Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 32. kapitola

23.05.2011 (20:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 4604×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 32. kapitola

Bella:

Přešlápl z nohy na nohu a podíval se mi zpříma do očí. Viděla jsem v nich zrádné jiskřičky, které jsem kdysi tolik milovala. Stála jsem otupěle mezi dveřmi a hleděla na jeho dokonalý obličej. Je možné, aby se od té doby, co jsem ho naposledy viděla, ještě zhezčil? Opravdu je to on, nebo jenom moje sugesce?

„Nesníš, srdíčko,“ zašeptal. Takhle mě oslovoval, takhle na mě koukal. Ach můj Bože, jako by se všechno znovu opakovalo.

„To mě ani nepozveš dál?“ zeptal se s úsměvem. Trochu jsem poodstoupila stranou, ale on si nedělal problémy. Překročil práh mého domu a letmo se otřel o mou ruku. Naježila jsem se. Nejhorší na tom bylo, že se mi jeho dotek líbil. Dokonce ve mně vzbudil touhu, dosud neprobuzený chtíč.

S velkým knedlíkem v krku jsem zavřela dveře a postavila se za něj. Po domě se rozhlížel se zaujetím. Jako poslední si nechal mě. Jeho krásný pohled, který mě rozežíral zevnitř, mě sledoval a pečlivě zkoumal. Ruce mě svrběly, a tak jsem je držela u sebe, abych neudělala něco, čeho bych později litovala.

„Vůbec ses nezměnila,“ poznamenal tiše a udělal pár kroků ke mně. Rychle jsem se vzpamatovala a kráčela jsem dozadu, abych od něj byla co nejdál. On se však nevzdával. Pokračoval dál ke mně, až jsem neměla kam couvat a narazila jsem na stěnu. Zajíkla jsem se, když se mi na obličeji objevila jeho ruka. Byla tak teplá a… krásná.

„To… ne-mě-l by-s t-o,“ zakoktávala jsem se. Jeho úsměv mě dokonale rozladil a způsobil to, že se mi začala podlamovat kolena. Přiblížil se ke mně a vdechl mi do obličeje slova chvály.

„Mám chuť na tvoje rty, Bello,“ řekl mi, jako by se nechumelilo. Pomalu se ke mně začal naklánět a já nebyla schopna uhnout. Stála jsem tam a čekala, co bude dál. Jeho rty se ke mně nebezpečně rychle přibližovaly, ale já nedokázala uhnout. Zkrátka jsem chtěla víc a v duchu jsem si za to nadávala. Tohle jsem nikdy nedokázala udržet na uzdě.

Když byl pár centimetrů od mých rtů, rychle jsem se mu vyvlékla a byla za jeho zády. Ztěžka jsem dýchala a snažila se udržet rytmus dechu. Když jsem viděla jeho svalnatá záda, opět se ve mně probouzel chtíč a dral se na povrch.

„Dereku, tohle nemůžeme!“ křikla jsem na něj plná zoufalství. Jeho prozíravý pohled to objevil. Věděl, že pro něho mám slabost, i když mě tenkrát zradil. Ladným pohybem se otočil. Doufala jsem, že jde ke mně, aby se mě mohl znovu dotknout a uvést mě mimo tento svět, ale on se jen usmál a pokračoval do obývacího pokoje. Posadil se na sedačku a rozhlížel se kolem sebe.

„Myslela jsem si, že na mě počkáš,“ řekl mi, „vždycky jsi pro mě měla slabost.“ To byla pravda. Dereka jsem milovala nadevše a byl to první upír a zároveň člověk, který si dokázala získat moje srdce, ale teď… teď ho nahradil Edward. Jeho jsem milovala o mnohem víc než Dereka – alespoň myslím. Láska, která dříve existovala a málem přerostla ve svazek manželský, už není a nebude.

„Moc si věříš,“ odvětila jsem mu s dávkou arogance. Podíval se na mě tím zlatým pohledem a poklepal rukou vedle sebe.

„Posaď se, přeci nebudeš stát, nebo spěcháš?“ Bezmyšlenkovitě jsem zakroutila hlavou. „Tak vidíš, můžeme si popovídat. Když mě, jak tvrdíš, už nemiluješ, tak s tebou moje blízkost nic dělat nebude, mám pravdu?“ Ty jeho taktiky. Nezměnil se, je pořád tak stejně umanutý, drzý a sexy. Sakra, Bello, vzpamatuj se! nabádala jsem se v duchu, ale nebylo mi to nic platné.

Zdráhavým krokem jsem popošla k němu a posadila se. Ani na chvíli jsem z něho nespustila oči. Stále jsem sledovala jeho tmavě zlatý pohled a zkoušela si opět vybavit každý ostrý záhyb jeho obličeje. Byl stále krásný tak, jak jsem si ho naposledy pamatovala. Možná ještě o něco hezčí.

Posunul se blíže ke mně a zvedl ruku. Zatrhl se mi dech, když jsem si uvědomila, že se mě může dotknout bez jakýchkoli zábran. Vytřeštila jsem na něj pohled, ale seděla jsem, ani brvou jsem nepohnula. Bylo mi příjemné, že seděl vedle mě a pomyšlení na jeho dotek, mě ještě více vzrušil.

„Vůbec ses za ta léta nezměnila,“ zašeptal svůdným hlasem a opřel se o sedačku. Jeho ruka byla jen pár centimetrů od mého zátylku, ale měl alespoň trochu soudnosti a nedotkl se mě bez mého dovolení. Nepatrně jsem se zavrtěla a sklopila jsem zrak. Došlo mi, že zírání na jeho smyslné rty, není to správné počínání. Ještě bych mu mohla dát naději v to, že o něj stále mám zájem.

A mám? ptala jsem se sama sebe…

„Nemám důvod, proč bych se měla měnit,“ odvětila jsem poněkud příkře. Stále jsem před očima živě viděla, jak si užívá s těmi děvkami v mé ložnici, těsně dva dny před naší svatbou. Naší pohádkou svatbou, která pro mě v mém lidském i upířím životě znamenala co nejvíce.

„Přesně,“ přitakal s úsměvem, „naše chytrá, neposkvrněná Bella by se neměla proč měnit. Ona nikdy neudělala žádnou osudovou chybu, ani se nedopustila činu, který byl jen chvilkovým pobavením.“ Na chvíli se odmlčel a zadíval se mi do očí. Cítila jsem z nich syrový chtíč, který mě kdysi omamoval. Stále má ve svých očích ty smyslné hvězdičky, jež dokázaly, aby se mi celé tělo začalo chvět.

„Taková chyba, které ses dopustil ty, se nedá jen tak prominout. Sám víš, že jsi mi dočista zničil život,“ vyčetla jsem mu zoufale. Ačkoliv jsem si zakázala na to vzpomínat a po tak dlouhé době to vytahovat, neodolala jsem a pusu si stejně otevřela. Derek se přesunul blíže ke mně a jeho dlouhé prsty mě začaly šimrat na zátylku.

„Bells, vím, že jsem tě tenkrát hodně zradil, ale nedala jsi mi šanci, abych ti to vysvětlil.“ Stále jsem si držela kamenný výraz v obličeji a snažila se nedívat do jeho krásných očí. „Kdybych měl tu možnost, byť na okamžik, ti všechno vysvětlit, neváhal bych. Poklekl bych a omluvil bych se ti z celého srdce,“ zašeptal. Zmocnilo se mě nutkání podívat se mu do očí a přesvědčit se, zda opravdu mluví pravdu, nebo mi lže. Potlačila jsem jej a nepodívala se, ale Derek všechno mé ovládání zmařil jedním pohybem.

Chytil mě pod bradou a palcem přejel po lícní kosti. Okamžitě mi do podbřišku vystřelily varovné signály a rychle jsem na to reagovala. Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale Derek mě pevně držel jednou rukou za zátylek a druhou na pas. Zrychleně jsem začala dýchat a jedním pohybem mě donutil, abych se mu podívala do očí.

Rozšířily se mi zorničky vzrušením, když jsem zahlédla jeho rty těsně blízko těch mých. Ach můj Bože, jak ráda bych je políbila a po tak dlouhé době opět okusila, pomyslela jsem si a rajcovně si olízla rty. Derekovi jako na povel ztmavly oči a jeho tělo se napjalo. Byli jsme u sebe tak těsně přimknutí, že jsem cítila každý jeho záhyb.

„Tak to udělej,“ pobídl mě, jako by mi četl myšlenky. „Vím, že po tom toužíš. Cítím to, vidím to,“ stále do mě hučel.„Chci to!“ zněla jeho poslední slova, než se mi dočista zatemněly smysly. Samovolně jsem zvedla jednu ruku a omotala ji kolem jeho krku. Neodolala jsem a zajela druhou rukou do jeho blond kadeří, které jsem tak dlouho nedržela v ruce.

Nemohla jsem potlačit slastný vzdych, když mi přejel jazykem po krku. Bože, tohle mi scházelo. Instinktivně jsem si ho k sobě více přitáhla, abych cítila tíhu jeho těla na svém. Otevřela jsem oči a podívala se na jeho vykrojené rty, které byly jen kousek od mých.

Bez dalšího přemýšlení jsem se na ně hladově vrhla. Nevím, co to se mnou najednou bylo, ale touha okusit je byla silnější než rozumná část mého mozku, pokud jsem tam ještě nějaký měla. Derek neotálel. Zkušeně, jako kdysi, mě chytil pevně za zadeček, posadil si mě obkročmo na klín a začal má ústa zkoumat jazykem. Jeho počínání jsem pochválila pouhým stenem, který se mi vydral z úst. Dlaní přejížděl po nahém stehně a já se jen prohýbala pod sílou jeho doteku.

Když jsem zavřela oči a se slastným vzdychem jsme se prohnula v zádech, vzpomněla jsem si na tu magickou tvář bronzového anděla. Jeho neposlušné vlasy, jeho silné ruce, smyslné rty, uhrančivé oči a jeho tělo, které mě lákalo i na tu dálku, co jsme nebyli spolu. Edward…

Najednou, jako kdyby mě uhodil blesk do hlavy, jsem se probrala a snažila se mermomocí odtáhnout od Derekova těla. Chvíli otupěle bojoval se svým já, ale potom mě pustil a koukal na mě omámeně. Rychle jsem vstala ze sedačky a sáhla jsem si na rty.

Stále jsem na nich cítila jeho horoucí polibky, po kterých se mi tolik stýskalo. Jeho pátravý pohled tkvěl na mém obličeji a já jsem v nich viděla jenom touhu a chtíč. Ten samý chtíč, který jsem cítila i já.

„Stále po mně toužíš, cítím to,“ zašeptal zastřeně. Ano, toužila jsem po něm. Nemohla jsem popřít fakt, že mě jeho tělo, blízkost i doteky vzrušovaly, ale pořád jsem měla trochu zdravého rozumu a soudnosti, abych mu nepodlehla, i když jsem si to z celého srdce přála. A byl tu ještě jeden problém – Edward!

„Ale dokážu ti vzdorovat,“ opáčila jsem se zdviženou bradou. Derek se jen ušklíbl a opřel se o opěrku sedačky. Pramen blonďatých vlasů mu spadl z čela a v tu chvíli jsem pocítila takovou touhu. Vypadal neodolatelně sexy. Tohle byl taky důvod, proč jsem se do něj hned po prvním setkání zamilovala až po uši a proč mě náš rozchod tolik bolel. Dereka jsem opravdu milovala a nehodlala se ho vzdát, dokud jsem se sama nepřesvědčila na vlastní oči, jaký ve skutečnosti je.

„Opravdu?“ zeptal se laškovaně. Beze slova jsem přikývla. Kdybych mu slovně vzdorovala, zřejmě by se mi zlomil hlas. V tuto chvíli jsem si nebyla jistá ani sama sebou, neboť rozum mi radil, ať se od něho držím co nejdál, kdežto moje tělo reagovalo úplně jinak. Moje tělo chtělo jeho, jeho syrové zacházení s mým tělem a jeho nekončící vášeň.

Plynulým pohybem se zvedl a tyčil se nade mnou. Dělil nás jen pouhý metr, který mohl nepatrným pohledem překonat. Zarazila jsem se a zastavil se mi dech v plicích.

„C-o si ja-ko myslí-š, že dě-láš?“ zakoktávala jsem. Pouhou odpovědí mi byl jen letmý úsměv. Pomalými krůčky se blížil ke mně, a tak se zkracovala mezi námi ta malá vzdálenost, která mi přišla v tuto chvíli více než nebezpečná. Hlavně mému odolávání…

„Chci se na vlastní kůži přesvědčit, že mi dokážeš vzdorovat. Že mě už nemiluješ a že mě nechceš, protože já jsem ochotný se k tobě vrátit a požádat tě o ruku.“ Na chvíli se odmlčel. „Tentokrát bych si tě opravdu vzal a přísahal bych ti věrnost na věčnost.“ Jeho slova sice zněla krásně, ale můj instinkt a stále bolavé srdce z jeho zrady mi jasně radil, že je pozdě na to, abychom se snažili obnovit náš vztah. Ten ztratil poslední šanci v ten moment, kdy jsem vlezla do naší ložnice a viděla, jak mi zahýbá.

Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Němě jsem zírala na jeho tělo, jak se ke mně přibližuje. Začala jsem rychle jednat. Couvala jsem dozadu, abych od něho byla co nejdál, avšak to mi nebylo nic platné. Narazila jsem do stěny, až se zapotácela a málem spadla na zem. Derek k ní přiskočil, přidržel ji a pak se zadíval na mě.

„Stále jsi tak nepozorná, miláčku…“ V břiše se mi objevili motýlci a já nevěděla, jestli se mám radovat, nebo plakat nad oslovením, kterého se mi dostalo. Už tak dlouho jsem neslyšela takové líbezné slovíčko, které by mě zahřálo u kamenného srdce.

Přemístil se ke mně a uvěznil mě svým tělem. Rukama se opřel o zeď u mé hlavy a palci třel pramen mých vlasů. Začala jsem zrychleně dýchat a můj pohled se zaměřil jen na jeho hruď, která byla odhalená. Zřejmě si ‚nedopatřením‘ zapomněl zapnout čtyři horní knoflíčky, když pospíchal za mnou…

„Dereku, nedělej to, prosím,“ zaúpěla jsem zoufale. Zřejmě tvrdá maska na něho působit nebude. Budu na to muset jít jinak. Ačkoli po něm toužím, nikdy bych si neodpustila, kdybych ublížila Edwardovi. Přeci nejsem taková svině, abych mu to udělala, nebo ano?

Neodjel snad, protože tu s tebou nechtěl být? Kdyby tě tolik miloval, alespoň tak, jak tvrdil, nikdy by tě neopustil, byl by tu s tebou, napomínal mě hlásek uvnitř hlavy.

Zatímco já jsem přemýšlela nad jeho rozhodnutím, Derek jednal. Odstranil malou škvírku mezi našimi těly a přilepil se na mě. Slastně jsem vzdychla, když jsem ucítila jeho vzrušené mužství, jak tlačí na můj podbřišek. Obmotal jednu ruku kolem mého pasu a obličejem se blížil k tomu mému.

„Dere-“ Polibkem své jméno z mých úst umlčel. Chvíli jsem tam stála, zmítala se v jeho náruči, ale když jsem cítila, že mi jeho rty nevadí, ba naopak mě vzrušují a jsem s jejich pohyby spokojená, podvolila jsem a vyšla mu jazykem vstříc. Dorážel na mě a pohyboval se i s mým tělem. Jeho ruce bloudily po mém těle a hnětly obliny ňader.

„Uvolni se,“ zasípal v polibku. „Poddej se mi, lásko,“ zašeptal a vložil se do polibku ještě intenzivněji. Něžně plenil má ústa a mně se podlamovala kolena. Moje tělo bylo prosycené touhou a já nebyla schopná jí odolávat. Stala jsem se jejím vězněm.

„Přesně tak,“ pochválil mě, „hodná holčička.“ Akorát se mu to hodilo. Když jsem byla skoro na zemi, chytil mě pod koleny a zvedl si mě do náruče. Periferním viděním jsem zaznamenala, že míříme po schodech nahoru, zřejmě do mého pokoje. Celou tu dlouho dobu neopustil mé rty a stále se jim intenzivně věnoval.

„Kde máš pokoj?“ zeptal se přidušeně. Byl zrovna tak v ohni jako já.

„Na konci chodby,“ zaskřípala jsem zuby a stále drtila jeho rty. Ani na chvíli jsem nepomyslela, že bych je opustila, a tak se nechala ochudit o tu krásnou chvíli rozkoše. Derek se dopotácel ke dveřím, uvolnil jednu ruku a dveře si otevřel. Poznala jsem, že jsme v mém pokojí; cítila jsem svůj pach a tu vůni tropického ovoce. Kopnutím za námi zavřel dveře.

Položil mě na postel a opustil mé rty, aby se mohl vysvléknout. Nesouhlasně jsem zamručela a chytila ho za límeček košile zpět.

„Já to věděl,“ řekl mi s úsměvem a pohladil mě po klíční kosti. Pokračoval až k lemu trička, kde ho vyhrnul mně nad hlavu. Byla jsem nedočkavá, touha mnou probíhala jako elektřina a já chtěla víc. Pouhé polibky a doteky mi už nestačily. Chtěla jsem mnohem víc a vášeň, kterou ve mně probudil, mi zatemňovala smysly.

Derek mi pomohl od spodního prádla a nalehl na mě. Ani náhodou se mi nelíbilo, že on je ještě oblečený a začala jsem z něho trhat oblečení. Chvíli na mě zíral, jako bych spadla z vesmíru a nebyla bych odtud. Nedbajíc na jeho zkoumavé pohledy jsem se prala s páskem u jeho kalhot, až jsem ho vítězoslavně zvedla nad hlavu a chytila jím Dereka za krk. Opřela jsem se o pelest postele a Dereka táhla za sebou.

Náruživě jsem se zmocnila jeho rtů a laskala je. Jeho ruce pokračovaly po mém těle dolů, až rozepnul podprsenku a sundal mi ji. Kupodivu jsem se nebránila a z Dereka jsem strhla spodní prádlo. S překvapením na mě hleděl a uličnicky na mě mrkl.

„Tak až takhle, jo, zlatíčko?“ zeptal se laškovaně, ale na odpověď nečekal. Vyprostil se z mého sevření a rty putoval po mém těle. Zastavil se na dekoltu, kde se prokousával cestičku až k pupíku a jemně jej skousl. Prohnula jsem se v zádech a chytila ho za blonďaté vlasy.

„Dereku,“ zasípala jsem ztěžka. Už jsem to nemohla vydržet a chtěla jsem okusit ten opojný pocit, jaký jsem kdysi s ním mívala. Derek se usmál a od vnější strany stehen mě líbal až po kotníky. Zavřela jsem křečovitě oční víčka a už jsem se jen držela a čekala, kdy ve mně vybouchne bomba slasti.

Stalo se!

Chytila jsem ho hrubě za ramena a pomohla jsem mu tak, že měl volnou cestu k mému klínu. Cítila jsem, že už sám je na pokraji sil a čeká, kdy mu to konečně dovolím. Podíval se na mě a já křečovitě přikývla. Zavřela jsem oči a čekala, kdy mi konečně vyhoví.

Derek mě chytil za ruce, přidržel si je za hlavou a pomalu ale něžně spojil naše těla. Chvíli jsem čekala, kdy se ve mně objeví ten pocit rozkoše a ještě více jsem mu zaryla nehty do ramen. Naposledy jsem ho cítila těsně před svatbou, pár dní, než jsem od něho odešla, a tak si navždy odebrala slast z takového spojení, jaké uměl jenom on.

Prohnula jsem se v zádech, abych ho mohla pojmout ještě víc a přitiskla se více k jeho tělu. Nestačilo to, abych dosáhla vytoužené výše rozkoše. Drtila jsem zuby o sebe, abych zadržela vzdychy, ale jeden mi unikl…

„Edwarde,“ vzdychla jsem vroucně.

Tak teď jsem se do toho zamotala po svém!

° Určitě si kladete otázku. Jak je to možné? Co jsem to udělala? Sama se divím, kam jsem se to dostala, ale už je to tak. Jsem s tím celkem spokojená, tahle kapitola mi šla od ruky.

° Byla bych ráda, kdybyste mi napsali, kdo se vám více líbí k Belle - podle vašich názorů. A abyste byli v obraze, tak takhle nějak si Dereka představuju já. *slint*

° Kapitola je věnovaná: OuOu, ANTONIA, Petronka91, melosomierra, lelus, Nonie, Romandzela, MichellCullen, schuchinka, CC, DopeStar, DAlice, Ariana, Peabody, Niki, Hanik, Perlickaa, NissiBell, veve, kiQaCULLEN, mima19974, belacullen, sara, AliceCullenxD, BellaCullenSwan, Katsumi.

Všem, kteří komentovali minulou kapitolu. Moc vám děkuju!

A na konec... přidala jsem další kapitolu poněkud brzy - hurá! -, ale nezvykejte si! Ještě mám hodně zkoušek, takže uvidíme, ale snad bude brzy další. Přijímám sázky, návrhy, nápady - všechno!

KQC - ° 33. kapitola °

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 32. kapitola: