženě pěkně od plic říct, co si o takovém blábolu myslím, ale když jsem se rozhlížela po okolí, nikde jsem ji neviděla. Jako by se po ní slehla zem.

Stará bába mi napovídala pohádku a já teď mám přemýšlet o tom nesmyslu. Zatraceně! Na druhou stranu jsem měla strašnou chuť se tomu smát. Zbláznila jsem se.

Naštvaně jsme zakroutila hlavou a promnula si obličej. Podívala jsem se na hodinky na mobilu, doufala jsem, že se tam objeví zmeškaný hovor či zpráva od Edwarda, ale zklamaně jsem se dívala na displej. Přistihla jsem se, jak naivně věřím, že budu mít opravdu ještě jednu šanci na omluvu.

Mrkla jsem telefonem o strom a vydala se zpět do domu. Už toho mám dost! Musím se nějak zabavit, musím na něj přestat myslet, musím mu přestat otravovat život. Jenom ho všem ničím. Trochu se odreaguju, než dorazím domů. Co třeba lov. Jo, to je ono. Lahodná puma…

*****

Když jsem dorazila domů, bylo tam ticho. Všichni museli odejít, ani Mary s Damonem nebyli doma. Otevřela jsem dveře svého pokoje a nakoukla jsem dovnitř. Po té pumě mi nějak divně šplouchalo v žaludku. Cítila jsem takovou lehkost a zároveň zátěž.

Na stole ležela úhledně složená obálka s mým jménem. Uchopila jsem ji a zkoumala písmo, kterým to bylo napsané. Alice, napadlo mě.

Hbitě jsem začala obálku otevírat, doufala jsem, že je tam něco o Edwardovi. Pohladila jsem dopis, ve kterém byly vryty oblé tvary písma. Když jsem viděla Alicin podpis a slova loučení, zasáhla mě vlna smutku.

Bello,

odjela jsem skoro bez rozloučení. Mrzí mě, že to mezi Tebou a Edwardem nedopadlo tak, jak jsme plánovali. Ano, přiznávám se, že jsme v tom měla také prsty. Prosím, nezlob se na mě, bylo to opravdu z dobré vůle. Nikdy bych Ti nechtěla ublížit. Věděla jsem, že je Edward ten pravý a pořád si to troufám tvrdit. Je jen otázkou času, kdy si k sobě najdete cestu. Doufám, že brzy.

Abys o nás neměla strach, zanechala jsem Ti dopis. Pravděpodobně jsme v letadle a vzpomínáme na Tebe. Rosalie bez Tebe nechtěla odjet, ale nakonec ji Emmett přesvědčil. Omlouvám se, že jsem Tě tam tak nechala, ale já jsem potřebovala na chvíli vypadnout. Alespoň se trochu potěšit a Jasper je pro mě pravá útěcha.

Doufám, že až přijedeme, bude Ti líp. Myslela jsem, že pojedeš s námi, ale nechtěla si. Možná, že Tě to nebude zajímat, ale bude lepší, když o tom budeš vědět. Edward odjel s námi, protože nechtěl zůstávat s Tebou sám. Vím, že to ode mě zní ošklivě, ale je to lepší, jak pro Tebe, tak pro něho.

Potřebujete čas. Věřím, že to mezi Vámi bude opět dobré. Edward je z toho všeho také smutný. Věř, že netrpíš jen Ty. Brzy se uvidíme a budeme všichni šťastní.

S láskou Alice

To bylo i na mě silné kafe. Takže on odjel, beze mě, bez rozloučení. Nechtěl tu se mnou zůstat. On nechtěl. Lehla jsem si na postel a pozorovala bílý strop. Odpočítávala jsem minuty a zkoušela si představit, co asi Edward dělá. Třeba se zrovna pokouší sbalit nějakou kočku v letadle, nebo se dívá z okýnka a přemýšlí o mně, o nás.

Povzdychla jsem si, opravdu jsem tak zoufalá?

Náhle se ozvalo cvaknutí zámku, až jsem nadskočila. Kdo by přišel tak brzy domů? Sundala jsem si bundu a seběhla shody do předsíně. Upravila jsem si vlasy, pro případ, že by za dveřmi stál Edward – třeba neodjel, říkala jsem si v naději. Vskutku bych věřila slovům stařeny, kdybych ho tam viděla. Toužila jsem opět vidět jeho obličej, cítit jeho ruce ne bocích a dívat se mu do očí.

Pospíšila jsem si a sáhla jsem na kliku. Než jsem otevřela, zhluboka jsem se nadechla a poklepala si na spánek. Už se ze mě stával feťák, který čeká, až mu někdo přinese dávku. Trochu jsem se uklidnila a otevřela jsem dveře. Nejdříve jsem spatřila nablýskané boty, slušné tesilkové kalhoty a modrou košili. S úsměvem jsem se mu podívala do tváře a zadrhl se mi dech. Ruka mi vyletěla k ústům a oněměná úžasem jsem ho pozorovala.

Bála jsem se toho, že mám vidiny, ale jeho vůně mě ujišťovala, že je tu on. Ten, kterého bych nečekala ani ve snu. Žaludek se mí stáhl bolestí a já nebyla schopná se ani nadechnout. Jeho příchod mě zbavil dechu a slov. Na sucho jsem chvíli otevírala pusu a snažila se vydat sebemenší tón.

„Ach… Sním?“ ptala jsem se sama sebe a přistihla jsem se, jak se mi na tváři objevuje úsměv. Zpříma jsem se mu dívala do očí.

Je to tady!

° Chci moc poděkovat za komentáře. Opravdu mě držíte nad vodou a já ani nevím, jak bych vám mohla poděkovat. Ti, co okomentují i tuto kapitolu, mají zaručené věnování další kapitoly. Z hlavy neřeknu, kdo komentuje pravidelně, ale vy sami to víte nejlépe. Moc děkuji!

° Ráda bych věděla typy na toho, kdo se objevil ve dveřích? Kdo je tak očarující, aby Belle vykouzlil na tváři úsměv?

° Nevím, kdy přesně přibude další kapitola, ale už jsem na ní začala pracovat, snad nebude čekat tak dlouho. Ještě jednou děkuji a snad jsem vás tolik nezklamal.

KQC - ° 32. kapitola °

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 31. kapitola :