Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 33. kapitola

15.06.2011 (08:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3311×

Edit: Článek neprošel korekcí!

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 33. kapitola

Alice:

S úsměvem na tváři jsem chytila Jaspera za ruku a společně jsme vkročili do jejich soukromého letadla. Rosali s Emmettem šli v závěsu za námi a jako poslední pár byl Edward a…

„Alice? Miláčku, děje se něco?“ zeptal se nečekaně Jasper, a tak zastavil tok mých myšlenek a následně trápení. Zavrtěla jsem hlavou, ale nepromluvila ani slovíčko, neboť jsem věděla, že by se mi zlomil hlas. Chytila jsem ho kolem pasu a více se k němu přitiskla, abych měla jistotu, že ho mám u sebe. Na rameni jsem ucítila povzbuzující dotek a jako ‚děkuju‘ jsem Jaspera políbila na rty, načež se můj poklad hned podvolil.

„Prosím vás, až tam,“ zavtipkoval Emmett a odstrčil nás. Rosalie se jen zachichotala a propletla prsty s jeho ohromnou rukou. Vypadali sladce. Po celou tu dobu se na sebe smějí, vtipkují a něžně se mazlí. I já jsem cítila nepopsatelnou radost, protože se mi splnil sen – vdát se -, ale nemohla jsem ji tak prožívat, když jsem věděla, že někde doma je moje sestra a trápí se. Stejně tak mě trhal pohled na Edwarda.

„Kam si spolu sedneme?“ zeptal se mě. Jen jsem pokrčila rameny a přivřela jsem oči, neboť mi vadily paprsky slunce. Nehledě na to, že se mi začala třpytit kůže. Jasper zalapal po dechu a chvíli na mě omámeně koukal. Cítila jsem se cudně. Jako bych na sobě nic neměla. Rýpla jsem do něj prstem a přikázala mu, ať toho nechá.

Posadila jsem se na konec řady, abych měla výhled na nebesa, nad kterými poletíme. Stále jsem nevěděla, kam že se to chystáme. Jedinou odpovědí mi byl ostrov Esmé, ale neměla jsem ani páru, kde se tento ostrov nachází.

„Lásko?“ oslovila jsem jej a on se hned s rozzářeným úsměvem otočil. „Mohl bys mi konečně prozradit, kam že to jedeme? Vím, že jsem nedočkavá, ale už jsem ti říkala, že nemám ráda překvapení,“ zamručela jsem naštvaně a zkusila psí očka. Nejdříve vypadal frustrovaně, ale pak se usmál a posadil se vedle mě. Jako malé dítě mě připásoval se slovy „Aby se mojí malé princezně nic nestalo“ a čekal, dokud letadlo nevzlétne.

„Myslíš si, že letím poprvé?“ řekla jsem cynicky. Jasper mi na to odpověděl pouhým úsměvem a polibkem na čelo. I když jsem chtěla nepochybně mnohem víc, měla jsem takový dojem, že tohle byl poslední polibek, který dostanu, než přijedeme na to proklaté místo. Zkřížila jsem ruce na prsou a chtěla se ztratit v semišové sedačce letadla. Jasper se po celou dobu snažil, stále mi něco nabízel, letmo se mě dotýkal, šeptal mi, jak mě miluje, ale abych se přiznala, byla jsem myšlenkami úplně někde jinde.

Stále jsem se viděla, jak sedím nad bílým papírem, v ruce držím pero a bloumám, co bych Belle napsala do dopisu. Měla jsem absolutní okno. Vybavila jsem si náš rozhovor s Edwardem ve škole a od té doby jsme spolu ještě nemluvili…

„Edwarde, myslíš to vážně?“ zeptala jsem se strachem v očích a snažila se, abych na hodině fyziky nedala nic znát. Edward rázně přikývl, ale více slovům se neměl. Chytila jsem ho za předloktí a stáhla k sobě. Překvapeně se na mě podíval, ale pak se jeho obličej stáhl opět do neutrální masky.

„Můžete mi říct, proč se chováte jako malé děti?“ vyjela jsem na něj potichu a držela jeho paži. Nezdálo se, že by mu můj dotek vadil, zato moje otázky ho nepříčetně rozčilovaly.

„Bylo by mnohem lepší, kdyby ses do této situace nepletla! Není to tvoje věc, je to pouze mezi mnou a Bellou,“ připomněl mi rázně. Mírně se mě to dotklo, ale už od přírody jsem typ dívky, co si nenechá nic odříct, a tak jsem s úsměvem pokračovala.

„Možná, že to není moje věc, ale Bella je moje sestra, a pokud se trápí ona, trápím se já. Edwarde,“ ztišila jsem hlas zoufalstvím, „kdybys viděl, jak Bella vypadala, když přišla domů.“ Vzpomněla jsem si na její obraz a zachvěla jsem se. „Ani nevíš, jakou práci nám to dalo, abychom ji přesvědčili, že by měla do toho hotelu jít. Můžeš mi říct, co se tam stalo?“ Trochu jsem se za tu otázku styděla, protože jsem měla hrubou představu, ale potřebovala jsem to vědět.

Edward se vyprostil z mého sevření, urovnal si límeček u košile a přimhouřil obočí. „Nic, co bys neviděla,“ odbyl mě a náhle nám do toho zazvonilo. Edward sebral všechny své věci a odešel z učebny. Nato jsem dostala za pár minut vizi o tom, že na dovolenou nepojedeme sami…

Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy, ale nebyla žádná šance, že by se osvobodily. Držela jsem je v sobě, jako Edward a Bella svoji lásku. Pevný stisk mé lásky mě znovu vrátil do reality a se skelným pohledem jsem se na něj podívala. Jasper poznal, že se mnou není něco v pořádku, a také věděl, že jsem myšlenkami stále u Belly.

„Lásko, říkal jsem ti, že je to náš týden, plný lásky a něžností, ne zoufalství za tvou sestru,“ začínal s tím a já už jsem obracela oči v sloup. Tohle dělal vždy, když se snažil, abych se věnovala jen jemu. Prstem začal bloudit po mé bradě a jemně ji hladil. „Neboj se, až se vrátíme, vyříkají si to a bude to mezi nimi takové, jako to máme my.“

Povzdychla jsem si. „Než se vrátíme, Bella se nám může zbláznit a tvůj milý bratr zamilovat,“ řekla jsem, co mám na srdci. Jasper povytáhl mírně pravé obočí, jako by nechápal, co jsem tím chtěla říct.

„Ach, proboha, myslíš, že se nemůže zamilovat do té naší ‚družičky‘? Ani jsi mi neřekl, kdo to je,“ vytkla jsem mu mírným tónem a zkřížila si ruce na prsou.

„Myslíš Kate? Proboha, nikdy bych nedopustil, aby se do Edwarda zamilovala, je to naše ‚rodina‘. Vzdálená sestřenice, která byla ochotná odjet s námi na dovolenou a rovnou nám jít za svědka. Co sis od toho slibovala?“

„Jasper, já naprosto nic, ale nelíbí se mi, když se okolo Edwarda motají ženy, které neznám a můj dar na ně nefunguje. Jen mám strach o jejich vztah,“ přiznala jsem zastřeně. Jasper mě chytil kolem ramen a políbil mě na čelo. Bylo to uklidňující, ale pořád jsem měla malé pochybnosti.

„Dokážu vycítit, co kdo cítí, a můžu tě na milion procent ujistit, že Edward by po žádné jiné ženě teď neskočil, pro něj je středem vesmíru Bella, jen se s tím musí poprat. Trvá mu to déle než mně a Emmettovi. Do této doby jsme byli mládenci, co si užívali života, a vůbec jsme nepomysleli na život, jak se říká, natrvalo. Dej tomu trochu čas, ale věřím, že se dají dohromady, a pak budeš šťastná i ty.“ Nemám tušení, proč jsem něco podobného čekala. Ale když mě takhle dokázal přesvědčit, byla jsem alespoň v hloubi duši ráda. Objala jsem ho a zabořila mu hlavu do důlku u krku.

„Měla by ses přenést na jiné myšlenky, za chvíli budeme tam a nechci, aby ses tím zaobírala,“ zašeptal jí do ouška a jemně jej skousl. Podívala jsem se do jeho očí, které plály touhou, a zazubila jsem se nad plánem, který mi vytasil v mysli.

„A jak bys mě chtěl přinést na jiné myšlenky?“ zeptala jsem se laškovaně a cítila, jak se napínají kalhoty v rozkroku, když jsem přejela pravou rukou po jeho stehně.

„Pokoušíš mě, Alice,“ procedil skrz zaťaté zuby, „ztratím svoji vůli a pak za sebe neučím,“ zavrčel a já se usmála. Jemně jsem jej políbila na rty, poté dráždivě a pak jsem ho nechala, aby objal můj pas a vyhoupl si mě do klína. Odtáhla jsem se od něj, podívala se mu do očí a byla jsem šťastná. Viděla jsem v nich tu oddanost, kterou jsem tak dlouho hledala.

„Tak hoď zábrany za hlavu, zatáhni závěs a moje myšlenky budou jen u tebe,“ poradila mu horlivě. Jasper už nečekal. Učinil tak, jak jsem mu poradila a najednou jsme se ocitli jen v malé místnosti, v soukromí.

„Já tě varoval, mladá dámo,“ zavrčel a začal mě líbat na krku a pokračoval dolů.

Emmett:

Držel jsem Rosalie kolem pasu, líbnul ji na spínek a čekal, než konečně naše osobní letadlo přistane. Už jsem se nemohl dočkat, až Rose ukážu tu krásu, o kterou jsem se snažil. Chtěl jsem ji držet v náruči, šeptat jí, jak moc jí miluju a ukazovat jí nádhernou stránku vášně, která mez námi byla. Už jsem se viděl, jak ji pokládám na postel, rozvazuji tkaničky a…

„Emmette, jsi v pohodě?“ zeptala se Rosalie a pohladila mě po tváři. S křečovitým úsměvem jsem přikývl.

„Ano, lásko, jsem,“ zašeptal jsem a vyhledal její rty. Nemohl jsem nic dělat, jen se uspokojit s tím, že je budu hýčkat a líbat do té doby, než budeme sami.

Už aby to bylo, pomyslela jsem si. Usmála se na mě, jako by mi četla myšlenky, a opřela svou blonďatou hřívu o mou hruď. Proplétal jsem se prameny jejich vlasů a hladil ji. Tak krásně jí voněly a ona sama byla ztělesněním přírody. Byla krásná a já byl tak bláhový, že bych si ji nechal proklouznout.

„Vážení cestující, budeme přistávat, prosím připoutejte se,“ zaznělo z reproduktoru a já jsem jako na povel začal Rosalie i sebe pásovat. Bylo vidět, že jsem nedočkavý, už jsem se těšil, až ji vezmu do náruče a utečeme někam o divočiny, kde nás nikdo nebude rušit.

Letadlo se začalo kymácet a pomalými pohyby se sneslo nad zem. Kola se začala uvolňovat, až jsme ucítili tvrdý náraz na ‚přistávací dráhu‘ a během okamžiku jsme zastavili. Usmál jsem se na Rose a vyhrnul jsem se z našeho sedadla. Edward s Kate už tahali zavazadla a Alice si upravovala vestičku. Vzal jsem Rosalie za ruku, do druhé jsem si dal tři zavazadla a vyváděl jsem jí z letadla. Když jsem prošel kolem Jasper, nedovolil jsem si nerýpnout.

„Málem jste zbořili celé letadlo, pašáku,“ zahulákal jsem a Alice po mně hodila rozzlobený výraz. Pokrčil jsem rameny a klukovsky se usmál.

„Jsme rádi, že jste letěli s námi, příště se na vás těším, na shledanou,“ křikl jsem klasickou větu letušky a všichni se začali smát – až na Edwarda. Hleděl na oblohu bez mráčků a ani se neobtěžoval si uhladit prameny bronzových vlasů, které mu létaly všemi směry. Už se chtěla Rosalie zeptat, jestli se něco děje, ale utnul jsem ji prstem.

„Nemá to cenu, pak ti o tom povím,“ šeptl jsem, chytil ji za pas a vedl ji na malou plachetnici, která tu na nás čekala.

„Vy máte i plachetnici?“ křikla Alice a rozzářily se jí oči. Najednou k ní přiběhla Kate a slušně se představila.

„Jsem ráda, že tě poznávám, a o to víc mě těší, když vidím, jak je Jasper šťastný. Přeci jenom jako jeho sestřenice je krásné vidět, že se moji bratranci konečně usadí,“ zazubila se a mrkla na mě. Já jsem jen s úsměvem přikývl a přitáhl si Rose k sobě, abych dal najevo, že je jen moje a nikomu ji nepůjčím ani se o ni dělit nebudu.

„Neboj se, on ti ji nikdy nevezme,“ zašeptal Edward, když prošel kolem mě. Cítil jsem z něho chlad, jako by nám to přál, ale neprožíval s námi to štěstí, což jsem chápal, protože jeho láska byla na druhé straně kontinentu. Zakroutila jsem hlavou a pomohl jsem Rosalie a Alice na palubu. Edward si stoupnul za kormidlo a už čekal, až se posadíme a budeme moc vyjet.

Posadil jsem si Rose na klín a objímal ji v pase. Stále jsem přemýšlel nad Edwardem a nelezlo mi to do hlavy.

„Ty taky?“ zeptal se Jasper a poposedl si s Alice k nám. Přikývl jsem a podíval se na Kate. Snažila se Edwarda rozptýlit, ale Edward byl jako z kamene. Hleděl před sebe a na Kate jen mručel.

„Je to sobecké, když jsme ho vzali s sebou?“ zeptala se z nenadání Rosalie. Pokrčil jsem rameny. Popravdě jsem nad tím nepřemýšlel. Ale když to už nakousla, tak asi…

„Určitě!“ přitakala Alice a schovala se v Jasperově košili. „Věděla jsem, že jsme měli zůstat doma a udobřit je, myslím, že takhle se trápí oba dva,“ poznamenala sklesle. Bellu jsem viděl jen před domem, když Jasper žádal Alice o ruku, ale nepostřehl jsem, že by z té noci, kdy měla být s Edwarda, byla nějak šťastná.

„Asi se náš plán nevyvedl,“ řekl jsem přemýšlivě. Všichni mi dali za pravdu a já už jsem vyhlížel malý ostrůvek, kde bych poznal náš dům. Spatřil jsem olivovou fasádu a zaplál ve mně plamínek vzrušení. Nečekal jsem na to, až Edward hodí kotvu do moře, vyskočil jsem s Rosali v náruči a uháněl jsem ke dveřím.

Nestačil jsem ani zaklepat a dveře se už otevíraly. Stál v nich domovník.

„Vítám vás, pane Cullene,“ řekl s úsměvem. Chytil jsem Rosalie pod koleny a překročil s ní práh.

„Co děláš?“ křikla.

„Beru si tě k sobě do postele, ženo moje,“ oslovil jsem ji a políbil ji. „Jinak, taky tě rád vidím, Filipe. Byli tu mí rodiče?“ Filip se usmál a přikývl.

„Zrovna odjeli přibližně pět hodin před vámi,“ prozradil mi a nechal nás, ať se vytratíme v našem pokoji. Ani jsem se neobtěžoval se zavazadly, byl jsem si jist, že to zvládnout. Kopl jsem do dveří, zavřel je za námi a Rosalie položil na postel. Strhl jsem ze sebe košili a Rose nezůstávala pozadu. Když jsem si lehl k ní, abych nejdřív mohl zahájit romantickou předehru, Rose se usmála a vrhla se na moje rty. Už jsem neměl dost síly odporovat a Rose se vesele jala iniciativy.

„To si jako dělá srandu, ne? On si vezme nejvíce kufrů a pak si odejde do svého pokoje? A ještě pod takovým tlakem?“ křikl Jasper, očividně tak nahlas, abych to slyšel i já tady nahoře. „Alice, jdeme! Když můžou oni, můžeme i my.“ Za chvíli se po schodech neslo hlasité dupání a celkem hlučné zaklapnutí dveří.

„Vypadá to, že si tady každý dělá, co chce,“ povzdychl jsem si s úsměvem a věnoval se Rosalie.

Teď se do mě můžete pustit a to plnou parou!

° V první řadě se chci omluvit za tak dlouhou prodlevu, ale určitě všichni víte, že škola je teď hrozná. Stále samé testy, zkoušení a já nestíhám, vím, že v tom nejsem sama, takže to nemá cenu pitvat, ale přijměte mou velkou omluvu. 

° Můžete se těšit na poslední dva/tři dílečky, takže doufám, že se mnou ještě tu chvíli vydržíte, i když už vás to zřejmě nevabí.

° Jakou roli zde hraje Kate? Jen pro upřesnění - Kate není myšlena jako sestra Iriny a Tanyy, nemá s nimi nic společného. Je to čistě vzdálená sestřenice a... důležitá osoba. 

° Snad se tu obejví alespoň smajlík, abych věděla, jestli se tato povídka ještě čte. Předem moc děkuju a jsem vám vděčná alespoň za přečtení, KQC. 

» 34. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 33. kapitola :